Reklama:

Gladiator Challenge 2019 - reportáž a fotografie

3.381 zhlédnutí
Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Soutěže

Když mi byl v minulém roce doporučen OCR závod Gladiator Challenge v Kralupech nad Vltavou se slovy: "Za málo peněz hodně muziky," neváhal jsem ani na vteřinu a rozhodně jsem nelitoval. Byl to hustý trénink s řadou fyzicky náročnějších i technických překážek. Když se pak naskytla možnost se Gladiator Challenge zúčastnit i letos, říkal jsem si, že to posunu na jiný level i já. Naordinoval jsem si závod nejdřív zaběhnout sólo a následně v mixu (smíšených dvojicích) s parťačkou Zdenkou Benčíkovou.

V sólu jsem v měl v plánu to bombit a zkusit něco urvat. Už před startem jsem věděl, že nás čeká dost výživných překážek. Na přibližně 7 kilometrech bylo rozprostřeno více než 50 překážek! To zase bude drill! Do jisté míry jsem ale nadšen, že si na trati vyzkouším všechno možné, včetně skoku z 8 metrů do nafouklého polštáře, který tu byl i vloni. Právě tahle překážka byla už dlouho dopředu pro řadu závodících největším strašákem vůbec.

Startuje se v menších intervalech po jednom, což mi naprosto vyhovuje. Do závodu jsem vpuštěn jako 63. v pořadí. Stačí proběhnout přes dvojici bránících rugbistů, přehoupnutí přes zeď a za chvíli začne sranda. Před vběhnutím do haly hokejového stadionu dávám ještě ninja jumpy a už šplhám po laně. Ručkovačky monkey bar a low rig s různými zavěšenými segmenty a houpu se jako opice na dráze z kruhů zavěšených v řadě za sebou. Jak jsou překážky blízko sebe a není moc možnost na běh, berou dost sil. Jelikož tomu moc nepřidal ani mrtvý tah se závažím a dvakrát přehození 40kilového slam ballu přes rameno, opouštím halu se zkřiveným výrazem, potrhanými dlaněmi a nechutí k dalšímu běhu. Spíš to všechno tak nějak vyklusávám. Přelezení stěny ze zavěšených pneumatik a tunel se sněhem jsou za odměnu. V tunelu se parádně zchladím, že se mi z něj ani moc nechce vylézt. Za sebou ale cítím další stíhače, které před sebe rozhodně pouštět zadarmo nechci. Popoháněn smečkou běžců jsem nucen vykřesat aspoň náznak běžeckého apetitu. Po podlezení ostnáče sudy se mi decentně zamotá "šíša" a pěkně mě to táhne doprava k plotu. Jestli tohle někdo točil na kameru, tak bude na pochybách, jestli jsem střízlivý. Běžecký úsek, kde bych mohl nabrat rychlost, zatím v nedohlednu. Co v dohlednu je, je série za sebou obtížných překážek, z nichž jsem vloni nedal ani jednu. Nadšený z toho rozhodně nejsem. Vrhám se na betonovou zeď složenou ze čtveřice lan, ze kterých přelézám na volné kruhy zavěšené na kovových úchytech. Za zdí dávám flying monkey a další ručkovačku. Shodí mě až jeden z posledních kůlů zatlučených v zemi na stabilitu a já si poprvé vychutnávám trest v podobně tzv. humusáků. To je vylepšená verze klasických angličáků. Mírně znaven dávám dřevěnou traverzu s kolíky, snad poprvé v životě úspěšně. Tolik překážek za sebou jsem na žádném závodě předtím ještě nezažil.

Není ani polovina závodu za mnou a už se chci vidět na konci u 8metrového skoku. Přibíhám k ručkovačce cliffhanger a po pár metrech posílám oštěp do slámy. Nějak se mi podařilo se přepnout do módu, že mě ani na vteřinu nenapadne, že bych něco nedal. Tak překážky utíkají jedna za druhou. V otevřené části parku už na mě čekají vysmátí dobrovolníci, kteří mi spoutají ruce plastovými pásky, dají do rukou plastovou láhev s vodou a se slovy: "Běž!" mě posílají dál. Když už jsem od nich pár metrů, ještě zaslechnu: "A ne, že z toho budeš pít!" Faktem je, že mě to chvílemi i napadlo, a myslím, že jsem nebyl zdaleka sám. Na konci běžeckého úseku mě vysvobozují z pout a po proběhnutí alejí stromů jsem u břehu Vltavy. Tady je vedle sebe, dle mého, jedna z nejvydařenějších překážek závodu následovaná jednou z nejstrašidelnějších. Před sebou mám na hladině plovoucí pontony. Na břehu jsou s autem hasiči. Mám trochu tunelové vidění, vůbec mi to v hlavně nesecvakne, proč tam jako jsou. Vzápětí pochopím. Dobrovolník už mě povzbuzuje k použití lana zavěšeného na větvi. Mírný rozběh, na laně se zhoupávám nad hladinu a pouštím těsně nad prvním z pontonů. V tu chvíli mě vyruší známý zvuk. Kde jsem to už jenom slyšel? Aha, čerpadlo! Už od prvního pontonu to na mě z levoboku perou hasiči proudem vody z hadice a snaží se mě urputně sundat dolů. Nutno říct, že fakt odvádí dobrou práci. Peláším po rozbouřených pontonech jako o život a chvílemi jsem zmaten, jestli víc dýchám vzduch, nebo piji vodu. Každopádně tentokrát hasiči prohráli. Pokud měl někdo ze závodících jakoukoli fóbii, dokázal jim s řadou z nich tento závod pomoci. Stejně asi jako mříž vznášející se tak 10 čísel nad vodní hladinou. Pokládám se na záda a pod mřížemi se obličejem k nebi sunu dál. Chvílemi ten pocit zrovna příjemný není a jsem rád, když jsem už za mříží.

Otevřená část parku mě přivítá další ručkovací konstrukcí, tentokrát v kombinaci a gibbonem, a překážka, do které jsem se na Gladiator Challenge už minulý rok na první pohled zamiloval. Dvojice ocelových kontejnerů a mezi nimi na zvednuté lžíci bagru zavěšená lana. Krásně vymyšleno, krásně provedeno. V té chvíli si říkám, že jsem zatím nedal jen jednu překážku. Dobrovolníci utínají mou radost opětovným spoutáním a se svázanýma rukama běžím dál koridorem. Když se dostávám ze spoutání, vím, že do cíle už toho moc nezbývá. Kromě překážek, kterých tam tedy ještě řádka je. Ještě před velkým hyperskokem jsou přede mnou dvě ručkovací konstrukce, u kterých už není moc síly ani vůle. Jeden hendikep střídá druhý, což znamená jediné. Sunu se v celkovém pořadí dál od bedýnky. Dneska to necinkne, to mi je v té chvíli jasné. Nadávám si ještě při šplhání na věž. Než mi nahoře dobrovolník stihne říct všechno, co a jak, rychle mrknu, jestli někdo není dole v polštáři, a vrhám se do propasti. Asi jsem se chtěl potrestat za pokažení dvou překážek, ale hlava se mi tady vyčistila. Chvátám do cíle, kde si mě vychutná ještě překážka tree walk, když mi nabídne 6 humusáků. Za ní už vytoužený cíl!

Mírně sedřený mířím na rychlou seberekonstrukci do sanitního vozu, kde mě za pár okamžiků vylepšují, a mířím ke startu za Zdenkou. Nevím, jestli to, jak momentálně vypadám, jí přidalo na sebevědomí. Snažím se ale tvářit v pohodě, co to jde. Sahám po suchém tričku a po asi 30minutové pauze se se Zdenkou pod hlavičkou Beast - OCR teamu stavíme společně na start. Jdeme do toho víceméně tréninkově. Zamakat si na překážkách a hlavně úspěšně překonat 8metrový skok, ze kterého má Zdenka trochu nahnáno. Dopředu jí říkám, jaké překážky budou následovat. Po předchozím sólo běhu u sebe cítím úbytek síly a větší opotřebení dlaní. S pár překážkami, co jsem předtím hravě dal, teď začínám dost bojovat. Pereme se s nimi stůj co stůj, i když řada z nich nás posílá k zemi. Když jsme u plovoucích pontonů, smlsnou si na nás hasiči znova. Zase mě kropí zleva hlava nehlava. V koutku duše sázím na to, že se zaměří taky na Zdenku za mnou, ale vypadá to, že to jsou praví gentlemani, a vyžívají se na mně. Když Zdenka vidí mříž ve vodě, zeptá se mě, co to je. No, to se špatně vysvětluje, ale bez větších problémů jsme po chvíli za mřížemi. Běžecky to už nejsme my. Zdenka je decentně nastydlá, já decentně unavený. Každopádně se tak či tak dostáváme k věži všeho zla, k 8metrovému skoku. Zdenku nechávám nahoru lézt přede mnou. Cítil jsem, že se jí do toho moc chtít nebude. Sám si každý asi umí představit, jaké to je, když máte z něčeho v životě téměř až panickou hrůzu. Chcete to překonat, ale něco ve vašem nitru vám v tom úspěšně brání. U Zdenky jsem za dobu, co ji znám, zjistil dvě věci. Nebojí se výšek. Paradoxně se ale bála skoku z výšky, a to hodně. Když jsem někomu říkal, že dělám extrémní překážkové závody, většinou mi známí odpovídali: "No jo, to jste vy, co se válíte v tom bahně..." V momentech, jako je skok z 8 metrů, zažíváte na vlastní kůži, co ten výraz "extrémní" vlastně znamená. Něco, co vás totálně vychýlí z rovnováhy. Zdeňce nahoře společně s dobrovolníkem radím, jak na to, a je vidět, že má větší a větší strach. Několikrát to zkouší, kdy už je na konci lešení odhodlaná skočit, ale nejde to. Psychika ji zcela pohlcuje. Teď vím, že ať řeknu cokoliv, skoro to nebude vnímat. Po několika neúspěšných pokusech Zdenku posílám z věže dolů. Nechci ji trápit. Nikam ale nejde a zkouší znova a znova. Podobných situací jsem zažil už několik, ale nikdy se nestalo, že by ten člověk nakonec skočil. Nevím, kde a díky čemu se to přesně zlomilo, ale na asi 12. pokus Zdenka skáče a už se válí dole v polštáři. Skáču hned za ní. Jako velký klobouk dolů! Nevyhráli jsme závod, zato na věži jo! Výzva splněna! Zdenku nechávám vydechnout, zatímco se podruhé odebírám do sanitky, kam jsem zavítal asi víckrát než ke stánku s občerstvením. Místo šampaňským mě tady na oslavu polévají dezinfekcí, což si asi upřímně i zasloužím.

Na Gladiator Challenge dokázali na malém území naštosovat neskutečné množství překážek od těch nejjednodušších až po těžší kalibr. Nutno říct, že letos se mírně přitvrdilo. Bavily mě různé ručkovačky, kruhy a husťácké vodní překážky. Především skok z 8 metrů a sněhový tunel řadí závod v originalitě a provedení hodně nahoru. Rozhodně se není ale čeho bát. U těžších překážek byla možnost hendikepu místo absolvování překážky. Díky organizátorům i všem závodníkům za super závod! Těšte se na další ročník!

Gladiator Challenge (Kralupy nad Vltavou) 2019 - nejlepší závodníci do 25 let
p. muži ženy
1. Marek Kadrmas - 00:43:41,56 Ladislava Jeřábková - 00:59:20,39
2. Vojtěch Růžek - 00:51:16,38 Tereza Tocháčková - 01:02:18,76
3. Luboš Daněk - 01:01:20,77 Lucie Badalíková - 01:02:56,65

Gladiator Challenge (Kralupy nad Vltavou) 2019 - nejlepší závodníci do 35 let
p. muži ženy
1. Jiří Vacík - 00:41:25,38 Petra Jeřábková - 00:57:54,36
2. Vít Svoboda - 00:43:26,87 Barbora Stejskalová - 00:58:35,26
3. Milan Linka - 00:53:00,78 Vendula Soukupová - 01:04:59,65

Gladiator Challenge (Kralupy nad Vltavou) 2019 - nejlepší závodníci nad 35 let
p. muži ženy
1. Rostislav Fišer - 00:48:14,54 Zuzana Šašková - 00:55:55,76
2. Tomáš Vyčichlo - 00:53:46,43 Lenka Strachoňová - 01:20:33,88
3. Erik Löffler - 00:57:45,09 Michaela Skalová - 01:20:38,25

Gladiator Challenge (Kralupy nad Vltavou) 2019 - nejlepší smíšené dvojice
p. dvojice čas
1. Zuzana Šašková, Matěj Šindler 00:54:27,49
2. Stanislava Babušková, Zdeněk Říha 00:58:22,01
3. Veronika Drábková, Martin Vepřek 01:09:00,70


Gladiator Challenge 2019 - fotogalerie



Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2019 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2019 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra