Jiří Tkadlčík prozrazuje, proč letěl vládním speciálem do Afghánistánu

Známý český strongman Jiří Tkadlčík v nedávné době zažil velmi zajímavé dobrodružství, při kterém se proletěl vládním letounem. Ovšem nejednalo se o žádný vyhlídkový let. Silový sportovec jím byl přepraven do Afghánistánu na leteckou základnu Bagrám, ležící asi 47 km severně od Kábulu, kde měl splnit jeden přesně stanovený úkol. Úkol, který mu zadalo české Ministerstvo obrany. Co tedy přesně bylo cílem afghánské mise Jiřího Tkadlčíka?

Jirko, ty máš za sebou velký zážitek. Na pozvání Ministerstva obrany ses společně se dvěma dalšími českými sportovkyněmi vypravil do Afghánistánu, kam jste letěli vládním speciálem. Jak jste se k něčemu takovému dostali a co mělo být vaším úkolem?

Ano, skutečně jsme letěli vládním speciálem, což byl zážitek už sám o sobě. Společně s námi letěl i pan ministr Metnar. Do Bagrámu, na americkou vojenskou základnu v Afghánistánu, kde působí i spousta českých vojáků, jsme přiletěli na pozvání. Naším úkolem bylo rozveselit české i americké vojáky, ukázat jim jiný druh cvičení a vysvětlit techniky. Spolu s tím jsme se seznámili se základnou. Bylo to hodně zajímavé a rozhodně akční.

Jak probíhal přesun na základnu a jaké jsi měl pocity z toho, že právě projíždíš zemí, ve které už téměř 20 let řádí válka?

Naštěstí žádný pozemní přesun nebyl. Pořád je to tam nebezpečné a s námi by si tohle nikdo netroufl. Na základnu se i teď vystřelí alespoň jedna raketa denně jako dárek od Talibanců (naštěstí obrana základny je téměř dokonalá). Pozemní útoky nejsou časté, ale vyloučit se nedají. My jsme měli to štěstí, že na základně je letiště, a tak jsme mohli dosednout přímo tam. Co se týče bezpečnosti na základně, skvěle se o nás starali a hlídali nás. I když jsme šli na záchod, musel o tom někdo vědět.

Jaká atmosféra vládla na základně a jak vás přijali vojáci, kteří jsou tam daleko od domova na misi?

Atmosféra je tam pro mě taková smutná, navíc právě pršelo, což tomu taky nepřidalo. Jako doma se tam rozhodně cítit nebudete. Ale základna je obrovská. Žije tam 14 000 vojáků, takže je to takové malé město se vším všudy. Najdete tam například i mini Burger King nebo kavárny, speciální obchod s věcmi Under Armour, který tam prodává kolekci Bagrám, mají i posilovny, prostě všechno.

Vojáci nás přijali vřele. Spousta z nich mě znala, tak jsem to měl lehčí. Hodně jsme si povídali o tom, jak tady cvičit, atd. Narazil jsem tam i na bývalé klienty z Prahy. Kluci to tam mají těžké, ale každá mise jednou skončí.

Holky měly pro vojáky uspořádat crossfitové závody, tebe čekala strongman ukázka a seminář o silovém cvičení. Jak na tom byli vojáci se znalostmi z oblasti silového tréninku? A pustili jste se i do praktických ukázek?

Je to tak. Holky se věnovaly závodům a já jel po své ose. Ukázali jsme si deadlifty, pak dali nějaké mini soutěže a odpoledne zkoušeli jednoručku a Log Lift. Všichni se aktivně zapojili a moc se jim to líbilo. I teď mi chodí zprávy, že moje rady jim zlepšily maximálku, což mě těší. Kluci dokonce posílají videa a mají ještě další dotazy, takže to bylo úspěšné.

Co jsi vojákům ukázal v rámci exhibice?

Tlačení Panthera (34 - 36 tun). Tady ten macík se musel tlačit, protože bylo mokro a odtáhnout nešel kvůli povrchu. Na druhý pokus se to povedlo, ale málem jsem si zlomil klíční kost, protože jsem se musel zapřít jen o jedno rameno. Prostě lahůdka. Pak tam po mně chtěli překonat jeden rekord, co tam měli. Tuším, že to bylo 1000 liber na trojboj do hodiny. Čili dřep, benč a mrtvola. Řekl jsem, že to není výzva, že dáme do minuty 1100 liber na dvou cvicích. Výsledek můžete zkontrolovat na videu. Jen prozradím, že mi za to správce místního gymu věnoval Rogue opasek.

Jaké vybavení pro silový trénink tam vlastně mají vojáci k dispozici?

Vybavení je skvělé. Silová zóna, trap bary, top osy, hodně železa. Zóna na CrossFit plus k tomu kulturistická bouchárna se stroji od Hammeru, všechno ostatní od značky Rogue. Prostě ráj. Chyběly mi tam jen strongman věci, ale já si je samozřejmě dovezl, letěly se mnou… Kluci byli moc rádi, když je nakládali. Naštěstí to byla jen jedna stokilová jednoručka a Log Lift.

Dozvěděl ses, kolik vojáků se na základně cvičení aktivně věnuje?

Cvičí tam strašně moc lidí. Přišlo mi, že kdo má volno, tak jde cvičit.

Jsou na základně jen muži, nebo se tam najdou i nějaké ženy?

Většinou jsou tam muži, ale i holky nebo ženy se tam najdou.

Určitě máš povědomí i o tom, jak se se svým úkolem popraly holky. Měl jsi pocit, že si vojáci užili i jejich crossfitovou část?

Holky to měly jednodušší… holt holky mezi chlapy. (smích) To se nedá nic dělat. Ale myslím, že i já jsem měl svoje publikum, protože někdo je na CrossFit a někdo víc na silové cviky. Takže to bylo tak "fifty fifty".

CrossFit je součástí fyzické přípravy různých bezpečnostních jednotek hlavně v Americe. Doneslo se ti od holek, jaké povědomí o CrossFitu měli čeští vojáci nasazení v Afghánistánu?

Myslím, že CrossFit je pro vojáky a celkově bezpečností složky velice užitečný. Kluci ho samozřejmě znali. Ovšem díky mé fanouškovské základně znali i strongman sport. Líbilo se jim oboje. Někdo nemá rád vysoké počty opakování, jiný zase maximálky. Ale makají všichni. Přišel tam za mnou dokonce i jeden Amík, že mě zná, že mě viděl na videích od svých kamarádů v USA.

Jak jste se na vojenské základně cítili?

Na těch pár dní to bylo fajn. Podmínky pro cvičení jsou tam velice dobré, jídlo taky, je tam takový jednoduchý život. Ale na půl roku, nevím, nevím. Afghánistán je hezká hornatá země, ale pořád je tam dost nebezpečno a na normální život to není. Kluci mi říkali, že většinou tak za tři měsíce dostanou ponorku, a to je pak něco.

Co v tobě z celé téhle cesty nechalo nejhlubší dojem?

Těžko říct. Bylo toho dost. Ukázali nám vojenský život, šli jsme si zastřílet, projeli se Pantherem, viděli chod základny. Člověk si tam uvědomí, že se má doma vlastně skvěle a nic mu nechybí, když se koukne za hradby, kde lidé nemají ani pitnou vodu a vydělávají 1 - 2 dolary denně. To si pak řekne: "Sakra, na co jsem si doma vlastně stěžoval?" Docela mě to nakoplo makat dál a víc.

Taky jsem se rozhodl, že příští rok chceme natočit s Kryštofem více takových cestopisů. O cvičení například v Kazachstánu, na Islandu atd. Chceme to nazvat Síla ve světě a udělat z toho takový cestopis na zajímavých místech se zajímavými lidmi. Ochutnávat místní kuchyně, kouknout celkově na tu zem. Mám už například domluveného Ilju Illina na trénink anebo třeba přechod pouště. Takže je se na co těšit. Teď to akorát musí někdo zafinancovat. Ale to se zmákne.

Videozáznam z návštěvy Jirky Tkadlčíka v Aghánistánu