Winter Gladiator Race 2020 - reportáž a fotografie

Nejen pro krásné medaile jsme v sobotu 25. ledna vyrazili směr Josefov na OCR závod Winter Gladiator Race. Popravdě se minimálně u mě začínaly projevovat abstinenční příznaky po závodění a už jsem se nemohl dočkat začátku letošní OCR sezóny. Slovo dalo slovo a s Ollie Roučkovou jsme se rozhodli, že sezónu za OCR tým CZexxx odstartujeme právě tady, uvnitř pevnosti Josefov, a závod měl být pro nás i určitým odrazem toho, jak na tom po zimní pauze jsme.

Do Josefova přijíždíme dost s předstihem, abychom stihli v klidu nasát celou tu atmosféru. Nespočet smontovaných překážek rozesetých uvnitř i v okolí historické pevnosti už tiše čeká na dotek prvních závodníků. Všude zatím klid a mír. Jak si trať procházíme, dere se do nás čím dál větší zima. Snažím se Ollie uklidnit tím, že do našeho startu někdy po obědě se obloha stejně roztrhá a bude 10 stupňů Celsia. Ani sám tomu ale nevěřím. O sníh jsme tu sice nezakopli, zato mráz nás přišel pozdravit už před závodem a běžel s námi až do konce.

Ručičky hodin se přehupují přes dvanáctku a my se jdeme rozběhat. Čím jsme blíž ke startu, začínám propadat trochu nervozitě a cítím, jak mi ještě z předešlých tréninků tuhnou nohy. Na "géerku" ale běžím svůj první mix (smíšená dvojice), tak se svoje neduhy snažím tutlat. Už teď mi je jasné, že pokud pojedeme pecky, bude mě to dost bolet.

Máme odstartováno! Za startem po krátkém seběhu podél zdi se s Ollie přehupujeme přes zavěšené kruhy, po pár metrech prolézáme přes konstrukci smontovaných klád. Technicky si to dovoluji dost flákat, překážku dávám sice pomalu, ale dle pravidel. Vbíháme do útrob pevnosti, kde běžíme (pokud se to dá v tomto okamžiku nazvat během) podzemními katakombami pevnosti. Těchto katakomb bylo letos více a dle nás jednoznačně jedna z lahůdek závodu Winter Gladiator Race. I když jsou katakomby místy jemně osvětleny, stejně je v nich neskutečná tma a neustále máte pocit, že se praštíte o strop a podobně. I přesto, že to beru jako perfektní zpestření, jsem rád, že jsme už nakonec venku a plazíme se nahoru po šikmo položených prknech další z překážek. Přes katakomby následuje kratší běžecký úsek. Nemůžu si pomoct, ale furt mi přijde, že běžíme nějak pomalu nebo co. Kromě horních stehen mě pálí celé nohy. Kontroluji Ollie a ptám se, jestli ok? Ollie na to, že ok. Těší mě, že aspoň někdo. Víc nespekuluji a snažím se držet tempo. Nebo takovou imitaci tempa.

Vbíháme do vnitrobloku bývalých dělostřeleckých kasáren za místním kostelem. Ve vnitrobloku je několik lehčích překážek spolu s ocelovou konstrukcí, kterou proletíme jak draci. Dostáváme se k rybím schůdkům. Ollie dává, mně to u posledního přeskoku podklouzává a padám na znak. Jdu si dát kolovrátek a oba kratší běžecký úsek. Sice jsme si před závodem slíbili, že si jako nebudeme za pokažené překážky nadávat, ale sám sobě si říkám pár peprných slov ještě půl kilometru potom. Ollie uklidňuje, že to je v pohodě, ale já bych si za to odfláknutí snad nafackoval. Sbíháme k horolezeckým stěnám od AIX.

Ollie ji přelézá nějak rychle, já jdu na jistotu. Hendikep tu fakt nechceme. Popadáme betonové koule Atlas Stones a zanedlouho jsme u balanční překážky. Před námi se do mírného kopečka sune dost běžců, Ollie se je ještě do překážky snaží předběhnout. Mně už se tolik nedaří, nohy mám v jednom ohni. Jak se říká, všechno je jednou poprvé. Tuhle balančku jsem doteď vždycky napoprvé dal. Byl jsem si tak jistý i teď. Hned u druhého přešlapu mi ale podjíždí noha a ztrácím rovnováhu. S Ollie jsme posláni na běžecký hendikep. Pak se trať začíná dost vlnit. Nahoru, dolů a znova. Kopečky docela výživné. Když do jednoho z nich stoupám se čtyřmi pneumatikami na sobě, mám pocit, že melu z posledního. Když nás organizátoři trochu protáhnou vodou pod mostem (naštěstí jen po lýtka), je to pro nohy konečně na chvíli úleva. Kousek běh a stoupáme do posledního krpálu. Seshora nás fanděním popohání Šneci z Chřibské. Díky za podporu, bodlo to, ale já už byl trochu uvařenej. Fandění zřejmě ale zabralo.

S Ollie pak dáváme všechny překážky, co se nám připletou do cesty. Plechové sudy Alpa, zavěšené dřevěné traverzy, kolovrátky. Stydět jsem se za sebe začal až ve festivalce u dřevěné traverzy s piny. Sorry, Ollie, tady mi chybělo málo. Závěrečná stěna přesto, že měla ulehčený náběh, se taky moc nepovedla, když mi u náběhu podklouzla obě kopyta. Podruhé nechci pokoušet případné zranění, dáváme s Ollie poslední náš hendikep a valíme do cíle. Ještě bych zapomněl na jeden hendikep u kolovrátků mezi kontejnery, kde jsme špatně pochopili, odkud se od nich běží, a následovali další na kopeček a dolů. V té chvíli jsem s úsměvem pokyvoval na výborný nápad organizátorů táhnout trať tudy.

Cítím se dobře, že jsme konečně doběhli, ale uvnitř jsem rozebraný na malé kostičky. Zpytuji svědomí za překážky, ale vrátit to nejde. Naše umístění odhaduji tak kolem 8. místa. Jsem rád, že jsem běžel mix, jsem rád, že s Ollie. Jsem ale naštvaný na sebe, protože vím, že jsem do toho mohl dát víc. Stan s výsledkovou tabulí je v té chvíli pro mě nepřátelské území a jdeme se radši převléct do suchého. Když se s odstupem vracíme do festivalky a s nevolí mačkáme na ciferník naše startovní číslo, k našemu překvapení vyjelo, že nám cinklo 3. místo! Zima nezima, v tom momentu jsme rázem vysmátí jak dvě sluníčka.

Winter Gladiator Race v Josefově byl prvním závodem letošní série, kterou si pro nás Gladiator připravil. Start sezóny bychom si bez ohledu na výsledek nemohli představit jinde. Parádní prostředí s tajemnými chodbami, žádná nudná rovina, terén nechyběl. U některých překážek byla závodníkům nabídnuta rychlejší nebo lehčí varianta (závodník si tak dle svých možností mohl zvolit sám, kterou variantu zkusí pokořit). Zázemí závodu téměř luxusní, včetně jídla, vytápěného stanu nebo sprch s teplou vodou. Gladiator Race nově přerozdělil závodní skupiny a spolu s novými tričky se vytasil s překrásnými medailemi, na jejichž zadní straně jsou vyraženy všechny letošní závody Gladiatoru, včetně data. Šikovná věc, především pro nás sklerotiky. Takže díky!

S Ollie jsme se vrátili ještě jednou společně na trasu závodu, abychom udělali pár fotek závodníků, kteří na trati ještě bojovali. Úplně nejvíc byl pro nás zážitek, když mě jedna ze závodnic, která zrovna "rakovala", s nadšeným úsměvem poprosila, jestli bych jí nemohl půjčit tu bronzovou medaili, co mám na krku. Když měla tu bronzovku v rukou, rozzářila se jak vánoční stromeček. V té chvíli jsem pochopil, proč vlastně závodím.

Winter Gladiator Race přilákal do Josefova více než 1300 závodníků. Zhruba 250 jich závodilo již v pátek, kdy si vychutnali noční 3km trasu, v sobotu pak byla účast ještě mnohem vyšší. V hlavním závodě Original na 7,5 km startovalo zhruba 700 gladiátorů a více než 350 odvážlivců se našlo mezi dětmi.

Už za měsíc Vás Gladiator Race zve 22. února do Lanškrouna, kde to znovu rozbalíme!

Winter Gladiator Race 2020 - nejlepší závodníci do 29 let

p.	muži	ženy
1.	Miroslav Burian - 0:43:24,10	Anna Pavelková - 0:52:40,82
2.	Jakub Černý - 0:43:36,42	Tereza Tocháčková - 0:57:54,41
3.	Milan Linka - 0:46:02,46	Tereza Vacková - 1:05:55,30

Winter Gladiator Race 2020 - nejlepší závodníci do 39 let

p.	muži	ženy
1.	Radim Třešňák - 0:46:17,11	Lenka Burianová - 0:59:12,42
2.	Jan Gabriel - 0:48:55,56	Vendula Podborská - 1:10:29,02
3.	Jiří Prášil - 0:49:01,63	Žaneta Hánělová - 1:12:45,64

Winter Gladiator Race 2020 - nejlepší závodníci nad 40 let

p.	muži	ženy
1.	Petr Beneš - 0:46:51,46	Stanislava Babušková - 0:50:13,57
2.	Ivo Vrba - 0:47:08,80	Eva Dostálová - 1:09:42,51
3.	Leoš Koďous - 0:50:54,26	Libuše Vlasáková - 1:13:59,23

Winter Gladiator Race 2020 - nejlepší smíšené dvojice

p.	dvojice	čas
1.	Zuzana Šašková, Matěj Šašek	0:58:40,40
2.	Veronika Drábková, Ladislav Bevelágua	0:59:56,73
3.	Ollie Roučková, Zdeněk Pokorný	1:01:32,15

Winter Gladiator Race 2020 - fotogalerie