Máme za sebou letošní Mistrovství České republiky v OCR, které probíhalo 22. - 23. srpna v Klatovech, a my jsme si vyšlápli na rozhovor se 34letou závodnicí Lucií Königovou. Lucie se do svých 12 let věnovala atletice, kvůli nedostatečné motivaci ale postupně opustila atletický ovál. O překážkových závodech zaslechla v roce 2015. Vůbec první její závod byl Army Run na Ještědu v srpnu 2016. O měsíc později si zkusila Predator Race Masakr na Červenohorském sedle, který ji dle jejích slov "neskutečně pohltil", a láska k tomuto sportu byla na světě.
Jméno: Lucie Königová
Věk: 34 let
Tým: Rehasport Team
Úspěchy:
- 2020 - 1. místo na mistrovství ČR na trati Stadion (400 m)
- 2019 - starty na mistrovství Evropy a mistrovství světa v elitní kategorii
-
2019 - 3. místo na mistrovství ČR na 12km trati a v ženských týmech
Lucie, v Klatovech jsi nestartovala na mistrovství ČR v OCR poprvé. Po kolikáté jsi
tedy stála na startu největšího závodu v ČR?
Účastním se MČR již od prvního ročníku. Letos jsem se na start postavila počtvrté.
Pro tebe to byl již čtvrtý start, bylo něčím tohle MČR výjimečné?
Výjimečné bylo rozhodně tím, že nám tento úžasný víkend připravila Česká asociace překážkových sportů a ještě k tomu pod dohledem federace World OCR. Během závodu jste vůbec nepocítili to, že se koná ve městě (Klatovy). Organizátoři skvěle využili přírodu, do města jsme se vůbec nedostali. Závěr byl na atletickém stadionu, kde bylo i zázemí. Pro diváky a fanoušky ideální místo, kde mohli vidět několik soubojů o co nejlepší umístění a se závodníkem vlastně mohli obejít posledních 400 m. Několikrát jsem viděla, že jedinec, tým takto běžel se závodníkem a povzbuzoval. I můj tým mi takto pomohl, hlavně psychicky. Uprostřed stadionu byla postavena dětská trať, takže rodiče měli skvělý výhled na své ratolesti.
Jaké umístění jsi měla minulý rok na MČR v OCR?
Loni jsem si odvezla v elitní kategorii 3. místo na trati 12 km. Start jsem kupovala ten den ráno, chtěla jsem si to zaběhnout hlavně kvůli překážkám. Vůbec jsem neběžela na umístění, takže to pro mě bylo potom strašně obrovské překvapení. Sobotní 3km
závod se mi totiž vůbec nepovedl, mezi eliťačkami jsem byla poslední, z poslední překážky mě sebraly Barča s Vendy a do cíle mě vyloženě "dokopaly".
(smích) Spolu jsme zároveň vybojovaly 3. místo v ženských týmech.
Letos se ti taky vedlo. Jak jsi dopadla?
Letos jsem se stala mistryní republiky a odvezla si 1. místo ze 400m závodu s
názvem Stadion. Pro mě zase překvapení a odměna po trochu smolných ranních 3 km, kde jsem brala 4. místo, tak jako v neděli na 12
km.
Vezmeme to chronologicky. Popíšeš nám 3km trať?
Startovalo se na stadionu a hned za první zatáčkou po pár metrech čekalo krásné prudké stoupání. Kopec to dlouhý nebyl, ale zabrat dal dost. Tento jediný kopec organizátoři využili na maximum. Museli jsme ho běžet snad ze všech stran.
(smích) Trasa se mi moc líbila. Žádné dlouhé, táhlé rovinky, hezky klikaté terénní cesty, perfektní značení, skvělí dobrovolníci a striktní pravidla. I za odhození trička byla diskvalifikace (ano, stalo se). Všechny překážky povinné a opět systém jokerů - holky 1 a kluci 0, v age group, tuším, o jeden víc. Měli jsme tu balanční překážky, silové, technické, dokonce i střelbu
z laserové pistole, kde jsem, blbec, koukala pouze do předního hledáčku, takže jasné, že jsem se nemohla trefit, že.
(smích) Na 400m Stadionu jsem už střílela dobře. Trasa měla kolem 4,5 km a našli jsme zde překážky od
sedmi různých organizátorů. Na krátké trase jsme neměli žádnou vodu ani brodění, finišovalo se na stadionu, který sis oběhla celý. Začínalo se
překážkou fatality od Barbarian Race, která potrápila nejednoho závodníka, včetně těch nejlepších v ČR. I já se zde bohužel potrápila, nakonec to byla překážka, kde jsem nechala
jokera. Následovala tři točivá kola za sebou, pak střelba, přelez/podlez, monkey bar, kladina, vysoké áčko ze sítě, vysoká stěna (pro holky zde byl odrazový stupínek, chlapi bez) a konečně cíl. Pokud jsi ztratila
jokera, musela jsi absolvovat trest. Vedle cílové rovinky si chlapi brali dvě pneumatiky, holky
jednu a oběhla se tak celá čtyřstovka, kde jsi přeskakovala či přelézala atletickou vodní překážku. Ta voda v tom horku byla osvěžující a plno lidí se v ní doslova vykoupalo.
(úsměv) Musím říct, že těch 400 m s pneumatikou mi už moc nechutnalo a v cíli jsem se svalila jak shnilá hruška.
Letos se poprvé běžel specifický závod Stadion. Jak jsi jej vnímala?
Stadion měl letos na MČR premiéru. Též jsem se nakonec účastnila a tuto disciplínu vyhrála. Trasa byla
následující - po startu sis doběhla k medicinbalu (holky 15 kg, kluci 22 kg), odběhla 30
m a zpět, kde jsi ho položila do vymezeného prostoru. Následovala kladina, vysoké áčko, vysoká stěna, atletická vodní překážka, střelba z laserovky, přelez/podlez a nakonec
monkey bar. Začínalo se rozběhy, z nejrychlejších časů pak dva semifinálové rozběhy a
dva nejrychlejší z rozběhů postupovali do finále. Chlapů bylo víc, nás holek přesně
osm. Ale musely jsme absolvovat i rozběh. Zhruba v polovině rozběhů se spustil déšť, který celkem ztížil poslední jedinou ručkovací překážku,
a rázem se stala eliminační. Začínalo se z kruhu na tyč (ta kvůli dešti dost klouzala), na další kruh, deska se stupínkem ve spodní části a poslední kruh. Tento závod se mi moc líbil, byl divácky atraktivní. Pro fanoušky a samotné závodníky skvělý zážitek.
Ty ses vyšvihla i v závodu na 12 km, pojďme do něj.
Ano, startovala jsem i na 12 km. Nastupovala jsem s tím, že tento závod si chci užít, jdu hlavně kvůli překážkám, tak jako předchozí ročníky. Začínalo se stejně.
Hned do kopce, kde jsme nahoře měli první vysokou stěnu. Seběh k dřevěné překážce, která se šla celá spodem.
Kůl podélně a hned 5 kůlů příčně. A zase výběh, k balanční překlápěcí překážce, mírný seběh a doleva nahoru k rozhledně, kde na nás čekaly háky (z MS captain Hook). Seběhli jsme do lesa k workoutové konstrukci, kde jsi udělala výmyk nebo se jakkoliv dostala horem přes hrazdu. Následoval trochu delší běh k
tyrolskému traverzu a po něm směrem nahoru k vyndavači od Překážkáče, který se mi hodně líbil. Za ním šikmá stěna, na kterou
jsi musela nahodit lano, zaseknout do zářezu a vylézt (zde se rozcházela trasa
na 3 km a 12 km). Běžecká pasáž přes pole a louku, kde pak na tebe číhalo několik
áček za sebou od Geroy Race. Další dlouhá běžecká pasáž s broděním, kdy se doběhlo až do pískovny, kde bylo skvělé plavání. Kratší úsek, na pevnině překážka
ufo a pak delší plavání, kdy se mi ani nechtělo z vody. Opět běh k občerstvovačce, kde jsme se ještě stihli zaprasit ve smradlavém odtokovém kanálu, kde voda měla šedivou barvu a místy po kolena bahno. Opláchla ses v nedalekém brodě a předveď se na
low ringu od Barbarian Race. Zase se popoběhlo a čekal nás kýbl, který se naplnil štěrkem, oběhlo
se kolečko a pokračovalo k tree walk. Pole se nepřebíhalo jako na 3 km napřímo, ale oběhlo se po kraji. Následovala bradla se žebříkem od Gladiatora, AIX a
multiring s různými segmenty (taky super). Podlez auto a mastilo se do lesa na ninja jump a zavěšené desky od Wild Monkey a hurá seběh do festivalky. Vylézt po oranžovém
giant columns a bylo tu fatality. Zbytek již jako u 3 km. Zde měly elite holky 2 jokery, kluci 1 jokera. Age
group holky 3 jokery, kluci 2 jokery.
MČR je proslulé svou náročností překážek. Je nějaká překážka, která ti nadělala vrásky?
Jako předchozí ročníky jsem se těšila právě hlavně na ty překážky. Je super, že se tu setká víc organizátorů, kteří předvedou ta svoje
nej. Osobně mi tu letos chyběl Predator Race. Neměla jsem žádnou velkou obavu. Trochu respekt jsem měla z
překážky fatality, jelikož mě loni na MČR potrápila. Letos mě pustila pouze na 12 km, kde jsem ho dala jako nic, na 3 km jsem si nohu zamotala do sítě a to mě vyčerpalo na zdárné dokončení. Celkem dost lidí mě strašilo
vyndavačem (Překážkáč), ale mně to těžké nepřišlo, sedlo mi to. Moc pěkně poskládané prvky, které prověří. Co mě ale překvapilo, v sobotu jsem opakovala desky od Wild Monkey. Nesmíš se totiž chytit jen horního okraje desky, ona se ta deska logicky překlopí, ty visíš ve vzduchu, než spadneš. Tree walk v sobotu taky napodruhé (když zmatkuješ...).
Kdo byl tvůj největší rival, nebo tedy spíš rivalka?
Letos jsem závodila hlavně sama se sebou. Soupeřky/kamarádky jsem vnímala, ale
s žádnou jsem nesoutěžila. Byl to hlavně můj boj, který jsem zvládla vcelku dobře.
Klatovy byly super v tom, že závodníci mohli mít podporu přímo u tratě. Jak jsi to měla ty?
Celý víkend byl se mnou můj přítel Martin. V sobotu dělal dobrovolníka a já byla smutná, když jsem se dozvěděla, že bude na parkovišti. Mrzelo mě, že mě neuvidí a nepovzbudí mě přímo na trati. Nakonec jsem byla mile překvapena, když jsem ho slyšela u balanční sklápěcí kladiny. Sice jsem nereagovala, byla jsem hotová z vyškrábání se nahoru, ale nakoplo mě to.
(smích) Na 400 m se mnou běžel podél trasy a řval na mě. Tohle na mě funguje. Žádné utěšování, litování, na mě se musí hulákat.
Samozřejmě musíte vědět jak. (smích) Dosud na mě nejlépe fungoval můj první trenér Jan Honzík, ten opravdu věděl, co na mě platí. Martin přebírá žezlo, taky mu to jde.
(úsměv) Já osobně si myslím, že podpora partnera dělá hodně. Pokud vám někdo věří, snaží se vám pomoci, ať už doma tím, že uvaří, mezitím co vy se potřebujete protáhnout, tak tím, že za vámi jede přes půlku republiky, jen aby vás podpořil, fandí vám, a pak má i upřímnou radost z jakéhokoliv zdaru, je to pro mě to nejvíc, co bych od něj mohla chtít. To si pak ten úspěch užíváte mnohem víc, protože ho máte s kým sdílet.
Když se podíváš zpětně, měla jsi dost natrénováno?
Nemám natrénováno tak, jak jsem si představovala. Bohužel mi úplně nesedl běžecký trénink. Něco jsem naběhala, ale bez kopců a terénu, takže byl pro mě tento profil trochu náročnější, byť to nebylo tak šílené
a kopcovité. Co se týká tréninku rukou a opičáren, tam jsem taky strádala, i když to tak nevypadá. Naštěstí mi síla v rukou zůstala,
ale cítím, že to není ono a nevydržím tolik, co třeba před rokem. Bohužel doba kovidová mi sebrala motivaci, chuť...
Asi tak jako ostatním. Každopádně jsem dostala nový impuls, který mě zase nakopl, nastartoval a já mám chuť se do toho zase obout, a hlavně, těším se na běžecké tréninky, fakt se těším.
(úsměv)
Kde tě uvidíme na dalších závodech?
Jako další si zkusím Spartan Race Sprint v Liberci, v září mám zálusk na
Překážkáč (nebo pak v listopadu) a Gladiator Challenge. Dál se uvidí, nemám přesně naplánováno. Záleží, jak se mi bude chtít.
(úsměv)
Moc děkujeme za rozhovor a držíme palce v dalších závodech.
Fotografie:
David Hoffman Photo
Kompenzační cvičení do firmy v k...
