[Text: Jan Mička]
Před několika dny nás ve věku 27 let navždy opustil Jan Jiří Vícha. Podlehl kombinaci kolabující nefropatie ledvin a degenerativního onemocnění nervů CIDP. Jirka byl můj dobrý kamarád a rozhodl jsem se mu zde věnovat jako vzpomínku několik řádků...
Jirka byl už od mládí velký dříč, který věděl, že nic není zadarmo. Věřil, že vytrvalost, odhodlání a tvrdá práce překoná vše. Miloval basketbal, kterému se věnoval jako dorostenec, pak se ale rozhodl zapracovat na své postavě, objevil v sobě vášeň pro cvičení a začal se věnovat kulturistice. I když mu každý říkal, že je na to moc vysoký a hubený, nenechal se nikdy odradit. Vždy si šel za svým, neúspěch nebral negativně, snažil se vždy poučit a příště být lepší. Jirka byl neuvěřitelně soutěživý člověk, miloval jakoukoli výzvu a nebál se do ní jít po hlavě. Byl to výborný kamarád, na kterého se člověk mohl vždy spolehnout.
Jirka sice zvedal železo, ale po pár větách s ním vám bylo jasné, že má velký všeobecný přehled a můžete s ním mluvit prakticky o čemkoliv. Po dvoufázovém tréninku zašel zrelaxovat na tenis a pak se ještě vzdělával, četl knížky nebo zašel do divadla. Byl velkou inspirací v nekonečné životní energii, která z něj sálala, a na všem dokázal najít něco pozitivního. Vždy si ho budu pamatovat jako věčně usměvavého a hodného člověka.
Jan Mička
