Přerovský extrémní překážkový závod Geroy 2019 se odehrál o víkendu 29. června 2019. Hlavní závod na 10 km s 30+ překážkami, ve kterém je "limit jen slovo", absolvovalo letos více než 700 závodníků. Kromě tohoto závodu probíhal i dětský závod na 400 m. Jak to všechno probíhalo a jak se závod vydařil?
Upřímně, ze závodu jsem měla nejdřív trochu obavy. Měl to být můj první běh Geroy a vůbec jsem nevěděla, co mě na trati vlastně čeká. Naštěstí jsem s sebou měla parťáka, který mě při jakýchkoliv náznacích negativních myšlenek usměrňoval a uklidňoval. Na start vyrážíme ve dvou a startujeme krátce po pravém poledni. Slunce už peče o sto šest. Při vidině náročného 10km běhu a více než 30 překážek mě popadá panika a už si jako takový geroj nepřipadám. Když ale přijde na věc, vše jde najednou stranou a obavy rázem mizí.
Je to tady. Hned ze startu je pro nás připravena osvěžující nádrž se studenou vodou. Výborná volba, namočit závodníky hned ze startu preventivně, aby nedostali úpal (ne, že by té vody i pak nebylo dost). Za rohem na nás bafne tank, který se nás naštěstí nesnaží sejmout, ale máme ho podlézt. Parádní volba překážky, dodává závodu pestrost a různorodost. Vydáváme se vstříc osudu do Bečvy, kterou během závodu několikrát přebrodíme a přeplaveme. Chvíli běžíme lesní cestou a dostáváme se k sítím. Tam si musíme dost pomáhat, protože jsou hodně nestabilní. Komáři mají žně. Znovu nečekaně následuje brod Bečvou. Trať je převážně rovinatá, což jsem ráda, je tady větší prostor pro překážky. Nechybí několik překážek na rovnováhu, různé přeskakování hromad pneumatik, kamení nebo nošení pytlů s pískem.
V horkém počasí se často čachtáme v Bečvě, ale trochu v jiném smyslu, než kdybychom na sobě měli plavky. Balancujeme třeba na konstrukci z dřevěných palet, které jsou spojené jednoduchými rámy, a každý volí jinou metodu přelezení. Někdo na jistotu balancuje nad vodou, holky to berou spíše po zadku, kousek po kousku vsedě (ještě teď mě bolí zadnice). Podplouváme sítě a na břehu jsou usazeny šikmé roury s lanem uvnitř, po kterém musíme vyšplhat nahoru. Zajímavá překážka, kterou jsem ještě neviděla. Někteří úspěšně zvládli, některým to dalo zabrat. Co ale přichází dál, tak to pěkně bolí. Na řadu přichází ostnatý drát, pod kterým se plazíme s pneumatikou napřed, naprostá chuťovka. Jenže on ten drát není jeden! Když dolezu ke konci a mám se s pneumatikou vrátit, zjišťuji, že musím hodit pneumatiku na vysokou plošinu, pak na ni skočit, seskočit a ještě následuje jednou tak dlouhý úsek ostnatého drátu. To už mám bahno v očích i napůl rozřezaný malíček na ruce. Odtud se postupně dostáváme přes les až k náměstí, kde nás čeká ještě několik překážek a zase brodění se (spíše plavání).
Trochu váhání přichází u skluzavky, která vede do řeky. Provizorní skluzavka z plachty, byť polévaná vodou, není úplně takový luxus jako na koupališti, obzvlášť když je na dně pak pěkné bahýnko. Pevně doufám, že mě na skluzavce nikdo nefotil a netočil, protože to muselo vypadat, asi jako když pes plave nasucho. Dostáváme se podél řeky, která už vede k cílové rovince. Velkou třešničkou na dortu je plazení pod drátky s elektrickým napětím. Ano, bylo to tak krásné a uvolňující, že tento report píšu ještě teď levou rukou. Ale žádné obavy, proud se spouští jen každé 2 vteřiny. Pokud budete mít štěstí a budete rychlí, kopne Vás to třeba jen dvakrát jako mě. O kousek později taháme pneumatiky za lano nahoru k mostu. Běžíme dál ke stánku s nápisem proteiny. Proteinový izolát ani koncentrát tady ale nehledejte. Zato tady najdete úžasnou mňaminu v podobě červíků. Parťák se na to moc netváří, ale jednoho sní. Já to tedy zase beru po hrstech s výrazem "no tak co, mám hlad" a pokračujeme, už je to jen kousek. A to by nebyl Geroy, aby chyběl vymazlený monkey bar. Nejdřív žebřík, pak jednoduchá tyč a konec z pneumatik. Já se dostala jen do půlky, protože prostřední tyč se strašně přetáčela, tak si zasluhuji první i poslední trestné angličáky. Po pár metrech před námi stojí stojan se dvěma řadami pneumatik. Prý hlavou předem hodit šipku. No, to určitě... Tak zkouším, nějak se to daří, a dokonce se mi pod tím nátlakem snad srovnává i skolióza. O kousek dál několikrát zvedáme sudy od piva, jen škoda, že jsou prázdné. Pár desítek metrů do cíle, ještě přelézt ocelovou konstrukci... a co to?! Pro medaili si každý musí před cílem strčit ruku do trubky ve stěně, která dává elektrošoky. No tak tomu říkám tedy parádně vymyšlený závěr, palec nahoru! Oba popadáme medaili (parťák schytává 2 kopy, já žádný) a utíkáme za cílovou čáru.
Po řádném odprasení zjišťujeme, že máme modřiny a šrámy snad i na uších. Tak to má po správném extrémním závodu být - do cíle doběhnout ve zdraví, ale správně dotlučení a vysílení. Závod nás oba velice překvapil skutečně inovativními nápady překážek. Trať závodu byla usazena do příjemného prostředí okolí města Přerova. Běželo se převážně terénem, střídaly se lesní a zpevněné cesty, probíhalo se i městem a několikrát jsme se brodili Bečvou. Víc si ani člověk nemůže přát. Pokud chcete komplexně otestovat své fyzické dovednosti a zároveň si užít krásné prostředí Přerova, neměli byste si Geroy nechat příští rok ujít!
Top 10 překážek:
- cílová stěna s medailemi a elektrošoky
- dvojitý ostnatý drát, plazení se v bahně s pneumatikou před sebou
- plazení se pod drátem s elektrickým napětím
- konstrukce z palet na vodě
- červíci
- chůze nad ohněm
- bahenní okruh
- šplh v rouře
- kombinovaný monkey bar
- šipka přes pneumatiky
Geroy 2019 - nejrychlejší jednotlivci
| p. |
muži |
ženy |
| 1. |
Ivo Vrba - 01:00:20 |
Veronika Dvořáková - 01:20:49 |
| 2. |
Aleš Velička - 01:00:45 |
Dita Šindlerová - 01:24:10 |
| 3. |
Ondřej Petržela - 01:04:34 |
Eva Rašková - 01:27:14 |
Geroy 2019 - nejrychlejší dvojice
| p. |
tým |
závodníci |
čas |
| 1. |
Moraváci |
Martin Hráček a Václav Malý |
01:14:23 |
| 2. |
Dravci z Vlčárny |
Zdeněk Babinec a Lumír Krkoška |
01:16:06 |
| 3. |
Záchranáři |
Václav Stejskal a Stanislav Krasula |
01:16:41 |
Geroy 2019 - fotogalerie
