Po internetu se šíří zprávy o aktuálním zdravotním stavu legendárního Ronnieho Colemana, osminásobného vítěze soutěže Mr. Olympia. Laická veřejnost neustále sdílí tyto informace na sociálních sítích a neodpustí si k tomu napsat nějaké to rádoby moudro, výsměch anebo varování. Na to zase pro změnu reagují profesionální kulturisté, kteří vyjadřují obdiv, respekt a doplňují všelijaké motivující citáty. Cítím tedy pochopitelně také jakousi vnitřní potřebu se k tomuto žhavému tématu vyjádřit a pokusit se uvést věci na pravou míru.
Nejprve malé přirovnání. Pokud byste se zašli podívat na jakékoliv lůžkové oddělení ortopedie, neurochirurgie, rehabilitace či léčebny dlouhodobě nemocných, tak zjistíte, že má náhrady kyčlí a šrouby v páteři spousta pacientů. Všimnete si také, že tito pacienti jsou všelijací (podvyživení až morbidně obézní, různě staří), ale nikdo z nich však nedělal kulturistiku a už vůbec ne na profesionální úrovni. Přinejlepším se jich najde pár, kteří si někdy v minulosti aktivně zasportovali nebo zacvičili.
Člověk tedy nemusí nutně dřepovat se 360 kilogramy a sám vážit kolem 140 kilogramů, aby se dopracoval do invalidního důchodu. Postačí špatná životospráva, sedavé zaměstnání, pár úrazů v mládí a k tomu jako bonus nějaké ty genetické predispozice a na problémy je zaděláno. Pak už jen najít ochotného operatéra, který vadný kloub opraví, případně kompletně vymění.
Vše není patrné na první pohled
Na straně druhé máme spousty dalších bývalých kulturistů, powerlifterů, strongmanů a vzpěračů, kteří problémy jako
Ronnie Coleman s kyčlemi a páteří nesdílí. Čím to je? V případě Ronnieho
Colemana se jedná o více faktorů, které jeho potíže zapříčinily. Podíváte-li se na záznamy z pódia, nemůžete si nevšimnout nápadně rovných zad. Chybí zde přirozená zakřivení bederní a hrudní páteře a mluvíme tedy o plochých zádech (dorsum planum). Taková plochá bederní páteř nedokáže tlumit nárazy a je tak náchylnější k přetížení.
Dále si můžete všimnout nezvykle velké flexibility kyčlí, když během prezentace na pódiu předváděl provaz. Je zde velmi pravděpodobné, že
Ronnie Coleman měl nadměrnou pohyblivost (hypermobilitu) kyčlí, případně nějakou lehkou formu vývojové kyčelní dysplazie, což vede k rychlejšímu opotřebování kyčelních kloubů, a tedy k dřívějšímu vzniku osteoartrózy.
Pak je zde další problém - rozestup přímých břišních svalů (diastáza), což
vede k neadekvátní spolupráci šikmých břišních svalů s přímým břišním svalem
a zádovými svaly. Ať je toto téma souvislosti svalů "core" s bolestmi zad u nesportující populace jakkoliv kontroverzní, pro silové sporty je schopnost adekvátního zapojení středu těla při zdvihu a následného uvolnění po skončení zátěže naprosto stěžejní.
V neposlední řadě se Ronnie Coleman na Instagramu vyjádřil k jednomu komentáři s tím, že náhrady kyčelních kloubů mají
"v rodině" a že má za sebou poranění zad z amerického fotbalu, který hrál na vysoké škole. Závěrem je nutno podotknout také to, že každá operace přináší svá rizika a následky. Obecně se často děje to, že jsou operace prováděné příliš brzy a zbytečně, protože není nejprve snaha naplno využít samoúzdravný potenciál těla v podobě cíleného cvičení, edukace a redukce hmotnosti. Samozřejmě jsou také velmi důležitá režimová opatření, která po operaci následují, a co si budeme nalhávat,
Ronnie Coleman není zrovna příkladem vzorného pacienta. Představa, že doktor-mechanik vymění rozbitou kyčli a sešroubuje polámanou páteř a tělo může fungovat jako dřív, je zcela mylná.
Dělal Ronnie něco špatně?
Z pohledu profesionálního kulturisty bezpochyby ne. Z pohledu zdravotního už to tak jednoznačné nebude. Na jedné straně, pokud by necvičil a strávil život zavřený v kanceláři, dopadl by možná stejně. Pokud by dělal nějaký jiný sport, zrovna tak by docházelo k rychlejšímu opotřebování kyčlí a páteře. Na druhou stranu trénink a zátěž je potřeba přizpůsobit okolnostem a zdravotnímu stavu.
Zatímco člověk, který má dobře stavěné klouby a páteř, může zvládnout
kariéru profesionálního sportovce bez větší újmy, tak si někdo jiný, kdo má
určitý "hendikep", již odnáší jisté následky (zvlášť když je na vrcholu nezvykle dlouhých 8 let). Ty by se však daly podstatně zmírnit, kdyby se dodržovala jistá preventivní opatření. Asi bych v roli
Ronnieho Colemana nedělal provaz a neprotahoval kyčle, neprocvičoval bych břišní svaly klasickými zkracovačkami a nepoužíval při cvičení opasek. Také bych jeho, byť tvrdý a motivující způsob cvičení, vyměnil za kvalitní, pomalá opakování, prováděná precizní technikou a po operacích bych se zcela jistě nevracel k dosavadnímu tréninku (ale je to jen můj názor, nikomu ho nevnucuji).
Silový trénink, prováděný správně, není nezdravý, ba naopak. Zatěžování kloubů je nezbytně nutné k tomu, aby se adaptovaly na zátěž a staly se tak odolnější a zdravější. Víte, jak se traduje, že hluboké dřepy ničí kolena? U vzpěračů je patrná hypertrofie (zbytnění) vazů v koleni.1 Že není dobré zatěžovat páteř? Astronauti trpí po návratu z vesmíru na četné výhřezy plotének.2 Zatěžování kostí u starých lidí vede k léčbě osteoporózy3 a procvičování kloubů v mládí k prevenci artrózy.4 Silový trénink je pro naše tělo velmi přínosný a je nutné jej cvičit v každém věku, ovšem je potřeba se vždy s rozvahou přizpůsobit tomu, co nedokážeme ovlivnit.
Použité zdroje:
1. Grzelak, Piotr, Michał Podgorski, Ludomir Stefanczyk, Marek Krochmalski a Marcin Domzalski. Hypertrophied cruciate ligament in high performance weightlifters observed in magnetic resonance imaging. International Orthopaedics [online]. 2012, 36(8), 1715-1719 [cit. 2018-11-17]. DOI: 10.1007/s00264-012-1528-3. ISSN 0341-2695. Dostupné z: http://link.springer.com/10.1007/s00264-012-1528-3
2. Belavy, Daniel L., Michael Adams, Helena Brisby, et al. Disc herniations in astronauts: What causes them, and what does it tell us about herniation on earth?. European Spine Journal [online]. 2016, 25(1), 144-154 [cit. 2018-11-17]. DOI: 10.1007/s00586-015-3917-y. ISSN 0940-6719. Dostupné z: http://link.springer.com/10.1007/s00586-015-3917-y
3. Senderovich, Helen a Andrew Kosmopoulos. An Insight into the Effect of Exercises on the Prevention of Osteoporosis and Associated Fractures in High-risk Individuals. Rambam Maimonides Medical Journal [online]. 2018, 9(1) [cit. 2018-11-17]. DOI: 10.5041/RMMJ.10325. ISSN 20769172. Dostupné z: https://www.rmmj.org.il/issues/36/articles/782
4. Villafañe, Jorge Hugo. Exercise and osteoarthritis: an update. Journal of Exercise Rehabilitation [online]. 2018, 14(4), 538-539 [cit. 2018-11-17]. DOI: 10.12965/jer.1836352.176. ISSN 2288-176X. Dostupné z: http://e-jer.org/journal/view.php?number=2013600540
Fotografie:
https://www.instagram.com/ronniecoleman8/
Víte, že...
