Spartan Race Sprint (Pezinok) 2020 - reportáž a fotografie

Cestu na start prvního pokoronavirového slovenského Spartan Race si krátím čtením knihy "Běhej, nebo zemři". Kilian Jornet mě barvitě provádí příběhy o běhání, nekonečně dlouhá cesta mi utíká nezvykle rychle a ponořena do příběhů si i já pokládám otázku - co to znamená vyhrát? Co způsobuje, že když proběhnu cílovou čárou, naskočí mi husí kůže, chci křičet ze všech sil a nevím, jestli se mám svalit na zem, nebo běžet dál? Najednou, když zrovna s autorem probíhám po horských trailech, zvednu oči a my už stojíme před naším hotelem.

Rychle se ubytovat, dobře se najíst a ráno nás opět čeká velmi brzké vstávání. S blonďatým komandem (holky, odpusťte mi mou troufalost), se domlouváme, že budeme vstávat v 5:00. Bože, jak já nenávidím budík, když mi začne zvonit takhle brzo ráno. Zapínám funkci netopýr, která nefunguje, a narážím snad do všeho, co mi stojí v cestě na snídani. Holky už tam sedí - no, nebudu Vám lhát, spíš nepřítomně pololeží u něčeho, jako je ovesná kaša a čaj. V zombie módu se belháme k zápisu.

Naše bezpečnost byla pro Spartan Race prioritou, a proto tento závod proběhl tak jako ten kroměřížský s určitými omezeními. Festivalka byla rozdělena do dvou částí. Sektor start a sektor cíl. Do těchto sektorů byli vpouštěni pouze závodníci. Do startovního sektoru jsme byli vpuštěni hodinu před startem a cílový sektor jsme museli opustit do 30 minut.

Srpnová premiéra slovenského dobrodružství jménem Spartan Race

Na pokyn startéra vyrážíme dopředu, první stovky metrů vedou po místní silničce areálem jízdárny, pak trať ubýbá do přírody a běžíme panorámaty místních vinic. Tropické suché horko a pálivé slunce dává všemu ještě další level obtížnosti. I když je teprve něco málo před osmou hodinou ranní, stoupající teplota je v této chvíli jediný soupeř. Peru se statečně s dlouhou běžeckou pasáží a kochám se vinohrady. Připadám si, jako bychom běželi někde v Řecku. Po úvodních překážkách je překvapivě brzo občerstvovací stanice, která přichází vhod, a pro bystřejší závodníky je tu keř obsypaný ostružinami. Ale na ty já nemám čas. Štrúdl závodníků pokračuje do kopce, třetina tratě je za námi a my nabíráme výškové metry. Přichází první složitější překážky, tady jak pro koho. Balance beam (hasičskou kladinu) kupodivu přecházím bez ztráty květiny, stejně jako opodál stojící monkey bar, i když mě teda překvapila předposlední příčka, která byla docela daleko oproti ostatním, a tak jsem se musela víc natáhnout a hned si zdvojit ruce.

Cestou domů, když jsme pak psaly reportáž v autě společně s Monikou Andělovou, která v Kroměříži z hasičské kladiny spadla a ubralo jí to hodně sil hned na začátku Sprintu, Monika dodala se smíchem: "Protože mi v Kroměříži tahle překážka vážně nevyšla, dala jsem si dnes záležet a vyplatilo se. Trénovala jsem celou noc - jasně, že ve snu!"

Konečně stín. Prašnou lesní cestou sbíháme a zase vybíháme k další sekvenci překážek. Plate drag (železné necky se zátěží, které se přitahují na laně, poté se za řetězové ouško tahají zpět) bývá pro někoho obávanou překážkou, tady se pro zpestření tahá do kopce. Někteří si tohle zpestření vylepšují nechtěným zaháknutím řetězu za kotvící kolík. Ještě zdolávám šestistopou zeď a následuje strmé a bolestivé stoupání. Opravdu tu moc běžců neběží. Každý kopec má svůj konec a za tímto nás čeká zábavná klikatá pasáž. Tady se vracím v myšlenkách ke knize, kterou jsem četla v autě, a připadám si jako v jednom z Kilianových dobrodružných výběhů. Chvilka nepozornosti a napíchávám se jako na rožeň na jednu z větví - takže zase zpátky do reality. Odnesl to naštěstí jenom můj biceps. Další překážka, kterou zdolávám, je multi rig (ručkování na kruzích), kde potkávám Eriku Nešporovou, která kruhy přeručkovala, ale po zazvonění na zvoneček nešťastně narazila nohou do konstrukce a já ji tak musela chtě nechtě přeručkovat se zauzlovanýma nohama za ušima. O metr níž nás čeká slackline, balanční překážka, kterou dávám padesát na padesát. Hup, šláp a padám, takže mě čeká 30 burpees. Po očku sleduji Helenu Blažkovou, která slackline dává bez zaváhání, tím mi utíká a dostává se tak do vedení. Konečně se trať svažuje z kopce, letím, co to dá. Polykám zvířený prach a vnímám jen jiskřící elektrický ohradník. Stairway to Sparta snad nikomu nedělá problémy, přelézám a běžím dál. Pár desítek metrů a je tu druhá občerstvovačka. Trochu překvapivě za občerstvovačkou míříme znovu nahoru, abychom asi v jednokilometrovém kolečku přiběhli zase na stejné místo.

V dálce vidím Hercules hoist a Helču. To mi vlévá opět krev do žil. Červený pytel se mi houpe na kladce, i když se u toho docela zapotím. Mám já vůbec červený? Ano, mám. Ještě přenáším Atlas a už je tady obávaný spear throw - oštěpová střelnice. Tady se velmi často rozhodují závody a i u mě se tak stalo. Helča Blažková je v burpees zóně. Přitahuji si oštěp, mířím, házím, trefuji, ale oštěp vypadává. Neeeee! I já se přidávám do burpees zóny. Bohužel už vím, že 30 angličáků tak rychle neodbouchám a že budu bojovat o druhou příčku. Běžím dál už jen po rovině, bez větších problémů překonávám slip wall a o kus dál uléhám pod ostnatý drát. Plížení na tvrdé hlíně a prachu dnes bolí. Občas si hodím nějaký ten "sud", protože ostnáč je opravdu nízko.

Hluk z festivalky mi dává tušit, že se blíží finále. Přeskakuji zeď do jezdeckého areálu Rozálka a jsme ve festivalce. Poslední stovky metrů, závěrečná sekvence překážek. Pro letošek upgradovaná Z-wall mi nedělá problém. I tak si na ni dávám pozor. Překonávám ještě velké áčko ze sítě, za kterým je překážka log flip. Jde o převrácení "klády" z umělé hmoty naplněné vodou, v praxi to vypadá jako obří boxovací pytel a tenhle pytel musím převrátit tam a zpátky. Jednoduché jenom na pohled. Kdo nezkusil, nepochopí. Do druhého převrácení dávám všechnu sílu a nebýt Helči Blažkové, která mě vyhecovala, tak tu mrchu těžkou snad ani nezvednu. Musím říct, že je to opravdu těžká silová překážka. A jsem ráda, že jsem si ji poprvé osahala na Sprintu před příštím týdnem, kdy nás čeká Best ze série CEU.

No a i já setrvačností přelézám inverted wall a sklouzávám do cíle pro zaslouženou medaili. A odpověď na mé polemizováni v úvodu článku? Ano, mám ji, myslím si, že výhra neznamená to, že nad hlavu zdviháte poháry za první místa, ale to, že si posouváme své vlastní hranice dál a dál. A jestli a jak dojdu do cílové rovinky, je úplně jedno. Hlavní je se nevzdávat a jít si za svými sny. Užít si závody s přáteli, rodinou a těšit se na další více či méně "šílené akce".

Spartan Race Sprint (Pezinok) 2020 - nejrychlejší závodníci

p.	muži	ženy
1.	Pavel Hrdina - 00:30:08	Zuzana Kocumová - 00:35:10
2.	Jakub Haviarik - 00:31:16	Eszter Hortobágyiová - 00:35:21
3.	Petr Dorňák - 00:31:41	Adéla Voráčková - 00:38:29

Spartan Race Sprint (Pezinok) 2020 - fotogalerie