Závod Zeus Battle of Jihlava 2019 byl závodem, který propojil soutěž strongmanů s crossfitovou soutěží. Organizátorsky to musel být pěkný oříšek, nad kterým si dlouho před akcí lámali hlavy Ludvík Lang, pořadatel strongman části, a Miroslav Skála, který měl zase na starost CrossFit.
Většinou je zvykem ptát se po závodě sportovců, jak si závod užívali, co se jim dařilo, co se jim nedařilo, co se líbilo, co nelíbilo... A my se vítězů nezapomněli na tyto a podobné otázky zeptat také. Možná ale není od věci občas si vyslechnout někoho
"z druhé strany". Ze strany pořadatelů, kteří často kvůli soutěži nespí ještě dávno předtím, než v kalendáři nastane den D.
Jak pořádání své první velké akce prožíval Miroslav Skála, nám prozradil v rozhovoru.
Míro, máš za sebou uspořádání svého prvního velkého závodu. Co to s tebou udělalo? Odradilo tě to od pořádání dalších akcí, nebo
tě to naopak povzbudilo?
Právě že mě to obrovsky namotivovalo! Sklízím zatím jen pozitivní ohlasy, a to jsem si vědom několika nedostatků, na kterých chci zamakat, aby byla další akce úplně top!
Co byly ty nedostatky, jestli ti nevadí je nahlas a veřejně přiznat?
Šlo hlavně o vzájemné domlouvání mezi námi organizátory. Některé věci se zbytečně komplikovaly, protože jsme si před dnem D nerozdali jasné úkoly a role. Naštěstí to ale nebylo nic, co by vyloženě ohrožovalo chod závodu.
Je ještě něco, co bys po zkušenostech, které máš nyní, udělal jinak?
Zvolil bych jiný termín akce. (smích) Aby zároveň neprobíhala jiná akce, jako tomu bylo nyní, protože chci mít příště víc diváků.
Při pořádání akce jste přišli s novým konceptem, ve kterém jste spojili
CrossFit závod a závod strongmanů. Jak tohle spojení nyní po závodech hodnotíš?
Podle mě to bylo super! Crossfiťáci tam byli skrz tu dřinu a závod jako takový, strongmani tam zase dělali tu show a víc vtahovali diváky do dění. Takže za mě spokojenost.
CrossFit je ve srovnání se strongman sportem u diváků v nevýhodě, protože je mnohem méně čitelný. U strongmanů je to jasné, zvedneš, nezvedneš. U CrossFitu je to mnohem komplikovanější. Lidé vidí námahu, ale v podstatě netuší, co se tam děje nebo kdo si jak stojí. Myslíš, že
je způsob, jak udělat CrossFit pro běžného diváka srozumitelnější?
U crossfitových závodů je tohle těžké, záleží na sportovišti, na vybavení, na poskládání
workoutů i na obtížnosti závodů jako takových. Většinou se tento problém řeší tak, že je závodní pole rozděleno do několika bloků a vedoucí závodník (tým) se vždy v těchto blocích posouvá směrem ke konci (k cíli). Kdo dosáhne posledního bloku, vyhrává. Tak má i divák přehled o tom, kdo je ve vedení. Nicméně takové sportoviště znamená vyšší finanční náročnost, kterou si pořadatel většinou nemůže dovolit. Alespoň to je můj názor.
Pojďme se blíž podívat na úkoly, se kterými se crossfitoví atleti museli popasovat. Workouty byly celkem
čtyři. Který z nich byl dle tvého úsudku nejobtížnější?
Podle mě to byl WOD 3 - partners thrusters. Pro mnoho závodníků byla váha na čince těžká, někdy si stěžovaly dámy, někdy páni... Tento workout bych zařadil k tomu nejtěžšímu i z toho důvodu, že se prostě nedalo jet pořád v tahu.
Workouty jsi vymýšlel sám, ale v den závodu ti pomáhal celý organizační tým. Kdo byl největším pomocníkem a komu bys chtěl tedy nejvíce poděkovat?
V prvé řadě bych moc rád poděkovali Honzovi Holbovi, moderátorovi akce, a také Michalovi Pokornému, to byla zase taková holka pro všechno. (smích) Pomáhal nám neskutečně, tiskl papíry, fotil, donášel, odnášel, běhal celý den. Nebýt těchhle dvou kluků, žádné závody by se neuskutečnily.
Dále musím poděkovat Gabriele Skálové, Vojtíkovi Skálovi a svému týmu, který mě v tom nenechal a se vším mi pomáhal. Byli to David Schoffer, Jakub Vrbata, Lucie Kavuliaková, Romana Košťálová, Karel Sedmík, závodníkům, kteří přišli na registraci a pomáhali sestavovat sportoviště, Jaroslavu Kratinovi za vybavení, Ondřejovi Bašusovi za podlahu, Jardovi Pomikalovi za dodávku a vybavení a dalším a dalším lidem, co se podíleli na organizaci, včetně všech sponzorů a partnerů akce! No a v neposlední řadě mému kolegovi Ludvíku Langovi! Protože společně jsme dávali hlavy dohromady tak, až nám z toho málem hráblo.
(smích)
Na závěr nám, Míro, ještě prozraď, co ti během celého soutěžního dne udělalo
největší radost a co tě naopak nejvíc "nakrklo"?
Těžko říct, co mi udělalo největší radost, já si celý ten den strašně užíval, i když jsem byl v jednom kole. Takže mám vlastně největší radost z celého dne.(smích) No a co mě nejvíc nakrklo? Že jsem se nestihl vyfotit s Jirkou Tkadlčíkem.
(smích)
Víte, že...
