Jaká byla soutěž Mr. Olympia 2019 mýma očima

Mr. Olympia 2019: výsledky a fotografie

Přátelé toho nejvyššího stupně profesionální kulturistiky, vítám Vás u mého tradičního reportu z největšího svátku IFBB Pro bodybuilding ligy, Olympia Weekendu. Podívejme se tedy na objektivní pohled subjektivním okem (jak jinak) na ten vrchol největší, kterým je a bude Mr. Olympia. Nazývám věci pravými jmény, takže nemám rád označení kategorie open a 212. Zkrátka není žádná soutěž Mr. Olympia 212, už to prosím Vás pochopte všichni. Soutěž Mr. Olympia je jen jedna a držitel tohoto titulu je jen jeden. Jak to dopadlo, už všichni víme, tak si to s "Jarim" projdeme zase pěkně odzadu.

16. Mohamed Shaaban

Celkově moc netipuji dopředu, protože prostě nikdy nevíte, jak kdo bude vypadat, ale u současného nejlepšího egyptského kulturisty jsem měl v podstatě jasno, že skončí poslední. A budu teď tvrdý, vlastně tam ani neměl co dělat. Kvalifikoval se díky kontroverznímu vítězství v Portugalsku a bylo od začátku jasné, že v současné době nemá nic, čím by mohl překvapit. Navíc forma, jakou s sebou dovezl, byla od Portugalska dosti vzdálená. Očekávám, že podobný kousek se mu příští rok nepovede.

15. Michael Lockett

Podobný kousek se naopak každý rok, a to už počtvrté za sebou, daří Michaelovi Lockettovi. Letos to bylo o fous, protože do poslední chvíle se nevědělo, jestli v Chicagu nastoupí. Stalo se tak a docela nečekaně obhájil loňské vítězství, čímž si zajistil postup. Na soutěžích nižší kategorie je zejména jeho vršek impozantní, ale na pódiu Mr. Olympia se dysbalance dolních končetin a jiné defekty neodpouští. Navíc zcela evidentně je to jeho nejslabší forma na Olympii od roku 2016. Ale jak jsem řekl, být počtvrté za sebou na Olympii má svou váhu. To 15. místo je mu snad souzené. Bude to i do pětice?

14. Juan Morel

Tady bude velké zklamání - zase. Juan ho aktuálně maskuje na Instagramu tím, že šlo o to přijít v maximální formě. Osobně se na označení "forma" dívám komplexně, ne jen podle "conditioning", tedy vyrýsování. To se Juanovi povedlo, vážně ano. Ale na zmiňovaném Instagramu sázel jednu lepší fotku než druhou, kde byl mimořádně plný, a to už se na pódiu nestalo. Problém je, že on si nemůže dovolit ztrácet hmotu, protože už tak je kvůli častému natáčení póz mírně do boku subtilní. A ten ztracený objem je jaksi markantní. Druhou věcí je jeho dlouhou dobu neměnné pózování, které by nebylo na škodu nějak "upgradovat". Přesto poslední dva roky sbírá úžasná umístění a hned 3 vítězství, zejména to v New Yorku, se počítají. Jednou bych mu tu top 10 přál a věřím, že se mu to povede, chce to jen najít tu vhodnou "formu", tedy kombinaci všeho.

13. Max Charles

Upřímně jsem věřil, že konečně předvede nějaký posun, že teď je ten rok. Není. Pořád stejná písnička a v případě oteklých nohou letos asi ještě o něco horší. Max měl být předposlední. Vrcholem je stále rok 2015, kde vypadal plný a díky své výšce ohrožoval daleko větší jména. Od roku 2013, kdy vstoupil mezi profíky, se nic moc nezměnilo, a to včetně nepříliš vyladěného pózování. Zřejmě bych asi zvolil nějakou pauzu nebo změnu trenéra, je to škoda.

12. Jonathan Delarosa

Po dlouhé době se mu podařilo chytit solidní formu. Ke smůle českého fanouška to bylo zrovna v Portoriku, kde vyfoukl přímý postup Milanu Šádkovi, který ho týden předtím na New York Pro porazil. Dlouhou dobu stagnující Jonathan má největší problém se separací a detaily a nepomohl k tomu ani krátký pobyt v Kuvajtu. Jeho biceps zepředu mi přijde čím dál plošší a zezadu je tradičně měkký a vodnatý. Přeci jen zde předvedl svůj vyšší standard, který bych přirovnal k roku 2014, a letos tak dosáhl na své nejlepší umístění.

11. Luke Sandoe

Nepochybně velké zklamání. Ani ne tak pro sympatického a charismatického Brita (muselo mu být jasné, že slabší forma se odpouštět nebude, navíc na první Olympii skončit na hranici desítky je slušný výsledek), ale nejeden fanoušek ho tipoval kolem topky. Jeho dřímající potenciál jsem viděl už na předloňském Arnold Classic a na tom letošním zaznamenal zatím nejlepší formu. U něj je to hlavně o detailech, protože poskládaný je velice dobře, nemá žádnou slabinu a do toho velmi líbivé torzo s nacvičeným vakuem. Věřím, že si své místo v topce najde, až svaly vyzrají. Netají se tím, že má pochopitelně vyšší cíle, a je to bojovník. To, že jeho jméno někteří vyslovují jako Sandow, je v kombinaci s kulturistikou docela vtipné. :-)

10. Patrick Moore

U tohoto jména se musím chvíli zastavit, protože to vypadá, že o něm hodně uslyšíme. Všimnul jsem si ho loni na New York Pro, jeho první soutěži v profi, kde skončil na šťastném 13. místě. Upoutal mě neskutečnou stavbou. Široká ramena a megaúzký pas. Připomíná kulturisty z dob minulých. Bylo tedy více než jasné, že půjde nahoru, a pro letošní rok si vybral California Pro, kde za sebou nechal celé startovní pole. Sice zde nebylo žádné velké jméno, ale Moore všem vytřel zrak tak brutálním zlepšením oproti loňsku a k tomu žádnými vadami na kráse, že to bylo vítězství o třídu. Přesto jsem tak trochu tipoval, že premiérový start na Olympii mu, jak už to často bývá, nevyjde. Být v podstatě 10. nejlepší kulturista na světě, se sakra počítá. Krásné linie, pěkné pózování, a hlavně opět neskutečné zlepšení od květnového California Pro, a to hlavně v detailech a separaci. Ten pas je tak úzký, že mám raději, když ho při bicepsu zepředu pózuje se zatnutými břišáky. Pro pózu triceps z boku byl nejspíše stvořen. Zezadu to není úplně tak grandiózní jako zepředu a z boku, ale když vidím, s jakou rychlostí se kvalitně zlepšuje, nemám o to strach. Je velkým příslibem do budoucna a ještě o něm hodně uslyšíme.

9. Akim Williams

Konečně. Tohle byl nejlepší Akim vůbec. Po loňské a předloňské sérii druhých míst, kdy byl minimálně v jednom případě o vítězství okraden, a to hlavně kvůli měkčím zadním postojům, konečně dokázal udělat velmi solidní formu na vrcholné soutěži a byl za to odměněn. Je z toho krásné deváté místo, se kterým více než souhlasím. Akim má hmoty na rozdávání, dříve mu dělaly problém zadní pózy celkově, ale podařilo se mu dobře zkvalitnit hamstringy i hýžďové svaly, které jsou pro špičku tak potřebné. Jen ta záda postrádala patřičnou tvrdost. Určitě má šanci se ještě posunout a může být velice nebezpečný, ten potenciál tam je bez debat. Otázkou teď zůstává, jestli nabral onen směr kvality, nebo to byla jen odbočka. Přeji mu to první.

8. Lukáš Osladil

Dámy a pánové, seznamte se, pan Lukáš Osladil, nejlepší český kulturista historie! Ať se to někomu líbí, nebo ne, je to tak. Opravdu jsem za to, že tohle můžu říct, nesmírně rád, protože Lukáš ušel dlouhou cestu, velmi svéráznou, a neuhnul. Ať už je to jeho prezentace na pódiu, jeho neobvyklé pózování, nebo jeho trénink a vůbec jeho stavba a kvalita některých svalů, to všechno je tak jiné než u ostatních, že jsem věřil, že pokud vytrvá, bude sklízet ovoce. Podařilo se. I když letos neurval vítězství a nakonec postoupil na body, je z toho úžasné osmé místo. Což byl ostatně jeho cíl, který zmínil na tiskovce, na které byl mimořádně vtipný a konstatoval, že už zaznamenal 4 starty na Mr. Olympia a chybí mu už jen 16, aby dorovnal Dextera Jacksona, a sklidil tak potlesk. Na otázku, jaké by si přál umístění, odpověděl, že do 8. místa pro něj bude splněný cíl, že na topku si ještě netroufá. Ale kdo ví, je houževnatý. Přeji mu ještě hezkých pár zářezů v historii české kulturistiky. Díky, Lukáši.

7. Cedric McMillan

Poté, co jsem se dozvěděl o speciálním pozvání, jsem ho odvážně tipoval na černého koně. Prakticky jsem ho měl na třetím místě (Milan Šádek by asi zuřil) za předpokladu, že by zopakoval famózní formu z Arnold Classic Australia. Myslel jsem, že jeho hlavní soupeř bude Bonac a že mu tu porážku vrátí. Jenomže na Mr. Olympia se prostě ta finální forma Cedricovi nedaří a nedaří. Pravdou je, že tohle byl rozhodně největší Cedric, co se kdy ukázal. Bohužel vinou slabší formy to nějak nechytlo ty tvary jako obvykle a mám na mysli hlavně nohy. Je to škoda. Zase. Takže zopakoval své doposud nejlepší umístění z roku 2016. Jinak k jeho pozvání bez potřebné kvalifikace, které zvedlo určitou nevoli u nás i ve světě, je třeba si uvědomit, že pravidlo, nebo chcete-li právo pořadatele pozvat prakticky kohokoli, tu je dlouho a je třeba to tak brát. Je zcela irelevantní, jestli si to daný borec zaslouží, nebo ne. Neříkám, že se mi to líbí, jen jsem s tím smířený.

6. Steve Kuclo

Ano, Steve je oblíbenec mezi rozhodčími a činovníky a pravda, šesté místo je hodně nadnesené. Ale jednak je to dáno absencí velkých jmen užší špičky, a potom, nějak nevidím, kdo by měl být před ním. Ok, kdyby si prohodil místo se Cedricem nebo Lukášem, asi by se prd stalo, ale papírové výsledky také hrají roli. Když to řeknu úplně zjednodušeně a na plnou hubu, je jediným zástupcem bílých Američanů v topce, takže nějak tam musel být, ta politika tam bude vždycky, ať chceme, nebo nechceme. Byl plný, a to hodně. Forma na jeho možnosti velice slušná. Sice tam pořád není taková forma jako v roce 2014, kdy byl rozhodně ostřejší, ale v kombinaci všeho je to místo, které se opravdu dalo dopředu čekat, že přesně čeká na něj.

5. Roelly Winklaar

Nějak si nepamatuji v historii, kdy naposledy se někomu takhle otevřely brány Valhally s nápisem "jen vejdi", a to hned dvakrát. Byl to právě Roelly, který po loňském fantastickém a zaslouženém třetím místě nechal za sebou všechny ze současného startovního pole. Mám pocit, jako by mu ta bronzová medaile snad nějak uškodila, protože už březnový start na Arnold Classic, kde byl jasným favoritem, skončil hodně špatně. Následně to už tradičně dotahoval na Arnold Classic v Austrálii, kde už to bylo hodně "vypálené". A teď jsme tu situaci měli znova. Pořadatelé mu dokonce dali šanci startovní pole zakončit, což padalo v posledních letech jen na úřadujícího šampióna. Čert vem předsoutěžní videa před magickým zrcadlem, tady se rozhoduje. A víte co? Tak, jak jsem byl loni úplně v extázi z jeho nástupu na pódium, tak letos jsem od první vteřiny věděl, že to tam není. Proč sakra? Najednou je ta aura pryč, chci ji zpátky. Co už ale vůbec nechápu, je jeho totální neschopnost opět pořádně pózovat. V širokém zádovém se vrátil někam na úroveň let 2011 - 2012. Přitom loni na EVLS to byla naprostá fantazie, dokonalost, až se zatajoval dech. Je to fuč a bude se to těžko vracet. A na jeho široký zádový zepředu, kdy dělá úplně všechno pro to, aby byl co nejužší, už začínám být alergický. Ach jo. To nemají v Kuvajtu nějakého mistra pózování? Začínám mít o Oxygenu pochyby. Na finále to trochu vysušil, ale už bylo pozdě. Nezbývá než čekat, s čím přijde příště. Arnold Classic? Nebo vynechá celý rok? Uvidíme.

4. Dexter Jackson

Na světě jsou dvě nezměnitelné jistoty. Všichni jednou zemřeme a už nikdy nikdo nedá 20 startů na Olympii s průměrným umístěním 4,6! Nikdy! Jo a znáte ten vtip, jak chtěl Dexter vyzkoušet, jak bude vypadat jako starý ve FaceApp, a ona se ta fotka nijak nezměnila? :-D Takže, lepší než v Tampě, lepší než vloni. Jo, jasně, pas je širší a chtěl jsem napsat, že mi vadí, že břicho nekontroluje a nechává ho dost volně vypouklé mezi pózami, ale prd, vůbec mi to nevadí. Salut a těšíme se na příští rok. Konec hodnocení Dextera z Jacksonvillu. Mají jich tam víc? Ne, ten je jen jeden!

3. Hadi Choopan

Co nám to ten íránský kluk udělal, propánaboha? Rozdělil nás na dva tábory. Jedni by mu odnesli titul k nohám se slovy děkujeme a jedni by ho zde radši ani nechtěli vidět. Kam patřím já? Vždy se snažím mít pohled tak nějak střízlivý a podívat se na to z vícero úhlů. Tak jako tak, Hadi je úkaz, a pokud by to dovolovala pravidla, představa, že nastoupí v obou kategoriích a sebere oba dva tituly, je tedy "epic as fu*k". Nejsem si teď jistý, jestli to někde je definováno, spíš si myslím, že s tím tak nějak nikdo nepočítal. V minulosti se totiž párkrát stalo že účastník Olympie do 212 liber (nebo dříve do 202 liber) nastoupil v open, protože prostě mohl, od toho je to open. A tady si najednou musí vybrat, byť je kvalifikovaný na obě.

Prý se o jeho účast zasloužil sám Manion. Tak či tak to bylo výrazné oživení možné "nudné" Olympie. A nyní už konkrétně. Hadi má úplně všechno a i něco navíc, co ostatní nemají. Nemá žádnou slabou pózu, dokáže totálně rozbít borce o 30 kg těžšího, což je samo o sobě masakr. Jeho svaly mají mimořádný 3D efekt a takovou spoustu detailů, až běží hlava kolem. Tvrdé břišáky v každé póze, proužky na stehnech, o prsou snad ani nemluvím. Šíře ramen bere dech. Co tedy nemá a ti dva před ním mají? Na to je se třeba kouknout v širším kontextu, a ne jen podle dvou fotek na Instagramu, kde Hadi bije celou pětku. Odpovědi možno hledat hned na tiskovce. To, že neumí žbleptnout ani slovo anglicky, je u sportu, kde se ukazuje tělo, trochu mimo, ale tady se nebavíme jen o někom, kdo zvedne nad hlavu sošku, ale kdo bude ambasadorem sportu, kdo bude špičkou ledovce a bude králem minimálně na rok. A klidně se mnou nesouhlaste, Hadi to nemůže být. Ne letos, a to nejen z politických důvodů. Najdu mraky fotek, kde dostává na frak. Netřeba z něho dělat boha nebo obětního beránka politiky. Buďme vděčni za to, že vůbec dostal tu možnost se nám ukázat a porovnat se s nejlepšími. Nemuselo to tak být, možná ani nikdy. Třetí místo je v kontextu všeho parádní odměnou a celá jeho účast je spouštěčem další kontroverze. A to je taky dobře.

2. William Bonac

Hele, ať už to bylo mezi ním a Neilem Hillem, jak chce, pravda bude někde uprostřed. Ale chtěl jsem říct jinou věc. Má chlapec koule. A pořádné. Zaprvé tím, že konečně po dlouhé době někdo dal na frak všem samozvaným guru. De facto se připravil bez trenéra a udělal tak doposud nejlepší výsledek, ale hlavně mě opět dokázal překvapit a opět mi musel dokázat, že jsem se zase mýlil. Zase. Normálně mě dostal natolik, že jsem v průběhu soutěže uvěřil (i v kontextu událostí ve dvěstědvanáctce, kde favorizovaný Derek Lunsford s nejlepším "X framem" za poslední roky podlehl o dvacet let staršímu a na prach vyšlehanému Kamalovi Elgargnimu), že vyhraje. Ale věřit jsem tomu nechtěl. Dokonce jsem se svěřil příteli, že jestli vyhraje Bonac, tak končím s kulturistikou. Tak moc jsem nechtěl, aby to tak dopadlo. Člověk přeci jen má nějaké zkušenosti, nějaký pohled na věc a je tu nějaký trend, podle kterého se rozhoduje. Přesto u mě letos Bonac tuto nejistotu vytvořil. Teď konkrétně. Při pohledu na fotky se mi hodně nelíbil. Ještě na jaře na AC by famózní, nejlepší vůbec. Plný, vyvážený, vylepšený. Na Olympii byl tedy fakt na plech, ale vzalo to s sebou hmotu a plnost, což bylo vidět hlavně na nohách. Působilo to přepáleně. Když jsem ale zkouknul videa, bylo to o poznání lepší. Přesto se nemůžu ubránit dojmu, že Bonac z AC by porazil Bonaca z Mr. Olympia. Asi najdu důvody, proč byl před Hadim, stejně tak proč měl být Hadi před ním. To už je jedno. Důležité bylo, že v té minutě M, kdy stáli s Brandonem vedle sebe v uvolněném stavu a zaznívalo "next name, you will hear, will be the winner", muselo být naprosto všem jasné, že Bonac to být nemůže, i kdyby byl jako stažený z kůže.

1. Brandon Curry

Dalo by se říct, že překvapení se nekonalo. Prakticky nejnižší kurz vyšel. Ale musím to trochu rozvést, protože i tady se dopsal velký příběh. Ono být jasným favoritem v tak otevřené Olympii, jako byla letos, není žádný med. Brandon to dokázal, konečně naplnil to, co mu sudičky přisuzovaly už před 12 lety po NPC šampionátech. Následovala doba oťukávání profi světa a paběrkování na vlně formy - neformy. Pár světlých chvilek zde bylo, zejména při jeho první Olympii v roce 2011, kdy se ještě postupovalo ze třetího místa jakékoli soutěže, a v roce 2013, kdy získal první vítězství. Stejně tak pár temných, například rok 2016 bez umístění na Olympii nebo 11. místo na EVLS. A pak přišlo to, co můžeme nazvat náhodou nebo osudem, každý podle svého. Asi nenacházím to vhodné slovo, ale takové to něco, jako když on hledá ji a ona hledá jeho, potká se to a sedne si to jako prdel na hrnec. Ano, přesně to spojení kdysi hvězdného Curryho a hvězdné továrny na svaly tam, kde se vaří anabolické kuře, tam, kde slunce vychází, kuvajtského Oxygenu. Místo obestřené tajemstvím, kde vaří tajné steroidové lektvary a mají tajné tréninkové metody, které mění běžné občany v monstra, co dobyjí Ameriku. Ne, přátelé, tak to není. Je to jen místo, kde má závodník naprosto vše, co potřebuje na perfektní přípravu. Daleko od domova se soustředí jen na trénink, jídlo a spánek a k dispozici má samozřejmě i farmaceutickou kvalitu anabolik (tam kdyby asi někdo dodal "fejk", tak přijde o hlavu). A nebyl to ani sám Curry, který se rozhodl na dalekou cestu obětovaní zejména rodiny (3 děti), nýbrž jeho žena, která ho tam doslova poslala, aby se mohl vrátit jako šampión. A tak stejně jako odjel Rocky ve čtyřce rubat do Ruska, vydal se Brandon na Dálný východ bez rodiny a sám, ale nemusel v horské chatě sekat dříví, ale v obrovském luxusu využít veškeré výše uvedené podmínky k tomu, aby naplnil svůj dřímající potenciál. Je to až neuvěřitelný příběh, jak věci do sebe zapadly.

Je tedy soška ve správných rukách? Pokud bereme v potaz, že se opravdu nacházíme na pomyslném zlomu profesionální kulturistiky, který nám loni načal Rhoden, rozhodně nebyl tím nejsvalnatějším mužem na pódiu, stejně tak měl slabiny, a ne malé, nebyl ani nejpřipravenější, přesto byl v ten den D tím nejlepším, tak ano, letos to opravdu byl Brandon Curry, kdo byl nejlepší. Podotýkám nejlepší (nebuďte bláhoví, Hadi to nebyl ani náhodou). Hadi byl svalnatější, vysekanější, a přesto nebyl nejlepší. Curry přišel plný k prasknutí, s krásnými, oblými svaly, skvělým pózováním a nádhernými liniemi. V základním postoji je jako namalovaný, jako panáček vyjetý z pásu, osvalený Ken, levá jako pravá. Pravda, v té plasticitě a detailech je tam spousta rezerv, které má velkou šanci dohnat. Určitě bude dobrým ambasadorem našeho sportu a i v jiných aspektech bude dobrým a právoplatným držitelem titulu minimálně na ten jeden rok.

Máme za sebou 55. ročník nejprestižnější soutěže ve světě kulturistiky. Jakpak se Vám líbila? U mě jsou rozporuplné pocity. Je to samozřejmě dané absencí velkých jmen, a to hned celé pětice závodníků, a otevřeností celé soutěže, jaká tu dvacet let nebyla. Celé to dává šanci příštímu roku, protože těch možných nezodpovězených otázek bude více, než je zdrávo. Obhájí Curry? Rozhodně není k neporažení. Přijde ještě lepší Hadi Choopan? Vrátí se Rhoden? Vrátí se Phil? A "Big Ramy" a Nathan De Asha? Je toho spousty. Jestli Dexter bude ještě závodit, jsem tam záměrně nedal. Bude! Máme se na co těšit. Každopádně je to tak, že máme 15. šampióna. Můžeme s tím třeba nesouhlasit, debatovat, rozebírat, "hejtovat", ale to je asi tak všechno, co s tím uděláme. Tradiční vyjádření k přenosu - ten byl letos naprosto bezchybný, vše běželo krásně a kvalitně. Chválím i osvětlení, fotky vypadají dost dobře. Jen občas ti kameramani pořád tak nějak nechápou, že když se ukazují zádové svaly, není moc dobré zabírat ty lýtkové. Na tiskovce se mi nelíbilo, že závodníci chodili průtahem od diváků, a ne zezadu zpoza pódia, divné. A trochu jsem postrádal Dennise Jamese, jehož role se ujal Shawn Ray. Přiznám se, že nevím, proč se tak stalo.

Děkuji za Vaši pozornost a budu se těšit na další ohlédnutí.

Foto:
Team-andro.com / Thomas Koch