Reklama:
Skladem opět všechny příchutě!
100 % Whey Protein v akci 1+1
Náš nejprodávanější protein. Více zde.

Kristýna Hůrková, policistka se spartanskou duší

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Osobnosti

Kristýna Hůrková je blonďatý živel s gazelíma nohama, co přišel do OCR závodů od koní. Je přímočará, pozitivní, energická a jen tak ničeho se nezalekne. Například svůj první překážkový závod si střihla po pouhých dvou trénincích v SRTG skupině a byl to hned závod zimní. Kolena se jí nerozklepou ani v práci, když jde jako policistka do potencionálně nebezpečné situace, a i tam se její běžecké dovednosti hodí. "Když někdo bude zdrhat, běžíš ty," ujasňují si s ní rádi rozdělení rolí kolegové.

Kristýně se na překážkových závodech dařilo hned od počátku. Běhá jí to a také má sílu. V tréninku je tak trochu anarchista. Nenechává se svazovat sporttesterem ani přesně daným tréninkovým plánem, trénuje podle pocitu a tak, aby ji to bavilo. Neznamená to ale, že nedře. Naopak. Trénuje každý den, odpočinkem je pro ni 24hodinová šichta v práci.

A jak Kristýnu na překážkových závodech poznáte? Spolehlivým poznávacím znamením bude žvýkačka, bez které tahle sporťanda zásadně nevybíhá."Čím víc makám, tím víc žvýkám," směje se policistka z Kolína, jejímž životním stylem se stal svět Spartan Race.

Kristýno, vzhledem k tvým úspěchům na překážkových závodech je evidentní, že nedostatkem sportovního talentu rozhodně netrpíš. Zdědila jsi ho po rodičích?

To spíš ne, jedině snad trochu po mamce. Ta začala Spartany běhat v 55 letech a ve své věkové kategorii vyhrává. Nikdy předtím se ale žádnému jinému sportu nevěnovala. No a z tátovy strany vůbec. Tam se spíš papá, takže když nemám metráček, jsem černá ovce rodiny. (smích)

Tak to si se svými 50 kg asi často vyslechneš "podívej se na sebe, jak seš hubená"!

Jo a měkké I a stažený králík. To už poslouchám odmala. (smích)

I když se sport u vás doma moc nepěstoval, stejně si tě nakonec našel. Kdy a jak?

Už na základní škole jsem byla ve sportovní třídě, kde jsem se věnovala hlavně běhu na krátké tratě. Mimo to jsem chodila na šplh, florbal, basketbal a také jezdila na koni. Myslela jsem, že koním se budu věnovat na vyšší sportovní úrovni, ale je to finančně nákladný sport, a tak z toho nakonec sešlo. Jezdím sice stále, ale už jen rekreačně. Skamarádila jsem se také s fitness a posilováním, k tomu mě dohnaly problémy se zády.

Kdy tě cvrnkly do nosu překážkové závody?

To bylo v roce 2015 a měl v tom prsty brácha. Ten chodil do sparťanské tréninkové skupiny a kluk, co je vedl, mimochodem můj současný přítel a budoucí manžel, jim dal za úkol přivést na trénink kamaráda. Kdo by úkol nesplnil, musel by dělat 30 angličáků. Jenže s bráchou v tu dobu nikdo nechtěl jít, protože právě hrála Sparta - Slávie, a tak přemluvil mě. No a mě to nadchlo. Měla jsem za sebou dva tréninky, když jsem šla na první závod. (smích)

Tak to jsi odvážná!

A ještě k tomu to byl zimní závod. Šli jsme ho ale jen tak na pohodu a stejně jsem nakonec byla padesátá. Řekla jsem si tedy, že bych příště mohla zkusit běžet. Udělala jsem to a najednou jsem byla v open třetí! Týjo, to byl najednou úspěch! "Běž do elity," říkali mi známí. A já šla.

První závod v elitě dopadl v podstatě dobře, i když já si to tehdy nemyslela. Doběhla jsem sice do cíle šestá, ale měla jsem za sebou 150 angličáků, byla totálně vyždímaná a brečela jsem. Pak jsem ale zaslechla, jak vyhlašují, že mám nominaci na MS, a hned bylo líp. (smích) Ještě ten rok jsem na MS skutečně odjela, ale zjistila jsem tam, že 30 km dlouhá trať s 2500m převýšením není nic pro mě. V tom, že Beast závody (20+ km a 30+ překážek) jsou na mě skutečně příliš dlouhé, jsem se znovu utvrdila na mistrovství Evropy v Tatranské Lomnici. Výsledky na obou akcích sice nebyly tak špatné, na Evropě jsem byla asi 20., na světě 70., ale byl to první rok, co MS vyhrála Zuzka Kocumová, a já si říkala, že se 70. místem jsem úplně trapná. (smích)

Tak jako holka z Polabí to musíš mít v kopcích těžké. To Zuzka Kocumová se uměla narodit v lepším tréninkovém prostředí. Každopádně po svém prvním ME v Tatranské Lomnici ses vyjádřila, že jsi nic horšího nezažila. Nepotrápil tě od té doby nějaký závod ještě víc?

Možná právě to MS v Americe, vůbec jsem si nedokázala představit, jaké to v té nadmořské výšce bude. Startovali jsme v 2500 m n. m. a já normálně nemohla dýchat, strašně jsem se trápila. Pak přišla voda, která měla asi 5 stupňů, k tomu foukalo a já viděla, jak začínají dolů na čtyřkolkách svážet prochladlé závodníky v termo fóliích. Pamatuji si, jak jsem si říkala, že mně se něco takového nesmí stát, protože já přece domů tu medaili přivézt musím! Vůle to vybojovat byla silnější než já.

Měla jsem tam ale i slabší chvilky. V jednu chvíli, když právě kolem mě nikdo nebyl, jsem se rozbrečela, říkala si, co tam vlastně dělám a že chci hrozně domů. Pak ale vysvitlo sluníčko, k tomu se mi podařilo trefit oštěp a už jsem zase skákala radosti a byla ráda, že tam jsem. Byl to závod plný emocionálních zvratů.

Každopádně obdiv, že jsi nakonec tak obtížnou trať i přes vysokou nadmořskou výšku a kopce stejně zvládla.

Děkovat můžu jen silné vůli. A soutěživosti. A dobré průpravě z dětství. (smích) Mám dva bráchy, z mamčiny strany jenom bratránky, takže když jsme se o prázdninách sešli u babičky, byla jsem tam jediná holka, jinak samí kluci. A já jsem se jim snažila vyrovnat. To, že jsem vyrůstala mezi kluky, je asi i důvodem, proč nejsem moc holčičí - nelakuji si nehty, nemaluji se…

No, já myslím, a muži se mnou budou určitě souhlasit, že jsi kost, jen prostě kost sportovní. (smích) V převážně mužském kolektivu se pohybuješ i nadále, protože pracuješ jako policistka. Proč sis vybrala právě tuto profesi?

K policii mě to táhlo vždycky. Po střední škole jsem si myslela, že bych mohla jít k jízdní policii, jenže tehdy to byla spíš mužská záležitost a o ženy moc zájem neměli. Vyzkoušela jsem tedy několik jiných zaměstnání, abych zjistila, o čem ten život je, jenže jedna firma zkrachovala, další taky a já musela hledat práci znovu a znovu. A po několika takových zkušenostech už jsem chtěla jistotu.

Jaké je tvé policejní zaměření?

Jsem normálně na obvodu, takže když ti ukradnou kolo nebo tě vykradou, tak přijedu já. Nebo když se to pere v hospodě.

Rvačka v hospodě může být ovšem dost ošemetná. Nebojíš se v práci někdy?

Nemám pocit, že bych se bála. Dělám, co je třeba, a až potom mi třeba dojde: "Týjo, ten chlap měl nůž a někoho tam pobodal."

Odvaha se ti velmi hodí i při OCR závodech. Viděla jsem třeba překážku, kde jste z dost velké výšky skákali do veliké duchny. Vypadalo to děsivě už od pohledu…

Já třeba výšky nesnáším, ale na závodě to dokážu vytěsnit. Tam si říkám: "Tak ty tady běžíš, naženeš 10 vteřin, abys je pak ztratila čekáním na překážce, protože se bojíš? Tak to teda ne!" (smích)

Kristýno, kromě civilních OCR závodů sis letos vyzkoušela i překážkový závod na evropském policejním poháru, kde jsi mezi ženami skončila druhá. Jakou důležitost jsi právě tomuto závodu ve své soukromé termínovce přikládala?

Závod jsem si stanovila jako vrchol sezóny a pečlivě se na něj připravovala. Víc času jsem tentokrát trávila v posilovně, mým cílem bylo hlavně zesílit na překážky, protože mám pocit, že běh vždycky nějak zvládnu. (smích)

Podle toho, jaké máš bicáky, se ti podařilo zesílit slušně. Nebo jsi takové měla vždycky?

Vždycky, ale teď si toho lidé víc všímají, tak je to asi ještě patrnější.

Kolik tak dáš shybů?

Nemám to úplně spočítané, ale shyby mi nedělají problém, to s kliky je to horší. Je to ale o tom, na co se právě zaměřuji. Když cvičím kliky, dokážu jich udělat třeba 50. Shybů teď dám tak 15.

Jak jsem se dočetla, evropský policejní pohár měl na 10km trati 70 překážek! Strategie zaměřit se hlavně na překážky se tedy vyplatila.

To ano, ale přece jen bych přivítala víc běhu. Holanďanka, která závod vyhrála, byla hodně dobrá na překážkách, měla to najeté, protože se závodilo v jejich tréninkovém centru. Kdyby tam bylo víc běhu, možná by mi to dalo větší výhodu. Mezi překážkami bylo ale tak 200 m, takže nebylo kde se rozběhnout. I tak jsem domácí asi trochu překvapila, protože první byla Holanďanka, druhá já, třetí Holanďanka, čtvrtá také.

Tak jsi jim ten žebříček alespoň trochu zpestřila. Kristýno, už od tvých počátků se ti v překážkových závodech dařilo, úspěchů už máš na svém kontě dost a stále přibývají. Nezačínáš se cítit "nesmrtelná"?

To určitě ne. Když vyhraju závod, říkám si, že ten den prostě jen nepřišel nikdo, kdo by mě porazil. Velmi dobře si ale uvědomuji, že se to může stát kdykoli.

Vím o tobě, že kromě vlastních startů jsi několikrát běžela OCR i jako doprovod slabozraké běžkyně Evy. Jak jste se daly dohromady?

Přišel na ni přítel, kterého zaujal její projekt "Vidina Trifecty", a tak se rozhodl s ní běžet Super v Koutech. Eva při té příležitosti strávila víkend s naší kolínskou tréninkovou skupinou a hrozně si ji oblíbila. Vůbec se nedivím, protože v naší skupině je každý super, jeden by se pro druhého rozkrájel. Další závod jsem s Evčou běžela já. Když jsme doběhly do cíle, měla ohromnou radost, celá se třásla a brečela a já si musela položit otázku, co je lepší. Jestli vyhrát závod, na kterém mi záleží, nebo pomoci závod absolvovat někomu, kdo by to sám nezvládl. Na odpověď jsem nepřišla. Každý ten pocit je jiný a oba stejně krásné.

Ráda bych jednou, až už moje výkony nebudou stačit na elitu, zůstala u překážkových běhů a pomáhala závodit začátečníkům nebo lidem s nějakým hendikepem. A určitě bych se i dál chtěla věnovat našim dětičkám, našim kids.

Vy vedete i děti?

Vedeme. Zrodilo se mi to v hlavě v roce 2015 při mítinku SRTG skupin. Bavili jsme se o tom, že děti žádné tréninkové skupiny nemají, já si navíc vzpomněla na své dětství, jak jsme blbli a lezli po stromech, a přišlo mi líto, že dnešní děti něco takového ve svém životě s telefonem v ruce nezažijí… A tak jsme si řekli, že si je vezmeme. Měli jsme představu, že by bylo super, kdyby nám chodilo 10 - 15 dětí, jenže ono nám jich dneska chodí 70!

Tak za to byste měli dostat metál. Vzhledem k tomu, jak jste vytížení, už asi nejde objíždět každý závod. Jak si tedy teď vybíráte, kam pojedete, a které z existujících OCR závodů jsou tvé nejoblíbenější?

Pravda je, že dřív jsme objížděli úplně všechno, Polsko, Maďarsko, Čechy, Rumunsko… Jenže teď už je toho tolik, že to prostě nejde, takže si vždy vybereme jeden závod jako hlavní vrchol sezóny a pak několik vedlejších. Srdcovkou jsou pro nás závody Spartan Race. Spartan máme doma, všude nám visí nějaké medaile nebo stojí trofeje, Spartan jsme měli i na autě… V podstatě každou naši dovolenou spojujeme se závodem Spartan Race, ať už to byla Valencie, Barcelona, nebo přítel letěl do Mnichova.

Zaujal mě jeden tvůj příspěvek na FB, kde jsi v policejní uniformě, zpod které vykukuje tričko Spartan Race. Pod fotkou je tvůj popisek "I am Spartan all the time". Co jsi tím chtěla říct?

Ten příspěvek souvisel s jedním videem, které jsem viděla. Bylo v něm několik různých žen, které všechny ráno vstávaly a myslely na to, co si ten den odtrénují. A pak se převlékly a šly do práce jako každý jiný. Jedna byla třeba policistka jako já, další úřednice, další může být třeba maminka na mateřské dovolené… Různé životy, ale Spartan Race nás všechny spojuje.

Spartan pro nás není jen závod, je to náš životní styl, komunita, kterou máme rádi a do které díky společným cílům patříme.




Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínJosef Květoň - trénink prsou a ramen...
havlic (14:43) • ...no ono to ještě vyleze!bude mě zajímat srovnání s Milanem Šádkem ty 2-3 týdny před s...
magazínSedmdesátiny Jana Smejkala: Můj život...
mirous (13:10) • Super článek! Takového čtení by mělo být víc. Miluji tyto retro pohledy do minulosti ku...
magazínMistrovství Čech dorostu a juniorů 20...
Amanda (09:01) • Prima fotky. Těším se na ty soutěžní. *79*
magazínMistrovství Čech dorostu a juniorů 20...
Ondra Hájek (19:57) • Soutěže v Kutné Hoře nemůžou zklamat, tenhle tým pořadatelů to má fakt zmáknutý. Co je...
magazínLuis Rodriguez po Arnold Classic vymě...
maxpoint97 (23:38) • Za mě rozhodně Justin neměl špatnou formu, ten zakopanej pes je jinde *1* Buď se na...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2024 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2024 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu zakázáno.
MAGAZÍN OBCHOD AKADEMIE
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie