Překážkáč (Přelouč) 2019 - reportáž a fotografie

Překážkové závody: Překážkáč - představení

Přes 8 kilometrů a více než 30 překážek mě a spousty dalších závodníků čekaly v neděli 14. července v Přelouči v rámci velké verze OCR závodu Překážkáč. Pro mě osobně to byla trochu neznámá, jelikož jsem na Překážkáči ještě nebyl, o to větší výzva. O Překážkáči jsem slyšel chválu, kdekoliv jsem byl na závodech.

Do areálu Tank Power v blízkosti vlakového nádraží v Přelouči přicházím něco po deváté ráno. Všude kolem už je celkem dost lidí, je tu živo! Kousek od startu jsou zaparkovány velké červené kádě s vodou. Chvíli mi trvá, než přesvědčím svůj mozek, že to asi nebude součást překážky, ale parádní koupel na konci závodu. Holt mám už myšlenky na startu, no.

Vybíhám až někdy po dvanácté, a tak vyrážím na trať zatím jen s mobilem v ruce a sleduji, jak se daří ostatním. Některé překážky vypadají "výživně". Už se nemůžu dočkat, až si je taky vyzkouším. Nebo ony vyzkouší mě? Ještě před samotným startem se jdu rozklusat. Začínají mě dost pálit stehna a žíznivě lapám po dechu. Den předtím jsem si dal jeden horský závod a začíná to být znát. Tak to se mám fakt na co těšit, říkám si.

Je po dvanácté a už nedočkavě poskakuji u startovní čáry. Počasí je relativně dobré, zatím. Na ruce mám kromě startovního čipu papírový náramek, který je běžcům během závodu přestřižen v případě, že neudělají jednu z povinných překážek. Pokud závodník doběhne cílem i s tímto papírovým náramkem, tedy splní všechny povinné překážky, dostane spolu s medailí i speciální gumový náramek s nápisem "Překážkáč". Dobrovolník mi říká, že za 40 vteřin můžu běžet. Nevím, jak Vy, ale osobně nemám tohle čekání na startu moc v lásce. Raději bych běžel hned.

3, 2, 1, start! Krátkým seběhem se dostávám k prvním překážkám. Podlézám dřevěnou cívku na namotání kabelů, kde si dávám pozor, abych si neušpinil dlaně od hlíny. Další je pěkně udělaná konstrukce s opičí dráhou. Stejně jako několik dalších překážek má lehčí a těžší variantu. Automaticky si troufám na těžší a beru do každé ruky jeden kovový triangl. S triangly se pak zavěšuji za kovové trny nade mnou a rukama se posunuji vpřed zaháknutím trianglů za další trny. Zrazuje mě až přechod z lana, které je hned za trny, na dvě pneumatiky zavěšené na konstrukci za sebou ve stylu "flying monkey" a dotýkám se nohama země. Mám možnost zkusit dráhu znovu, nebo i lehčí variantu. Vzhledem k času toho tolik neřeším a volím ještě třetí možnost, která zbyla. Tou je hendikep. Na nohy si dávám gumičku a snožmo skáču vyhrazenou trať. V běžecké části, která následuje, se snažím sám sebe trochu uklidnit a snížit tep. Přeskakuji menší zeď a u převracení pneumatik dobíhám jeden ze soutěžících týmů. Zkouším se napasovat mezi ně a rychle převracím velkou pneu. Tuším, že to bylo 5x tam a 5x zpět. Cestou předbíhám další závodníky, když přibíhám k překážce, na kterou jsem se upřímně těšil. Překonání Labe. Naštěstí zde organizátoři natáhli z jednoho břehu na druhý lano. Skáču do vody, chytám se lana a ručkuji na druhou stranu řeky. Když jsem někde uprostřed vzdálenosti šířky říčního koryta, cítím, jako by mě chtěl někdo stáhnout pod hladinu. Když se ohlédnu, vidím závodníky, které jsem krátce předtím předběhl, jak se drží všichni toho samého lana, co já. Trochu se nalokám, ale vzduch je v dohlednu. Vylézám konečně ven a běžím potokem a bahnitou stezkou.

Z lesa přibíhám na otevřené prostranství, kde jsou kousek od sebe střelnice s paintballem a menší ručkovací konstrukce. Dobrovolník u paintballu mě upozorňuje, že pokusy trefit pistolí figurínu mám jen dva. První mimo, lehce doleva. Druhá, zásah! Ani jsem nezjišťoval, co následuje, kdybych se netrefil vůbec. V té chvíli jsem si nic jiného než zásah nepřipouštěl. Ručkovací konstrukce má opět lehčí a těžší variantu. Lehčí je o nízko zavěšených segmentech, mezi nimiž nechybí trám s úchyty, kruhy a pneumatika. Těžší jsou prkna sestavená do sebe jako schody do písmene "A". Mám mokré ruce, tak na schody hned zapomínám. Kamarádka radí, ať jdu na hendikep (zase skákání snožmo s gumičkou), že budu rychlejší. Má paličatost dělá své, rychle jdu na lehčí variantu překážky a zvoním úspěšně na zvonek.

Lokalitu Překážkáče jeho organizátoři výborně využili k jeho zpestření, například propojením tratě dlouhými tunely pod příjezdovou silnicí a železniční tratí. Dlouhý, předlouhý tunel, kudy tekla voda. Nejdříve mám nízké tempo, držím se rukou stěny a snažím se v tom všem zorientovat. Netušil jsem, že k poznání významu slov "vidět světlo na konci tunelu", člověk dojde už na závodě v Přelouči, ale paráda. Být ve vodě je sranda, nabírám rychlejší tempo a dávám pár dalších lidí. Omluva za "nahození" vodou. Vbíhám spolu s dalšími do lesa, tady to umím, tady to znám. Radost mi ale kazí moje stehna, která se ozývají ve špatnou dobou, a už se mi je moc vzkřísit nedaří. No nic, jde se bojovat s tím, co je. Ani v té chvíli nepočítám, kolik překážek už mám za sebou. V lese jsou mezi stromy natažená lana. Přes ně je přehozeno menší lano, za které se zavěšuji, a poskoky se vlastní vahou dostávám na druhou stranu. Rukou si plácám s dobrovolníkem. Když jsem viděl, jak se na tom pár závodníků trápí, povzbudilo mě to. Stehna furt trucují. Po balančce se zátěží se netrefuji jen paličkou do terče a dávám si krátký běžecký hendikep. Jinak se začíná dařit dávat vše, co je mi postaveno do cesty. Slyším ozývat se bouřku a zanedlouho prší. Teď bude teprve veselo! Kdo zná, ví, co mokré dřevěné a kovové překážky umí. Že by panika? Déšť mám za jiných okolností celkem rád, ale v této variantě s překážkami mi to na radosti moc nepřidává.

Trať mě za deštivého počasí a občasných hromů dovádí až k "mixéru". Občas se této kovové překážce říká "twister" a je známa jako jeden z ničitelů závodních ambicí. Jde o kovový sloup, horizontálně ukotvený. Po své délce má různě rozmístěna kovová madla, za která se zavěsíte, a jak přehmatáváte na další z madel, celý sloup se otáčí. Nikdy předtím jsem twister neabsolvoval. Upřímně jsem z něj měl nahnáno dopředu, navíc mě teď přivítal za deště. Nejdu na něj z boku, jak mi radí dobrovolnice, ale naskakuji zepředu. Klouže děsně. Přehmatávám na další a další madlo, i když sám nechápu, jak se na tom dokážu udržet. Dávám do konce a zvoním na zvonek. A mám tě! Sám sebe hecuji. Je zvláštní, jak vás úspěšné zdolání jedné z těžších překážek dokáže nakopnout a hned další vás umí vzápětí srazit na dno. Dobíhám k nošení pytlů s pískem. Beru dva a mám s nimi absolvovat vyměřený delší okruh lesem. Nejdříve si s nimi hraji, pak si začínají hrát ony se mnou. Zkouší mou připravenost po fyzické i psychické stránce. Tady mám slabinu. Když se mi podaří je tak nějak dopravit do místa, odkud jsem je vzal, už se mi vážně nechce nic dál. Při tom všem úmoru si všímám, že v lese jsou na trati závodu barevným sprejem vyznačeny různé dřevěné výčnělky a kořeny trčící ze země. Palec nahoru za organizaci tohoto! Kolikrát se mi předtím na závodech stalo, že jsem zakopl o něco nenápadného, co jsem nestihl vidět.

Jako ne moc běžnou překážku bych vyzdvihl taky střelbu z praku na terč. Na Překážkáči bylo obdobných zpestření víc a bez přehánění závod nabídl všemožné překážky z různých soudků. Pecka! Po několika dalších úsecích mám před sebou na laně zavěšená další lana, zakončená ve spodní části dřevěnými hranoly. Z jednoho lana se při zakotvení nohama za hranol musíte dostat na další z lan, další a tak dále - až na konec. Když jsem to viděl, hned se mi orosilo čelo při vzpomínce na OCR závod ve Finsku. Tam jsem na tak obyčejné překážce vytuhl. V Přelouči volím jinou techniku a očividně konečně správnou. I když byla tato překážka jednou z těch lehčích, osobně jsem měl z ní největší radost, že jsem ji dal. Jak málo stačí ke štěstí.

Prší dál. Už se nemůžu dočkat spojovacího tunelu, kterým jsem přiběhl do této části závodu a který mě měl přivést zpět k festivalce a cíli. Plánoval jsem si v hlavě, jak tunel vodou "nabombím" a proběhnu. K mému překvapení a dle ohlasů i údivu pár dalších závodníků bylo v tunelu při zpáteční cestě dost bahna. I kvůli neuvěřitelné tmě tam, kde všechno splývalo a kde jsme viděli jen velmi slabý světlý bod na jeho konci, bylo těžké odhadnout tu nejlepší cestu tunelem. Bahna bylo víc a víc, až ho bylo místy až pod kolena. Snad mám dobře zavázané boty, napadlo mě, když mi po každém zaboření se do bahna chtělo něco boty z nohou jakoby vyzout. Boty však podržely, ale takhle obalené bahnem jsem je ještě nikdy neměl.

Už je tu téměř cíl. Ohromná low rig konstrukce, opičí dráha s nízko zavěšenými segmenty. V dešti se mi do ní vůbec nechce. Při přechodu od první části překážky do toho očividně nedávám dost a ruce mi kloužou na horizontálně zavěšené kovové tyči. Mohl jsem to zkusit podruhé, ale automaticky jdu na hendikep. Možná škoda, ale tady přicházím o náramek. Po hendikepu jdu na ručkovací stěnu sestavenou do příkřejšího písmene "A". I tady to všechno v dešti brutálně klouže a psychika mi veškeré snahy o úspěch vypíná. Raději pak vynechávám i rybí schůdky, které jsou na kopečku ve festivalce, a dávám kratší běžecký hendikep se dvěma pneumatikami. Už se fakt nezranit a nějak doběhnout, toť cíl. Krátká běžecká pasáž a silovější překážka s pneumatikami s diskem. Tady se také vyplatí jít do ní naopak technicky, ne silově. Beru do rukou velkou ocelovou palici a tlučením do pneumatiky ji po blátě posouvám přes cestu a zpět. Následující delší balanční překážku dávám bez problémů a přelézám větší stěnu s převisem. Čekal jsem, že mi v mokrém stavu nadělá víc starostí, ale nestalo se. Těsně před cílem přeskakuji menší zídku a odpípávám svůj čip v cíli! Jak jsem to v cíli "zaflekoval", nevšiml jsem si kaluže, která tam byla. Kvůli tomu jsem trochu bahýnkem "nahodil" slečnu s medailemi. Pardon!

O náramek jsem sice ke konci závodu přišel, ale závod byl vymazlený do posledních detailů. Spousta překážek od silových po technické, delší běžecké pasáže lesem, přes pole, "plavba" přes Labe atd., atd. Dalo by se říct, že tomu vůbec nic nechybělo. Překážkáč má u názvu napsáno, že "tě posune dál", a je to tak. Mraky překážek, které Vás toho dost naučí. I kdybyste neměli závodní ambice, jděte si na Překážkáč v rámci závodu jen "zatrénovat"! Známí se mě furt ptají: "Co to je to OCR?" OCR? To je Překážkáč! Díky za něj!

Překážkáč 2019 - nejlepší závodníci do 35 let

p.	muži	ženy
1.	Lukáš Novák - 0:59:46,22	Aneta Pecharová - 1:34:30,13
2.	Václav Dubský - 1:00:49,72	Mirka Svobodová - 1:36:32,39
3.	Josef Babák - 1:02:14,72	Petra Milotová - 1:42:58,03

Překážkáč 2019 - nejlepší závodníci nad 36 let

p.	muži	ženy
1.	Jiří Prášil - 1:03:39,86	Lenka Butorová - 1:14:48,05
2.	David Snopko - 1:08:31,57	Zuzana Šašková - 1:15:49,69
3.	Lukáš Richter - 1:10:10,29	Petra Rampírová - 1:30:48,56

Překážkáč 2019 - nejlepší smíšené dvojice

p.	dvojice	čas
1.	Martin Vepřek, Veronika Drábková	1:20:14,50
2.	David Štraub, Petra Jeřábková	1:26:59,11
3.	Tadeáš Vítek, Zuzana Kuropatnická	1:30:47,52

Překážkáč 2019 - nejlepší týmy

p.	tým	čas
1.	Lukáš Novák, Miloš Lukačovič, Olga Roučková, Ludvík Cimburek	1:29:18,08
2.	Martin Turek, Michal Šafránek, Jiří Skolil, Michal Freund	1:30:28,29
3.	Jaroslav Valášek, Lenka Hanousková, Mára Pizůr, Petr Pohořalý	1:35:41,19

Překážkáč (Přelouč) 2019 - fotogalerie