Reklama:
Proteinová svačinka od Smartlabsu 3000 g + 908 g ZDARMA
Nesnídáte? Nesvačíte? Máme pro Vás skvělý tip, jak to napravit! Více zde.

Wilsonka Race 2019 - reportáž a fotografie

2.769 zhlédnutí
Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Soutěže

Jedním ze závodů, které jsem dosud na vlastní kůži nevyzkoušel a krmily už delší dobu mou zvědavost, se bezesporu stala Wilsonka Race. OCR závod v samém koutu Vysočiny mě lákal především zajímavými překážkami, z nichž několik z nich jsme mohli na vlastní kůži vyzkoušet na letošním Mistrovství ČR v OCR.

Wilsonka má svůj "svatostánek" v oblasti Autokempu Wilsonka na Dalešické přehradě. Při příjezdu k okolí nad přehradou z dálky nic nenapovídá tomu, že by měl být terén obtížný či nějak nepříjemný (ačkoliv na to organizátoři závodu předem upozorňují). Na náročnější terény si člověk díky závodění zvykne a pak je už považuje za normální doplněk běžného OCR závodu. Z omylu jsem byl vyveden později, když v určitých úsecích trať nabrala tak prudké seběhy, které jsem na závodech dosud nezažil. Vnitřně jsem byl nadšený, že jsem se na závodě setkal s něčím, co u nás na severu trénuji. Ten pocit, když se při sebězích chytáte rukama každého stromu (někdy i neviditelného), je k nezaplacení.

Uplynulou sobotu 7. září, kdy se na Wilsonce závodilo, jsme si to uháněli autem směrem od Prahy. Čím víc jsme se Praze vzdalovali a více blížili cílové destinaci, přibývalo i deště. Dle toho slejváku nám bylo jasné, jak budou překážky vypadat. Budou to dozajista lahůdky! Nervozitu házíme za hlavu, na závod se těšíme. Jak se blížíme ke kempu Wilsonka, jakoby jsme projeli neviditelnou bariérou, když přestalo pršet. Bohužel se to neprojevilo na překážkách, které hodně dešťových kapek schytaly už před naším příjezdem. Všechno to netrpělivě čekalo na nás. Auto necháváme na travnatém parkovišti nad kempem a štrádujeme si to dolů k festivalce. Dneska jdu celkem nalehko, jen dva batohy. Po příjezdové asfaltce procházíme dolů ke kempu mezi zalesněným terénem. Závod už je dle jednotlivých startovních vln v plném proudu. Cestou nás míjí několik závodníků. Před námi se najednou otevírá rozlehlá louka plná všelijakých překážek. Většina z nich vypadá na těžší kalibr. Mít tohle na zahradě je nejspíš sen spousty OCR závodníků. Kromě ninja jumpů vidím inserty, které zažíváme běžně na Gladiatoru, traverz - horolezecká stěna s dřevěnými úchyty, pipeline s volnými kruhy zavěšenými na klikatých tyčích v kombinaci se zavěšeným prknem (moje oblíbená) a plno dalších překážek. Dobrovolník u jedné z nich nás k registraci posílá dále a ukazuje směrem, kde by měla být festivalka. Jdeme směrem ke břehu vodní nádrže. Cestou míjíme obří stěnu Destroyer, novou překážku Gibbon a velkou stěnu od Wilsonky ve tvaru vlny.

Trochu mě znepokojuje, že před startem nejsem ani trochu nervózní. Tenhle pocit je pro mě nový. Všechen ten prostor, příroda kolem i přes ne moc dobré počasí působí uklidňujícím dojmem. Startuji na delší trati na 9+ km spolu s několika dalšími v jedné z posledních startovních vln. Po přeskákání na zemi položených pneumatik a na kopečku překonání dalších pneumatik, které jsou na rozdíl od těch předešlých na sebe ledabyle poházené, dáváme bradla. Už na bradlech je znát, že se na překážkách voda drží, ale zatím nic složitého. Prudší klesání k vodě, běžíme podél přehrady po kamenitém břehu. Kameny jsou poházené přes sebe, držíc vodu v nádrži a nás od rychlejšího tempa. Dávám si pozor na došlap. Místy běžíme pískem, vodou a tuším, že jsme ještě podplazili ostnatý drát. Tady jsem měl trochu tmu před očima a "probudil jsem se" vzápětí na malé stěně A-dream s několika lany. Dáváme Low Rig a vodou pokračujeme k první překážce z těžšího soudku. Konstrukce multirigu se zavěšenými kruhy, žárovkami a dalšími segmenty, vylepšená přítomností vody z nedávného deště. Ostatně díky tomu byla většina překážek o level výš. Závodník si s nimi musel víc vyhrát, často si ale vyhrály víc překážky.

Na multirigu mi to v jedné části klouže a dál mě nepouští. Spolu s pár dalšími si dávám trestný okruh s pneumatikou. Běží se mi zatím dobře, tak u hendikepu ani moc nenadávám. Přeskakujeme položenou dřevěnou cívku a po stoupání a klesání terénem se v malé zátoce brodíme vodou a bahnem. Přeskok přes hyperklouzavou menší áčkovou stěnu a jsme na rozlehlé louce, kterou jsme před startem přicházeli k festivalce. Před námi se vyrýsovalo dost vychytaných překážek. Pro někoho zahrada zla, pro jiné třešnička na dortu. Peru se hned s první překážkou Under Need, kterou tvoří obyčejné (neobyčejné) dřevěné kulatiny připevněné na konstrukci vedle sebe, další navazují kolmo hned za nimi. Všechno podlézáte spodem. Trochu kloužou a mají závodníky vysílit. To se jim v mém případě celkem daří. Ke konci už jsem hodně líný a ztrácím čas.

Po pár metrech podlézáme ostnatý drát, který je snad nekonečný. Když se z ostnáče dostanu, pociťuji úlevu, že už je to za mnou. Přibíhám k ninja jumpům. Dřevěná obdoba menších šikmých ploch k nášlapům, které známe z úvodů Ninja Factoru. Příliš málo jsem se rozeběhl a na jednom z mokrých nášlapů mi podklouzává noha. Víc než to mě štve, že jdu na dlouhý hendikep tzv. raků. Ale jo, chci si tu vyzkoušet všechno a raci k tomu prostě patří. Chtěl jsem to, mám to. Po dřevěných pinech jsem u traverzu, horolezecké stěny s dřevěnými nášlapy a úchyty. Všechno mokré, sem tam jsou na některých nášlapech zbytky mokré trávy. Dost závodníků tohle v mokrém stavu překážky nedává. Na téhle překážce dostávám i já k závodu zdarma třicetiminutové "školení boulderingu", když se tady zaseknu a padám ze stěny při každém opakovaném pokusu. Na začátku stěny si všímám, že na zemi leží už několik žlutých náramků se startovními čipy. Traverz byl tzv. povinnou překážkou bez možnosti hendikepu. Můžete to zkoušet víckrát. Když to vzdáte, přicházíte o náramek a klasicky vám není měřen čas. Závod lze i tak v takovém případě dokončit, ale běžec je "mimo hru". Úchyty jsou nasáklé vodou a já furt nemůžu přijít, jak na to. Běželo se mi doteď parádně. Drtí mě myšlenka, že i když stěnu teď dám a můžu být rychlý, jak chci, čelo naší vlny už nemám šanci dohnat. Nadávám sobě, nadávám překážce, nadávám snad všemu, co mi přijde do cesty. Zkouším vydýchávat a vyklepávat ruce. Vždyť to přeci není tak složité to přelézt a zazvonit na zvonek. Brnkačka, ne? Dali to ostatní, dám to taky! S touto vizí se opět vrhám na stěnu. Už jsem skoro na konci a zvonek promáchnu tak o deset čísel! To jako fakt už ne. Chvílemi přemýšlím, že si ten náramek snad servu. Obě předloktí mám tak nafouklá, že to vypadá, že i náramku se chce dobrovolně z ruky. Stud a momentální neschopnost mě z toho nakonec dostává. Rozdýchávám neúspěch a asi na dvanáctý pokus stěnu dle pravidel úspěšně dávám.

"Rychlokurz" mě posílá na dvojici háků s madly zavěšenými na tyči, přelézám větší áčkovou konstrukci a ženu to do lesa. Trať mě vede stoupáním dál k zavěšeným fošnám a pytlům s pískem. Na pokyn dobrovolníka beru jeden z větších pytlů a házím si ho na ramena. Zase mi přijde nějak lehký. Možná je to tím, že písek v něm není tolik napěchovaný a dá se dobře rozložit kolem krku. Mám s ním seběhnout z kopce a korytem vyschlého potoka zase nahoru. Tak prudký seběh se zátěží jako tady jsem snad nikdy předtím neběžel. Jsem ve svém živlu. Mísí se tu povrch hlíny, písku a kamení. Pytel s pískem si při seběhu přidržuji jednou rukou, zatímco druhou se rychlost snažím zmírnit zachytáváním o stromy jako opice. Tady to při sbíhání chce trochu zkušeností a dobře číst povrch, aby člověk nezakopl. Dole točím prudce doleva a pár metrů vybíhám nahoru korytem, než se začne víc zvedat. Nabírám tempo po jedné z vrstevnic, cesta se lesem různě klikatí. Přestávám vnímat, jestli mrholí, nebo ne. Z lesa vbíhám na louku. Delší běžecký úsek a na konci šikmá stěna, která se překonává jakoby z druhé strany. Tady by se mi hodilo umět muscle-up. Vzhledem k únavě tuhle možnost zavrhuji a pomáhám si klasicky přehozením nohy. Za stěnou tankuji občerstvení a po louce rychle zpátky do lesa. I když časovou ztrátu už nedoženu, běžím tak, jako by šlo o všechno. V lese byla po cestě sem i zpět dřevěná zeď. Jak je nasáklá vodou, je sranda i s ní. Zajímavý je v lese taky běh vodním korytem. Běží se vším možným, včetně bahna. Na konci značené tratě jsem po prsa zabořený v nějaké vodní tůni a po skále, kde se pomalu není čeho chytit, se škrábu nahoru. Po prudkém kamenitém stoupáním a nošení větší pneumatiky jsem znovu na otevřené pláni, kde je několik dřevěných stěn ve stylu "přelez, podlez" a šoupací lešenářská trubka. Běžeckým úsekem se blížím někam do míst nad přehradou, kde je parkoviště. Cestou přelézám zavěšené pneumatiky a dávám létající stěny s horolezeckými úchyty. Lekce boulderové techniky ze začátku závodu se očividně vyplatila, protože tady to dávám na první dobrou. O kousek níž nohama za pomoci dřevěné cívky namotávám lano s uvázanou pneumatikou a následně dvakrát převracím větší pneumatiku. Tady cítím ve stehnech poprvé únavu. Prudším seběhem vbíhám konečně zpátky na louku s festivalkou. Probíhám pod dřevěnou áčkovou konstrukcí a stojím u pipeline. Lany si na pipeline přitahuji kruhy a věším se za ně. Pipeline dávám na pohodu, snad nejrychleji, co se mi kdy povedlo. V aktuálním úsilí mě povzbuzuje dobrovolník u překážky. Do cílového prostoru dávám ještě Destroyer, na Gibbonu se už tolik nedaří. Škoda. Běžecký hendikep s balíkem slámy je už za odměnu. Závěrečná vlna a přes nízkou kamennou zídku proskakuji cílovou bránou!

Wilsonka Race je zajímavým OCR závodem v příjemném přírodním prostředí. Spousta výborných překážek od lehčích až po těžší kalibr. Lesní terén s prudkými seběhy a kombinace různých běžeckých povrchů. Z mého pohledu byla radost se na to jen dívat, natož běžet. Zázemí závodu, kterému nechybělo nic důležité, bylo dobře a přehledně umístěné. V kempu byla možnost ucházejícího občerstvení, včetně pivka. Kdo chtěl, mohl využít i sprchy s teplou vodou, což na závodech považuji za těžký luxus. Na Wilsonku jsem jel přes celou republiku a rozhodně bych tam jel znovu. Stálo to za to! Určitě neuděláte chybu, když si v kalendáři zakroužkujete další Wilsonku. Protože to jednoduše musíte zažít i Vy!

Wilsonka Race 2019 - nejlepší závodníci na trati 6+ km (elitní skupina)
p. muži ženy
1. Lukáš Hanyk - 0:43:26 Vendula Soukupová - 0:58:42
2. Štěpán Levý - 0:51:08 Tereza Tocháčková - 1:07:24
3. Tadeáš Vítek - 0:54:05 Zuzana Nevrtalová - 2:15:21

Wilsonka Race 2019 - nejlepší závodníci na trati 6+ km (kategorie open)
p. muži ženy
1. Lukáš Hanyk - 0:42:46 Tereza Schejbalová - 0:50:44
2. Petr Jelínek - 0:54:51 Tereza Lomnická - 1:08:59
3. Jan Svoboda - 0:55:13 Marcela Dolejská - 1:11:02

Wilsonka Race 2019 - nejlepší závodníci na trati 9+ km (elitní skupina)
p. muži ženy
1. Roman Šinkovský - 1:02:23 Tereza Schejbalová - 1:15:22
2. Michael Kubiš - 1:07:19 Zuzana Šašková - 1:38:41
3. Dominik Slováček - 1:08:52 Tereza Havlová - 1:49:09

Wilsonka Race 2019 - nejlepší závodníci na trati 9+ km (kategorie open)
p. muži ženy
1. Martin Vepřek - 1:13:49 Vendula Soukupová - 1:20:08
2. Ladislav Bevelágua - 1:18:45 Barbora Stejskalová - 1:23:20
3. Martin Slaměník - 1:20:32 Lucie Badalíková - 1:29:06


Wilsonka Race 2019 - fotogalerie



Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
Víte, že...
...poslední objednávka v obchodě
Ronnie.cz byla před 29 sekundami?



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2019 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2019 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra