Reklama:
Do Vánoc to stihneme!
Dnes objednané zásilky s dovozem službou GLS budou dodány ve čtvrtek nebo v pátek. Více zde.

Česká trenérka v Egyptě: konfrontace s islámem a vyhazov z práce

7.147 zhlédnutí
Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Pro dívky

Je září a uběhl přesně měsíc ode dne, kdy jsem se vrátila z třítýdenního pobytu v Egyptě, kde jsem působila jako trenérka luxusního pětihvězdičkového hotelu. Článek záměrně vzniká s odstupem času, abych měla prostor vstřebat dojmy a psát s nadhledem. V Egyptě jsem totiž zažila perfektní dny, ale i méně příjemné chvíle.

Jak jsem se tam dostala?

Na letní prázdniny jsem neměla žádné velké plány. A pak mi přišla na školní e-mail zpráva, že je posunuta uzávěrka podání přihlášky na speciální grant pro krátkodobé pobyty v zahraničí. E-mail jsem ignorovala. A za pár dní přišel znovu ten stejný. V tu chvíli jsem si řekla, že se na to přeci jen podívám, že by to mohlo být zajímavé.

Do dvou týdnů v Egyptě

Že chci trénovat (muselo to mít spojitost se studijním oborem), bylo jasné. Hlavním úkolem bylo tedy vybrat zemi. Chtěla jsem něco mimo Evropu, samozřejmě mě napadala spousta zajímavých exotických zemí, problém byl však často v (ne)komunikaci tamních institucí. Pak jsem zkusila napsat do Egypta. Vždy jsem se tam chtěla podívat, ale nikdy mě příliš nelákaly jejich válecí se all inclusive dovolené. Tohle byl kompromis, jak zemi navštívit a zároveň se dostat jako zaměstnanec třeba i mimo resort. Komunikace s vybraným hotelem byla hladká, slovo dalo slovo a za pár dní jsem vyrazila směr Afrika.

Poprvé v Africe a cesta do hotelu

Letiště v Hurghadě bylo pro mě velkým šokem. Všichni letěli s cestovními kancelářemi, s rodinami nebo ve skupinách. Jen já jsem vyšla z letiště sama, bez připojení k internetu, bez možnosti zavolat, zkrátka bez ničeho. Okamžitě se ke mně nahrnuli místní taxikáři, delegáti z cestovek a další muži a přemlouvali mě, ať jedu s nimi, že mě zavezou, kam budu potřebovat. Já jsem se zatím marně rozhlížela a hledala osobu, která mě měla vyzvednout a o které jsem netušila ani to, jak vypadá. Když jsem se po nekonečných čtyřiceti minutách čekání celá vystresovaná nakonec rozhodla vybrat jednoho taxikáře a jet s ním, doběhli ke mně dva mladí kluci a otázkou, jestli jsem "Katerine and hotel Jaz Makadi Oasis" mi potvrdili, že se jedná o můj odvoz. Spadl mi kámen ze srdce. O půl hodiny později už jsem se ubytovala na hotelu a za další dvě hodiny jsem vyrazila na snídani.

Slovenské parťačky a šílený Egypťan

Postupně jsem se začala seznamovat s místními zaměstnanci. Přestože jsem měla fungovat jako samostatná jednotka v gymu, na meetingy jsem chodila s týmem animátorů. Všechno bylo nové, všechno na mě působilo nebezpečně a od první chvíle jsem se v Egyptě necítila vůbec dobře. V celém komplexu, který čítá přes 500 zaměstnanců, pracovalo celkem 9 žen. Ubytovaní jsme byli odděleně, ale ve společných budovách pro zaměstnance. Každý večer jsem musela jít cestou obklopenou těmito muži do svého domu a varování šéfa, ať se tvářím, jakože je nevidím, neusmívám se a jdu nejkratší cestou na pokoj, mě moc neuklidnilo. První radost mi udělalo setkání se dvěma slovenskými animátorkami. Mé pocity z prvních dnů v Egyptě obě potvrdily a ujistily mě, že bude líp.

Další důležitou osobou byl Ibrahim, zástupce šéfa animátorů. Na první pohled milý a ochotný muž, na kterého jsem se mohla spolehnout. O pár dní později manipulátor a zlý, povrchní člověk. Ibrahim neměl rád Mohameda, který působil v gymu jako trenér, a já jsem se měla stát jeho kolegyní. Poprvé jsme se s Mohamedem potkali na lekci a do deseti minut jsme se opravdu zle pohádali. Vedení nám řeklo každému jiné pokyny, on si zřejmě chtěl udržet vedoucí postavení, já jsem se ale nedala a byl oheň na střeše. Odešla jsem za Ibrahimem a oznámila jsem mu, že dokud bude v gymu on, já tam nebudu. Stejně tak Mohamed (přezdívaný Mido) šel za generálním manažerem hotelu, že si bere dovolenou, že se mnou pracovat nebude. Paradoxem je, že mi večer pípla od Mida zpráva, psali jsme si asi čtyři hodiny, všechno jsme si vyříkali a stali se z nás největší parťáci. Chápal mě, podporoval, vždycky se za mě postavil a společný gym jsme si opravdu užívali. Byli jsme schopni přijít na lekci, nemít nic domluveno a na místě ji odtrénovat společně.

Přísná pravidla

Hned na začátku jsem se chtěla ujistit, kdy mohu chodit sama trénovat. Ptala jsem se Ibrahima, který se zatvářil docela šokovaně."Your training? What? You can't train here, you're not allowed to train here. You have to work. Nothing more. Just work." Po dlouhém vysvětlování, že opravdu nebudu tři týdny bez tréninku, mi nakonec dovolili chodit mimo pracovní dobu do gymu, ale museli o tom vědět.

Dále mi bylo oznámeno, že v Egyptě je islám a já to musím respektovat. Problém byl ten, že platila pravidla, která jsem ale nedostala písemně, a většinou to byly věci, které by nikoho ani nenapadly. Že je něco zakázáno, jsem se tedy dozvěděla většinou až potom, co jsem to provedla.

Zde jen pár z nich. Host tě nesmí vidět v plavkách. Na pláži můžeš být pouze v plavkách, přes které máš sportovní podprsenku a kraťasy. Aqua aerobik, při kterém jsi v bazénu, musíš předcvičovat oblečená minimálně v tričku a kraťasech. Když je vedle tebe dítě, nesmíš jíst, pokud také nejí. Když vedle tebe dítě jí, můžeš jíst, ale pouze to stejné, co jí dítě. S hostem se můžeš bavit, ale ne moc dlouho a ne dále než 2 metry od bazénu. Nikdy si nesmíš sednout nikam na veřejnosti v pracovní době. Když sedíš, nohy musíš mít u sebe, ne od sebe. Hosta se nesmíš dotknout. Trpělivost mi došla ve chvíli, kdy za mnou běžel Ibrahim a zoufale mi vysvětloval, že mám zastrčené tričko v kalhotách a že to je absolutně nepřípustné, co kdyby náhodou hosté viděli moje spodní prádlo.

Chvíle, kdy nás hned v prvním týdnu nahnali do místnosti a zamkli s tím, že přijela cizinecká policie a nesmí nás vidět, mi taky na dobré náladě úplně nepřidala. To se opakovalo ještě několikrát.

Když to teď zpětně čtu, zdá se mi to celkem v pořádku. Nic extra hrozného, co by se nedalo dodržet. Problém byl spíše v tom, že se jednalo o věci, o kterých běžně nepřemýšlíte. Je pro mě normální opravit klienta při cvičení dotykem, jít do bazénu v plavkách, když je 45 a více stupňů, přátelsky někoho poplácat po zádech nebo si třeba sednou vedle hosta, když cvičí. Jenže pro ně ne. A když se něco porušilo, zlobili se. A hodně. O lidech v civilu, kteří byli nasazení na to, aby sledovali zaměstnance, a jejichž úkolem bylo nahlašovat porušování pravidel pod příslibem velké finanční odměny, ani nemluvím.

Obvyklý denní režim

Kromě výše zmíněného to byly pěkné dny. Našli jsme s Midem společnou řeč, užívali si tréninky a všechno bylo fajn. Ráno jsme měli morning gym, odpoledne pak lekce pilates, jógu, aerobik nebo posilování, zkrátka to, co hosty bavilo. Mezitím jsem čas vyplňovala občasným aqua gymem a osobními tréninky. Chodili ke mně převážně Slováci. Stravu jsme měli třikrát denně a ta byla opravdu luxusní. Večer pak probíhaly různé programy a show. Jeden den v týdnu byl "day off", takže volno a mohli jsme dělat, co jsme chtěli. Ale zase to nebylo bez háčku. Zaměstnanci měli vyhrazený prostor na pláži dál od hostů, aby náhodou neproběhl nějaký zbytečný kontakt. Jsem společenský člověk a ležet celý den na pláži schovaná kus od lidí také nebylo úplně ono. Vyzkoušela jsem ale třeba surfování a to bylo super.

Ibrahimova proměna

Ibrahim netajil to, že se mu líbila jedna ze zmíněných slovenských animátorek. Hned čtvrtý den nás pozval na výlet. Holky byly nadšené, já opatrná. Řekla jsem mu narovinu, že si nejsem jistá. Ihned mi nabídl, že si mohu vybrat kteréhokoli kluka animátora, aby jel s námi, že se nemusím ničeho bát. To mi přišlo jako dobrá nabídka, a tak jsem vyrazila také. Zažili jsme luxusní den na soukromé jachtě s výborným jídlem, šnorchlováním a cestou na ostrov Paradise Island. To se vůbec nedá srovnat s hotelovým resortem. Tohle prý byl opravdový Egypt a ta nádhera se nedá popsat slovy. Ibrahim byl skvělý, bavili jsme se, říkal mi, jak jsem super holka, a všechno bylo fajn.

Druhý den jsem se v práci potkala s ním a Midem. Vyčítal mi nějakou pracovní maličkost, když jsem se asi na sekundu otočila na Mida a hledala u něj oporu. Najednou na mě Ibrahim začal šíleně křičet. Nechápala jsem, co se děje. Tu zlobu v jeho očích si pamatuji dodnes. Za hodinu si mě zavolal do kanceláře a opět řval. Proč? Protože šéf se respektuje a nedíváním se do jeho očí jsem mu prý vyjádřila naprostou neúctu a pohrdání jeho osobností. Ta jedna jediná sekunda obrátila celý náš vztah naruby. Já jsem se nenechala a důrazně jsem mu řekla, ať na mě neřve, že tohle já nemám zapotřebí. Od pátého dne až do konce pobytu už se mnou nepromluvil. Tak drsnou ignoraci jsem v životě nezažila. Té rychlé změně chování nerozumím dodnes.

Drsný konec a vyhazov z práce

Čtyři dny před koncem pobytu jsem si po lekci chviličku lehla v pracovní době v gymu na zem, potřebovala jsem se protáhnout. Mido seděl asi metr ode mě. A tady to přišlo. Bohužel se objevili sekuriťáci a uviděli nás. Netušila jsem, co řekli, až později jsem se dozvěděla, že si situaci zřejmě hodně přibarvili. Odpoledne ke mně došel generální manažer a začal křičet, ať se urychleně začnu chovat normálně. Večer si mě zavolal šéf animátorů Islam, že končím. Že už si nepřejí, abych dál trénovala hosty. Že můžu zůstat ubytovaná, chodit na pláž, ale nesmím se s nikým z hostů bavit a jít do gymu. A že uvidí, jestli mi podepíšou papíry, které jsem potřebovala do školy. Nejhorší na tom bylo, že jsem prostě nechápala. Nic špatného jsem neudělala. Nikdo mi nic nevysvětlil. Dostala jsem trest a ten trest znamenal tři dny nepracovat a válet se na pláži? Ničemu jsem nerozuměla.

Najednou kolem mě začali opatrně chodit i animátoři. "Kate, write me your phone number. Fast. Sorry, I will explain it later. We can't speak to you." Další věc, které jsem nerozuměla. Tři dny jsem se tedy snažila tam nějak zvládnout prakticky bez kolegů, bez hostů a bez gymu, aby nevznikly další problémy. Chvíle, kdy jsem šla kolem dvou mladých sourozenců, kteří ke mně chodili trénovat a volali na mě, kdy bude další trénink, a Ibrahim na mě hned začal, ať jdu okamžitě od nich, nebyla příjemná. A když mi později psali, že pro mě mají dárek, a tričko s nápisem Kate mi předávali pod dozorem v kanceláři, také nic moc.

Pár hodin před odjezdem jsem šla s Islamem na večeři. Chtěla jsem vysvětlení. Bylo mi řečeno, že žena pracující v Egyptě to nemá lehké. Že musí poslouchat, nesmí se chovat samostatně a měla by se podřizovat. A to, že já jsem nedělala. Bez problému jsem trénovala, byla jsem podle nich moc tvrdá a nebála se. A že tohle se v Egyptě prostě nenosí. Dále mi oznámil, že Ibrahim se mě jednoduše snažil vydusit za to, jak jsem se k němu chovala, a proto zakázal kolegům se mnou mluvit. Chtěl vidět, co vydržím. Po tom všem mi s úsměvem podal podepsané papíry, řekl, že jsem výborná trenérka, že mám u nich dveře otevřené a že se mohu kdykoli vrátit. V ten moment jsem nechápala už vůbec nic.

Byla to cenná zkušenost

Přesto, že některé části textu mohou působit negativně, ani na vteřinu jsem nezalitovala, že jsem do toho šla. I tak jsem si tam užila spoustu skvělých momentů, získala přátele, ale také poznala, jak někteří umí být zákeřní i manipulátorští. Práce jako taková byla super. Přeci jen je to něco jiného než u nás, takže vlastně to celé nevnímáte úplně jako povinnost, ale spíše jako dovolenou. Také prostředí hotelu bylo krásné.

O to více si ale budu vážit všeho, co u nás máme. Hodně lidí mě před odjezdem varovalo, ať si dávám pozor. Nevěnovala jsem tomu velkou pozornost, pořád jsem žila v představě, že v resortech už jsou zvyklí na evropské hosty a přizpůsobují se. Dokonce majitel tohoto hotelu je Rakušan. Zásadní rozdíl je zde ovšem žena - host a žena - zaměstnanec. Pokud bych tyto tři týdny nezažila, nikdy bych si asi neuvědomila, jak velkou pohodu tady u nás vlastně máme. Egypt je prostě jiná mentalita a tak to vždycky bude.

Závěrem bych ráda poděkovala lidem z Masarykovy univerzity. Konkrétně pan Tomáš Vespalec mi ochotně pomohl se vším, co bylo potřeba před odjezdem vyřídit, a paní Andrea Kakulidu zase poradila s administrativou po příjezdu. Díky patří také pracovníkům z Centra zahraniční spolupráce.



Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

05.10.13:09th.0th - Přečetl jsem jedním dechem *79*
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2018 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2018 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra