Reklama:
1000 g proteinu Prom-in ZDARMA!
Protein Essential CFM Evolution nyní v akční nabídce 2250 g + 1000 g zadarmo! Více zde.

Kateřina Kašparová:
"Žij svůj sen."

4.780 zhlédnutí
Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Osobnosti

"Žij svůj sen, i kdyby byl na stovky kilometrů vzdálený a každý ti ho vymlouval," zní úvodní slova Kateřiny Kašparové na jejích webových stránkách. A nutno říct, že ona se jimi řídí beze zbytku.

Při letmém pohledu na její život by se snadno mohlo zdát, že ultramaratonská běžkyně je dítě štěstěny. Hezká, chytrá, talentovaná, plná pozitivní energie. Daří se jí, na co sáhne, své sny si plní jako na běžícím pásu. Málokdo už ale vidí, že za jejími výsledky stojí velký kus odvahy, odhodlání a také spousta práce a trpělivosti, protože úspěchy prostě nepadají z nebe jen tak.

I když má Kateřina povahu šťastného dítěte, které se ze všeho raduje a na všechno se těší, její život nebyl vždy jen sladkým snem plným smíchu, cukrové vaty a růžových jednorožců. Byl i noční můrou, ze které se ale nejde probudit. Přesto je Katka i za těžké životní zkoušky vděčná. "Děkuji za všechno, co mi život dal a co mi vzal," říká, protože ví, že i díky životním ranám, které utržila a musela ustát, je dnes takovým člověkem, jakým je. Člověkem, který si všechno víc užívá, všeho si víc váží a který také možná víc vydrží. Třeba i to běžet 246 km z Athén do Sparty v bouři Zorba.

Katko, Vy jste si běh nenašla, to běh si našel Vás, respektive talent Vás k němu přirozeně navedl. Bylo hned od začátku jasné, že budete dobrá hlavně na dlouhé tratě?

Bylo, protože už od základky jsem byla nadšená, když se běhala patnáctistovka. Pro mě vždycky bylo lepší běžet dál.

Jak se to Vaše běhání na dlouhou trať vyvíjelo? Přece jen člověk neuběhne jen tak z ničeho nic 100 km nebo dvanáctihodinovku. Ani maraton ne.

Moje běhání se vyvíjelo asi tak, že jsem běhala na základce, ale pak přišla puberta a já přestala dělat úplně všechno. Na gymplu mi přišlo divné převlékat se do těláku a pak být zpocená, proto jsem si od tělocviku sehnala osvobození. Na vysoké jsem hodiny tělocviku taky vypustila, protože jsme hodně plavali, a to není právě moje hobby. Chodila jsem ale alespoň na spinning, alpinning a podobné lekce. Víc jsem zase začala běhat až před 7 lety po smrti bráchy. 5 let jsem pak běhala 40 km týdně a měla jsem pocit, že jsem hrozný machr.

Oproti většinové populaci jste machr byla.

Tak pravda je, že já i s tím objemem dokázala zaběhnout maraton úplně v klidu za 3:15.

Tak to je evidentní talent! Vy o sobě říkáte, že během neutíkáte od života, že si běh užíváte. Víc jste ale začala běhat až po tragické smrti bratra. Nebyl to alespoň tehdy útěk?

Když se Vám něco takového stane v rodině, změní Vám to život. Já díky tomu spoustu věcí přehodnotila. Začala jsem jinak přemýšlet, jinak jíst, jinak se dívat na svět... začala si všeho víc vážit. A běh do toho krásně zapadl. Nebyl to útěk k běhu, byl to vývoj.

Z Vašich webových stránek vím, že jste takový "Radovánek" - těšíte se na všechno, co Vás čeká, i na každý běh, na každý trénink. Skutečně se ale nestane, že se Vám taky někdy normálně lidsky nechce?

Samozřejmě, že se mi také někdy nechce. To si pak dám kafíčko, lehnu si na gauč, koukám do polí a čekám, až se mi chce. Někdy ale nemám čas čekat na to, až se mi začne chtít, tak prostě běžím. (smích) Ale já se u toho běhu směji. Sama sebe u toho bavím, říkám si vtipy, vymýšlím kraviny. Prostě když něco děláte, musí Vás to bavit.

Myslíte, že se Vám v běhu tak daří i proto, že Vás těší?

Určitě. Myslím, že když Vás něco baví, jdete do toho s nadšením, dáváte tomu energii, budete vždycky úspěšní. A funguje to všude. Vezměte si třeba obyčejný oběd. Když budete mít dobrou náladu a vaření Vás bude bavit, uvaříte si výborný oběd. Ale když budete mít blbou náladu, jak to asi dopadne? Nejspíš nebude k jídlu. A o tom to je.

Když už jsme narazili na to vaření, v době, kdy jste začala víc běhat, jste změnila i způsob stravování, přešla jste na makrobiotiku. Je to ještě aktuální?

Ne, už ne, i když makrobiotiku jsem 4 roky studovala a nějaký čas byla v Kushi Institutu v Holandsku, protože když už něco dělám, tak pořádně. Bylo ale náročné makrobiotickou stravu striktně dodržovat, takže teď mnoho věcí z makrobiotiky přejímám, protože jsou skvělé, ale jinak jsem se přirozenou cestou dopracovala ke způsobu stravování, který mi vyhovuje ještě víc. Vycházím hodně z toho, jak jedly naše babičky. Můj názor je, že když jí člověk "prvojídla", a ne procesované potraviny, když si doma vaří a peče z kvalitních surovin a nepoužívá odtučněné výrobky, tak tělo dostane vše, co potřebuje. Já mám štěstí, že bydlím na venkově a je pro mě běžné mít ořechy a jablka ze zahrady, domácí zeleninu, vajíčka od sousedů, mléko z mlékomatu...

Vytrvalostní běžci ale potřebují být co nejlehčí, aby s sebou nemuseli tahat zbytečnou váhu. I Vy jste ultra štíhlá. Musíte se hodně hlídat v jídle, abyste si tak nízkou váhou udržela?

Ne, já vařím zdravě, ale úplně nepřemýšlím, jestli bych něco měla, nebo neměla jíst. Naopak. Klidně si jen tak ušlehám šlehačku. Přátelé si ze mě dělají srandu, že hrozně žeru, a já skutečně nejím málo, ale kdybych na jídle trochu ubrala, mám pod 50 kg.

Převážná většina mladých dívek běhá proto, aby zhubla nebo si udržela váhu. To asi nikdy nebyl Váš případ, že?

Ne, já nikdy neměla k běhání žádné jiné důvody. Běhám proto, protože mě běh prostě baví.

Nikdy jste neběhala, abyste zhubla. Milujete matematiku, což také není pro ženy právě typické. Přesto ale také máte své čistě ženské libůstky. Prozradíte, v čem jste klasická "blondýna"?

Klasická blondýna jsem určitě v tom, že musím být vždycky sladěná. Pak také chodím na nehty, jejich vzhled má ale vždycky nějaký smysl. Třeba ten hnusný hnědý lak, co mám teď, odpovídá barvě čísla mého dresu na Spartathlonu. Alespoň jsem si ho tedy trochu vylepšila kamínky. (smích) Vnímám to tak, že nejsem jen sportovkyně, běžkyně. Mám mnohem víc rolí. Jsem také dcera, učitelka, doktorka ekonomie... ale v první řadě jsem žena. A jako taková ráda hezky vypadám, a to i při běhu.

Takže hodně přemýšlíte o outfitu, který si vezmete na závod?

Hodně přemýšlím i nad tím, co si vezmu na trénink. (smích)

Máte víc běžeckých bot, nebo lodiček?

No, kdybych ty běžecké tak rychle neoběhala, tak jich mám už asi víc, ale teď je to, řekla bych, fifty fifty.

Lodičky teď necháme stranou a budeme se bavit o Vašem sportovním já, o Katce v teniskách. Vy jste si pět let běhala jen tak pro radost, dařilo se Vám i v závodech, ale pak jste se rozhodla najít si trenéra. Proč tahle změna? A splnila, co jste od ní očekávala?

Já nehledala svého prvního trenéra ani toho současného. Přišli mi oba do cesty sami a tak to je správně. Ale k Vaší otázce, první trenér mě určitě posunul, začala jsem víc běhat, naučila jsem se disciplíně, začala jezdit na soustředění, najednou bylo vše víc "profi", a hlavně, já začala i někoho poslouchat. Očekávání nebyla, spíš okolí čekalo, že poslouchat nebudu. (smích)

V letošním roce se Vám povedl husarský kousek. Zaběhla jste si svůj první Spartathlon, závod o délce 246 km, a hned na něm skončila druhá, čímž jste vzbudila téměř senzaci. Čím Vás zaujal právě tenhle závod?

Před 2 lety jsem viděla, jak si ho zaběhla Katalin Nagy, která skončila celkově čtvrtá. Oslovilo mě to a taky se mi líbilo, že ultra běhají hezké ženské, a tak jsem si řekla, že si to zaběhnu taky. A zaběhla.

Proč rozhodnutí zkusit to padlo právě na letošní rok? Měla jste pocit, že už jste na Spartathlon "zralá"?

Nevěděla jsem, jestli jsem na něj zralá, ale věděla jsem, že to uběhnu. A dříve to ani nešlo, nejdříve se musíte kvalifikovat, další rok můžete běžet.

Neměla jste strach před tak obtížnou výzvou?

Ne, vůbec, proč?

No třeba proto, že takový závod musí dost bolet.

Ne, neměla jsem strach. Zaprvé mám asi posunutý práh bolesti a pak, znám ten pocit, když si myslíte, že Vám bolestí pukne srdce. A co je proti tomu jakákoli jiná fyzická bolest.

Jaký tedy byl ten Váš první Spartathlon? Byl náročnější než všechny Vaše dosavadní závody?

K mému překvapení ani ne. Já do toho šla s velkým srdcem. Byl to můj obrovský sen, ale já byla před startem klidná, nebyla jsem nervózní, neměla jsem strach. Těšila jsem se, ale dopředu nečekala nic. Jasně, věděla jsem, že bude kopec, ale nevěděla jsem, že to bude TAKOVEJ kopec. Ale když už ho máte, tak ho vyšplháte, ne? Já vždycky prosím bráchu o pomoc a o energii, ale tentokrát jsem na to skoro zapomněla, protože jsem to nepotřebovala. Po závodě mi psal kamarád, že jsem měla poslední půlmaraton pod 2 hodiny. "To jsi měla ty, vítěz a ještě 3 chlapi, jinak z těch ostatních 400 lidí nikdo," hlásil mi. Já prostě v sobě měla i na konci přes ty kroupy a vichr ještě velikou sílu.

Měla jste tak dobře natrénováno?

Já si nemyslím, že na tohle jde úplně natrénovat, to buď v sobě máte, nebo nemáte. Já nemohu oddělit Spartathlon od mého života, to nelze. A tak nemohu ani nikomu radit, jak se na Spartathlon připravit. Věřím, že do ultra dáváte celý život, svoji energii, sílu, zkušenost, to, že je člověk trochu magor, že se rád směje, to všechno tam dáváte.

Ovšem z počasí, které Vás během závodu provázelo, Vám asi moc do smíchu nebylo.

Tak my se tomu ještě den předtím smáli, když jsem slyšeli o bouři Zorba... Pak už mi bylo do smíchu míň, když jsem promrzlá a promáčená přiběhla na check point, těšila se, že se konečně převléknu, ale tam zjistila, že moje oblečení je až na dalším check pointu o 20 km dál. Ale co se dá dělat, musíte to brát tak, jak to je. Nemůžete přemýšlet nad tím, jaké by to bylo, kdyby bylo sluníčko. Já se vlastně nakonec z toho, že pršelo, vlastně radovala. Schválně jsem šlapala do louží, abych měla mokré ponožky a neusínala.

Ale mokré ponožky jsou ten nejlepší recept na puchýře.

Jo, puchýř jsem začala cítit asi 50 km před koncem, prasknul, pálil, ale věděla jsem, že to bude pálit stejně, když půjdu, jako když poběžím, tak jsem běžela. Ale když jsem doběhla, puchýř nikde. Říkám si, že mám asi nohy dobře otlačené od těch lodiček. (smích)

Přestože Vás Spartathlon potrápil méně, než jste čekala, určitě byly i nějaké krizovější chvíle.

Největší krizi jsem měla kolem 3. hodiny ráno, kdy přišel asi 4 km dlouhý kopec, který se šel, protože byl dost prudký. Jak jsem zpomalila, začala jsem usínat. To jsem šla po levé straně cesty a najednou se vzbudím a jsem vpravo u svodidel. Taky jsem tam viděla spoustu lidí, kteří tam ve skutečnosti vůbec nebyli. A pak přišel jeden Brit, ten byl opravdový. Když viděl, že usínám, dal mi kofeinový bonbon, chvíli jsme šli spolu, povídali si a to pomohlo. Ještě týden potom jsem se ale doma ve stejný čas budila a bolely mě nohy, protože se mi zdálo, že jdu ten kopec.

Běžet 246 km, to dá člověku spoustu prožitků a taky spoustu času na přemýšlení. Co se Vám honilo během Spartathlonu hlavou?

Já běžela od 100. až do 160. km s maďarskou závodnicí, to jsme si povídaly, řešily jsme šaty, nehty, chlapy, pak jsme se od sebe přirozeně oddělily a mně to vyhovovalo, protože už jsem vlastně chtěla být sama. Mám ráda chvíle, kdy jsem sama se sebou, kdy sama sebe bavím nebo dojímám tím, co se stalo. Taky dost vnímám energie, a tak pro mě bylo hrozně hezké vědět, kolik lidí na mě právě myslí, a pak si to při pohledu na mobil plný zpráv ještě potvrdit.

Stane se Vám někdy, že se při závodě ponoříte do myšlenek natolik, že zapomenete, že běžíte?

Dokážu kvůli myšlenkám zapomenout, že běžím, ale dokážu taky mozek vypnout a nemyslet vůbec na nic.

Četla jsem zmínky o tom, že únava při ultramaratonu dočasně zhoršuje i mozkovou činnost. Pociťujete to na sobě někdy také?

Jo, hodně. My pak spolu mluvíme stylem: "Hmmmmmm, joooo... nooooo." Člověk je fakt jak de*il. (smích) Ale když si vezmete, že dva dny nespíte a ještě k tomu musíte podat nějaký výkon, není divu. Rozhodně bych v tu chvíli nechtěla vést nějaké intelektuální hovory. (smích) Jinak byla po Spartathlonu výborná párty! Asi nejlepší, co jsem kdy zažila. Když paří najednou 500 lidí, to je něco!

Taky pořádná energie.

Neskutečná pecka to byla! Kvůli tomu bych jim snad prominula i to počasí. (smích)

Jak dlouho se z tak dlouhého závodu vzpamatováváte?

Tělo si zvyká, a tak to bylo tentokrát docela rychle. V sobotu jsme běželi závod a ve středu už jsem byla běhat doma.

Za co běhu vděčíte nejvíc, když pominu vydařený spartathlonský večírek?

Za spoustu skvělých lidí i za to, že si plním sny. A taky za to, že jsem trpělivá.

Vyběhala jste si trpělivost?

Ano, ultra mi dalo trpělivost a vyškolilo mě i v mnoha jiných ohledech. Taky mě naučilo, že čas je relativní a i vzdálenost je relativní. Doporučila bych všem, kteří trénují na maraton, aby si jednou dali ultra, a maraton jim rázem bude připadat krátký. (smích)

Jasně, je to o tom, jak si to člověk postaví v hlavě.

Přesně. Pokud budete mít v hlavě, že běžíte 50 km, tak na 45. km Vám dojde, to Vám zaručuji. Pokud máte v hlavě, že běžíte 24 hodin, tak 22. hodina už bude smrtelná. A pokud budete mít v hlavě, že běžíte 250 km, od 230. km už budete koukat, kdy za sebou budete mít další kilák.

A kde je ten limit? Kde je ta maximální hranice?

Já si myslím, že limity máme jen v hlavě. Já třeba často slýchávala, že tak mladá holka jako já nemůže postavit barák. Ale proč ne? Myslím, že my všechno soudíme podle toho, co bylo. Mozek usuzuje z minulosti. Ale jaká bude budoucnost, to je záležitost srdce a intuice. Já samozřejmě své plány také nejdřív analyzuji logicky, ale člověk tak nějak cítí, co je dobře a co ne. A tenhle pocit je pro má rozhodování primární.

Jste vytrvalecká běžkyně. Jste vytrvalá i v jiných odvětvích života než jen v běhu?

Určitě ano. I díky tomu se mi letos podařilo splnit si svoje tři velké sny - udělat doktorát, postavit dům a uběhnout Spartathlon. Až teď po Spartathlonu mám čas si to všechno uvědomit a srovnat a musím říct, že to byla dřina a že jsem skutečně hrdá na to, co všechno jsem dokázala.

Musíte být velmi cílevědomá.

Jsem cílevědomá ve smyslu, že jsem si vědomá svého cíle. Mám doma takovou tabuli, kam si vždy 1. ledna píšu všechna přání, která si chci v tom roce splnit. A letos už jsem si je skoro všechna splnila.

A daří se Vám je plnit každoročně?

Já to prostě tak dělám. Pokud si své cíle jasně stanovíte, tak jich dosáhnete. Ty cíle ale musí být měřitelné, přesně definované atd., to se dočtete v každé manažerské příručce. Ale pokud za Vámi nestojí příběh, jsou to všechno jen fráze ze skript.

To, že za mnou už stojí nějaký příběh, mě hrozně zklidnilo. Mám pořád stejně energie, jako jsem mívala, jen jsem vyrovnanější. Vším, co dělám, dokazuji něco sobě, ne ostatním, ale přesto... Lidé si teď o mně klidně mohou říkat, že jsem jen hloupá blondýna, ale s doktorátem. Mohou si říkat, že mám bohaté chlapy, ale dům jsem si postavila sama. A může se o mně říkat, že jsem dámička, ale uběhla jsem velmi dobře Spartathlon. A to není málo.

Letos jste si splnila tři skutečně veliké sny, takže je načase najít si sny nové. Už nějaké máte?

Mám. Jeden sen je pracovní. Chtěla bych učit lidi. Ne matiku, ne, aby zaběhli Spartathlon, ale aby se naučili být šťastní, být skutečně šťastní. Chci jim ukázat, že to, že jsem pozitivní, není, že si na něco hraji, ale že tak opravdu žiji a že oni tak mohou žít taky. Jde jen o to naučit se správně přemýšlet a akceptovat, že když chce být člověk šťastný, musí být šťastný sám se sebou bez očekávání, že ho šťastným udělají druzí. O své myšlenky se dělím na svém Instagramu @ultrakatka a na svých stránkách zijsvujsen.

Máte i nějaký nový sen sportovní?

Ještě to není jisté, ale možná se vrátím ke kratším vzdálenostem a zkusím zrychlit, jestli se to povede. Uvidíme, co tělo na to. Pokud řekne "ne, ne, holka", budu mít smůlu.

A to byste dokázala akceptovat?

Tak já nepůjdu proti vlastnímu tělu. Pokud mě tělo nepustí, nebudu mít jinou možnost než to respektovat. Víte, jak poznáte, že na něco nemáte? Že jste u toho strhaní, vypadáte blbě na fotkách a přestanete se smát. Až taková chvíle nastane, budu vědět, že mi běh energii bere. Zatím se mi ale energie investovaná do běhu stonásobně vrací, a tak běhám dál…


Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
Víte, že...
...poslední objednávka v obchodě
Ronnie.cz byla před 95 sekundami?
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínTréninkový videolog: Petr Šidlo (02/2...
senmut (17:55) • cviky jednoruc su dobre,..prepali,..to sval,..ale pozor mozu ak je ich viac sposobit za...
magazínHassan Mostafa v Rumunsku závodit neb...
70mMyW!53 (13:56) • ten na tech fotkach vypada doslova jak kdyby ho necim prifoukli XD
magazínJapan Pro Qualifier 2018: do profi tá...
70mMyW!53 (17:15) • konecne nekdo s vysokou a relativne dobre stavenou kostrou, jen aby se s DCM nerozesli
magazínVrátí se Kai Greene v roce 2019 na Mr...
The.FleX (12:05) • Pokud se mu povede forma, tak všechny porazí. Je tedy pravda, že už jsem ho dlouho nevi...
magazínKahan Cup 2018 - fotogalerie
Arnold Strong (00:09) • Zdravim chci se zeptat da se úroveň kondičních zavodniku mens physique porovnávat např...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2018 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2018 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra