[Text: Vojtěch Zelený]
Když mi bylo 13 let, tak jsem vážil neuvěřitelných 110 kg, což bylo důsledkem mého životního stylu. Ve škole se se mnou nikdo moc nebavil a chvílemi jsem zažíval šikanu, tak jsem utíkal k počítači a k jídlu, což vedlo k rapidnímu nabíraní. Nejdřív jsem si z toho moc nedělal, říkal jsem, že každý je nějaký, ale jak šel věk i váha nahoru, tak mě začínalo štvát, že si ze mě všichni dělali srandu, nemohl jsem se oblékat, jak jsem chtěl, a co si budeme povídat, také mě štvalo, že si o mě holky ani kolo neopřely. Tak jsem se ze dne na den rozhodnul, že zhubnu. Začal jsem každý den 1 - 2 hodiny cvičit a hlídat si stravu. Domácí tréninky vypadaly tak, že jsem dělal sedy lehy, dřepy a kliky 1 až 2 hodiny pořád dokolečka. Co se stravy týče, tak jsem jedl jako 13letá anorektička, a ne jako 110kg kluk, co potřebuje zdravě zhubnout. Ale v té době mi to bylo jedno a hlavně, že jsem hubnul. Za půl roku jsem byl schopen shodit na cca 70 - 75 kg, což mě zanechalo se značným nadbytkem kůže. Ale já se nevzdal a pokračoval v cestě za mojí vysněnou postavou. Začal jsem chodit 4x týdně do posilovny a do toho jsem začal konečně normálně jíst. Pomalu jsem zjišťoval, že existují nějaké kalorie, bílkoviny, sacharidy a tuky. Do perfektní stravy to mělo daleko, ale už mi došlo, že s 1300 kcal na den žádnou hmotu nepostavím.
110 kg vs. 70 - 75 kg po zhubnutí
Dřel jsem celý rok a pomalu a jistě jsem se do toho zamiloval. Jak to říct, cítil jsem, že to, co dělám, mě naplňuje a udává mi směr, který jsem tak nutně potřeboval poté, co mi táta umřel na rakovinu. A začal jsem cítit, že je to ta "moje věc". Pomalu každý den jsem sledoval dění v kulturistice od amatérů až po profesionály a věděl jsem, že je to to, co chci dělat, že chci též závodit a dělat to na 100 % a být ten nejlepší z nejlepších. Zahájil jsem tedy "objemovou" fázi. Co se stravy týče, tak jsem nic nepočítal a myslel jsem, že čím víc, tím líp. Chlapi v posilovně říkali, že je pro mě jako pro mladého kluka zbytečné něco vážit a já je hloupě poslechl. Nabral jsem na 85 kg. Měl jsem sice 85 kg, ale takových rozteklých 85 kg. Bohužel z tohoto období nemám žádné fotografie, v té době jsem trpěl nízkým sebevědomím a nemohl jsem se na sebe ani podívat do zrcadla. A jelikož se mi mých "vyžraných" 85 kg opravdu nelíbilo, tak jsem se rozhodnul jet stravu opravdu na 100 %. Začal jsem si vše vážit a hlídat a šel jsem s váhou opět dolů. Chtěl jsem se zbavit tuků a nechat si těch pár svalů, co jsem nabral. Tak jsem shodil na poměrně čistých, ale malých 77 kg.
"Poměrně čistých, ale malých 77 kg"
Když jsem se viděl, tak jsem zjistil, že bez pomoci někoho, kdo tomu opravdu rozumí, to na soutěž stěží dotáhnu. Našel jsem tedy pomoc u profesionálního kulturisty Jana Turka, který mi ukázal, co to jsou opravdové tréninky a opravdová strava. Začal jsem se tedy stravovat jako pravý kulturista. Sedm jídel denně, vločky, vajíčka, rýže, maso, tvaroh. A začal jsem opět pomalu nabírat, tentokrát na 100 % čistě. Můžu říct, že takové výsledky jsem nečekal ani ve snu... Dnes mi je 16 let, vážím 91 kg a mám sen a cíl stát se profesionálním kulturistou.
Podařil se Vám také podobně skvělý výsledek? Chtěli byste i Vy motivovat ostatní čtenáře a čtenářky? Neostýchejte se nám ozvat na
redakce@ronnie.cz, budeme rádi! Ukažte, že i Vy jste to dokázali!
Co se týče financování stravy, suplementů atd., tak vše si platím sám. Nemůžu chtít po mámě, která je na mě s bráchou sama, aby mi měsíčně platila 10 - 13 tisíc náklady na MŮJ sen. Takže školu dělám dálkově a normálně chodím 40 hodin týdně do práce jako každý normální člověk. A ještě jedna věc, vše kompletně naturálně bez jakýkoliv podpůrných látek. :-)
Kdyby chtěl někdo moji cestu sledovat, může kouknout na můj Instagram. Sportu zdar!
91 kg
