Reklama:

Větrný Bedřichovský Bastard 2019 - reportáž a fotografie

3.241 zhlédnutí
Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Soutěže

V sobotu 7. září 2019 jsem měla možnost zaběhnout si jeden ze série překážkových závodů, který je pojmenován podle místa konání - Bedřichovský Bastard. Tento závod, kterému se také říká nejdrsnější běžecký závod Jizerských hor, se konal již druhým rokem. Každý rok se konají celkem 4 závody - Ledový, Vodní, Větrný a Ohnivý. Za každý z nich dostanete na medaili jednu čtvrtinu skládanky, ze kterých pak můžete složit hlavu psa, kterého má tento závod v logu. Letos už psa složit nestihnu, ale aspoň jsem si mohla užít jeden ze závodů. Vyšel na mne ten Větrný, a tak Vám přináším report z tohoto závodu.

Nutno říct, že nejsem zkušená běžkyně překážkových závodů, sportuji pravidelně, ale na závody tohoto typu se nijak speciálně nepřipravuji. Mám za sebou pouze jeden závod, který jsme běželi společně s Ronnie.cz Extreme Teamem dva roky zpět a ze kterého jsem Vám také sepisovala report. Bedřichovský Bastard mne však zaujal již loni, kdy jsem k němu psala pro Ronnie.cz pozvánky, a tak jsem moc ráda, že jsem měla konečně možnost tento závod vyzkoušet na vlastní kůži. A jaké to tedy bylo?

Začala bych tím, že jsem spíš týmový běžec, ráda se s ostatními motivuji, a tak byla jasná volba vzít s sebou alespoň jednoho parťáka. Naneštěstí mi ten můj vypadl den před závodem, a tak pro mě byla první challenge vůbec vybrat náhradu. Nešla jsem daleko, a tak jsem díky svému šarmu přesvědčila svého přítele. Vzhledem k tomu, že moc naběháno neměl, do závodu se moc nehrnul. Přeci jen 8 km v kopcovitém terénu Bedřichova spolu s 20 překážkami neznělo jako procházka růžovým sadem. Nakonec jsem ale slíbila dort a parťák byl na světě.

Jak celý den probíhal?

V sobotu jsme vyrazili do Bedřichova, abychom stihli registraci včas, udělali pár fotek a připravili se na závod. Počasí vystihovalo tento závod - lehce foukal vítr a pršelo. Na překážky ne úplně ideální. Ale samozřejmě to nebylo nic, co by nás odradilo. Po příjezdu jsme v klidu zvládli registraci, kde již panovala skvělá atmosféra. Zejména jsem byla nadšená z celého organizačního týmu, protože byli všichni velmi ochotní a přátelští. Potěšilo mě také, že byla možnost výběru barvy a velikosti závodního trička. Určitě se hodila také čelenka, kterou jsme při závodu nakonec velmi rádi využili, a organizátoři nezapomněli ani na pitný režim. Dostali jsme vodu s mátou a citrónem. Celkově příjemné přivítání.

Teď ale k tomu hlavnímu, proč jsme do Bedřichova přijeli. Náš cíl byl jasný, uběhnout závod co nejlépe a pokořit co nejvíce překážek. Startovali jsme v poslední vlně ve 13:00, a tak jsme víceméně závod uzavírali. Moderátoři vtipně komentovali každého startujícího, což pomáhalo závodníkům lépe zvládnout předstartovní nervozitu. Vyběhli jsme na čas spolu s deseti dalšími běžci. Jako první nás čekal otep slámy, na zahřátí ideál. Následoval kopec a docela náročné překážky, alespoň pro mne. U té první jsme měli za úkol překážku přeručkovat z jedné pneumatiky na druhou. Už zde jsme poznali, že déšť při běhu nevadí, ale při překonávání překážek vcelku ano. Navíc kraje pneumatik docela řezaly do rukou. No, překážku jsem nedala a nechala si napsat křížek jako hendikep, za který se na konci závodu podlézalo pod mřížkou, podobně jako se podlézá pod ostnatým drátem.

Následovala překážka "přelézt stěnu", která kvůli dešti klouzala jako blázen. Dále nás čekala delší běžecká část, kde jsme přebíhali na druhou stranu Bedřichova směrem ke sjezdovkám. Už tam mi bylo jasné, že nás bude čekat výstup. A nemýlila jsem se. Jedna překážka byla těsně před sjezdovkou a další následovala nahoře. Ta jsme se trochu zasekli, protože jsme čekali, až překážku zdolají závodníci před námi. Nutno říct, že tato překážka se mi zdála opravdu jednoduchá, úkolem bylo přelézt vysokou dřevěnou desku, která v sobě měla díry, a tak mě trochu mrzelo, že jsme ztratili zbytečně čas čekáním. Ale i to s sebou tento typ běhů nese. Dále jsme pokračovali podél sjezdovky trochu vlnitým terénem a opět nahoru na další část sjezdovky, kde nás čekalo rychlé občerstvení. Bavilo mě, jak u každé překážky byl jeden organizátor, se všemi jsme se pozdravili a prohodili pár slov nebo trochu zavtipkovali. Jak jsem již zmiňovala, dobrá atmosféra je pro mne důležitá. Následoval příjemný sestup s jednoduššími překážkami jako proběhnout pneumatikami v dolíku, přelézt stěnu z lana apod.

Přibližně v půlce závodu nás čekalo prolézt dlouhým kanálem, respektive tunelem, kde protékala voda. Půlku cesty jsme šli potmě, orientovala jsem se v prostoru pouze doteky po stěnách, takže to bylo docela zábavné a člověk měl čas se i trochu vydýchat, protože prakticky nešlo běžet v tomto prostoru naplno. V tu chvíli jsem si říkala dobrý, je to super, to se ani tolik nenadřu... To jsem však ale netušila co mě čeká.

Myslíš, že to budeš mít zadarmo? To sotva!

Následovala totiž další překážka a pro mne jednoznačně ta nejhorší. Přeplavat nádrž s velmi studenou vodou. V půlce této nádrže bylo lano, po kterém jsme vyšplhali na konstrukci, po které jsme měli přeručkovat. Popravdě jsem neváhala, skočila do vody a plavala. Najednou jsem ale měla co dělat, abych mohla dýchat. Odfuněla jsem si to k překážce co nejrychlejším tempem. Doručkovala jsem tak do půlky a pak mi sklouzly ruce. Takže další křížek. Kruci! Na konci nádrže ještě zbývalo přeručkovat hrazdy s napnutýma rukama. Když jsme vylezli z nádrže, ptala jsem se, kolik do konce, a slečna z organizačního týmu mi řekla, že už je to za rohem. Velmi se mi ulevilo. Opět do té chvíle, než jsem zjistila, že je to pěkná blbost a že si ještě pěkně máknu. Od nádrže se mi běželo strašně špatně, měla jsem problém s dechem. Čekala nás delší běžecká část, kdy jsem mohla nahnat čas, ale o to víc si sáhnout na dno. Mohly to být přibližně další 4 km lesem, kde nás čekaly méně náročné překážky. V kombinaci s rychlejším běžeckým tempem to ale zase tak lehké nebylo. Navíc jsem se snažila nahnat čas, abych parťáka, který překonal všechny překážky levou zadní, na konci nebrzdila svým trestným stanovištěm a mohli jsme do cíle doběhnout společně.

Další překážkou, na kterou nezapomenu a která mě stála hodně nervů, byla jedna z posledních, které již byly umístěny těsně před koncem v areálu závodu. Bylo to úplně jednoduché přeručkování na kruzích. Překážka, se kterou vím, že nemám problém. Ale stále se mi nedařilo. Jak jsem přiběhla vyčerpaná, nemohla jsem se udržet. Zkoušela jsem to znovu a znovu a znovu a strašně jsem se vztekala. Asi po desátém pokusu jsem šla dál, protože mě již samozřejmě parťák doběhl a já ho nechtěla brzdit. Následovalo ještě nošení pytlů s pískem do kopce, přeskakování po šikmých plochách a další překážky. Z posledních sil jsem si odbyla také trestné stanoviště a spolu s parťákem jsme proběhli cílem.

Klasicky po tom, co se člověk vydýchá, najedou endorfiny a skvělý pocit. Stejně tak jako nám. A tak mi nezbývá než hodnotit tento překážkový závod velmi pozitivně. Možná díky tomu, že se jedná o menší závod, zvládli organizátoři vytvořit lepší, přátelštější atmosféru, nebo je to možná také hezkým prostředím Bedřichova. Ať je to, jak chce, neběžela jsem tento závod naposledy.


Větrný Bedřichovský Bastard 2019 - fotogalerie



Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2019 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2019 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra