[Text: Blanka Jandlová] Jmenuji se Blanka Jandlová, je mi 36 let a do prosince 2018 jsem byla absolutně zdravá bláznivá holka, co jela na maximum -
tři práce, do toho hodně běhání a posilovny. Zkrátka jsem žila naplno. 10. prosince mi bylo sděleno
- máte rakovinu prsu! Moje první myšlenky byly... ani nevím, 14 dní jsem to nemohla přijmout
a to bylo asi nejhorších 14 dní. Pořád jsem brečela a ptala, se proč já.
Pak jsem přepnula na mód warrior girl - bojovnice a už jsem měla hlavní cíl, a to rychle
se z toho dostat. Ani jednou jsem neměla myšlenky, že to je prohraný boj nebo že nebudu bojovat.
17. ledna byla operace - odstranění bulky a všech lymfatických uzlin, protože bohužel už rakovina postoupila i tam. Týden nato jsem se vrátila do posilovny a začala s lehkým kardiem a rozhýbáváním ruky. Šlo to těžko, ale já viděla jasný cíl
- co nejrychleji se vrátit k běhání a činkám. 4. března 2019 jsem začala chemoterapii. Celkově jich mám 6. Chodím na ně jednou za 3 týdny. Poté mě čeká ozařování a hormonální léčba.
Dnes jsou to téměř 3 měsíce od operace a naplno už běhám a posiluji. Samozřejmě
tu nějaká omezení bohužel jsou, jako že nesmím cvičit, běhat do maxima, tedy do vyčerpání. Musím více odpočívat, což mi moc nejde. :-) Za sebou mám
dvě chemoterapie a v dubnu mám třetí. A jak to zvládám? Asi takto, denně chodím na procházky, běhám, posiluji, zkrátka se snažím žít stále naplno a myslet jen pozitivně a věřím, že mi to pomáhá.
14. dubna mám běžecký závod a hodlám uběhnout půlmaraton. Prostě si nepřipouštím nic špatného. A plánuji si další závody.
Můj denní život sdílím na Instagramu, protože bych ráda podpořila lidi v podobné situaci a
ukázala, že s pozitivním myšlením a duchem bojovníka se to dá zvládnout. A hlavně, sport opravdu pomáhá.
Má hlavní rada pro ty, kteří si prochází podobnou situací, je -
zkuste prosím opravdu bojovat a nevzdávat to, myslet pozitivně, nepřipouštět si nic špatného a alespoň trošku se hýbat, sportovat
a věnovat se svým koníčkům!
S láskou
Vaše bojovnice Blanka