Již třetím rokem funguje v rámci ostravské crossfitové tělocvičny Colliery nezisková organizace Colliery srdcem, která se snaží představit CrossFit nejen školám a seniorům, ale také sportovcům a lidem s fyzickým hendikepem. Jednou z inspirací pro podporu hendikepovaných byl Pavel Husar, který se odmalička věnuje různým sportům a před několika lety se zamiloval do CrossFitu.
Pavlovi se povedlo kvalifikovat na mezinárodní závody Battle of Europe v kategorii
adaptive athlete, které se konaly ve dnech 27. - 29. září v Polsku, a odvezl si odtud bronzovou medaili. Jak vzpomíná na závody i něco o jeho hendikepu či vztahu ke sportu, se můžete dočíst v rozhovoru níže. Pavla můžete také sledovat na sociálních sítích
nebo si prohlédnout jeho příspěvky v rámci blogu Colliery Srdcem.
Děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho dalších sportovních úspěchů a především moře skvělých zážitků.
Pavle, ty závodíš v CrossFitu jako adaptive athlete. Můžeš nám přiblížit, co si pod tímto pojmem máme představit?
Adaptive athlete je hendikepovaný CrossFit atlet s nějakým typem postižení. Rozdělení různých úrovní postižení si už pak finálně určí každý pořadatel soutěží dle sebe. Většinou jsou ty jednotlivé kategorie ale rozděleny na stojící, sedící a atlety s neurologickým postižením.
V čem spočívá tvůj hendikep?
Já mám vrozenou vadu DMO (dětská mozková obrna), kde mám zasaženou a oslabenou levou stranu těla. Čili můj hendikep spočívá v tom, že při chůzi a nebo při běhu viditelně napadám na levou stranu, mám problémy s rovnováhou a obecně jsem na tu levou stranu výrazně slabší než na stranu druhou.
Snažil ses věnovat sportu odmalička, nebo musel přijít nějaký zlom, kdy sis řekl, že chceš jít tímto směrem?
Ano, sportuji odmalička díky rodičům, kteří mě vycepovali a nikdy mi nedali nic zadarmo. A já se dodnes řídím jejich heslem
- jestli v životě něčeho chceš dosáhnout, tak musíš pořádně makat. Odmala jezdím na kole a plavu. Od 7 let jsem se věnoval lezení po umělých stěnách. A v letech 2000 - 2015 jsem začal dělat judo za Judo club při MP Ostrava, kde jsem dosáhl druhého
kyu, což je modrý pás. A v té době jsem také začal posilovat a pravidelně cvičit.
Proč zrovna CrossFit?
V roce 2013 jsem s kamarádem chodil pravidelně cvičit do fitka, kde jsem poznal mého velkého kamaráda, parťáka v tréninku a zároveň mého osobního CrossFit trenéra Honzu Peršína, na kterého nedám dopustit. Právě tam Honza působil jako trenér a už v té době se věnoval CrossFitu, kterému jsem také později naprosto propadl. No a v roce 2014 si Honza otevřel vlastní gym - Colliery CrossFit. Po nějaké době jsem si s ním domluvil první schůzku a řekl mu, že bych chtěl CrossFit začít trénovat. Chvíli potom si mě Honza pozval na první trénink, kde testoval, které cviky se svým postižením zvládnu a které ne. No a od té doby spolu makáme a společně táhneme za jeden provaz už krásných 5 let. CrossFit beru jako součást mého životního stylu, bez kterého bych si život už nedokázal představit. CrossFit je všestranný sport na rychlost, pružnost, vytrvalost, koordinaci nebo sílu. Mě na něm nejvíce baví, a troufnu si říct, že mi i nejlépe jde, cvičení s vlastní váhou těla čili gymnastika. Ale hlavně CrossFit spojuje lidi - jako spojil mě s Honzou a celým Colliery.
Nejen spojuje, ale konkrétně Colliery také pomáhá...
V roce 2017 byl pod záštitou Colliery CrossFit Ostrava založen neziskový spolek Colliery
srdcem, jehož jsem součástí, a doufám, že pro mnohé hendikepované členy gymu zároveň také inspirací. Colliery srdcem jako nezisková organizace má tři body stanov - podpora hendikepovaných, podpora teen atletů a podpora seniorů.
Co ty vnímáš jako největší limit během svých tréninků?
Já si každý trénink užívám naplno a makám nadoraz, protože ten pocit po tréninku je nenahraditelný a po každém tréninku mám pocit, že se pomalu přibližuju ke svému splněnému CF snu, kterým je se jako první Čech probojovat na WheelWOD Games do Kanady. Každopádně mým největším limitem, který potvrdily i nedávné závody v Polsku, je určitě síla, v níž mám ještě velké rezervy.
Nyní máš za sebou start na Battle of Europe v kategorii adaptive men, ze kterého sis odvezl bronzovou medaili. Byl pro tebe start na crossfitových závodech splněným snem?
Určitě ano. Byl to pro mě splněný sen a naprosto úžasný a nepopsatelný zážitek. Vidět tu bojovnost nejen kolegů z kategorie adaptive, ale i zdravých atletů. Jakou mají vůli na sobě makat a zlepšovat se.
Musel jsi před startem na Battle of Europe 2019 projít kvalifikací? Jak probíhala?
Ano. Kvalifikační workout byl hodně náročný, ale moc jsem si ho užil. Zadání workoutu bylo následující:
AMRAP 10 minut
1-2-3-4-5-6… atd. row for cal
1-2-3-4-5-6… atd. wallballs
1-2-3-4-5-6… atd. dumbbell snatch alternating
Na první pokus, který jsme si s mým trenérem Honzou řekli, že pojedeme tréninkově, jsem udělal 81 reps. Druhý pokus už jsme ale jeli naostro a přišlo výrazné zlepšení na 123 reps.
Jak vypadaly závěrečné přípravy a odjezd do Polska?
Poslední týden před odjezdem do Polska jsem kvůli pracovním povinnostem stihl trénovat jen dvakrát. V pondělí jsme naposledy jeli silověji nohy a ve čtvrtek už jsme se věnovali jen regeneračnímu vyplavání v bazénu a v sobotu už jsme vyrazili směr Polsko na večerní registraci všech adaptive atletů.
Měl jsi s sebou třeba tým přátel či fanoušků, který tě podporoval?
Ano, jel se mnou samozřejmě můj kouč Honza a tým přátel z gymu, kteří mi fandili a zároveň drželi pěsti od začátku až do konce. S mým trenérem Honzou s námi dále jeli jeho manželka Míša, Honzovi rodiče a kamarád Víťa Rumpel. Všem jim moc děkuju za podporu přímo na místě.
Z čeho se skládal finálový workout a co pro tebe bylo nejnáročnější?
Finálový workout byl následující:
5 kol na čas, časový limit 13 minut
7 m sled pull
10 dumbbell snatches pravá ruka 10 kg
7 m sled pull
10 dumbbell snatches levá ruka 10 kg
Celý ten finálový workout pro mě byl náročný, ale snažil jsem se do toho dát vše, co ve mně za ten den zbylo. První dvě kola ještě šla, ale od třetího kola už jsem se musel více soustředit na dotahování saní až za vyznačenou vzdálenost a propínání rukou u dumbbell snatchů. Poslední kolo už jsem byl hodně vyčerpaný a cítil zejména moji postiženou levou stranu a levá ruka už mě moc neposlouchala. Ale nic jsem nevzdal, a to zejména proto, že mi přišli osobně fandit a povzbuzovat mě Robert a Rafal, což byli atleti, kteří už měli v tu dobu svůj finálový workout hotový. Po posledním opakování jsem se na pokraji sil svalil na zem a zapomněl tak, že musím ještě doběhnout do cíle. Tak jsem se za mohutného povzbuzování celé haly ještě zvednul, doběhnul a doslova sebou plácnul do cíle. (smích) Potom jsem dojatý a se slzami v očích zašel poděkovat Robertovi a Rafalovi za podporu a objal jsem svého kouče Honzu se slovy: "Dokázali jsme to!"
Máš už nyní v plánu nějaké další závody?
Ano, už 11. října mi startuje kvalifikace na již zmíněný závod WheelWOD Open v kategorii
standing division lower men, kde jsem v poslední kvalifikaci skončil 32. z 60 celkově celosvětově přihlášených atletů ve stojící divizi. Dále mě 18. dubna čeká můj druhý ročník běžeckého závodu na 5 km - Night
Run 2020. A samozřejmě si nenechám ujít další ročník Battle of Europe 2020.
Chtěl bys touto formou někomu poděkovat?
Chtěl bych moc poděkovat svému CF trenérovi Honzovi Peršínovi, bez kterého bych to nedokázal. Dále mému domovskému gymu Colliery CrossFit a spolku Colliery
srdcem za obrovskou podporu při cestě za mým CF snem. A v neposlední řadě Víťovi Rumpelovi a jeho pojišťovací agentuře Jaro za poskytnutí sponzorského daru ve formě pojištění a odvozu až na místo závodu.
A nějaký vzkaz pro čtenáře a fanoušky na závěr?
Když má člověk pevnou vůli, tak ho nic nezastaví.
Pavel Husar na Battle of Europe 2019 - fotografie
Pavel Husar - kvalifikační workout na Battle of Europe 2019
V čem spočívá tvůj hendikep?
Nejen spojuje, ale konkrétně Colliery také pomáhá...
Měl jsi s sebou třeba tým přátel či fanoušků, který tě podporoval?
