Reklama:
908 g proteinové náhrady stravy ZDARMA
Moderní varianta instantní náhrady stravy nyní v extra výhodné akci! Více zde.

Gladiator Race Original (Šiklův Mlýn) 2019 - reportáž a fotogalerie

2.221 zhlédnutí
Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Soutěže

Téměř každý závod Gladiator Race přináší závodníkům jistou míru originality. V Milovicích je to jednoznačně tank, v pevnosti Josefov pak obranný komplex sám o sobě. Nová lokalita Šiklova mlýna u Zvole nad Pernštejnem byla pro většinu z nás velkou neznámou.

Na závod jako takový jsem se příliš netěšil. Překážky měly být v sobotu, tedy závod Original, navýšený na 30+ km, a s řadou z nich jsem měl nevyřízené účty ještě z Milovic. Obzvlášť plechové sudy od Alpy dokážou pěkně potrápit. Každopádně jsem byl už netrpělivě zvědavý, čím překvapí závod v Šikláči.

Do Šiklova mlýna jsem přijel za světla už v pátek. Areál je zasazen do malebného údolí podél říčky Bobrůvky. Místo působilo spíše uklidňujícím dojmem než skutečností, že se tady brzy mělo konat hned několik závodů GR. Lokalita závodu se organizátorům Gladiatoru opravdu povedla a dle mého se může řadit mezi ty nejhezčí pod jejich taktovkou. Je zde všechno, co si závodník může přát. Seběhy, stoupání, brodění vodou, bahnité cesty, lesní traily, přídavkem běh skrze westernové městečko a indiánskou vesnici. Za to velký palec nahoru.

Pocit klidu se u mě přenesl až do sobotního dopoledne. Venku bylo slunečno s pár mraky. Ale i tak mi připadalo, že někdo přiložil pod kotlem, celkem vedro. Měl jsem vybíhat krátce po dvanácté, tak jsem měl v plánu něco nafotit, než budu závodníkem na trati. Ke startu prvních běžců v 10:00 přiklusal na koni kovboj budící respekt svou puškou, kterou držel. Závod na 7+ km byl odstartován jejím výstřelem. Parádní úvod! A první běžci na trati! Hned u první velké překážky je zřejmé, že Gladiator přitvrzuje. Pro Gladiator Race klasická úvodní opičí dráha s kruhy je doplněna o nástupní sešikmenou konstrukci (k vidění nedávno již v Milovicích) a dále zavěšenou dřevěnou traverzu s horizontálními, napevno přidělanými kolíky na zavěšení (ta dosud byla u Gladiatoru pouze jako samostatná překážka). Při pobytu na traverze, nebo spíše pod ní, se rozhoupete skoro jako na lodi. Teprve z ní se dostanete na již tradiční kruhové kombo. Pokud se vám toto povede, hned po cca 20 metrech následuje další silová překážka - jde o dva na konstrukci zavěšené otočné kolovrátky, tedy každý pro jednu ruku. Zde ve visu a bez dotyku nohama země musíte oba kolovrátky otočit o 360 stupňů. Hezky kolem dokola. Někteří zejména v onom kombu spatřovali nadbytečnou překombinovanost překážky, jiní výzvu. Nutno podotknout, že s těmito překážkami si poradili spíše zdatnější jedinci. Začátečníci až na výjimky padali jako hrušky. Koho nedostalo kombo, toho zaručeně "smáznul" kolovrátek. O pohled na závodníky "užívající" si handicapy hned za startovní čárou tak nebyla nouze. No nic. S mobilem v ruce, který jsem na toto dopoledne pasoval do role fotografova "nástroje zkázy", přebíhám po trati k dalším překážkám. Na trati číhám na svoje známé, které nakonec potkávám, a běžím s nimi značnou část trasy. Jak fotím na překážkách, naprosto se nechávám vtáhnout do toho poutavého prostředí okolo a trochu zapomínám na čas. Když jsem někde dole ve westernovém městečku a náhodně se dívám na čas, na místě skoro zkamením. Právě jsem zjistil, že mi do mého startu zbývá necelých 10 minut! Běžím rychle do stanu kousek od festivalky a s neochotou se rychle převlékám do sportovního. Na startu jsem jen tak tak. Teď si to všechno vyzkouším sám. Zpocený jsem už dopředu.

Do opičího komba na začátku jdu poprvé, převládají mírné obavy. Sice mi start neodstřelí puška, což mě upřímně mrzí, ale dle pípání startovních hodin jasně poznávám, kdy mám vyběhnout. Po nadzvednutí pivního soudku hned za startem mi dobrovolník u opičí dráhy říká, že prostřední dráha je volná. Jako nechce se mi, ale jdu. Zavěšuji se zespodu na šikmou konstrukci a šplhám si to nahoru k jednomu kruhu a dřevěné traverze. Jedna ruka, druhá ruka, dost se kýve, ale jsem tam. Při přechodu na kruhy mi ruka, co se drží traverzy, klouže a málem padám. I tak to dávám až do konce a rukou si plácnu s dobrovolníkem. Musím zdůraznit, že na Gladiatoru byli dobrovolníci úžasní. Fandili a i díky tomu to šlo vše o poznání líp. Už hned u kolovrátku cítím, že většina sil je ta tam. Tak dvacet vteřin stojím před překážkou a snažím se vyklepat ruce. Naskakuji na kolovrátek, držím se na něm snad už jen silou vůle. Při posledním přehmatu pravačkou mi ruka klouže a zůstávám chvíli viset jen za levou. Tak to bylo o chlup! Ale dávám taky. Po několika málo metrech přibíhám k pneumatikám s diskem od klasických osobáků, které tu někdo jakoby zapomněl pohozené. Přes horní část zastřešené konstrukce jsou od pneumatik přes kladku přehozena horolezecká lana s uzly. Úkolem je vytáhnout pneu s disky nahoru ke střeše. Holky jednu pneumatiku, chlapi dvě. Napínám lano a nic, pneumatiky se ani nehnou. Síla se zřejmě něčeho vyděsila a utekla mi někam do lesa. Zkouším to znovu a trochu pneumatiky nadzvedávám. Říkám si, jestli jsem vzhledem k mojí aktuální váze 70 kg neměl dostat pneumatiku jen jednu. Dobrovolníci mě ale ujišťují, že prý ne. No dobrá. V hlavě myslím na jediné. Ať mě ty pneumatiky nevytáhnou nahoru ke střeše, to by byl zase trapas. Štěstí bylo ten den při mně a nestalo se. Ale na druhou stranu by to na profilovku byla unikátní fotka. Jestli měl někdo obdobné pocity, zvedněte ruku! Po těchto několika silově náročnějších překážkách mám naprosto sucho v puse, ztěžka lapám po dechu a skoro celý závod se nemůžu dostat do svého obvyklého běžeckého tempa. Opakuji si "nejsi na výletě, nejsi na výletě"! No, moc to jako nepomáhá. Říká se, že spousta věcí, zvláště těch v závodě, je tzv. o hlavě. Něco na tom asi bude. Po chvíli přibíhám k další silové překážce - nošení betonových koulí Atlas Stones a přijde mi, že je to nějaké lehké. Nechápu, před chvílí jsem ještě sílu neměl!

Vzhledem k dehydrataci organismu přichází následně vhod plovoucí pontony, položené na hladině venkovního koupaliště. Ostatní mi dají možná za pravdu, že pontony byly skvělé, ale voda stokrát lepší. Namočení do ní beru spíše jako bonus než handicap. Po tomto si užívám několikakilometrové parádní střídání krajiny a terénu. Mírné stoupání lesem, přechod na rozbahněný povrch off-roadové dráhy, kde se trať vlní nahoru a dolů, několik menších překážek a honem zpátky zase do lesa. Seběh dolů k Bobrůvce, brodění vodou a je tu městečko! Na to se těším snad nejvíc. Kde se vám povede profrčet během závodu westernovým městem? Je to tak originální, že čekáte, že každou chvíli vás někdo vyzve na souboj kvůli farmářově dceři nebo dojde k přepadení banky. Adrenalin mi pumpuje na maximální obrátky. Po úspěšném brodu nás trasa vede středem města podél místní kavárny, sheriffovy stanice či kostela se hřbitovem, z jehož řady hrobů vykukují špičky kovbojských bot. Všímám si nápisu "Billy Kid". Jako fakt? Klasicky se nedokážu soustředit na moc věcí najednou, tak mi to chvilku trvá, že je to jen jako. Jen v rámci westernové show, ne doopravdy. Dokonalou atmosféru dotváří při výběhu z městečka volný přechod k indiánské vesnici se dvěma postavenými tee-pee. Zde mi to po opětovném brodění vodou klouže na horolezecké konstrukci s chyty AIX a připojuji se k ostatním v trestném handicapu - obcházíme stanovený okruh v tzv. racích. Kupodivu mě to uvolňuje místo toho, abych se vysílil. Hned vedle je Antonie & Emma - bariéra ve tvaru písmene "A" s šikmo uchycenými prkny. V dálce už vidím kola slámy a oštěpy. U Gladiatoru hod oštěpem nevídám. V jednom z příspěvků jsem četl, že OCR závodníci v Americe o této překážce uvažují tak, že ji jako překážku vůbec neberou, už když k oštěpu přibíhají. Vyzkoušel jsem si to po jejich vzoru, nad ničím jsem neuvažoval, popadl oštěp a už byl zapíchnutý ve slámě. Pokračuji dál. Tolik radosti, že vidím konečně občerstvovačku, jsem už dlouho neměl. Zpravidla je na závodech vynechávám, ale vzhledem k počasí a mému "závodu" před závodem jsem jí vzal za vděk. Jen se pro jistotu dobrovolníků ptám, jestli je toto skutečně ionťák. Při jednom trailovém závodě v horách jsem suverénně přiběhl k občerstvení, nalil si na hlavu na osvěžení kelímek, co mi jedna holčina podávala, a poté, co jsem se cítil dostatečně osvěženě, mi oznámila: "Tohle byl ionťák." Chrstnul jsem to na sebe tak rychle, že mi to tak rychle ani nestačila říct. Na začátku závodu prima věc.

Trochu mě na GR v Šiklově mlýně mrzelo, že jsem jaksi postrádal avizovaný hod tomahawkem. Ten byl nahrazen hodem kovovou hvězdicí. Z hlediska bezpečnosti to ale jistou logiku má. A to jsem předtím na YouTube pilně studoval techniku hodu sekyrou, jak vůbec na to. Dalším překvápkem je vzápětí šplh vzhůru po srázu mezi skalami. Celkem strmé, ale organizátoři tam dali aspoň lano. I tak to je mírně nebezpečné, jelikož se pod nohama zemina furt sune a člověk neví, jestli mu to neujede na jednom z uvolněných kamenů a někoho pode mnou to netrefí. Po vyšplhání nahoru prokličkuji mezi stromy, přelézám několik kovových ohrad uchycených mezi stromy a dávám i balanční lano napnuté mezi dvěma stromy. Vybíhám opět mimo les a cestou narážím na překážky typické pro GR v podobě big wall - větší šikmé stěny ve tvaru písmene "A", kovového kontejneru a vrhu ocelovou koulí. Evidentně psychicky posilněn tím, že jsem zatím dělal jen jeden handicap, dávám na první dobrou všechno, co mi přijde pod ruku. Nošení dvou plastových barelů s vodou od Alpy mi váhově připadá jako kvalitnější nákup v Lidlu, se kterým spěchám na parkoviště. Když se zmíní slovo Alpa, vzpomenu si na svého odvěkého nepřítele, na ten těžký kus plechu smotaného do tvaru sudu. Často se ke mně i k ostatním závodníkům nezachoval právě hezky a moc jsem od něj nečekal ani tentokrát. Nadzvedávám sud dle pravidel závodu, tedy v objetí rukama jako medvěd, a opět mi to přichází nějaké lehké. Že by je nově dělali z hliníku? Už se asi fakt musím těšit do cíle. Nebo je to tím horkem, upadám do mdlob a tohle všechno se mi jenom zdá. Sem tam se mi podaří se sudem mírně popoběhnout. To je pro mě něco nadlidského, ale v hlavě to moc neřeším. Beru to tak, jak to je. S balanční kývací kládou pod kopcem od Shybuj.cz si poradím jejím raketovým přeběhnutím, že si ji ani nestihnu zblízka prohlédnout. Běžecky to furt není ono. Svoji abstinenci běžeckého umu se mi naštěstí daří jakžtakž vyrovnávat překážkami (v Milovicích jsem kazil, co šlo). Už se řítím směrem k festivalce, kde je kromě startu také cíl. Bohužel právě tam jsou poslední dvě překážky, které mi dělají vrásky na čele a pocitově dobré náladě nepřidávají. První je Corny - na konstrukci za sebou umístěné klády, po nichž se přemisťuje prolézáním přes druhou kládu spodem a další horem. Málokdy dávám, dnes však jo. Vidím cíl, už tam chci být! Mezi mnou a cílem je už jen obří vlna - Skatepark. Velká bariéra, která vás chce, když jste těsně u ní, jakoby pohltit, jak se na vás překlápí. Dost borců ji umí, já patřím k těm, kteří s ní věčně bojují. Moc o tom přemýšlím a první pokus zdaleka nedávám. Ve druhém pokusu jsem o něco odvážnější, ale stále je to málo. To mě posílá na handicap, kam ihned klušu. Nechci se už moc zdržovat. Nohy na pokyn dobrovolníka navlékám do gumového pásku, který mi kotníky pevně svírá k sobě, a už snožmo skáču trať vymezenou pro handicap. Kdyby to bylo povoleno, doskáču už takhle klidně až do cíle. Pásek z nohou ale musím na konci handicapu sundat. Zjišťuji, že je to pro mě pomalu obtížnější než samotné skákání. Trochu hlavolam, ale i já probíhám konečně cílem! Nohy mám celé podrápané, trochu krve to stálo. Doma později marně vysvětluji, že jsem sedřený už z tréninků a na GR se mi výjimečně nic nepřihodilo. Taková klasika.

Svou stylizací překážek, navýšením jejich počtu apod. mi závod přišel, že byl zaměřen spíše pro vyšší výkonnostní třídu. Pro začátečníky a hobíky byl jistě také zajímavou zkušeností, avšak řada z nich se zřejmě i vlivem vyšších venkovních teplot ve druhé polovině závodu víceméně ploužila. Několika mála negativům se závod nevyhnul, ale Gladiator Race v Šiklově mlýně všeobecně hodnotím jako výborný závod v netradičním originálním prostředí, který se prostě musí zažít. Za cestu přes celou republiku to rozhodně stálo.

Závěrem velká poklona a gratulace trojnásobné mistryni světa ve Spartan Race a mistryni Evropy v OCR Zuzce Kocumové, která se i v požehnaném stavu postavila na start sobotního závodu a v kategorii obsadila 2. příčku!

Gladiator Race Original (Šiklův mlýn) 2019 - nejlepší závodníci do 39 let
p. muži ženy
1. Martin Šulc - 0:45:09,57 Vendula Soukupová - 0:53:11,42
2. Petr Suk - 0:47:48,13 Lenka Butorová - 0:56:36,75
3. Jan Remeš - 0:49:06,90 Zuzana Kuropatnická - 1:03:53,45

Gladiator Race Original (Šiklův mlýn) 2019 - nejlepší závodníci nad 40 let
p. muži ženy
1. Leoš Koďous - 0:49:53,69 Stanislava Babušková - 0:51:00,45
2. Jan Řezníček - 0:50:45,81 Zuzana Kocumová - 1:00:46,91
3. Vladimír Souček - 0:55:40,09 Jana Faulová - 1:02:13,92

Gladiator Race Original (Šiklův mlýn) 2019 - nejlepší smíšené dvojice
p. tým
1. Zuzana Šašková, Matěj Šašek - 0:56:29,06
2. Vít Šnopl, Kateřina Korytová - 1:01:44,85
3. Barbora Kršmaru, Marek Mikel - 1:09:20,19


Gladiator Race (Šiklův Mlýn) 2019 - fotogalerie



Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínSlavoj Bednář: poslední trénink stehe...
noFATE.cz (23:46) • Objemy jako z 212tky? Slavoj...? Já ti nevim, tobě někdo za psaní těch fekálií platí?
magazínDeadlift Challenge vol. 3 - výsledky...
Blaster (23:00) • Sumom som dal vzdy viac nez klasikou. Mrtve tahy ale uz niekolko rokov nejazdim. A nija...
magazínSlavoj Bednář: poslední trénink stehe...
Blaster (22:55) • Ja ti neviem....Sadek ma väcsie stehna, paze....a je estetickejsi. Extra nemusim Sadka,...
magazínSlavoj Bednář: poslední trénink stehe...
Arnold Strong (22:03) • Bude druhý za de Asha a Sadek až třetí
magazínDeadlift Challenge vol. 3 - výsledky...
Milda18 (21:47) • A ty si zkoušel někdy sumo?? Ti co na něj nadávají, na něj pak ve většině případů zvedn...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2019 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2019 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra