Reklama:
Hydro od Smartlabsu 2000 g + 908 g ZDARMA
Nejrychleji stravitelný legendární protein nyní v extrémní akci! Více zde.

Gladiator Race (Josefov) 2019 - reportáž a fotografie

2.311 zhlédnutí
Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Soutěže

Josefovská pevnost se už poněkolikáté proměnila v bitevní pole extrémních překážkářů a o uplynulém víkendu jim v rámci OCR závodu Gladiator Race Josefov nabídla dlouhou trať plnou překážek a zajímavých přeběhů skrz budovy i pevnost samotnou.

Závodit se začalo už v pátek 31. srpna, my jsme se na start postavili až v sobotu. Počasí celkem přálo, a i když se teplota šplhala pro některé možná až nepříjemně nahoru, vypadalo to, že se závod povede. K závodišti stoupám vzhůru přes řeky Labe a Metuje směrem k pevnostnímu městu. Už za mosty na nás dýchá historie celého opevnění a přítomnost pásek značících trasu závodu způsobuje zvýšení tepu. Cestou k registraci se zastavuji ještě ve vnitrobloku bývalých kasáren, kde na nás nenápadně číhají dvě z těžších překážek. Your Body - dvojice kolovrátků a vedle nich mezi závodníky snad ještě "oblíbenější" rybí schůdky. Obě překážky připravené na jedné konstrukci, nerozlučně vedle sebe. Je zde možnost absolvování buď rybích schůdků, nebo lehčí varianty Your Body v kombinaci s kratším běžeckým hendikepem. Nechci se zbytečně stresovat, tak jdu raději z kasáren a směřuji si to k registraci. Hlavou mi ale stejně běhají myšlenky, jestli prubnout rybí schůdky, na kterých jsem si letos už třikrát nabil "něco", prostě to nějak nevyšlo, nebo dám Your Body a běh. I když Your Body mně na fyzičku přijde ještě náročnější. Nechám to koňovi, jak se říká. Po registraci a převlečení do závodního pokračuji ještě o dům dál k podzemním chodbám pevnosti. Zde je v travnatém ďolíku mezi vysokými pevnostními zdmi několik překážek, start i cíl, a především desítky natěšených závodníků, kteří trpělivě i netrpělivě vyčkávají na odstartování sobotního závodu. Hned za startem vidím klasiku od Gladiator Race v podobě Monkey Business - opičí dráhy se zavěšenými kruhy. Co mě překvapuje, ale mile, je přítomnost konstrukce dřevěných klád Corny, kterou jsem zvyklý vídat na GR spíš někde ke konci. Někde v dáli pak vidím soustavu dvou ručkovacích boulder stěn AIX sestavených do písmene "A". Jak jsou překážky zasazené do prostoru pevnosti, nabírají rázem naprosto jiného obrazu. Působí až téměř mysticky. Jakoby připlácnutá k jedné stěn pevnosti je v blízkosti cílové pásky překážka Skatepark, bariéra ve tvaru ohromné vlny, a za ní ještě menší kontejner naplněný vodou. Prostor nad tímto vším doplňuje zázemí stánků se cvičebními a dalšími pomůckami, a hlavně s jídlem. Zásobenost po této stránce je na GR závodech vždy slušná.

Tak jo tedy, jdeme si to vyzkoušet. Pocitově je dnešní naladěnost dobrá. 12 dní před závodem jsem tedy tréninkově abstinoval, takže dneska žádné bomby v plánu jet nemám. Jdu si to zkusit užít a nepokazit moc překážek. Jen takový nevinný trénink v bezva prostředí.

Pomalu jsem se začal štosovat do startovního koridoru mezi ostatní závodníky. Tou dobou už je závod v plném proudu a desítky závodníků jsou už na trati přede mnou. Odpípl jsem náramkový čip, který mám na ruce, a zvedl k úrovni brady malý 30l pivní soudek (naštěstí bez piva). To je na GR závodech již taková startovní rutina. Hned za soudkem jsme registrovali rozdíl proti předešlým závodům. Dvojice za sebou k zemi přibitých sítí, pod kterými jsem se podplazil. Stavitelé trati je přidělali pěkně napevno. Za nimi lezu na Monkey Business, kde mi po šplhání po nástupní kovové konstrukci podjely nohy, ale ruce podržely. Houpání na kruzích už byla pohoda a po chvíli jsem plácnul do tenisáku zavěšeném na konci dráhy místo zvonku. V klidném tempu dobíhám na Corny, kde mám techniku sice stále ostudnou, leč účinnou. Takže se tu ani moc nezdržuji a jedu dál. Těším se na boulder stěnu, věřím si na ni. Důkazem, že víra nestačí, je to, že někde v půli mi podjela noha a rukama jsem to neustál. První hendikep. Víc než za hendikep jsem na sebe naštvaný, že jsem to nedal. Těžké to přitom nebylo. Po hendikepu jsem v podzemí pevnosti. Taková obdoba pevnosti Boyard. Kdo nezažil, neví. Ale je to masakr, když místy nevidíte, kudy běžet. Po momentu se tam ale zorientujete a začne vás to krutě bavit. Pokud tedy nejste klaustrofobik. Proti poslednímu závodu v pevnosti jsem zaznamenal celkem dlouhou pasáž říčním korytem, za což palec hore! Sice mně i několika dalším na kamenech ve vodě, kam nebylo vidět, podjela kopyta, ale nic strašného se nekonalo. V těchto místech byla prudká stoupání i seběhy. V sebězích jsem se tu realizoval, i když jsem nějak rychle běžet nechtěl. Poté, co jsem vylezl opět na souš, jsem si přál, abych byl znova ve vodě. Počasí začalo mírně trápit. Místo toho jsem ale vyfasoval čtyři pneumatiky od auta (naštěstí bez disků) a s nimi na rukou jsem absolvoval vytyčenou trasu terénem do kopce a z kopce. Do kopečka to šlo pomalu, z kopce jsem to opět pustil. Upřímně, čekal jsem, že zakopnu a aspoň ostatní pobavím. Jsem pro každou srandu. Ale tentokrát jsem ji pokazil a bez nakopnutého palce přiběhl k hromadě pneumatik, kde jsem ty své s úlevou odhodil (tak třeba příště).

Po vyšlapání kopce jsem proběhl po rovině mezi stromy, kde vidím pár položených balančních klád. Ty většinou dávám, že se ani nezastavuji, a prostě je proběhnu. Přestanu asi zkoušet s něčím počítat. Jak jsem na ni frajersky bez zastavení naběhl, na jejím konci mi stejně tak frajersky podjely nohy a já letěl po tlamě dolů. Začal jsem se tomu smát. Přišlo mi vtipné, že jsem nějak nepropočítal, že jsou klády položené na tvrdém povrchu, a ne na trávě, jak tomu bylo třeba v Šiklově Mlýně. Kladiny se tak hned dostaly na novou úroveň a poněkud odlišně zareagovaly na můj styl. Pěkné školení. Následoval krátký běžecký hendikep z prudkého srázu. Klikatou cestou jsem se dostal do prostoru pevnostního města, kde jsem proběhl mezi bývalými obytnými budovami, a kolem Kostela Nanebevstoupení Páně v pevnosti Josefov vbíhám do kasáren. V dálce vidím rybí schůdky. Přesto, jak mě rybí schůdky letos téměř až děsí, jsem pevně rozhodnutý, že je prubnu. Jsem trochu utahaný, ruce relativně v pohodě, zkusím je. Maximálně si zase nabiju, no. To už umím. Nejdřív mě ale trasa nasměruje dovnitř budovy kasáren a vede po schodech někam do vyšších pater. Tady běžím po chodbě skrze další a další místnosti. Trochu mi to připomíná vojenskou službu, ale takovou tu z postapokalyptických filmů. Mazlák a hadr to tu nevidělo dlouho. Když jsem se konečně dostal na nádvoří vnitrobloku, věděl jsem, že tady už cuknout nemůžu. Stejně tak si ale nemůžu dovolit nějak dlouho vyčkávat a dodávat si odvahu. Beru do rukou tyč od rybích schůdků a dávám ji o něco výš do zubů konstrukce. Povzbuzuje mě tady Vláďa s Helčou, kteří tu jsou jako dobrovolníci GR. Pověsil jsem se rukama za tyč a dával si jen pozor, abych dělal poctivé přítahy s tyčí hezky až pod bradu. Jedna, dva, tři a je to tam! Snad poprvé v životě dávám rybinu s takovým přehledem a s hrdým pocitem běžím dál. Tak, Vladuno a Helčo, díky za hec! Teď ta podpora hodně bodla. Pár lidí se tady pěkně natrápilo.

Stejně, jako byla super letos na OCR Šnek Race jízda na koloběžkách, připravil v Josefově Gladiator slalomovou jízdu na retro silničních kolech. To bylo hned za konstrukcí rybích schůdků. Prý měla kola i funkční brzdy. No nevím. Moje tedy ne. Ale o to to byla větší sranda. Rychle jsem popadl jednoho z beranů a rozjel se po dráze. Šlo to nejdřív hodně ztuha. To kolo bylo snad ještě starší než já. Asi jsme se do sebe i zamilovali. Na konci dráhy mě nechtělo vůbec pustit ze sedla. Využil jsem svých přesvědčovacích schopností a slíbil, že se určitě vrátím. Utekl jsem zpátky do kasáren, kde jsem po schodech vyšplhal až na půdu. Tady jsem se cítil znovu jako malý, když jsem se schovával na půdě a vymýšlel letecké trenažery. Dlouhá půda, jakoby vyrvaná z příběhů před sto lety. Přeskakuji pár trámů a běžím po prknech položených na trámech po celé délce půdy. Byl to takový užší "chodník". Tady mě to bavilo ze závodu snad nejvíc ze všeho. Trochu blbě se tu dýchalo, ale celá ta atmosféra vám stejně vzala dech, tak co. Jen jsem čekal, že některé z prken bude špatně přibité a zvedne se proti mně jako hrábě, které zapomenete položené na zahradě. Nic takového se ale nestalo a po schodech putuji opět dolů a z budovy ven. Už se cítím na konec závodu, ale je mi zřejmé, že mě ještě dost překážek čeká. Někde v další části trati jsem se dostal k šikmé stěně Big Wall, které jsem nedal šanci, a hbitě se přes ni dostal. Trasa mě spolu s dalšími závodníky zavedla do oploceného areálu venkovní jízdárny pro koně. Hromada betonových koulí věští překážku Atlas Stones. Na nic nečekám, popadám betonovou kouli a rychlým tempem jdu vymezenou trasu. Dal jsem to celkem rychle a asi jsem i tušil proč. Hned za Atlasy bylo totiž občerstvení. Vedro udělalo své a já se už podvědomě těšil na ionťák a trochu vody. Tady jsem si oproti ostatním závodům dovolil se trochu zdržet. Povrch jízdárny je písčitý a lemovaný jízdárenskými překážkami v podobě dřevěných kulatin. Některé z nich musíme podlézt, jiné přeskočit. Připadám si opravdu jako kůň a jen čekám, kdy mě někdo z dáli popožene bičem. Zostuzení mého ega se nekoná a vedle závodiště ještě dávám zavěšenou dřevěnou traverzu Shybuj T. Tentokrát se dost houpe, ale udržím se.

Následuje delší běžecká část, která mě vede zpět k prostoru startu a cíle. Dvojici kontejnerů, přes které je natažená síť, si vychutnávám a síť mezi nimi překonávám kotoulem přes rameno. Za kontejnery překvápko (o kterém tedy většina věděla) - Shybuj Cool (zavěšený dřevěný kůl) a o metr dál Insert Your Pin (ručkovací konstrukce s otvory na dřevěné kolíky). Kůl pro mě bez problému, na Insertu jsem si dovolil vyzkoušet jinou techniku a nedávám. Zase. O několik překážek dál je další balančka Shybuj Beam. Tady jsem si dal už víc záležet než na té předešlé a je bez šance mě shodit. Tuhle jsem nedal snad jen jednou a to je už hodně dávno.

Běžím terénem mezi stromy a křovisky. Cesta se začíná svažovat dolů k řece. Někdo je přede mnou opatrnější než já. Závodníky tak beru vlevo snad ještě prudším srázem, že sám na chvíli znejistím, jestli stále ještě běžím, nebo z toho už bude volný pád. Skáču do řeky, kde se nad hladinou houpe dvojice horizontálně zavěšených klád Salmon's Jump. Překonání této překážky v mém provedení víc než lososí skok připomíná převalování vydry, která vypadá, že se začíná místy topit. Vody jsem se přitom tentokrát nenapil. Po krátkém stoupání a běhu zpátky dolů se dostáváme k plechovým sudům od Alpy. I když mám v této chvíli mokré ruce, ke svému překvapení objímám sud až nějak snadno. Jak ho zvednu, tak s ním skoro i běžím. Poslední dobou tohle u sebe moc nechápu, protože se silovými překážkami jsem dřív většinou dost bojoval, až mi z toho kolikrát bylo blbě. Minulost zapomenuta, je tu nová doba, očividně. Přibíhám pomalu zpátky do míst, kde už je slyšet hudba z cílového prostoru, a objevuje se přede mnou zavěšená kladina s napevno umístěnými dřevěnými kolíky po celé její délce. Působí vizuálně jako obří kost zavěšená mezi stromy. Vidím závodníky přede mnou, jak se ji snaží zdolat. Dost se kladina prověšuje a oni po ní stoupají jakoby do kopce. To nebude lehké! Levou ruku mám celou mokrou a už ji nemám do čeho usušit. Zavěšuji se za první řadu kolíků, a i když to pekelně klouže, vystoupám na druhý konec kladiny, víceméně ani nevím jak. Tady se mi hendikepovat fakt už nechce. Sbíhám dolů k viaduktům spojujícím prostor parku pevnosti s příjezdovou cestou. Z viaduktů jsou spuštěna lana s několika uzly. Tady si taky dost lidí "vylámalo zuby". Lana už byla dost mokrá. Kdo měl špatný zámek nohou, většinou to rukama neudržel. Vyšplhal jsem až nahoru a jednou rukou se nahoře dotkl zdiva viaduktu.

Hned za lany moje oblíbená překážka Antonie & Emma (šikmo umístěná dřevěná prkna, která při namočení či při kontaktu s bahnem šíleně kloužou). Pokládám se na jedno z nich, tady si v téhle fázi závodu už suché prkno nevyberete. Přitahuji se až nahoru a ségry Tonička s Emmou mě nezklamou. Za nimi se už jen podplazím pod jejich verzí číslo dvě, která mi víc připomíná "test štíhlosti" než plnohodnotnou překážku, a dostávám se k cíli. Konečně! Konečně? Aha, tady je ještě závěrečná vlna. Jak je blízko jedné z těch stěn pevnosti, úplně jsem na ni zapomněl. Zkouším ji jednou, dvakrát. Kdysi jsem ji dal, teď to moc nešlo. Radši bych dal znovu rybí schůdky. Dávám hendikep, ať už to mám za sebou. Podplazím se pod k zemi přibitou sítí a vrhám se do vod kontejneru, který je ještě před cílovou bránou. I když voda už vypadá dost použitě (holt se tu přede mnou vykoupalo pár lidí), naprosto si tohle užívám a na chvíli se celý nořím pod hladinu. Skáču z "bazénu" ven a jsem v cíli!

Musím přiznat, že ačkoliv Gladiator v minulosti už pár závodů, které byly taky pěkné, měl, trať v Josefově se jim podařilo vychytat téměř k dokonalosti. Fakt se to povedlo. Překážky byl rovnoměrně rozložené, nebylo třeba hned za sebou naskládáno několik těžších silových překážek apod. Pár závodníkům se nevyhnulo zranění, což se prostě stává. Dalším zase pražící slunce dávalo kolem poledne těžkou sodu. Dobrovolníci to pak kompenzovali hadicí s vodou a zpestřili třeba bicyklový slalom kropením závodníků. Celkově se to dle mého zvládlo za jedna a lokace GR v pevnosti Josefov patří oprávněně k jedné z těch nej u nás!


Gladiator Race (Josefov) 2019 - nejlepší závodníci do 39 let
p. muži ženy
1. Martin Šulc - 0:57:22,55 Vendula Soukupová -1:07:48,20
2. Josef Babák - 0:58:39,47 Klára Lokajíčková -1:08:40,26
3. Vladislav Dufka - 0:58:44,97 Aneta Pecharová -1:18:58,26

Gladiator Race (Josefov) 2019 - nejlepší závodníci nad 40 let
p. muži ženy
1. Petr Beneš - 0:59:04,20 Jana Faulová - 1:20:15,87
2. Leoš Koďous - 1:05:10,10 Eva Dostálová - 1:21:05,64
3. Václav Mikyska - 1:05:50,92 Petra Václavková - 1:27:26,64

Gladiator Race (Josefov) 2019 - nejlepší smíšené dvojice
p. dvojice čas
1. Jiří Cimler, Vendula Soukupová 1:11:48,27
2. Martin Vepřek, Veronika Drábková 1:15:47,03
3. Patrik Waldhans, Karolina Portellová 1:20:10,95


Gladiator Race (Josefov) 2019 - fotogalerie



Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínJak to vypadalo před dvaceti lety v z...
Zodiak411 (13:16) • Hodně vše ovlivňuje sentiment. Jsem si jistý, že za dvacet let, když se budu nostalgick...
magazínJak to vypadalo před dvaceti lety v z...
Noremorsedan (12:45) • Naprosto s Tebou souhlasím. To byly zlaté časy bodybuildingu. Coleman, Wheeler, Ruhl, L...
magazínJak to vypadalo před dvaceti lety v z...
pemac (12:39) • To byla osobnost, vedle osobnosti... Pěkné závody...
magazínJana Jeřábková - trénink před Arnold...
Noremorsedan (12:36) • Jeee! Moje milovaná Janička! No konečně jste tu dali taky něco s ní! Janička je prostě...
magazínJak to vypadalo před dvaceti lety v z...
th.0th (12:14) • Asi ze mě mluví sentiment, ale podle mě tehdy měli vyšší úroveň...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2019 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2019 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra