[imgPR]3360_1[/imgP]S Rafaelem Santonjou jako mistryně světa 2006[//imgP]
Z prvního vítězství na mistrovské soutěži se těšila v Přerově na Mistrovství republiky ve fitness již v roce 1999, titul v následujících letech ještě několikrát obhájila, aby k němu začala přidávat i úspěchy mezinárodní - od mistryně Evropy v roce 2000 až po mistryni světa 2006. Gabriela Kubešová se tak stala jednou z našich historicky nejúspěšnějších závodnic. O její přípravě, zázemí i o posledním triumfu ze španělské Santa Sussany jsme společně hovořili v polovině letošního června.
Co tě přivedlo do posilovny a kdy jsi začínala?
Poprvé jsem do posilovny zavítala v 17 letech. Stalo se tak v rámci přípravy na atletiku a biatlon, kterým jsem se tehdy věnovala. Sice jsem poté ve sportu pokračovala, ale posilovnu jsem navštívila znovu až po narození mé dcery. Ne, že bych chtěla zhubnout, ale měla jsem spíše problém nabrat normální váhu.
Jak vypadaly tvé prvé soutěže?
Myslím, že jsem první soutěž absolvovala někdy v roce 1994. Byla vůbec první soutěží u nás. Musely jsme obstát ve fyzických testech, plavkách, volné sestavě, rozhovoru a společenské promenádě v šatech. Skončila jsem čtvrtá a tenkrát si řekla, že bych mohla zkusit štěstí i příště.
Pomáhal ti v minulosti někdo s přípravou?
Začátky byly těžké. Snažila jsem se pochytit vše, co se jen dalo. Mnoho věcí jsem vyzkoušela přímo na sobě a vybrala si nakonec vždy jen to, co jsem uznala za vhodné. O výživu jsem se zajímala již od svých 13 let, takže v ní jsem problém opravdu neměla. Nicméně celých 15 let, co se fitness věnuji, jsem se snažila vylepšit sestavu a hodně jsem na ní makala. Na závodnice jsou v ní kladeny obrovské nároky. Tím, že jsem nedělala gymnastiku, jsem to měla ve všem mnohem složitější oproti holkám, které se o ni zajímaly odmalička. Doháněla jsem je od svých 27 let tvrdým tréninkem, tvrdou dřinou. Tělo dostávalo pěkně zabrat. Trénink v posilovně se také vychytal a aerobní činnost zařazuji podle nálady a potřeby.
- fotogalerie z letošního léta -
Liší se nějak tvá strava v mimosoutěžním období a s blížící se soutěží?
Fitness je můj životní styl, strava je proto pro mě velmi důležitá. Po celý rok jím zdravě, ani má váha se od soutěžní příliš neliší. Dva měsíce před soutěží přidám na bílkovinách a upravím příjem sacharidů.
Jak vnímá tvá dcera úspěchy a přípravu na závody? Mimochodem, kolik jí je?
Adrianě je 16 let a již od dvou let žije v tomto koloběhu soutěží. Myslím, že vše bere, jak říká, v pohodě. Jsme výborné kámošky a snažíme si vzájemně vyjít vstříc. Jo, prostě pohoda.
Jakou soutěž považuješ za svůj dosavadní největší úspěch? A jakou za největší zklamání?
Na zklamání se snažím vždycky co nejrychleji zapomenout. Byly soutěže, kdy jsem si svůj výsledek představovala jinak, ale tak to v našem sportu chodí. Jistěže má člověk největší radost z vítězství. Chtěla jsem vyhrát MS, což se mi tvrdou prací a pílí podařilo. Nikdy mi nikdo nedal nic zadarmo, vše jsem si musela tvrdě vydřít. Největší radost mi samozřejmě přineslo zlato z MS.
Co se ve tvém životě změnilo, když jsi vyhrála titul mistryně světa v bodyfitness 2006?
V mém osobním životě se nezměnilo vůbec nic. Vždy jsem v první řadě preferovala svou rodinu a teprve pak mě zajímalo ostatní. Díky mému muži a mé dceři, kteří jsou mi největší oporou, se mi podařilo vše, čeho jsem ve své sportovní kariéře dosáhla, rodinné zázemí patří k součásti jakéhokoliv úspěchu.
- další fotografie najdete na gabriela-kubesova.unas.cz -
Dokážeš popsat své pocity na pódiu ve chvíli, kdy vyhlašovali tvé jméno? S jakým předsevzetím jsi do Španělska vlastně odjížděla?
Do Španělska jsem odjížděla s tím, že chci vyhrát. Tak nějak jsem cítila, že by to mohlo vyjít. Makáš a chceš vyhrát, ale tolikrát to nevyšlo, tak si říkáš: "Co když budeš zase zklamaná?" Po vyhlášení jsem se cítila nádherně. Jo, ty roky dřiny, jsem na nejvyšším stupni. Prostě paráda. Byl to úžasný pocit.
Jaký ohlas byl v médiích? Co na to tvé nejbližší okolí?
Co se týče ohlasu v médiích, nic moc. U nás na Moravě sice ano, ale... Jinak si myslím, že se o tyto záležitosti má starat svaz. Největší radost se samozřejmě projevila u mého muže, dcery a rodičů. Tito lidé vidí tvůj přístup k přípravě. Jak chodíš domů zbitý, jak držíš dietu, jak makáš až na dno. Jsou přítomni také u tvých zklamání a vítězství. Takže ze zlaté medaile měli obrovskou radost. A fanoušci, kteří ke mně chodí cvičit do fitka, ukázali také velikou radost.
Máš představu, kolik let budeš ještě závodit? A existuje nějaký další cíl, kterého bys chtěla dosáhnout?
Představu samozřejmě mám, ale vše si nechám zatím pro sebe.
Jak všechno zvládá žena, která se stará o rodinu a o fitnesscentrum? Cvičit, připravovat se na nejvyšší soutěže a vyhrávat na nich?
Jak vše dohromady zvládám? Chce to dělat všechno s láskou. Že to daný člověk chce dělat. Už jsem zmínila, rodina je pro mě ten vztyčný bod. Pak už stačí si vše rozložit tak, aby se to dalo zvládnout, a makat na sobě. Když makáš, tak máš. Když nic neděláš, nic nemáš. Tak to je se vším. Já jsem teď několik let vkládala spoustu energie do fitness a postupně se mi to vrací, ale zbývá ještě hodně věcí, kterých bych chtěla dosáhnout...
