Reklama:
Skladem opět všechny příchutě!
100 % Whey Protein v akci 1+1
Náš nejprodávanější protein. Více zde.

Karolína Hájková: Cesta od prvních fitness krůčků až k profi kartě

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Osobnosti

Život Karolíny Hájkové je s fitness způsobem života úzce spojen. S činkami a posilovnou se seznámila již v patnácti letech a od té doby se cvičení věnovala kondičně. Pořádné obrátky ovšem její sportovní život nabral koncem roku 2016. To se Karolína propracovala k tělesné váze, při které si už řekla: "A dost!" Nastartovala změnu jídelníčku a po pár měsících se pustila pod vedením trenérky dokonce do soutěžní přípravy.

Jak se jí vedlo? Nakolik byla její cesta za teenagerovským snem trnitá? A jak se stalo, že chtěla soutěžit v bikiny fitness, ale nakonec skončila ve physique žen? Nechte si to vyprávět.

Karolíno, mnozí z nás si v sobě neseme jakousi představu o svém ideálním já a té se snažíme dosáhnout. Nakolik se tvá představa o ideální Karolíně liší od reality?

Pořád je co zlepšovat. Ale snažím se na sobě pracovat, abych se neustále rozvíjela, a zdá se mi, že právě díky cvičení a závodění jsem se psychicky dost posunula. Mám dokonce pocit, že jsem začala být vnímavější k lidem kolem sebe.

A když vezmeme fyzickou stránku?

Co se toho týče, vždycky se mi líbily velké svaly. Když jsem začala cvičit, obdivovala jsem Lendu Murray, Cory Everson a další vzory 80. let. A teď snad už také nějaké svaly mám. (smích)

Dalo se u tebe už v dětských letech vystopovat, že bys k něčemu takovému inklinovala? Že sis třeba k Vánocům přála svalnatou Barbie? (smích)

No, tomu nenasvědčovalo nic, protože já byla takové malé vyhublé vyžle, že jsem musela nosit kšandy, aby mi nepadaly punčocháče. Říkali mi manekýnka z Mauthausenu. (smích) Příběh s posilovnou začal až v mých 15 letech. Potkala jsem jednoho klučinu, začala jsem s ním chodit a on cvičil.

Takže on tě cvičením naočkoval.

On mě přivedl poprvé do posilovny. Na začátku jsem si říkala: „Ježíš, ty svaly jsou hnusný a ty žíly!“ Ale po třech měsících cvičení se to nějak zlomilo. Spolu s přítelem jsme četli Svět kulturistiky, Muscle and Fitness a ještě německé časáky, koukali jsme na videa a mně se to začalo líbit. Tehdy jsem začala snít, že jednou také budu závodit.

Přispělo k tomu i to, že já pocházím z Písku, kde měl fitko Tomáš Kolínský, bývalý státní trenér, a ten na mě jednou po cvičení kouknul a řekl mi, že mám dobré dispozice i hezké tvary svalů a že jednou budu dobrá. To bylo motivující.

Ovšem přišly i doby, kdy posilovna nebyla součástí tvého života.

Ano. Když jsme se s přítelem, se kterým jsem začínala cvičit, po osmi letech rozešli, byla jsem naštvaná a na cvičení zanevřela. Říkala jsem si, že už nikdy nechci cvičit a už nikdy nechci kluka z posilovny. Na rok jsem úplně vypnula a vůbec necvičila. Pak jsme se ale s expřítelem udobřili, jsme teď vlastně i s jeho novou přítelkyní nejlepší kamarádi a já začala opět cvičit, i když jen kondičně. Pak jsem se odstěhovala do Plzně a tam se mi podařilo pěkně se „vyžrat“.

Ano, četla jsem na tvém IG profilu, že tvá motivace vycházela z toho, že už ses na sebe nemohla koukat. Bylo to opravdu tak zlé?

No, měla jsem na svou výšku 163 cm nějakých 75 kg, a to fakt ne ve svalech. (smích) Takže jsem byla už dost tlustá.

Jak se ti k takovému stavu podařilo dopracovat?

Seděla jsem v kanceláři, měla stres, dvě jídla denně maximálně, kouřila jsem, ráda si dala vínečko s kamarádkou, prostě to bylo fakt špatným životním stylem. A už jsem toho měla dost. Proto jsem si koncem roku 2016 řekla, že od ledna začnu jinak. Poprosila jsem prvního přítele Toma, v té době závodil v kulturistice, aby mi napsal nějakou stravu. Sestavil mi jednoduchý jídelníček a já začala docela rychle shazovat, z té špatné stravy to šlo rychle. Od března jsem pak nastoupila k Evičce Sukupové a začala s přípravu na závody.

Jak vznikla spolupráce s Evou?

Současná partnerka mého prvního přítele Anetka Tomanová tou dobou závodila ve physique a Evička ji připravovala. A proto, když jsem hledala trenéra, doporučila: „Zkus Evu, je super a máš ji v Plzni.“ Takže jsem Evičku kontaktovala s tím, že bych chtěla zkusit nějaké závody na podzim.

S jakou formou jsi k Evě přišla a jak na tvé podzimní závodní ambice reagovala?

No, já za Evou původně přišla s tím, že bych chtěla být bikinou. Ona na mě koukla a řekla mi, že už je tam moc svalů a že to vidí spíš na bodyfitness, ale že přípravu na podzimní soutěže bychom měly stihnout. V létě jsme si pak řekly, že forma začíná vypadat docela dobře a že zkusíme hned velkou mezinárodní soutěž EVLS. Koncem léta se mi ale příprava značně zkomplikovala. V srpnu jsem si zpřetrhala vazy v kotníku, šest týdnů jsme měla dlahu, a tak jsem nemohla cvičit nohy, jen předkopávání a zakopávání.

Mít před sebou svůj první závod, který je ještě k tomu velkou mezinárodní soutěží, a nemít možnost se připravit na 100 %, to musí člověka nutně vystresovat. Nenapadlo tě alespoň na chvíli, že své entrée na soutěžním pódiu radši ještě odložíš?

Jako fakt se mi chtělo brečet. Nějak jsem špatně došlápla v posilovně, křuplo mi v tom, noha celá fialová a mně bylo jasné, že to není dobré. Jenže jsem si řekla, že kdo ví, co bude za rok, že třeba na závody už nikdy nepůjdu, tak že radši nastoupím třeba s horší formou, ale nevzdám to.

Jak jsi své první závody, tedy EVLS, prožívala?

No, byly to nervy a ještě k tomu Evička tam se mnou zrovna nemohla jet, naštěstí mě doprovodil alespoň partner. Přišli jsme tam a teď velká hala a já nevěděla, co mám dělat. Kde se mám přihlásit, kde vezmu číslo. Naštěstí pak přišli přátelé, Anetka s Tomem, kteří ten rok také závodili a ti mi hrozně pomohli. Nebylo to lehké, ale zase jsem byla hozená přímo do vody.

První závody bývají přelomové. Člověk si buď řekne, že tohle už nechce znovu podstupovat, nebo ho to naopak nakopne a je mu jasné, že do toho chce jít znovu. Jak to bylo u tebe?

Když jsem šla poprvé na stage, viděla ta světla a všechny ty krásné holky, zažívala jsem ohromný pocit štěstí. A bylo mi jedno, kolikátá skončím. Vyhrála jsem sama nad sebou a plnila si svůj dávný teenagerovský sen.

Jak tvé zalíbení v posilovně vnímala tvoje rodina? Neříkala ti třeba: „Ale, Karolínko, tenhle sport se pro slečnu nehodí.“

Mamce s tátou se to myslím ze začátku moc nelíbilo, mysleli si, že je to strašně nezdravé. Ale nejsou typem rodičů, kteří by mi něco zakazovali, berou to tak, že je to můj život a moje rozhodnutí. Byli se ale podívat na všech mých tuzemských závodech a podporují mě. Jsou skvělí!

Z toho, co jsi právě řekla, vyplývá, že u jedněch závodů nezůstalo.

Ano, ale po svých prvních závodech na podzim roku 2017 jsem zase docela přibrala, takže bylo dost těžké na jaro shodit. Možná i proto nebyla sezóna 2018 moc povedená.

S nabíráním na váze, se kterým se jen těžko bojuje, má po závodech zkušenost mnoho závodnic. Víš už se svými současnými zkušenostmi, jak mu předejít?

Je to fakt o vůli a vydržet. Když to vidím, kolik jsem tehdy snědla sušenek a vůbec sladkého! Bylo to snad 14 dní nepřetržitého přejídání. Věděla jsem, že to nesmím, ale nešlo to zastavit.

Jasně, držela jsi striktní disciplínu, tělo se vyšťavilo, a když pak bylo po všem, utrhla ses ze řetězu.

Vždycky říkám, že to bylo nelidské, co jsem tehdy předvedla. (smích) Teď už si ale dobře uvědomuji, co by mě pak čekalo. Že bych zas musela hodně shazovat. To mě teď vede k tomu, abych se udržela na uzdě.

Nedá se tomu vlčímu obžerství po závodech předcházet už v přípravě? Třeba delší, ale ne tak utaženou dietou?

Určitě ano. Já například, jak už jsem měla po prvních závodech víc svalů, jsem si mohla v další přípravě dovolit trochu víc jídla. A ještě víc, když jsem přešla do physique. Celou svou letošní přípravu jsem jela na dost velkém množství sacharidů, mívala jsem 100 - 150 g sacharidů denně, nejméně 50, nulu jsem snad neměla za celou dobu přípravy ani jednou.

Karolíno, tebe už teď netrénuje Eva Sukupová, našla sis nového trenéra. Kolik závodů jsi absolvovala pod vedením Evy a proč ses rozhodla pro změnu trenérského vedení?

S Evou jsem trénovala od jara 2017 a naše spolupráce trvala rok. Odzávodila jsem si s ní EVLS, mistrovství Čech, mistrovství ČR, na podzim pak Diamond Cup v Katovicích a Fitness Manii v Kladně. Všechny závody v kategorii bodyfitness. Pro změnu trenéra jsem se rozhodla ne proto, že bychom si s Evou nesedly, nebo tak něco. Ani jsme se nerozešly ve zlém. Já si Evičky nesmírně vážím, je jedna z našich nejúspěšnějších kulturistek, navíc hrozně příjemný člověk. Já prostě jen měla chuť vyzkoušet něco trochu jinak.

Jak vypadal výběr tvého dalšího trenéra?

Nejdřív mě napadla Katka Kyptová, za ní jsem jela i jednou na trénink, jenže ona je v Mladé Boleslavi a to mi přišlo už přece jen z ruky. No a pak nějak přišlo na Jirku Vacka. Jirku jsem potkala tuším na mistrovství Čech a seznámil mě s ním kamarád. Slovo dalo slovo a my spolu začali letos na jaře spolupracovat. Předtím jsem měla od závodů roční pauzu.

Záměrně, nebo nuceně?

Bylo to plánované. Jak jsem měla mistrovství Čech a republiku a pak šla hned na podzim, byla jsem v přípravě od ledna až do října a tělo už bylo unavené, už se mu nechtělo, při posledním závodě na Kladně už i dost drželo vodu. Nutně jsem už potřebovala odpočinek.

Trénovala jsi s Evou Sukupovou, teď trénuješ s Jirkou Vackem, takže můžeš srovnávat. V čem je rozdílný jejich přístup?

Co se jídla týče, s Evičkou jsme jely hlavně na základních surovinách - bílky, maso, rýže, brambory atd., doplňky jsme moc neřešily. S Jirkou ale dbáme hodně i na doplňky - minerály, aminokyseliny. V tom je ten největší rozdíl. Co se tréninku týče, tam je to hodně podobné, oba mě umí pěkně zničit. (smích)

Jak často trénuješ a jak tvé tréninky vypadají?

V přípravě jedu 6x týdně klasické splity a, b, c. Jeden trénink ramena, hrudník a triceps, pak záda a biceps a nohy zvlášť. K tomu mám ještě 5x týdně kardio na 30 - 40 minut. Teď mimo přípravu jsme to snížili na cvičení 5x týdně, 2 dny v týdnu mám pauzu.

Ty máš prý ráda tréninky s většími vahami, jak jsem se doslechla…

To je pravda. Větších vah se nebojím, mám je radši a cvičili jsme s nimi jak s Evou, tak i s Jirkou. Oba vždy ale hlídali, abych zas netahala příliš velké váhy a nezranila se.

Karolíno, cvičíš už dlouho, absolvovala jsi také intenzivní soutěžní přípravy, máš pocit, že teď umíš vnímat své tělo líp než kdy dřív?

Určitě. Hodně teď pracuji ve stylu hlava - svaly. Ještě to není úplně dokonalé, ale snažím se to vnímat a za poslední rok jsem se v tomto ohledu hodně naučila. Když cvičím, zaměřuji se na konkrétní část svalu, představuji si, jak se ten sval napíná, jak je tam kontrakce, jak se prokrvuje… Většinou cvičím sama, aby mě nikdo nerušil, vezmu si sluchátka a na cvičení se plně soustředím.

V letošním roce jsi udělala na své fitness dráze výraznou změnu, přestoupila jsi z kategorie bodyfitness do osvalenější divize physique. Co tě k tomu vedlo?

Když jsem byla v letošním roce na závodech ve Varšavě v Polsku, přišel za mnou do backstage jeden rozhodčí a řekl mi, ať jdu do physique, že se svou separací a připraveností nemám v bodyfitness co dělat. Že mezi ostatními závodnicemi vyčnívám a že mě nemohou pustit do finále.

Jak jsi přijala tuhle jeho výtku?

Tak my jsme to tak trochu tušili. Ona mi to říkala už Eva loni před Polskem: „Ty jednou budeš physique.“ A s Jirkou, když jsme začali, tak také říkal: “Ty abys jednou nešla do physique.“ Po závodech v Polsku jsme zvažovali, jestli nezkusit ještě jednou bodyfitness, že jeden závod nemusí být rozhodující, že záleží, jací se sejdou rozhodčí… Po Polsku jsem ještě chtěla jet do Makedonie, hodně jsem nad tím přemýšlela a váhala. Ale protože jsem se právě v tu dobu rozcházela s přítelem a psychicky to bylo takové horší, rozhodla jsem se, že Makedonii vypustím. Měla jsem pak čas přestup do physique dobře zvážit.

Bylo to těžké rozhodování?

Hrozně jsem s tím v hlavě bojovala. Měla jsem pocit, že když přestoupím do physique, budu se muset jít ráno oholit, že ze mě bude chlap. Ale pak jsem si zase říkala ne, vždyť ty holky jsou krásné. Asi měsíc jsem s tím každého otravovala. Všech jsem se ptala a co myslíš, bodyfitness, nebo physique? Ptala jsem se na názor jiných, aby mi to pomohlo udělat si ten svůj. No a jedno ráno jsem se vzbudila a napsala jsem Jirkovi: „Tak vyzkoušíme physique.“

Myslíš, že se podobným procesem nemůžeš propracovat třeba až ke kulturistice?

Já myslím, že asi ne.

Člověku se časem může změnit vnímání svého těla. Viděla jsem kluky, kteří byli obrovští, ale měli pocit, že jsou děsně malí a chtěli pořád víc svalů. Nemůže se ti to také stát?

Tak to jo, to mám taky. Pořád mám pocit, že jsem malá a nemám svaly. (smích) Ale mám fajn trenéra, který mě koriguje, kdyby už to mělo být moc. Už takhle mi říkal: „Uvědom si, že se asi nebudeš líbit všem a nebudeš chtít být pořád sama. A také mě upozorňuje: „Teď chceš tohle, ale co když za rok budeš chtít něco úplně jiného? Pak budeš nešťastná…“ Jsem ráda, že Jirka není jen trenér, který mi bezhlavě řekne: „Jdeme do toho,“ ale vnímá, jak to ovlivní můj další život a nebojí se mě na to upozornit.

Každopádně rozhodnutí jít do physique padlo a kategorii sis vyzkoušela na závodech. Jak ses mezi ostatními závodnicemi cítila?

Bylo mi mezi nimi líp, líbilo se mi tam víc a holky byly také všechny fajn. Bála jsem se sice pózování, jak ho zvládnu, ale nakonec se mi pózovalo ještě líp než v „bodynách“. Prostě jsem si musela říct, tohle je pro mě fakt ono.

Že tato kategorie pro tebe byla správnou volbou, se potvrdilo i na závodech v Římě, kde jsi získala profi kartu. Povyprávěj o svém vítězném Římě.

To bylo dost nečekané. V soukromém životě se mi právě moc nevedlo, rozešli jsme se s přítelem, a tak jsem si přála něco pozitivního. Abych porazila alespoň jednu holku a přivezla si domů pohárek. Když jsem pak ležela v backstagi, snila jsem o tom, že kdybych vyhrála, jaká by to byla skvělá náplast za poslední dobu, kdy se mi v ničem moc nedařilo. Ještě jsem v legraci psala kamarádce, že už úplně vidím, jak píšu na Instagram ten status: „A je to tam!“ No a ono to skutečně vyšlo!

Pogratuloval ti potom bývalý přítel?

Ne. Ale to se stává. Jemu už se to pak moc nelíbilo. Já jsem měla pocit, že se moc neměním, že jsem přibližně pořád stejná, ale on mě viděl jinou. Myslím, že pro partnera, který žije ve vztahu se závodníkem, je to asi těžké. Těžší než pro toho závodníka.

A to tvůj přítel cvičil a pohyboval se v prostředí fitness. Říkám si, jestli by u tebe měl vůbec šanci chlap, který necvičí.

Já myslím, že bych se chlapovi, který necvičí, ani nelíbila. A pak nevím, o čem bychom si povídali, co bychom spolu dělali. Protože můj život se opravdu točí kolem cvičení, pak jídlo, spánek… A to by člověk, který necvičí, asi nepochopil.

Zřejmě ne. Ty ses nyní dala na cestu závodnice physique. Co to pro tebe bude obnášet?

Musím se zaměřit na nohy, ty potřebujeme zkvalitnit, přitvrdit, ale i zvětšit. A pak musím zlepšit i ramena. Jediné, co si myslím, že mám jakž takž dobré, jsou záda.

Máš už nějak naplánovanou příští sezónu, co se závodů týče?

S Jirkou, se kterým se budu připravovat i příští rok, jsme si řekli, že uvidíme po Novém roce. Teď pořád držím nižší sacharidy, ale na Vánoce mám dovoleno 2 - 3 dny si dát, co chci, takže už stříhám metr. (smích)

Na jakou dobrotu se nejvíc těšíš?

Ty jo, už si představuju, jak si dám vánočku s máslem a kakaem! (smích) Vlastně je mi to úplně jedno, co dostanu na talíř, to sním. Ale ta vánočka, ta je pro takovou tu vánoční pohodu… na to se moc těším.

Vím o tobě, že ty jsi svou vášeň pro cvičení propojila i se svou prací - pracuješ pro obchod se sportovní výživou Ronnie.cz. Jak ti to vyhovuje?

Je to úžasné, říkám, že vlastně žiju to, co jsem si kdysi vysnila - že se jednou budu věnovat a živit fitness. A teď to tak vlastně mám. Já jsem dřív pracovala v kanceláři jako obchodní zástupce, ale hrozně mě to ubíjelo. Kolegové byli fajn, ale to sezení 8 hodin v kanceláři pro mě bylo hrozné. Rozhlížela jsem se po něčem jiném a tehdy v Plzni hledali člověka do obchodu se sportovní výživou. Dlouho jsem se rozmýšlela. Z teplého místečka v kanceláři jít dělat prodavačku? Rodičům se také nezdálo, že jsem studovala, abych byla „jen“ prodavačkou. Zrazoval mě od toho i přítel a upozorňoval mě na to, že si pohorším i platově. Jenže já mu oponovala, že peníze nejsou všechno a že nechci vstávat do práce s nechutí. Nakonec jsem se tedy odhodlala, napsala životopis a byla přijata. Teď už jsem tam dva roky a nelituji ani náhodou. Můj koníček je má práce a to je myslím to nejlepší, co se člověku může stát.




Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

29.12.08:33jnerez - Super rozhovor. Karolína působí velice sympaticky. Na třet..
29.12.00:03reveira - Physique dobré rozhodnutí a máte dalšího fanouška.Vše nej ..
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínJosef Květoň - trénink prsou a ramen...
Mikuc (19:55) • Všechno špatný k něčemu dobrý! Poskočí nohy, vršek do roka dožene a bude zas jinde! A k...
magazínJosef Květoň - trénink prsou a ramen...
havlic (14:43) • ...no ono to ještě vyleze!bude mě zajímat srovnání s Milanem Šádkem ty 2-3 týdny před s...
magazínSedmdesátiny Jana Smejkala: Můj život...
mirous (13:10) • Super článek! Takového čtení by mělo být víc. Miluji tyto retro pohledy do minulosti ku...
magazínMistrovství Čech dorostu a juniorů 20...
Amanda (09:01) • Prima fotky. Těším se na ty soutěžní. *79*
magazínMistrovství Čech dorostu a juniorů 20...
Ondra Hájek (19:57) • Soutěže v Kutné Hoře nemůžou zklamat, tenhle tým pořadatelů to má fakt zmáknutý. Co je...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2024 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2024 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu zakázáno.
MAGAZÍN OBCHOD AKADEMIE
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie