Excalibur Race (Helfštýn) 2020 - reportáž a fotografie

Excalibur Race na hradě Helfštýn byl letos mým prvním překážkovým závodem, o to více jsem se na něj těšila. Závod byl rozdělen do dvou tras - běžel se závod na 6 km a 10 km. V dopoledních hodinách se jako první běžel závod Hell, trasa na 10 km s přibližně 32 překážkami. Já jsem běžela až odpoledne kratší závod Sky, který měl 6 km a asi 22 překážek. Kvůli letošní katastrofě nám bohužel odpadla řeka Bečva, ale suší jsme rozhodně nezůstali.

Závod jsem letos poprvé neběžela sama, ale v týmu se svým přítelem. Ten sice závod původně nechtěl vůbec běžet, ale nakonec neměl na výběr. :-) Před startem jsme se krátce rozehřáli a ve 14:20 už stáli na startu. O tři minuty později jsme vyběhli a začínalo se opravdu zostra. Jako první nás čekala hned za startem překážka ježek v kleci, na kterém jsem v loňském deštivém závodu ve Vranově pohořela. Letos jsem se ale opravdu překvapila, když jsem ho zdolala levou zadní. To mi dalo motivaci do dalších překážek. Od první překážky jsme seběhli dolů do příkopu, který jsme rychle proběhli, a pak běželi nahoru přes most k další překážce, kde se nosily na okruhu pytle s pískem. Potom jsme běželi nahoru k hradnímu dvoru a proběhli skrz průchod směrem k lesům. Běh v lese byl skvělý a trasa byla nejen dobře promyšlená, ale taky dobře značená.

Na trase nás čekala pestrá škála překážek, některé známé, některé zcela nové. První angličáky mě čekaly na rovnováze - kluzký a zakulacený povrch houpačky udělal své. Parádní byla překážka na posílení "core", kde jsme po čtyřech lezli přes dvě vedle sebe zavěšené gumy na stromech. Skvělé bylo i seřazení některých překážek. Hned po bahnitém ostnáči následovala koupel v rybníku, takže jsme se krásně zbavili přebytečné váhy bahna a zároveň se osvěžili. Tady už ale začaly nohy i lýtka tuhnout jako před státnicovou zkouškou. Čekalo nás i nošení kamenů, irská lavice a šplh, který je mým favoritem. O něco horší už byl oštěp, který se mi ani po několika letech závodění nepodařilo naučit. Musím ale vytknout, že cíl na oštěpu nebyl příliš šťastně zkonstruován a byl nízko, čímž ovšem neomlouvám svou neschopnost. Angličáky mě čekaly i na konstrukci přelez-podlez-přelez trám. Co se mi ale nečekaně podařilo, bylo ručkování přes kruhy - tady měl zase problém přítel i spousta ostatních kvůli nízko zavěšeným kruhům.

Skvělou překážkou byla zcela nová konstrukce složená z pneumatik. Cílem bylo přitáhnout si lankem přes konstrukci pneumatiku, na té se svézt do půlky, zachytit se o druhou visutou pneumatiku a přehoupnout se přes další dvě v různé výšce až za bílou čáru. Od této překážky se potom běželo zpátky nahoru k hradu, v našem podání to byla už spíše rychlejší chůze. Síly opravdu docházely, kopců bylo po cestě více než dost a nohám se už moc nechtělo. Pozvolným tempem jsme se tedy dostali zpátky k hradu, kde nás čekaly poslední překážky. Po průběhu hradní bránou už to byly jen dvě poslední, které ale byly skutečnou chuťovkou a třešničkou na dortu. Předposlední překážkou byl multishock, na kterém jsme i s přítelem v půlce spadli jako švestky. No nic, ruce už byly úplně odvařené a nepomohla tomu ani penalizace v podobě krabí chůze po vyznačené trase do kopečka a z kopečka. Konečně jsme se dostali k poslední překážce, ze které jsem měla od loňského závodu respekt, protože se na ní spousta lidí zranila kvůli deštivému počasí. Letos ale počasí vyšlo parádně, tak jsme do toho šli z posledních sil naplno. Tou poslední překážkou bylo kombo složené ze dvou šikmých irských lavic, mezi kterými bylo nutné se přes příčku protáhnout spodem bez dotyku země, a na konci ještě přešplhat přes síť. První sklouznutí přes lavici bylo v pohodě, strach jsem měla z toho podlezení, ale s dopomocí lana se to podařilo na jedničku. Lanem jsem si pomohla i k druhému sklouznutí a dostala se až k síti. Tam už jsem vůbec necítila ruce, tak jsem si chtěla půl minuty odpočinout. Z cíle už na mě ale volali: "Odpočívat můžeš až v autě!" tak jsem ještě z posledních sil zabrala, přešplhala síť a doběhla pár posledních kroků do cíle. V cíli už mě čekal náš oblíbený maskot rytíř, dostala jsem zaslouženou medaili a ještě motivačně podporovala přítele na konstrukci, který doběhl necelé dvě minut po mně.

Závod, který se letos poprvé běžel na hradě Helfštýn a v přilehlém okolí, byl nezapomenutelným zážitkem pro každého závodníka a já osobně jsem si ho velmi užila. Jsem moc ráda, že se závod nakonec uspořádal i přes plánované restrikce spojené s COVID-19, a dokonce nám krásně vyšlo i počasí. Doufám, že organizátoři Helfštýn zkusí znovu i v příštích ročnících a třeba závod obohatí ještě dalšími novými překážkami. Jediné, co bych možná vytkla, je to, že na občerstvovací stanici v cíli už v odpoledních hodinách chybělo ovoce a voda byla plná spadaného listí. Nicméně tato maličkost kouzlu závodu vůbec neubrala. Před organizátory a všemi dobrovolníky smekám, že se jim podařilo závod tak hezky zorganizovat a zajistit i pěkné zázemí.

Excalibur Race (Helfštýn) 2020 - nejrychlejší závodníci 6km trati Sky

p.	muži	ženy
1.	Roman Tóth - 00:40:42	Denisa Mrózková - 00:56:28
2.	Jiří Drčka - 00:45:57	Anička Pavelková - 00:57:07
3.	Milan Linka - 00:46:42	Kateřina Pokorná - 01:02:49

Excalibur Race (Helfštýn) 2020 - nejrychlejší závodníci 10km trati Hell

p.	muži	ženy
1.	Roman Tóth - 00:57:34	Michaela Kyrych - 01:19:48
2.	Aleš Velička - 00:58:48	Lenča Hnízdilová - 01:20:32
3.	Dominik Slováček - 00:59:13	Anička Pavelková - 01:23:56

Excalibur Race (Helfštýn) 2020 - nejrychlejší dvojice na 6km trati Sky

p.	dvojice
1.	Marek Pavlovec - 0:53:16,7, Miloš Janák - 0:53:18,01
2.	Zdeněk Říha - 0:53:40,38, Olga Roučková - 0:54:19,64
3.	Lukáš Jurník - 0:58:14,56, Kristýna Kobzová - 0:59:19,59

Excalibur Race (Helfštýn) 2020 - nejrychlejší dvojice na 10km trati Hell

p.	dvojice
1.	Štěpán Louda - 1:13:16,52, Filip Král - 1:13:46,72
2.	Milan Moravec - 1:13:06,33, Tomáš Kodydek - 1:13:51,28
3.	Pavel Kopřiva - 1:13:28,40, Jakub Větrovský - 1:13:52,18

Excalibur Race (Helfštýn) 2020 - fotogalerie