Reklama:
Hydro od Smartlabsu 2000 g + 908 g ZDARMA
Nejrychleji stravitelný legendární protein nyní v extrémní akci! Více zde.

Mistrovství České republiky v OCR 2019 - reportáž a fotografie

2.535 zhlédnutí
Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Soutěže

Pomyslný vrchol české OCR sezóny 2019 je tu! O uplynulém víkendu 23. - 25. srpna bylo v okolí harrachovských skokanských můstků rušno a my jsme toho byli součástí. Ve třech dnech tu proběhlo 3. nezávislé Mistrovství České republiky v OCR!

Páteční den ovládli závodníci krátkou trať na 3+ km. Za Ronnie.cz jsme se k bojům o titul připojili až v sobotu, kde nás spolu s dalšími zúčastněnými čekal hlavní závod na 15+ km a zhruba 51 překážek. Celkově jsme v náročném horském prostředí nakonec nasbírali kolem 18,5 km.

Je sobota hodně brzo ráno. Do Krkonoš vyrážím z Liberce a už se nemůžu dočkat, až dorazím do festivalky pod skokanskými můstky. Festival aréna neboli festivalka je v OCR prostředí známa jako místo, kde je zázemí jak pro závodníky, tak pro diváky, včetně stánků s občerstvením nebo sportovním vybavením.

Přijíždím do Harrachova. Obloha je téměř čistá a sílící slunce zvěstuje, že se zapotíme i bez překážek. S "loďákem" na zádech, kde se sportovním náčiním táhnu snad celý obývák, jdu pomalu nahoru pod můstky. Už z dálky je slyšet hlasitá hudba. Na začátku arény je vzduchem nafouknutá startovní brána. V dáli za ní do nebe stoupají impozantní skokanské můstky. Stejně jako na loňském Mistrovství ČR v OCR je i letos "cílová rovinka" závodu připravena na vrcholu můstku K-120. Jak procházím festivalkou, překvapuje mě na mistrovství malý počet stánků s jídlem. I když tu nejsme kvůli jídlu, mohlo by toho být přeci jen o něco víc. Prvotní smíšené pocity rázem převyšuje pohled na peckové překážky festivalky. Ty u některých závodníků už dopředu nahánějí hrůzu a způsobují vrásky na čele. Další tábor je naopak bere jako osobní výzvu, která musí být překonána. Některé z překážek jsem sám dosud neměl možnost si osahat nebo jsem je viděl jen na fotkách. Kromě překážek přírodních byla většina vytvořena organizátorem závodu OCRA CZ. Výborné překážky poskytly i další čeští organizátoři extrémních překážkových závodů jako Predator Race, Gladiator Race, Excalibur Race, Wilsonka Race nebo polští kolegové z Barbarian Race. Právě Low Rig od Barbarianu (nízká ručkovačka umístěná v korytě říčky Mumlavy) nebo Fatality (ručkovací překážka ve festivalce známá z Mistrovství Evropy v OCR 2019) nadělaly závodníkům snad největší potíže. Ručkování bylo všeobecně tolik, že nejeden ze závodníků odešel z mistrovství s utrhanými mozoly.

Elitáři měli všechny překážky povinné. Systém překážek u věkovek byl rozdělen na povinné a nepovinné. V případě, že nezvládnete udělat překážku nepovinnou, na kterou máte jen jeden pokus, následuje hendikep. Kupříkladu trestný běh, běh s břemenem nebo takzvaní "raci". U povinné překážky máte naopak pokusů neomezeně mnoho, dokud rozhodčí nebo dobrovolník u překážky neřekne dost nebo Vy sami neuznáte, že už na překážku nemáte. Pokud nejste na povinné překážce úspěšní, je Vám přestřižen hlavní papírový náramek. I když zvládnete celý závod až do cíle a doběhnete bez tohoto náramku, už nejste jako závodník hodnocen do klasického pořadí, nemůžete být například na bedně. Dostanete sice medaili za dokončení závodu, ale ne pamětní gumový náramek.

Proti loňskému ročníku mistrovství jsem na tom letošním evidoval velkou změnu. Na registraci jsem kromě startovního čipu a hlavního papírového náramku dostal ještě papírové náramky dva - tzv. jokery. Tihle žolíci Vás během závodu mohli zachránit a často i zachránili od ztráty hlavního náramku na povinných překážkách. V praxi to fungovalo tak, že se trápíte na povinné překážce, kterou si myslíte, že nemáte moc šanci dát. Necháte si přestřihnout náramek joker a směle běžíte dál bez jakéhokoliv hendikepu. Je tam ale jedno velké ale! Pokud se při doběhnutí do cíle zjistí, že nemáte na zápěstí jeden nebo hned dva jokery, máte zaděláno na dodatečný hendikep. Tím byla celkem "vykutálená" věc. Poté, co jste se vyškrábali do cíle, tak jste museli jednou nebo dvakrát (dle přestřižených jokerů) dojít nebo doběhnout dolů do poloviny skokanského můstku a zase nahoru. Prostě hezky okořeněný hendikep, jen co je pravda.

Jak je již na mistrovství běžné, je startů hned několik. Od skupin elitních běžců až po různě odstupňované věkové kategorie. Mám start až v 11:40, tak je ještě dost prostoru, abych pozdravil své známé i neznámé a nafotil pár překážek. Při pohledu na kupu náramků na mých zápěstí si říkám, že minimálně jeden musím donést do cíle. Prostě musím! Do startu vyrážím s menším zraněním levého zápěstí, tak ani nevím, jak to budu na překážkách dávat.

10 minut do startu se štosuji do startovního pole své věkovky. Vybavuji si, jak mi tam někdo říkal: "Hele, nespletl sis kategorii?" Asi vypadám mladě, no. S ostatními místo projevů nervozity mezi sebou vtipkujeme a v duchu odpočítáváme poslední vteřiny do startu. Vybíháme! Vloni byl start po pár metrech nasměrován hned do stoupáku pod lanovkou. Letos je to opačným směrem a my hned sbíháme někam k Mumlavě a po přeběhnutí jednoho z mostů vbíháme do lesní pasáže. Snažím se neztratit čelo závodu, ale tempo je na 15 km ze začátku brutálnější, než jsem zvyklý, a vše se rozmělňuje s objevením prvních překážek na trati. Přelézáme vyšší, tzv. irskou lavici, a nad sebou zavěšené pneumatiky. Lehčí překážky. V lesních úsecích rozhodně nebyla nouze o hodně prudká stoupání těžším terénem, kde místy byla natažena horolezecká lana (naštěstí), a prolézání rour pod silnicí na odvod vody. Tohle patří k mým oblíbeným, tak jsem zatím ve svém živlu. Za lesní úsek jsem rád. Sluneční paprsky začínají bičovat okolí a prověřovat po fyzické stránce každého na trati. Šplh po laně dávám s přehledem. Dlaň zatím drží. Bolí to, ale nic, na co by člověk v OCR nebyl zvyklý. Už dopředu se vůbec netěším na nošení pytle s pískem. Vím, že to přijde, a nechce se mi to zazdít hned na začátku a dlouho řešit, jak dát pytel vůbec na záda. Kupodivu mi letos přichází písek nějak lehký a v relativní pohodě s ním stoupám po sjezdovce. Když to nahoře úseku otočím, tak s ním dolů i běžím, super. Žádná větší známka únavy. Sbíhám do festivalky.

Je fajn, že nás trať vede skrze festival arénu už takhle brzy v závodu. Poprvé v životě mi kromě známých u překážek fandily i moje mamka se ségrou. Podpora by byla. K jako první překážce přibíhám k Mad Uncle Combu. Jde o ručkovací překážku obsahující zavěšené segmenty, včetně horizontálních tyčí a žebříku, desky s nášlapy na nohy a několik kruhů. Vypadá na pohled těžce, ale jde to na ní celkem rychle. Vzápětí je Baby Barbar od Barbarian Race se zavěšeným boxovacím pytlem. Taky pěkná a rychlá překážka. Z pravé ruky mi někde dost teče krev. Podívám se na dlaň a kousek nad jedním z mozolů mám natrženou kůži u prstu. Sbíhám z festivalky o něco níž. Ze zákrytu stromů na mě vyčuhuje Insert Your Pin od Gladiatoru. Vysouším si ruku vnitřní částí svého trička. Zavěšuji se rukama za dřevěné kolíky a střídavě vytažením jednoho kolíku z děr a vložením do další se sunu po dřevěné traverze. Ujíždí mi to ale u posledního otvoru a padám na zem. Zkouším znovu, ale moc si tady nevěřím. Naštvaně si dávám okruh s pytlem písku.

Opět jsem ve festivalce a dávám s přehledem další ručkovací kombo. Po pár metrech jsou přede mnou predátorské rybí schůdky. Samotné schůdky byl značeny jako tzv. fast line, kdy má jít o rychlejší, ale obtížnější verzi překážky. Zde bylo možné využít i slow line, která mně ale osobně přišla jako daleko riskantnější věc. Překlápěcí dvojice ližin, na jejichž začátku byla v malém žlábku horizontálně uchycena uvolněná tyč. Na ni jste se měli zavěsit a pohybem těla nechat tyč ze žlábku vyskočit a ližiny převážit tyčí na druhou stranu. Zde se měla tyč zaseknout do dalšího žlábku a takto jste měli přeskočit na tyč lešení. Jenže komu se povedlo ližiny převážit, většinou si dost nabil. Žlábky byly dost mělké a tyč z nich hned vyskočila. Když jsem viděl ty pády mnoha závodníků, a ani netuším, jestli se to vůbec někomu povedlo úspěšně zdolat, šel jsem rovnou raději na fast line - klasické rybí schůdky. Technicky jsem schůdky dal skoro až nahoru. Tyč jsem ale nedržel dost pevně a ta mně při zaseknutí na předposledních trnech proklouzla. Letos mě schůdky spíš školí. Dost jsem se těšil na Your Body 360 od Gladiatoru, dvojice kolovrátků vedle sebe. Zavěšuji se rukama za ně a úspěšně protáčím o 360 stupňů oba kolovrátky. S tímhle se moc nemažu. Trať mě vede směrem k řece a hotelu Skicentrum Harrachov, kde se běží přes hotelovou střechu. Dobré zpestření! Na travnatém plácku za hotelem je několik překážek od Wilsonky, kde si až napotřetí pokus vychutnávám Pipeline - jde o uvolněné kruhy zavěšené v klikatých kovových trubkách, za kterými je zavěšené prkno. Někde v těchto místech mi začíná být dost blbě od žaludku a zpomaluji v běhu. Něco je špatně, něco se děje. Zpytuji svědomí, kde jsem co jak špatně udělal v přípravě, a je mi jasné, že řešit to teď je už dost pozdě. Pocity začíná umocňovat slunce a přibývající únava na překážkách. Potřebuji vydržet do cíle a nepřijít o náramek. Zkouším se hecovat, jak to jde, ale na nějaký optimální výkon můžu zapomenout.

Po překonání a nepřekonání několika dalších překážek se dostávám do vody. Většinou mám překážky zasazené ve vodě v oblibě. Na ručkovací Low Rig od Barbarianu jsem ale technicky nevyzrál. Měl jsem to zkoušet víckrát, ale tady jsem si po druhém neúspěšném pokusu nechal vzít jednoho z žolíků. Spolu s dalšími závodníky stoupáme od vody po sjezdovce na vrchol Čertovy hory (1021 metrů nad mořem). Na vrcholu čekalo občerstvení (občerstvovačky mimochodem opět super, jen okupované otravnými vosami, s tím se ale nic moc udělat nedá). Před občerstvením se ale ještě tyčí velká dřevěná zeď Destroyer. Vloni jsem ji dal napoprvé. Letos byla pro mě zeď skutečně zdí a nedala mi nic zadarmo. V té chvíli jsem na tom se silami už dost bídně, nechce se mi už ani běžet.

Cestou dolů z hory překonávám další přichystané překážky, prudké seběhy, až skáču znovu do vodního koryta. Většinou vodou běžím, ať je to mělké, nebo ne, ale tentokrát jsem už fakt nic nechtěl. Nevolností bylo víc a víc, už to bylo víceméně o přežití. Trochu mě osvěžilo překonání vodních kaskád, které považuji v Harrachově za jednu z fajnových věcí závodu. Už by mohl být konec, říkám si. Nějak ani už nemám odhad, kolik je toho ještě přichystáno. Jen mi začíná docházet, že budu muset hendikepovat za ztracené žolíky ve finiši. Po chvíli už naštěstí přibíhám zpět do festivalky. Po ledabylém překonání Weaveru, přes který se dostávám spíš už jako lenochod než závodník mistrovství, nedávám barbarianskou Fatality. Nádherná překážka s kovovými piny, horizontálním žebříkem a uvolněnými kruhy. Famózní překážka! Už na ni moc nemám sílu a piny mě na ní dál nepouští. Za trest absolvuju výšlap po dvou i po čtyřech do poloviny skokanského můstku a zpět. Poslední větší překážkou je Big Wall. Vysoká stěna, z jejíž horní části jsou do určité vzdálenosti spuštěna lana. Pokud nemáte 2 metry, jen tak zespodu na lano nevyskočíte. Chce to malý rozběh. Menší odstup, pomalu klušu, odrážím se pravou nohou od spodní části stěny, výskok a mám to! Lano už držím oběma rukama a šplhám po stěně nahoru. Na první dobrou jsem to ke konci závodu u sebe už nečekal. Vloni mě stejná stěna dávala jednu ránu za druhou a odcházel jsem od ní celkem seřezaný. Aspoň něco. Po čtyřech "finišuji".

Zespodu vypadá cesta do cíle jako velký krpál, seshora snad ještě jako větší! Můj pohyb připomíná spíš nějaký druh robotického tvora než člověka. Ale i to je technika. Radost ze skutečnosti, že jsem si udržel náramek, se mísí s pocitem nevolnosti od žaludku a faktu hrozného traťového času, který jsem u sebe dosud nezakusil. K hořkosladkému překonání cílové čáry na vrcholku skokanského můstku K-120 si ještě dávám 2x seběh do jeho půlky a nahoru po čtyřech jako revanš za ztracené žolíky. Konečně cíl! Velká očekávání, hodiny a hodiny tréninků, špatný průběh, ještě horší výsledek. I to bývá obrázkem závodu.

Gratuluji naprosto všem, kteří závod dokončili, i těm, kteří se o to nějak aspoň pokusili! Jste všichni borci a borkyně a jsem rád, že jsem mohl být na trati s Vámi! Kdo zažil, ví, co to bylo, a hlavně jaké to bylo.

Odpoledne po závodě jsem se šel ještě na moment "naložit" dolů do řeky. Odpoledne si to závodníci (kteří na to měli dost sil) ještě rozdali mezi sebou na pár překážkách ve festivalce v rámci vyřazovacího závodu Ninja Race. Ten den jsem šel relativně brzo spát.


Je neděle ráno, dneska mě v rámci mistrovství čeká závod týmových štafet. Do boje o titul se zapojí tříčlenné týmy ve skupinách - 3 muži, 3 ženy nebo 3 závodníci mix. Ke mně se dnes připojují Katka a Dan z našeho týmu BEAST - OCR team.

Základním principem týmové štafety je, že celý tým má dohromady jeden čip, který předávají jako štafetový kolík. Každý z trojice závodníků v týmu absolvuje určitou část závodu (běžeckou, překážkovou nebo silovou). Poté následuje část společná, kterou tým absolvuje zároveň, a u určitých překážek je nutná spolupráce celé trojice. Spolu s dalšími závodníky týmů v mixu zahajuji závod běžeckou částí. Tempo mi přijde snad ještě rychlejší než v sobotu. Taky se mají běžet cca 4 kilometry, tak je to jasné. Opět se snažím držet čela, které se mi postupně vzdaluje. Běžet se mi po včerejšku vůbec nechce. Cítím u sebe mírnou lenost a v nohách lehkou únavu. Sbíháme opět někam k vodě, pak zalesněnou částí, kde nám organizátoři střihnou pár lehčích překážek. Nakonec je z toho jeden z průměrných běhů a předávám štafetový čip Danovi, který vyfasoval překážky. Až na jednu, kde volí hendikep, dává všechno. Zatím dobré. Katka se pomalu připravuje v nižších částech tratě na silovou část. Já vydýchávám. Když vidím Dana ve festivalce, říká mi, že přišel o náramek dole ve vodě na Low Rigu. Zkoušel to 4x a nic. Možnost využití žolíka byla těsně před štafetami pořadateli zrušena. V té chvíli jsme tak rázem bez náramku byli celý tým a tím bez šance na umístění v celkovém pořadí. I tak chceme dokončit a s Danem čekáme ve festivalce na Katku. Doslova jsme si to vydřeli na poslední překážce, na stěně Big Wall. Velká poklona Kačce, která dala Big Wall i závěrečný finiš do můstku přes svůj ryzí strach z výšek! Bylo to náročné, hlava nechtěla ustoupit myšlence pokoření překážky, ale nakonec to klaplo!

I když byl pro mě můj sobotní výsledek zklamáním, spolu se šrámy si z Harrachova odnáším celkově pozitivní zážitek a hustý trénink na vymazlených překážkách. Všeobecně můžu říct, že po závodní stránce, od vedení tratí, po kombinaci a hlavně složení překážek, bylo toto mistrovství výborně připraveno a bylo rozhodně jedním z nejtěžších a nejkomplexnějších závodů, které jsou na našem území v současné době k dispozici!

Díky všem zainteresovaným za uskutečnění parádního Mistrovství ČR v OCR!

Mistrovství ČR v OCR 2019 - nejlepší závodníci na 3 km (elitní skupina)
p. muži ženy
1. Pavel Krejčí Tereza Schejbalová
2. Marek Kadrmas Stanislava Babušková
3. Martin Svoboda Kristýna Turková

Mistrovství ČR v OCR 2019 - nejlepší závodníci na 15 km (elitní skupina)
p. muži ženy
1. Richard Hynek Stanislava Babušková
2. Pavel Hrdina Klára Lokajíčková
3. Petr Dorňák Lucie Königová

Mistrovství ČR v OCR 2019 - nejlepší týmové štafety
p. muži ženy mix
1. Volák, Jakoubek, Vích Turková, Schejbalová, Jeřábková Hynková, Kadrmas, Kolář
2. Hanyk, Tyl, Červeňák Blažková, Lomnická, Lokajíčková Voráčková, Hynek, Maceček
3. Babák, Černý, Schröpfer Stejskalová, Soukupová, Königová Butorová, Kubiš, Pařenica


Mistrovství České republiky v OCR 2019 - fotografie



Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínJak to vypadalo před dvaceti lety v z...
Zodiak411 (13:16) • Hodně vše ovlivňuje sentiment. Jsem si jistý, že za dvacet let, když se budu nostalgick...
magazínJak to vypadalo před dvaceti lety v z...
Noremorsedan (12:45) • Naprosto s Tebou souhlasím. To byly zlaté časy bodybuildingu. Coleman, Wheeler, Ruhl, L...
magazínJak to vypadalo před dvaceti lety v z...
pemac (12:39) • To byla osobnost, vedle osobnosti... Pěkné závody...
magazínJana Jeřábková - trénink před Arnold...
Noremorsedan (12:36) • Jeee! Moje milovaná Janička! No konečně jste tu dali taky něco s ní! Janička je prostě...
magazínJak to vypadalo před dvaceti lety v z...
th.0th (12:14) • Asi ze mě mluví sentiment, ale podle mě tehdy měli vyšší úroveň...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2019 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2019 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra