Anton Holič jednoznačně patří do elitní skupiny špičkových kulturistů konce sedmdesátých
let a let osmdesátých, tedy období, které označujeme zcela oprávněně jako zlatou éru. V té době se totiž na domácích pódiích vytvořila velmi zajímavá, dá se říci i atraktivní situace, kdy se v kategorii do 174 cm na mistrovství republiky scházeli rok co rok téměř pravidelně tři mistři Evropy -
MVDr. Libor Minařík,
Miroslav Jastrzebski a Anton Holič. Tento souboj absolutní československé kulturistické špičky právě na mistrovství ČSSR byl pro všechny fandy kulturistiky opravdu lákavý (i v jiných kategoriích) a vzhledem k nemožnosti vidět tato mistrovství jinak než přímou účastí (internet pochopitelně neexistoval) jsme se sjížděli na vrchol domácí sezóny ze všech koutů naší republiky. A nelitovali jsme. Zážitek to byl tak působivý, že jsme z něho čerpali tréninkové nadšení po několik dalších měsíců. Po tom
, co Petr Stach v roce 1978 odešel ze scény a tím uvolnil prostor pro získání titulu, tak o postavení neoficiálního nejlepšího kulturisty naší republiky sváděli nelítostný boj právě výše zmiňovaní tři borci
.
K nim se později přidal
i Jablonický a Kús a sporadicky se jim přibližovali i někteří jiní. Píši
"neoficiální
ho", protože se titul absolutního mistra republiky většinou neuděloval, ale s ohledem na skutečnost, že právě tato výšková kategorie byla nejkvalitněji obsazená, tak její vítěz byl i takovým neformálním vítězem celého šampionátu.
Antonín Holič ve středu
Anton Holič se dnes již věkově přibližuje sedmdesátce (narozen 26.
srpna 1952), ale stále trénuje, a tím dokazuje, že pokud člověk
"drápkem uvízne", tak ho již kulturistika ze svých spárů nepustí,
a to je dobře. Cvičí pro sebe, pro svůj vlastní dobrý pocit, který se snahou o vylepšení vzhledu již nemá nic společného, a nikdy ani neusiloval o start v kategorii masters. Jak to řekl Láďa Kurčík:
"Rozhodně bych nechtěl soutěžit ve veteránských kategoriích, protože bych nikdy již nemohl být lepší, než jsem byl, a nechci se dostat do situace, kdy bych mohl být smutnou karikaturou sebe sama." A k tomu ještě dodatek slavného Billa Pearla:
"Po ukončení kariéry se již nikdy nebudu se svojí postavou prezentovat na
veřejnosti, protože chci, aby si mne fanoušci pamatovali v mé soutěžní formě."
Ale vraťme se na začátek kariéry Antona Holiče, který spadá do počátku sedmdesátých let, ale dříve, než se postavil na kulturistická prkna, tak tomu předcházelo několik let tréninku v podmínkách, které byly pro tehdejší dobu typické - sklep s podomácku vyrobeným nářadím a v tom lepším případě soustruhem obráběné kotouče. Ale nadšení patnáctiletého kluka překonávalo všechny obtíže, a tak
se s partou kamarádů chtěli co nejvíce přiblížit svým idolům. Mít vůli, předpoklady i schopnosti samo o sobě k nastartování závodní kariéry nestačí a je třeba mít i trochu štěstí, být ve správnou dobu na správném místě. V roce 1970 se do jeho bydliště Trnavy přistěhoval Peter Uríček, již tehdy úspěšný kulturista (již na 1.
mistrovství republiky v Bratislavě v roce 1968 zvítězil v kategorii juniorů nad 173 cm), a začali spolu trénovat, třebaže Tono byl ještě začátečník. Sice se úroveň domácí posilovny neustále vylepšovala, ale přesto se rozhodli,
že založí kulturistický oddíl. A tak vznikla Fortuna Trnava. Je až s podivem, jak kladně se k této myšlence postavili funkcionáři
městského národního výboru (zkratka MNV je srozumitelná pouze pamětníkům předlistopadové doby), a poskytli jim dotaci na vybavení. Konečně mohli cvičit v podmínkách umožňujících jim kvalitní přípravu na soutěže.
A taky toho maximálně využili. Vždyť Fortuna Trnava se postupem let stala společně s TJ Sandow Mariánské Lázně nejúspěšnějším oddílem kulturistiky v celém bývalém Československu! A nebyla to zásluha jenom Petera Uríčka
a Antona Holiče.
Ve výsledkových listinách nalezneme Antona Holiče poprvé v roce 1974, kdy na
mistrovství Západoslovenského kraje získal bronzovou medaili, a to z dvaceti účastníků střední kategorie! Díky tomu získal kvalifikaci na
mistrovství Slovenska, ale postup na mistrovství ČSSR mu unikl sedmým místem jen
o vlásek. Při tehdejší konkurenci jistě velmi dobrý výsledek, ale to byl pouze prolog jeho skvělých úspěchů, které měly přijít v následujících letech. A ty na sebe opravdu nenechaly dlouho čekat.
Rok 1975 a druhé místo na mistrovství Slovenska za zkušeným reprezentantem Štefanem Petríkem a 5. místo na celorepublikovém mistrovství.
Už tehdy si dobový tisk povšiml jeho mimořádného talentu. A nezůstal mu nic dlužen, vždyť již následující rok konečně vytoužená medaile, a to bronzová z nejvyššího domácího šampionátu, kdy
se mezi něj a neporazitelného Petra Stacha vklínil pouze a opět Štefan Petrík.
V roce 1977 se definitivně zařadil mezi československou elitu vítězstvím na
mistrovství Slovenska, kdy se mu podařilo konečně pokořit skvěle připraveného Petríka a druhým místem na
mistrovství ČSSR v Ostravě za Petrem Stachem dosáhl maxima možného!
Anton Holič vpravo
Rok 1978 bude svým způsobem symptomatický pro řadu následujících let na domácí scéně
.
Mezi jeho a naposled
y vítězícího Stacha se vklíní rovněž nesmírně talentovaný, perspektivní a o pět let mladší Minařík
.
Jejich vzájemné strhující souboje, do kterých se vehementně zapojoval i Mirek Jastrzebski, budou magnetem následujících mistrovství…
Po dlouhých pěti letech kralování Petra Stacha byla tedy cesta k mistrovskému titulu konečně otevřená pro všechny čekatele a
Anton Holič samozřejmě patřil mezi ty nejvážnější. Podařilo se mu porazit nejsilnějšího konkurenta Minaříka a získal svůj první titul mistra Československa 1979. Ovšem vrchol sezóny měl teprve přijít, protože Tono se nominoval na mistrovství světa v americkém
Columbusu a 30 skvělých soupeřů v kategorii do 80 kg znamenalo dokonalou prověrku jeho kvalit. A výsledek? Předčil veškerá očekávání - bronzovou medaili mu předával sám Arnold…
S napětím se očekával souboj roku 1980, tedy kdo
s koho na mistrovství ČSSR.
Zvítězí Libor Minařík, nebo Anton Holič? Tak vyrovnaný duel dvou skvěle připravených borců snad dosud kulturistická prkna domácích šampionátů nepoznala! Jeho hodnocení ponechme odborníkovi nad jiné povolanému - Ľudovítu Majorovi:
"Minařík byl mimořádně vyrovnaný a plně demonstroval svoje přednosti. Holič
působil zase mohutnějším dojmem. Co získal při hodnocení svalstva zad, ramen a
paží, to ztratil v oblasti břicho - pas. Po dopolední části (semifinále) dosáhli
oba stejného počtu bodů - po 45,5. I večer rozhodl nepatrný rozdíl. Náskokem 12
setin bodů (!) získal svůj první mistrovský titul Minařík."
"Mně stačilo vidět Antona Holiče, jeho záda, ramena a stehna… byl jsem tak
zaskočen jeho formou, že jsem doslova psychicky odpadl," takto hodnotil Libor Minařík jejich opětovné setkání na Ceně Sandow v září téhož roku.
A Holičovi se podařilo mu oplatit porážku z mistrovství ČSSR. Jak se ovšem později ukázalo, byl to jeho poslední triumf nad Minaříkem…
Na mistrovství Evropy v Bruggách 1980 získal Holič svůj první mistrovský titul naprostým triumfem, kdy od rozhodčích dostal ve všech třech kolech maximální počet 100 bodů, ale to nebylo zdaleka vše! Druhý za ním v kategorii do 80 kg se umístil Dantlinger. Libor Minařík skončil
"až" druhý v kategorii do 90 kg a oddílový kolega Holiče Peter Uríček vyhrál svoji kategorii nad 90 kg. Být jasnou
"jedničkou" v Evropě, tak to by si mnozí mysleli, že je zásluhou vynikajících podmínek, které poskytuje sportovcům socialistické zřízení (řečeno slovy dobového žargonu), ale jak kterým sportovcům, protože kulturistika k prominentním sportům rozhodně nepatřila. Pojem
"zlaté časy" naší kulturistiky se rozhodně netýkaly podmínek našich reprezentantů, ale množství medailí, které rok co rok přiváželi především z mistrovství Evropy.
Následující rok si v rámci československého "zázraku" na mistrovství Evropy v Londýně Anton Holič svůj triumf zopakoval, Minařík konečně získal také svůj první titul mistra Evropy, k tomu ještě stříbro v nejtěžší kategorii Josefa Veselého. Že tyto úspěchy nejsou náhodné, to naši reprezentanti na mistrovstvích Evropy již dávno prokázali, ale potvrdili to v tomto roce i na
mistrovství světa v Káhiře opětovným bronzem Holiče,
Veselého a Minaříkovou nevděčnou
"bramborovou" medailí.
Rok 1982 představuje bronz na "Evropě" a 4. místo na
"světě". Pro Antona určitý ústup z pozic, ale svoji reputaci si napravuje hned příští rok třetím titulem mistra Evropy! Blížíme se k závěru jeho skvělé kariéry.
Na mistrovství Evropy v Essenu 1987 ještě třetím místem přispěl k opětovnému triumfu naší reprezentace, kdy v jeho kategorii do 80 kg zvítězil Jastrzebski a o kategorii výše doslova smetl všechny své soupeře Pavol Jablonický. K definitivnímu rozhodnutí ukončit kariéru přispělo mistrovství světa v Madridu.
Jak sám hodnotí, tak v průběhu přípravy se dostal do nejlepší formy svého života, ale byrokratické problémy s výjezdní doložkou (co to je,
ptají se mladí čtenáři - buďte rádi, že jste nic takového nezažili) a s tím spojený stres doslova zdevastovaly jeho vynikající formu.
Pokles váhy o 5 kg, ztráta hustoty a tvrdosti svalů… Nelichotivým důsledkem bylo 8. místo. Se závodní kariérou se rozloučil 4. místem na
mistrovství ČSSR 1988, kde jeden z jeho největších soupeřů Jastrzebski po čtyřech titulech mistra Evropy
(!) konečně triumfoval i na domácím šampionátu - to nejlépe vypovídá o ohromné konkurenci na těchto mistrovstvích.
Konec špatný ovšem neznamená všechno špatné, ba právě naopak! Posuďte sami,
tři tituly mistra Evropy a dvakrát bronz z mistrovství světa! A jako perličku ještě uvádím jeho míry z vrcholného období, kdy při výšce 173 cm a váze 80 kg měl obvod bicepsů 50 cm, hrudníku 137 cm, pasu 76 cm a stehen 74 cm.
Co k tomu dodat? Rozměry hodné jednoho z nejlepších kulturistů naší
společné historie, které jsou číselným vyjádřením estetických ideálů, které by kulturistika měla prezentovat.
Jako příklad jeho tréninkových postupů jsem vybral přípravu na jarní sezónu 1979, kdy zvítězil na mistrovství republiky, na podzim získal bronz na mistrovství světa a definitivně se tím zařadil do naší absolutní špičky.
Příprava na mistrovství ČSSR 1979
Březen - schéma objemového tréninku
den |
partie |
pondělí |
lýtka, prsa, triceps, biceps, břicho |
úterý |
lýtka, nohy, břicho |
středa |
lýtka, prsa, záda, břicho |
čtvrtek |
biceps, triceps, ramena, břicho |
pátek |
lýtka, nohy |
sobota |
lýtka, prsa, záda, břicho |
Všechny cviky prováděl v jednoduchých sériích
po 6 - 8 - 10 opakováních. Kromě
břicha, kde cviky seřazoval do trojsérií až gigantických
sérií. Počet cviků od 2 (bicepsy) až po 4 (záda) s počtem sérií 4
- 8. |
Duben - schéma tvarovacího a rýsovacího tréninku
den |
partie |
pondělí |
lýtka, prsa, triceps, biceps, břicho |
úterý |
lýtka, stehna, ramena, břicho |
středa |
lýtka, prsa, záda, břicho |
čtvrtek |
biceps, triceps, ramena, břicho |
pátek |
lýtka, nohy |
sobota |
lýtka, prsa, záda, břicho |
U prsou, paží a zad procvičoval první cviky formou jednoduchých
sérií a další cviky spojoval do supersérií, u ramen a stehen spojoval všechny
cviky do supersérií. Oproti předchozímu tréninku počty
opakování nijak nezvyšoval, počet cviků na partií 3 - 5 s
počtem sérií na cvik převážně 5, výjimečně 6 - 8.
Samozřejmě břicho tvořilo výjimku,
protože ho procvičoval formou trojsérií až gigantických
sérií s počtem opakování 15 - 20. |
Dieta v tomto období spočívala hlavně v konzumaci 1 kg hovězího masa denně a zpočátku i tvarohu. Jen občas zařazoval vajíčka, drůbeží maso, šunku. Jednalo se tedy o extrémní bezsacharidovou dietu bez ovoce a zeleniny, což bylo typické pro sedmdesátá léta a první polovinu let osmdesátých (viz
jídelníček Petra Stacha v jeho profilu). Že se jednalo o zcela nezdravé výživové postupy, to snad ani není třeba dodávat, ale výsledků bylo zjevně dosaženo…
Květen - podrobný rozpis speciálního rýsovacího tréninku
1. den dopoledne (09:00 - 11:00)
cvik |
série |
opakování |
gigantické série: | |
|
tlaky s velkou činkou na šikmé lavici (sklon 25 stupňů) |
5 - 6 |
8 - 10 |
tlaky s jednoručkami na šikmé lavici (sklon 30 stupňů) |
5 - 6 |
8 - 10 |
upažování na rovné lavici |
5 - 6 |
8 - 10 |
upažování na šikmé lavici hlavou dolů (sklon 25 stupňů) |
5 - 6 |
8 - 10 |
stahování protisměrných kladek v kleku a v předklonu |
5 - 6 |
10 - 12 |
břicho - supersérie: |
|
|
sedy lehy na šikmé lavici (sklon 60 stupňů) | 4 - 5 |
15 |
úklony s jednoruční činkou ve stoji |
4 - 5 |
15 |
1. den odpoledne (15:00 - 17:00)
cvik |
série |
opakování |
lýtka - trojsérie: | |
|
výpony na stroji ve třech polohách chodidel (1 poloha = 1 série) |
9 |
10 |
záda - gigantické série: |
|
|
přítahy "T" osy v předklonu |
5 |
8 - 10 |
shyby na hrazdě širokým úchopem |
5 |
8 - 10 |
přítahy spodní kladky vsedě k pasu |
5 |
8 - 10 |
přítahy horní kladky vsedě širokým úchopem k hrudníku |
5 |
8 - 10 |
přítahy jednoručky v předklonu |
5 |
8 - 10 |
rozpažování s expanderem z předpažení před hrudníkem do upažení
(horizontální abdukce) |
5 |
10 - 15 |
břicho - gigantické série: |
|
|
sedy lehy na rovné lavici, chodidla zapřená výše za žebřiny |
4 |
15 - 20 |
sedy lehy na římské lavici | 4 |
15 - 20 |
přednožování ve visu na hrazdě |
4 |
15 - 20 |
unožování ve stoji |
4 |
15 - 20 |
přednožování ve visu na žebřinách | 4 |
15 - 20 |
rotace trupu s tyčí na ramenou | 4 |
15 - 20 |
sklapovačky | 4 |
15 - 20 |
2. den dopoledne (09:00 - 11:00)
cvik |
série |
opakování |
ramena - gigantické série: | |
|
tlaky nad hlavu s velkou činkou vsedě s oporou zad od hrudníku |
5 |
8 - 10 |
upažování ve stoji |
5 |
8 - 10 |
upažování v předklonu |
5 |
8 - 10 |
upažování jednoruč ve stoji (popřípadě se spodní kladkou) |
5 |
8 - 10 |
upažování jednoruč s kladkou v lehu na boku |
5 |
8 - 10 |
biceps: |
|
|
zdvihy ve stoji s velkou činkou |
5 |
8 |
zdvihy vsedě s jednoručkami s oporou zad (sklon 80 stupňů) |
5 |
8 |
supersérie: |
|
|
zdvihy na Scottově stroji | 5 |
8 - 10 |
zdvihy ve stoji na Scottově lavici s velkou činkou nadhmatem |
5 |
8 -10 |
triceps: |
|
|
francouzské tlaky vleže s velkou činkou | 5 |
8 |
trojsérie: | |
|
francouzské tlaky ve stoji s lomenou EZ činkou |
5 |
8 - 10 |
stahování kladky ve stoji jednoruč |
5 |
8 - 10 |
tah kladky jednoruč v lehu (kolmo na osu těla) |
5 |
8 - 10 |
břicho - supersérie: |
|
|
sedy lehy |
4 - 5 |
15 - 20 |
úklony ve stoji s jednoručkou |
4 - 5 |
15 - 20 |
2. den odpoledne (15:00 - 17:00)
cvik |
série |
opakování |
lýtka - jako první den | |
|
nohy - gigantické série: |
|
|
dřepy |
5 |
6 - 12 |
legpress |
5 |
6 - 12 |
hacken dřepy na stroji |
5 |
6 - 12 |
předkopávání vsedě na stroji |
5 |
6 - 12 |
zakopávání vleže na stroji |
5 |
6 - 12 |
Poznámka: Pro Antona Holiče, ale i ostatní závodníky pod vedením Ing. Petera Uríčka ve Fortuně Trnava bylo typické používání supersérií až gigantických sérií (dle fáze předsoutěžní přípravy). To mu umožnilo absolvovat extrémně velký objem tréninku, který, jak je výše popsáno, představoval v závěrečné fázi přípravy až čtyři hodiny denně.
Foto:
snímky č. 1 a 2: archiv Jána Slovince
snímek č. 4: archiv Luďka Noska