V pátek 21. září 2018 večer odjíždím z Prahy směr Lipno nad Vltavou a cestou mě chytá pěkná bouřka s lijákem. Vím, že o víkendu to počasí nebude žádná sláva. Na místo dorážím kolem 23:00 a neklidný ulehám s myšlenkou, jak zvládnu zítřejší závod. Moc tu zimu nemusím a na to koupání ve studené vodě se fakt netěším. Ráno přicházím do festivalové arény a pěkně to tu fučí, je hnusně a ani v mikině mi není nejlíp. Jdu si vyzvednout registraci, hledám číselnou řadu pro Super a přichází překvapení, že v sobotu se neběží Super se Sprintem, ale je to naopak. Nejdříve se běží Beast a pak v neděli Super a Sprint. Ani nevím, jak k tomu došlo, ale měl jsem to v hlavě nějak od začátku přehozené. No nic, aspoň to nejdelší budu mít za sebou a na sobotu má být i lepší počasí. Hlavně, že jsem nějak nepomotal startovní časy a nepřišel pozdě. Vyzvedávám tedy registraci, jdu se převléci, obratem letím zpátky uložit věci do úschovny a rovnou do startovního koridoru.
Startuje se hned rovnou do vody, a tak se připravuji na pěkné ochlazení. Ani jsem neměl odvahu si jít předem do vody sáhnout. V koridoru se potkávám se známými tvářemi, a tak si navzájem přejeme úspěšné dokončení bez zranění. Je odstartováno a já se vrhám do vody. Voda je mi tak do půl pasu a překvapilo mě, jak byla teplá. Běžíme kousek podél pláže a pak ven z vody do kopce k první překážce OUT. Pokračujeme stále jen do kopce lesem přes základní překážky. Ze začátku mi ten běh moc nejde, a tak se vláčím a čekám na nějakou tu rovinku nebo seběh. Je tu zlom, a tak pádím kopcem dolů, až mě zastavuje plachta s memory testem. Dohledávám číslo, zapamatovávám si kód a opět do kopce. V kopci mám dostatek času si kód několikrát zopakovat, něž se vydrápu nahoru. Je tu první náročnější překážka - kladina. Někteří se tu již zahřívají angličáky za nesplnění. Mě toto mine, a tak se raději zahřívám během až k nošení betonové koule s pěti povinnými angličáky. To mě dostatečně zahřeje před seběhem dolů z kopce ke studené vodě. Beru to okrajem vody, ale i tak se skoro celý namočím. Pokračuji opět kopcem nahoru a začínám tušit, že Lipno bude dost o kopcích nahoru a dolů. Ve třech čtvrtinách kopce mě čeká okruh s kýblem plným štěrku. Trochu se opět zapotím a dávám první magnésko proti křečím.
Dovleču se na samotný hřeben kopce, abych ho mohl opět seběhnout až dolů k A monkey baru. Tyče jsou mokré a kluzké, a tak jdu více na jistotu. Malý seběh dolů k okruhu se skákáním snožmo, který já moc nemusím, a asi nebudu sám. Zde si totálně odrovnávám nohy, a tak jde následné stoupání pomalu až k 7 stop vysoké velké stěně, která nějaké závodníky také pěkně potrápí. Pak klikatou trasou lesem, kde jezdí borci seshora na kolech a užívají si dostatek adrenalinu v klopených zatáčkách se skokánky. Na konci jak jinak než opět dolů až ke kolečkům s pytlem písku. Vybírám si zrovna kolečko, které moc nejde táhnout, a tak se hrozně trápím a trháním přitahuji kousek po kousku nahoru. Už myslím, že tu snad zdechnu. Je to pro mě neskutečný boj na těchto překážkách a vždy mi seberou mraky času a sil. Drápu se kopcem krok po kroku až k Herkulovi. Zde počítám s první várkou angličáků, ale nic předem nezdávám, a tak to zkouším vytáhnout. Po usilovném boji s lanem a pytlem jsem to nakonec vytáhl. Nechybělo málo před koncem, kdy jsem to už málem neudržel a raději pustil než mít spálené ruce. Další krásnou překážkou v řadě za sebou byl pytel. Sice nebyly až tak abnormálně těžké, ale ten okruh také dal hodně zabrat, hlavně při stoupání ve strmém kopci. Seběh dolů k okruhu s nošením klády, spíše tedy nějaké větve. A zase nahoru k plazení pod ostnatým drátem a lesním během přes obrácenou stěnu, tricepsová bradla až k lezecké stěně. Po cestě pak kontrola memory testu a pak rovnou do korun stromů po točitém schodišti až na samotný vrchol. Škoda, že to počasí moc nepřálo a nebyl až tak krásný výhled, ale i tak něco vidět bylo. Po obvodu stezky pak dolů, kde byl multiring. Přeručkuji a pádím strmým kopcem až úplně dolů k oštěpu. Přitahuji si oštěp a chystám provázek. Mířím a házím. Je to tam - po dlouhé době jsem dal oštěp.
S nadšením se vrhám do chladné vody a plavu na druhý břeh ke stěně s provazem. Sbíhám ke šplhu na laně. Počítám, že lano bude mokré a kluzké. Zámek natrénovaný nemám, a tak doufám, že to nějak půjde. Nakonec jsem to sevřel mezi boty a šlo to. Vím, že do cíle je to jen kousek, a snažím se běžet, co to jde. Ale ono to moc už nejde! V křečích docházím na Olympus, který narychlo přeběhnu. Už mě dělí od cíle jen jedna překážka, a to twister. Na Ultra Beastu jsem ho jednou dal a podruhé už ne. Je to náročné i tím, že je to na konci, kdy už člověk nemá moc sil, je vymrzlý a má křeče. Žádná sláva, vyskakuji na první úchyt a hned cítím křeč v lýtku. Svěsím nohy a křeč naštěstí povolí, teď už je to jen o rukou. První pole a i druhé celkem jdou, ale u toho třetího docházejí síly, a tak se svěsím na natažené ruce a pomalinku se posouvám ke zvonku. Je to jen tak tak, zazvonil jsem a mám to v závodě bez trestných angličáků. Dobíhám do cíle totálně odrovnaný, ale moc šťastný, že jsem dokončil. Poberu věci a hned letím do úschovny pro suché a teplé věci na převlečení. Jsem vymrzlý a vyřízený. Po převlečení procházím všechny stánky s občerstvením a hledám, co bych ulovil teplého k snědku. Je toho tady opravdu dost na výběr a snad každý si vybral, na co měl v tu chvíli chuť. Poté se přesouvám do zóny Samsungu, kde mají pro závodníky přichystané pračky a sušičky, a tak si nechávám své závodní věci vyprat a hlavně usušit na další nedělní závod, abych se nemusel navlékat do mokrého a studeného oblečení. V průběhu dne jsou tu připravené různé soutěže jak pro děti, tak i pro dospělé.
Jdu trochu zregenerovat na nedělní závody Super a Sprint.
Spartan Race Beast (Lipno) 2018 - nejlepší závodníci
| p. |
muži |
ženy |
| 1. |
Michal Rajniak - 2:19:28 |
Babett Groholy - 3:01:11 |
| 2. | Tomáš Tvrdík - 2:24:45 |
Blanka Plačková - 3:01:18 |
| 3. |
Petr Dorňák - 2:27:03 |
Martina Fabiánová - 3:10:16 |
Spartan Race Beast (Lipno) 2018 - fotogalerie
