Po dlouhé době se opět vydávám na OCR závod trochu oprášit dovednosti. V průběhu roku jsem na jiných závodech tentokrát nebyl a dával jsem si takovou přestávku. Věnoval jsem se jiným sportovním aktivitám a také hlavně práci. Noc před závodem již mám neklidné spaní, asi proto, že nevím, co mě s odstupem roku čeká za překážky. A také, že příprava na závod moc neproběhla a 3x běh do 10 km za celý rok stačit asi nebude. Žádná silová příprava, jen ta v práci, kterou mám,
občas třeba vynášení věcí do pater bez výtahu. To mám natrénováno poslední dobou celkem dost a být to překážka, tak určitě obstojím.
Mám obavu, zda jsem neměl raději zvolit kratší trasu závodu s méně překážkami,
ale beru to tak, že to bude velká výzva.
Kvůli tomu, že jsem nebyl nikde za celý rok na závodech, tak cítím opět tu nervozitu jako na začátku, když jsem začínal běhávat závody. Závod mám kousek od baráku, a tak nemusím vstávat moc brzy. Posnídám a 28. září vyrážím do Vinařic raději s předstihem, protože tentokrát má být problém s parkováním. Na místo dojíždím a parkuji kousek od hlavního vstupu. Nakonec to
není tak hrozné a ostatní auta parkují podél silnice.
Vyrážím si vyzvednout startovní balíček, kde je závodní čip, propagační materiály, Excalibur čelenka a Red
Bull. Doufám, že to bude jako v reklamě a že Red Bull dává křídla, která budu potřebovat. Jdu se převléci a také si projít překážky kolem startu, abych věděl, na co se mám připravit. Procházím to od cíle dál a koukám, že před cílem to bude fakt pěkná makačka. Koukám, že Excalibur za tu dobu přitvrdil, a to je velmi dobře. Vidím zde několik překážek, které jsem nikdy neviděl ani nezkoušel. Zavěšené desky v podobě panáků, UFO a traverzovou stěnu z desek. Dobrovolníka se ptám, jak se vůbec překážka má správně překonat. Raději si to zkouším, ať vím, jak na ni. Z výše uvedených překážek usuzuji, že závod
nebude procházka růžovou zahradou, ale že se mám na co těšit. Asi opravdu projdu peklem, jak
napovídá název závodu Hell.
Čas se krátí a má nervozita stále stoupá a začíná se vyplavovat adrenalin. Na trasu začínají vybíhat první závodníci. Já mám startovní číslo 33, a tak se řadím do zástupu závodníků startujících přede mnou. Starty probíhají v intervalech po 30
vteřinách, což mi velmi vyhovuje. Vždy se snažím doběhnout a předběhnout ostatní závodníky. To však neplatí, pokud bych startoval první, a nebo když většinu závodu běžíte sami jako já. Nemáte nikoho před sebou ani za sebou. Občas jsem si během závodu říkal, zda běžím vůbec dobře. Ale vraťme se zpět na start a nepředbíhejme.
Došla na mě konečně řada, a tak přikládám čip a vybíhám jen pár kroků na první překážku. Stres ze mě opadl a už je to celé jen na mně. První, co po pár krocích stojí v cestě, je rotující buben s příčkami na dřevěné konstrukci. Jsem rád, že tuto překážku mám hned na začátku a jsem plný sil,
jelikož v minulém roce jsem si na ní pěkně rozbil hubu. V poslední části mi nějak uklouzla ruka a já se zřítil dolů. Také je výhodou, že je hned na začátku před zraky diváku a nemohu si utrhnout ostudu hned na startu. Jdu to více na pohodu a na jistotu. Po úspěšném zvládnutí utíkám zrakům diváků do těžební budovy. Trasa vede přes bývalé šatny horníků, kde je válení sudů. Za mě tedy hrozná překážka, po odkutálení a zvednutí se potácím jako
ožralý snad po deseti pivech. Musel jsem dát ruce kolem sebe, abych sebou hned někde nesekl. Ale po chvilce se závratě srovnaly,
a tak jsem mohl běžet dál. Venku je nachystaný okruh s kanystrem a pneumatikami,
dále kličkovaná v lesním prorostu až k oštěpu. Zde vidím stříhat první náramky za nesplnění překážky,
a tak se soustředím na hod, abych také o něj hned nepřišel. Což se daří, a tak předbíhám právě angličákující závodníky. Část trasy vede expozicí těžební štoly s vozíky a rubací vrtačkou. Každou chvílí čekám, že si ve tmě o něco rozbiji hlavu, ale naštěstí vybíhám ven na světlo bez
újmy na zdraví. Přibíhám ke konstrukci z klád přelez - podlez, a to několikrát dokola. I zde se několik závodníků trápí. Je to trochu
namoklé a kluzké. Vzápětí se ochladím ve vozíčcích na uhlí plných vody. Poté šplh na laně, ručkování na žebřinách a vzhůru do lesa.
Sbíhám kopcem dolů a z dálky na mě křičí závodník: "Hlavně
opatrně, zrovna jsem si vyvrtnul kotník." Následuje plazení v bahenní koupeli pod ostnáčem a ke konci je tak nízko, že se pomalu topím. Dobrovolníkům v průběhu říkám, že si tam někdo
vyvrtnul kotník, ať případně zavolají zdravotníka. Dobíhám, nebo spíše docházím k další konstrukci lano
- kruhy - zvonek. První delší překážka v závodě a mám obavy, jak mi bude fungovat úchop. Ruce nezklamaly, a tak se dostávám na konec bez trestu. Dávám občerstvení, protože mám v ústech jako v poušti. Přebíhám kladinu jako rovnováhu. Vytahuji tři pneumatiky přes kladku, jde to jako po másle. A jsem na zmíněných zavěšených lezeckých deskách. Ještěže jsem si to aspoň jednou zkusil před závodem,
vše se mi daří s přehledem. Ale v zápětí bojuji na protáčející se irské lavici, stejně jako v loňském roce. Ani na druhý pokus se mi nedaří ji překonat,
a tak zde dělám prvních 20 angličáků, a hlavně přicházím o náramek. Vbíhám opět do lesa, kde se střídají seběhy s chůzí do kopce. Další překážkou jsou natažené dvě lajny ke stromu, kde se spodem musíte dostat na druhou stranu bez dotyku země. Ještěže jsem lehký a moc se to neprověšuje. Jsem na šestém kilometru a sbíhám
z kopce dolů. Na hřebeni slyším nějaký pohyb, odvede mě od pozornosti na trasu a neregistruji uříznutý kmen trčící do trasy v úrovni hrudníku. A najednou pecka jako z děla a já lapám po dechu. V hlavě mi probleskne, že snad mám zlomená žebra a že závod skončil. Kouknu a prohmatám místo a žádná velká modřina tam naštěstí není,
tak snad to bude jen pohmožděné. Nemohu se pořádně ani nadechnout a bolí to. Drápu se do kopce a pomalu se začínám zase rozdýchávat. Na vrcholu se snažím rozběhnout po rovině a pak i z kopce. V potůčku to pak chladím studenou vodou a trochu to povoluje. Jen se obávám nějakých překážek, jako je plazení, přelézání přes hrudník. Po závodě zjišťuji, že jsem nebyl sám, kdo se s tímto kmenem seznámil.
Druhou překážkou, kterou nedávám, je zavěšený hranol, něco jako slackline. Zde druhá dávka dvaceti angličáků. Pak již do konce závodu absolvuji vše
bez trestu. Překvapila mě třeba překážka UFO, že není až tak těžká. Poslední překážky před cílem mi
dávají dost zabrat. Jedná se opět o konstrukce s více navazujícími prvky
jako šplhání na šikmé kládě, lana a provazové sítě. V poslední části mi už
odchází předloktí a úchop.
A jsem konečně ve vytouženém cíli. Přikládám čip a vzápětí dostávám na krk pamětní medaili. Musím říci,
že pro netrénovaného závodníka byla délka trasy kolem 10 km pěkné a zábavné peklo. V cíli doplňuji energii banánem, melounem a zapíjím to nějakým ionťákem. Odebírám se do sprch a zaslouženě si dávám Red
Bull.
Zhodnocení celého závody - za mě jednoznačně super. Trasa krásně značená, i když prý pořadatel řešil nějaké záškodnické aktivity místních mladistvých. Nakonec vše
bylo vyznačeno jak páskami, tak i cedulemi s šipkami. Překážky byly nápaditě zakomponované do místního hornického prostředí, některé potrápily, ale ani tak nic nemožného. Od všeho trochu, jak na rovnováhu,
tak na sílu úchop a vytrvalost. Zázemí závodu bylo také velmi příjemné. Nechyběl stánek s občerstvením a pitím, příjemná hudba a občerstvení v cíli. Určitě se v následující sezóně vydám i na další závody a doufám, že budu více připravený.
Chtěl bych závěrem poděkovat všem dobrovolníkům na překážkách a podél trasy, jak povzbuzovali. Dále celému týmu Excalibur
Race, jak se popral s přípravou i přes nějaké komplikace. Velice se budu těšit
na jejich další závody v novém roce 2020.
Excalibur Race Hell (Mayrau) 2019 - nejlepší závodníci do 39 let
p. |
muži |
ženy |
1. |
Milan Linka - 1:02:48,2 |
Barbora Stejskalová - 1:20:08,9 |
2. |
Josef Babák - 1:05:14,5 |
Vendula Soukupová - 1:20:25,3 |
3. |
Vojtěch Domorád - 1:12:37,6 |
Anna Pavelková - 1:24:45,7 |
Excalibur Race Hell (Mayrau) 2019 - nejlepší závodníci nad 39 let
p. |
muži |
ženy |
1. |
Rostislav Fišer - 1:10:12,4 |
Stanislava Babušková - 1:15:58,2 |
2. |
Martin Hendl - 1:26:40,0 |
Ludmila Maňáková - 2:33:55,5 |
3. |
Jan Šlik - 1:29:53,7 |
|
Excalibur Race Hell (Mayrau) 2019 - fotogalerie