Druhý dech

Dříve jsem cvičil asi 2 roky, ale pak přišly dva úrazy - vykloubené rameno a potom i koleno - takže jsem měl po srandě. Ať se mi to líbilo nebo ne, musel jsem s návštěvami posilovny přestat. Dost mě to vzalo, ale nedalo se nic dělat. Příští dva roky jsem se do posilovny ani nevkročil.

Vzpomínám si, že když jsem dříve cvičil, moc sem toho o posilování a stravě nevěděl. K snídani jsem si dával tatranky a kakao (se třemi lžičkami cukru), k obědu chleba se salámem a večeři mi dělali rodiče, takže vepřo-knedlo-zelo, špagety, roštěná a podobné "dobroty".

Po dvou letech cvičení byly moje výsledky nic moc. Ovšem na druhou stranu je pravda, že můj hlavní cíl byl zhubnout, protože jsem měl postavu v dost hrozném stavu. Toho jsem i dosáhl a celkově dal postavu trochu dohromady. Z doplňků jsem si používal Mega Mass 2000 v domnění, že naberu hromadu svalů. Něco jsem sice nabral, ale v kombinaci s mojí stravou a přístupem ke cvičení to za moc nestálo.

Asi po roce cvičení mi začalo docházet, že něco není v pořádku. Sice sem shodil pár kilo tuku, ale svaly nějak ne a ne růst. Koupil sem pár knížek, v časopisech jsem přestal číst články o 65cm bicepsu a začal číst články o výživě. A ono to fungovalo. Já začal růst a sílit. Cvičení mě úplně vtáhlo a nepustilo. Na benchpressu jsem se dostal na 105kg, mrtvý tah 160kg. Dřepy mě ale nabyvily a tak jsem je jednoduše necvičil, čehož teď lituji. To období bylo super.

A najednou rána v podobě úrazu a konec. Dva roky jsem s ním měl problémy, ty ale nedávno skončily. Jsou to tři týdny, kdy jsem se ke cvičení vrátil. Prostě, jak jednou člověka cvičení uchvátí, není cesty zpět. Co si budeme namlouvat, je to prostě droga :o)). Rameno i koleno se uzdravilo a tak jsem neviděl důvod, proč se nevrátit. Jako první jsem zavolal kamarádovi, se kterým jsme chodili cvičit dříve, že zase začnu makat, ale tentokrát to bude jiné. Budu dřít jako nikdy před tím. Strava, doplňky, cvičení, všechno se musí změnit.

Pak přišel konečně první trénink. První rána mě čekala hned na bench-pressu. „Rozcvičím se s 30kg a pak tam naložím pořádně“, naivně jsem si řekl. Ale ouha, těch 30kg sem zvedl 8x a měl sem dost. Nevěřil sem svým očím. Vždyť sem jezdil se 100kg. Jak to??? Nandal sem tedy 40kg udělal pouhá 4 opakování... Bylo mi do breku. Síla nenávratně pryč. Následoval biceps - 10kg jednoručky... Nakonec jsem šel radši domů.

Další trénink byla záda. Shyb jsem neudělal ani jeden, takže raději kladka. 40kg a víc ani ťuk. Přítahy jednoruček… max 14kg. Nálada pod psa.

Přisel sem domů a nevěděl sem co dělat dál. Mám toho nechat nebo mám pokračovat? Proč bych toho nechával!!! Co mě to napadlo za hlouposti. Když to šlo před tím, půjde to i teď! Dostal sem druhý dech. Ze skříně jsem vyndal M&F věnovaný Arnoldovi. Celý ho pročetl a v tu chvíli sem věděl, že od teďka to půjde. Potřebuji ještě zjistit, jak správně jíst. V knížkách je toho sice dost ale to podstatné chybí… Praxe. Na internetu určitě něco bude. Dal sem si vyhledat „kulturistika, výživa, posilování“. Padlo mi oko na http://ronnie.virt.cz. "To bude nějakej kluk, co cvičí rok a udělal si stránky, aby se vytáhl.", říkám si... Po přečtení jediného článku jsem ale názor naprosto změnil!!! To je přesně člověk, který ví o čem to je. Nastudoval sem všechno co tam bylo a změnil se mi život. Pročetl jsem Ronnieho tréninkové deníky a poučil se. To je TO co jsem potřeboval, ne řeči v časopisech, ne pojednání v knihách. Potřeboval jsem někoho, kdo tomu věří, kdo tvrdě maká a kdo si dává tu práci poradit ostatním, i když ho to stojí dost úsilí.

Ronnieho znám sice jen měsíc a pouze z internetu, nikdy sem ho neviděl a nevím jaký je člověk, ale z toho co pro mě udělal, tím že mi poradil, vím, že je to člověk, na kterého se můžu spolehnout a který mi pomůže. Jsem Ronniemu velice vděčný za pomoc a děkuji mu.

Arnold mě motivoval tím kým je a co dokázal. Ronnie mi pomohl, že mi poradil a ukázal mi cestu. Vlastně jsme si co do cvičení dost podobní. Tím ale nemyslím kolik kg zvedneme, ale tím, že když člověk něčemu věří, tak to prostě jde! Prostě jsem si vsugeroval že to půjde a ono to jde.

To je všechno... To je můj krátký příběh na úvod. Příště zkusím napsat něco o stravě, cvičení a doplňcích, protože to, co se se mnou za poslední 4 týdny stalo, je prostě úžasné.

A ještě na závěr... Nechci, aby si někdo myslel, že je tenhle článek nějakou formou vychvalování Ronnieho Webu nebo Ronnieho samotného. Je to můj osobní názor na něho a především je to vyjádření vděcnosti za to, jak mě motivoval.

Honza - Patejl