Reklama:

Alois Pek - sedmdesátiny legendy československé kulturistiky (I.)

13.243 zhlédnutí
Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Osobnosti

"Lojzo, ukaž žílu!" Takovéto skandování se neslo beznadějně vyprodanou sportovní halou vždy, když se Alois Pek postavil na pódium. Zaťal svoje více než padesáticentimetrové bicepsy a fanoušci kulturistiky propukli v nadšený jásot. "To je ropovod!" ozývalo se z hlediště. Při volné sestavě sice netančil jako baletka, to by při jeho mohutné, více než 185 cm vysoké postavě snad ani nebylo důstojné jeho zjevu, ale pomalu, až strojově přecházel z jedné pózy na druhou s dokonale propracovanými postoji, ve kterých dal vždy vyniknout svým přednostem, a dvojitý biceps vyvolával největší ohlas publika. Žádný jiný kulturista, snad kromě Petra Stacha, nevyhrával tak suverénně mistrovství republiky (a nejen je) jako právě Pek. V nejvyšší kategorii doslova kraloval a o výsledku bylo předem rozhodnuto, jistě k velké nevoli jeho soupeřů… Gloriolu neporazitelnosti narušil pouze jeden jediný muž, "obr z Přerova" MUDr. Josef Veselý (k jeho nedožitým sedmdesátinám jsme uveřejnili článek nedávno), který využil jeho "slabé chvilky", kdy se po nemoci a několikaletém přerušení závodní kariéry Lojza nedostavil v optimální formě. Ovšem to bylo snad jediné zaváhání v jeho nezvykle dlouhé kariéře, kterou zahájil počátkem sedmdesátých let jako junior a ukončil jako čtyřicátník v roce 1990 titulem mistra světa v kategorii masters! Lepší happy end si snad nemohl přát. Dvě desítky let na pódiu, pravda i se třemi několikaletými přestávkami, bylo naplněno takovými úspěchy, které snesou srovnání pouze s těmi největšími jmény naší kulturistiky, mezi které rozhodně patří sedm titulů mistra republiky, trojnásobný mistr Evropy… Jen ten titul mistra světa mužů mu unikl přesto, že svojí formou na něj měl. I tak se jedná o impozantní výsledky, které jenom dokreslovaly suverénní postavení naší kulturistiky v celoevropském kontextu od poloviny sedmdesátých let až po celé osmdesáté roky. To jsou jistě pádné důvody pro to, abych využil příležitosti jeho životního jubilea a seznámil Vás blíže s jeho obdivuhodnou sportovní kariérou.

22. duben 1950, Domažlice, to je datum a místo narození Aloise Peka, který již od dětství prokazoval sportovní talent a spektrum jeho sportovních zájmů bylo obdivuhodně široké - od kolektivních sportů fotbalu, nohejbalu, volejbalu až po ty individuální, jako je pochopitelně atletika, ale především stolní tenis, ve kterém to dotáhl na okresního přeborníka mezi žáky, ale vyzkoušel si i skoky na trampolíně. Už na první pohled ovšem bylo jasné, že největší talent a dispozice má pro silové sporty. Vždyť již v patnácti letech nadhodil 110 kg, což byl výkon skutečně velmi pěkný, a tak dva roky vzpíral za Rudou hvězdu Domažlice. Těžko říci, jestli jako vzpěrač by dosáhl stejně mimořádných výsledků jako v kulturistice, ale druhá polovina šedesátých let byla období, kdy se kulturistika stávala doslova módní záležitostí, a nejvíce na tento trend doplácel sport, který měl paradoxně k ní nejblíže - vzpírání. Tedy i v Lojzovi Pekovi možná ztratil tento sport mimořádný talent, ale mnoho kulturistů éry padesátých až šedesátých let se rekrutovalo právě ze vzpěračů. Ovšem ze silových základů poté tito muži těžili vlastně celou sportovní kariéru a Pek v tomto směru nebyl výjimkou. O tom svědčí i jeho silové výkony v bench-pressu. Již ve 21 letech zdvihal 180 kg a později přímo při mistrovství republiky zatlačil tehdy magickou hodnotu 200 kg! Jeho výkon je o to úctyhodnější, že ho dosáhl po tvrdé předsoutěžní dietě v přípravě na naši nejvyšší soutěž, kdy se právě výkon v bench-pressu započítával do celkových výsledků. Že se Lojza začínal rozcvičovat v momentě, kdy ostatní v bench-pressu končili, tak to snad ani nemusím dodávat…

Ale to jsem trochu předběhl dobu, protože jsme zatím v období jeho úplných začátků, kdy se svým kamarádem Mirkem Kučerou začali cvičit v garáži s jednou vzpěračskou činkou a párem jednoruček. Vydrželi tak celý rok až do doby, kdy Lojza musel narukovat na dvouletou vojenskou základní službu. Přes proklamace komunistického režimu o čestné povinnosti každého občana socialistické vlasti byla považována vojna naprostou většinou branců minimálně za ztrátu dvou let života, ale u Lojzy se ukázalo, že tomu bylo právě naopak. Vždyť narukoval do Mariánských Lázní a toto město bylo pro všechny příznivce našeho sportu Mekkou kulturistiky v bývalém Československu. PhDr. Luděk Nosek zde založil již v roce 1965 tělovýchovnou jednotu Sandow (název zvolil na počest Eugena Sandowa, průkopníka kulturistiky), která neměla v rámci Čech srovnání. A protože si Lojza plnil své vojenské povinnosti bezproblémově, tak nikdo neměl námitek, aby se ve volném čase věnoval kulturistickému tréninku. I když je kulturistika individuální sport, tak pro kvalitní trénink, ale i z psychického hlediska, je velmi prospěšný vhodný tréninkový partner a i v tom měl Lojza štěstí. Ve stejnou dobu totiž vykonával vojenskou službu Miroslav Kubš, se kterým vytvořil tréninkovou dvojici, a to tak nerozlučnou, že dostali přezdívku "dvojčata ze Sandowa". Možná, že v tom byla i trocha ironie, protože těžko byste našli dva tak rozdílné typy, vždyť výškou je od sebe dělilo více než dvacet centimetrů… Ale spojovalo je nadšení, tréninkové nasazení, a co nebylo zanedbatelné, oba byli silové typy se stejnými požadavky na trénink. Ač je to k nevíře, tak o 20 kg lehčí Kubš zvládl rovněž bench-press se 180 kg! Posilovna Sandow nabízela to nejlepší dosažitelné vybavení, a když k tomu přičteme veliké nasazení a genetické predispozice obou borců, tak je úspěch nemohl minout. V přípravě na své první soutěže trénovali šestkrát týdně a z toho dvakrát týdně dvoufázově (úterý a čtvrtek dopoledně věnovali speciálně nohám). Ostatní svalové partie trénovali třikrát týdně.

Nastal den D roku 1970 a oba se poprvé postavili na pódium v juniorských kategoriích na mistrovství Čech. Alois Pek při své premiéře dosáhl na bronzovou medaili ve vyšší kategorii a Miroslav Kubš dokonce bojoval o vítězství v té nižší a skončil druhý s minimální ztrátou. Tyto výsledky samozřejmě pro oba borce představovaly velkou motivaci k přípravě na další sezónu a v druhém roce jejich vojenské služby pod vedením PhDr. Luďka Noska si svoji bilanci polepšili. Oba se stali mistry Čech 1971 ve svých juniorských kategoriích a na celostátním mistrovství skončil Kubš těsně pod stupínkem vítězů a Alois Pek si odvezl bronzovou medaili. V obou kategoriích před nimi skončili pouze slovenští závodníci, kteří tehdy jednoznačně dominovali.

Vojna skončila a následoval návrat do rodných Domažlic. Hned po vojně se Alois Pek oženil a narodila se mu dcera, a tak kvůli rodinnému životu kulturistika ustoupila do pozadí. To ovšem neznamená, že by přestal s tréninkem. Stále ho to táhlo na soutěžní pódium. A návrat v roce 1974 byl doslova triumfální. Sice mistrovství Čech ještě nevyhrál, ale na té nejvyšší soutěži v Komárně po vyrovnaném souboji s vynikajícím Milanem Popelkou z Děčína, kterému oplatil porážku, si odvezl první ze sedmi titulů mistra ČSSR v té nejtěžší kategorii. Posadil se na uvolněný trůn po vynikajícím pětinásobném mistrovi republiky z let 1969 až 1973 Ladislavu Klérim, který kraloval stejně suverénním způsobem jako poté Alois Pek. Toto jeho první mistrovství republiky bylo pravděpodobně i pro něho tím nejtěžším, nejvíce se totiž obával kromě zmíněného Popelky legendárních slovenských kulturistů bratrů Uríčkových, kteří obsadili následující místa.

Malý oddíl Jiskry Domažlice, který Lojza reprezentoval, působil ve skromných podmínkách v místní sokolovně a jeho členové si prakticky veškeré vybavení zhotovovali svépomocí a ani zde neměl sparingpartnery, kteří by mu vytvářeli potřebné konkurenční prostředí a stimulovali ho k výkonnostnímu růstu. Tato situace mohla u něho vést k jedinému, a to k výkonnostní stagnaci. Pokud se tedy chtěl zlepšovat, tak rozhodnutí bylo jasné - přestěhovat se právě do nedalekých Mariánských Lázní, kde tělovýchovná jednota nabízela ty nejlepší podmínky pro špičkové kulturisty, a to jak vybavením posilovny, tak odborným trenérským vedením. Ne, rozhodně to nebyly profesionální podmínky, to v té době ještě nebylo možné, a tak si zde Lojza coby vyučený strojní zámečník nalezl místo údržbáře-topenáře v okresním podniku bytového hospodářství. Na rozdíl od Domažlic, kde se jako závodní kulturista musel cítit jako kůl v plotě, tak zde byla situace diametrálně odlišná. Dostal se do prostředí výkonnostně srovnatelných borců, se kterými se mohl připravovat na závody, ať již se jednalo o Roberta Dantlingera, či Jana Černého. Že to byl krok správným směrem, to se potvrdilo hned na následujícím mistrovství republiky v roce 1975, kde ve svojí kategorii nad 179 cm zvítězil již rozdílem třídy nad všemi svými soupeři.

Tehdy se již začala formovat velmi silná garnitura kulturistických osobností, které mohly být ozdobou kteréhokoli mistrovství Evropy, či dokonce světa. Stach, Tlapák, Dantlinger, Peter Uríček, později Holič, Minařík, Jastrzebski a Alois Pek dosud mohli prokazovat svoji vynikající formu pouze v domácích podmínkách, v nejlepším případě na pohárových soutěžích ve spřízněných socialistických zemích, převážně v Polsku. Ovšem právě v roce 1975 došlo k přelomovému rozhodnutí poslat na zkušenou našeho nejlepšího kulturistu Petra Stacha na mistrovství Evropy. Jak to dopadlo, to předpokládám všichni víte… Nikdo od něho v podstatě žádný výsledek nečekal a on se vrátil jako absolutní mistr Evropy! Šok v tom nejlepším slova smyslu nejenom pro nás, ale i pro všechny ve vyspělých západních zemích.

Sportovními funkcionáři tolik opovrhovaná kulturistika najednou dostala zelenou a tím se otevřela vrátka do reprezentace i ostatním neméně kvalitním borcům. Alois Pek dostal tuto šanci společně s Petrem Tlapákem hned následující rok, a to na mistrovství Evropy v Helsinkách. Jestli se někdo domníval, že vítězství Petra Stacha byla nějaká shoda šťastných okolností, popřípadě že se v jeho osobě jedná o našeho ojedinělého špičkového kulturistu, tak tato soutěž musela celý kulturistický svět dokonale přesvědčit o opaku. Ze tří výškových kategorií jsme zvítězili ve dvou. Nejprve Petr Tlapák doslova rozdrtil své soupeře v té nejnižší kategorii a poté si Pek stejně suverénním způsobem poradil se svými konkurenty v té nejvyšší. Jak hluboký dojem zanechal Pek na mistrovství Evropy, svědčí nejlépe slova hlavního rozhodčího Denise Stallarda, zároveň předsedy mezinárodní komise rozhodčích: "Jestli nechcete připravit Československo o titul mistra světa, tak okamžitě přímo odsud pošlete Peka na mistrovství světa do Montréalu. (konalo se o týden později, pozn. red.) Ve své kategorii nemá soupeře a říkám Vám, že vyhraje!" Tato slova byla adresována předsedovi našeho kulturistického svazu Vojtěchu Fialovi, který byl na mistrovství společně s našimi závodníky jako vedoucí výpravy. Ovšem těžkopádný byrokratický systém našeho socialistického sportu (a nejenom sportu) toto neumožňoval, vše muselo být schváleno a naplánováno měsíce předem. Navíc chyběly valuty a každý výjezd na Západ byl z tohoto hlediska pečlivě zvažován. Na mistrovství světa do Montréalu se připravoval pouze Petr Stach (vynikající 4. místo) a jakákoli jiná řešení nepřicházela v úvahu.

V roce 1977 si svoji neotřesitelnou pozici našeho nejlepšího kulturisty Alois Pek ještě upevnil. O tom výmluvně vypovídají slova předsedy komise vrcholového sportu MVDr. Bačinského po mistrovství republiky v Ostravě: "Snad nikdo neměl jistější titul než mistr Evropy Alois Pek. Pozornost se tedy soustředila pouze na formu, s jakou se bude prezentovat, a na úroveň ostatních závodníků." Výsledková listina je v tomto směru jednoznačně vypovídající. Lojza zvítězil téměř o 10 bodů nad druhým Michalem Čaplou rozdílem dvou tříd, a tak se není co divit, že neměl dostatečnou motivaci k tvrdému tréninku, kterým by se přiblížil na hranici svých možností.

V listopadu téhož roku na sloučeném mistrovství Evropy a světa ve francouzském Nimes navíc zopakoval po roce i titul mistra Evropy! V jeho kategorii nad 90 kg mu byl největším soupeřem Paul Grant z Walesu, kterého sice porazil ve všech třech kolech, ale srovnávání odhalilo i některé jeho slabiny v rozvoji zádových a prsních svalů a oproti svému soupeři měl i slabší lýtka. Je pochopitelné, že v relativně slabé domácí konkurenci se tyto nedostatky neprojeví. Mistrovství světa o den později přineslo souboj favorizovaných Američanů Mika Mentzera a Kala Szkalaka, který nakonec zvítězil. Zároveň se opakoval souboj Grant versus Pek. Kdo by logicky očekával opětovné vítězství Peka, tak by se bohužel mýlil. Zjevně zaúřadovala jakási zákulisní politika a rozhodčí předřadili Granta před Peka na třetí místo. Bylo to nepochopitelné, ale nedalo se nic dělat. Přesto není třeba hledět na tato mistrovství s nějakou hořkostí, vždyť jsme si upevnili prvním místem v soutěži družstev suverénní pozici v Evropě (mistrem Evropy se stal rovněž Petr Stach) a třetí místo na světě potvrdilo skutečnost, že patříme do světové špičky (bronz Petra Stacha). Alois Pek byl tedy na vrcholu výkonnosti a bez zajímavosti nejsou ani jeho tělesné rozměry. Při výšce 185 cm obvod hrudníku 137 cm, bicepsů 51,5 cm, stehen 70 cm, pasu 81 cm.

Je pravdou, že kategorie nad 179 cm nepřinášela fanouškům kulturistiky napětí a otázka, kdo zvítězí na mistrovství republiky, byla předem zodpovězena. Situace se rok co rok opakovala a Alois Pek si s neúprosnou pravidelností odvážel další mistrovské tituly. Rok 1978 nebyl výjimkou, když jeho vítězství bylo zcela jasné, ale již ne rozdílem dvou tříd. Jak uvádí Dr. Luděk Nosek, trenér reprezentace, tak on se nelepšil, ale jeho soupeři ano. Byl ovšem opět vybrán do reprezentace na mistrovství Evropy, které se mělo konat v Soluni, ovšem katastrofální zemětřesení tento šampionát zmařilo... To ovšem byl Pek společně se Stachem, Tlapákem, Dantlingerem na závěrečném soustředění v Mariánských Lázních a tuto informaci se dozvěděli dva dny před odletem. Pro Tlapáka a Dantlingera příprava skončila bez finálního vyústění, ale Pek společně se Stachem mohli předsoutěžní přípravu zúročit na takzvaném utkání století USA versus ostatní svět, kde byli oba nominování IFBB za Evropu. Ostudu za velkou louží v Los Angeles rozhodně neudělali. Stach skončil druhý za Ronem Teufelem a Pek za bratry Mentzerovými. Ovšem do Acapulca na mistrovství světa již nebyl nominován.

Po pěti letech dominance na domácí, ale i evropské scéně, zjevně slábla jeho motivace a potřeboval si i dořešit svoji rodinnou situaci, tak ukončil sportovní kariéru. Ukončil? Pouze přerušil na tři roky, ale to tehdy nemohl ještě tušit. V tomto momentě bychom měli věnovat alespoň minimum pozornosti i jeho soukromému životu. Manželství se mu nevydařilo tak, jak by si představoval, rozvedl se a do jeho života vstoupila osudová žena Olinka. Sám toto seznámení komentoval těmito slovy: "Bylo to poněkud komické. Pracovala jako servírka v Modré cukrárně a naše posilovna Sandow byla kousek nad ní, a tak jsme tam s Robertem Dantlingerem vždy po tréninku zašli. V době, když jsme drželi dietu, tak jsme si dali pouze Mattonku, ale když jsme měli po závodech, tak jsme měli neukojitelnou chuť na sladké. Jednou jsme s Robertem zkonzumovali každý 40 kopečků zmrzliny. Olinka a její kolegyně na nás nevěřícně koukaly a nemohly pochopit, jak je možné, že si pořád dáváme pouze vodu a najednou se nacpeme zmrzlinou! Ony totiž ani netušily, co jsme zač, a Olince jsem to vysvětlil až na prvním rande..." A v současné době jsou již 43 let spolu…

I s tříletou soutěžní pauzou měl Alois Pek svuj kulturistický vrchol stále ještě před sebou. Jakým směrem se ubírala jeho kariéra dál, jaké úspěchy ho ještě čekaly a jak vyšel například z porovnání s osminásobným Mr. Olympia Leem Haneym? To už si necháme na druhý díl článku.


Fotografie:
archiv Luďka Noska


Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

11.05.16:53Arnold Strong - Už se těším až vyjde ta kniha o historii kulturistiky +1
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínSvět kulturistiky zasáhla naprosto šo...
Zodiak411 (11:55) • Mluvil o tom i jeho kamarád, který říkal, že Luke se s tím problémem potýkal už dlouhou...
magazínSvět kulturistiky zasáhla naprosto šo...
70mMyW!53 (18:27) • Typek mel ocividne tezke deprese-lze to rozpoznat ze jeho vyrazu a oci v jednom z posle...
magazínPravda o steroidech: Upřímná výpověď...
70mMyW!53 (12:24) • jo tak ten pud sebezachovy je asi podstatny, podobne sem to mel i na pervitinu a ja se...
magazínPravda o steroidech: Upřímná výpověď...
PavelV (20:14) • Já bych si nikdy nedovolil tvrdit, že jsou AS zdravé, nebo že nemají negativní vliv na...
magazínPravda o steroidech: Upřímná výpověď...
pivasek (19:42) • Když už chcete lovit senzace, tak si ověřte fakta a zrovna Honza Smejkal by to měl vědě...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2020 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2020 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra