Na street workoutovém hřišti v lesoparku Dubina v Karviné proběhl v sobotu 18. srpna street workoutový závod Workout Battle Karviná, pořádaný místní workoutovou skupinou. Soutěžilo se v disciplinách
king of muscle-ups, weighted a také ve freestylu. Závodníci ve freestylu byli rozděleni do několika váhových kategorií - muži do 70 kg, muži 70 - 80 kg, muži nad 80 kg, ženy měly jednu kategorii.
Váhovou kategorii muži do 70 kg vyhrál polský závodník Sivek Konol, váhovku 70 - 80 kg ovládl Michal Fryc, opět z Polska, vítězství v nejtěžší váhovce ovšem vybojoval český závodní Jan Holinec
a vítězkou mezi ženami se stala také česká závodnice Klára Čuříková.
S oběma českými vítězi Vám přinášíme rozhovory.
Jan Holinec - vítěz freestylu nad 80 kg
Honzo, velká gratulace ke karvinskému vítězství ve freestylu v kategorii nad 80 kg. Kolik Vám je let a jak jste se k workoutu dostal?
Je mi 18 let a ke street workout jsem se dostal přes běhání, ke kterému mě přivedla moje teta, když mi bylo 13 let. Asi rok nato jsem začal víc posilovat s váhou vlastního těla a po nějaké době jsem zjistil, že workout funguje i jako životní styl a že se v něm dá dokonce i závodit. Cvičil jsem především doma nebo venku na klepačích nebo prolézačkách a věnoval jsem se především základním cvikům. Freestylu, kterým se v současné době zabývám, se věnuji něco přes rok.
Měl jste v začátcích někoho, kdo vám se cvičením trochu poradil?
Jelikož bydlím ve městě, kde není žádné hřiště a jediná schopná hrazda je u mě na zahradě, tak cvičím nejčastěji právě zde nebo ve svém pokoji, kde mam bradla, stálky a decentní hrazdu mezi futry. Přes zimu trénuji na gymnastické hrazdě v tělocvičně u mé školy, a když jsem byl ještě na internátu, tak jsem cvičil v místní posilovně. Od začátku všeho hýbání se s vlastní vahou jsem se spoléhal jen sám na sebe a v podstatě mi nikdy nikdo nějak neradil. Vše jsem tak nějak okoukal na videích, na internetu nebo si něco moudrého přečetl.
Máte nějaký workoutový vzor?
Vzor jako takový přímo nemám. Je plno lidí, které obdivuji, ale nesnažím se jít ve stopách žádného z nich. Snažím se vytvořit ze sebe workoutera, který jen čerpá inspiraci od ostatních a má svůj vlastní styl. Nejvíce lidí obdivuji především na české scéně, jelikož k ní mám tak blízko a s těmi lidmi se setkávám. Například je to Petr Skokan, který při svých 90 kg dělá neuvěřitelné prvky a je komplexní ve všech směrech, anebo současný mistr ČR nad 75 kg Petr Lešák, který jako první v naší zemi předvedl planche na jedné ruce.
Máte nějaké oblíbené workoutové video, které ve vás vzbuzuje obdiv?
Asi jako každého u nás i mě inspiroval především Adam Raw a husí kůži mam pokaždé, když si pustím jeho video z doby, kdy rozjížděl raw workout. Fascinuje mě ta síla všech lidí na videu, jak dokážou pracovat s váhou navíc a potom si dávají náročné prvky na hrazdě nebo stálkách jakoby nic.
Co byl takový váš první prvek, který jste se naučil a byl na něj hrdý?
Můj první prvek byl nejspíš muscle-up. V podstatě jsem si říkal, že na něj ještě pořád nejsem dost silný a že musím nejprve hodně shybovat. Když se mě kamarád zeptal jestli ho umím, a já ho jen tak omylem zkusil, tak jsem zjistil, že k němu mám vlastně dost blízko a že pro začátek nějaký ten přes jednu ruku zvládnu. Když se mi pak povedl čistý muscle-up přes obě ruce, tak jsem pochopil, že je důležité jít neustále vpřed a že se musím v první řadě pokoušet o to, co chci, a ne jen o tom přemýšlet. Byl jsem opravdu šťastný a těšil se na další nové prvky, které jsem plánoval.
Co je momentálně nejtěžší prvek z vašeho portfolia?
Pro mě nejtěžší prvek je nejspíš front lever. Bojoval jsem s ním hodně dlouho a jsem pyšný na to, kam až jsem to dotáhnul. Opravdu to trvalo mnoho měsíců a několikrát jsem začínal odznova a vzdával to a stresoval se kvůli tomu. Vzhledem ke stavbě mého těla je pro mě pořád náročné to těch několik vteřin držet, ale vím, že to mám vydřené a že ta cesta stála za to. Co se obtížnosti prvků týče, tak si myslím, že jako jeden z mála v ČR a okolí mám technicky správný a čistý hollow back. Každé prohnutí se v zádech do tohoto cviku je pro mě těžké a bolestivé, ale myslím si, že už jsem to posunul blízko svým limitům. Tento cvik mě prezentuje v tom, jak si zakládám na technicky správném přístupu k progresu. Líbí se mi, když se podívám na fotku, kde jsem na začátku sotva posunul nohy za úroveň hlavy a krčil u toho kolena a potom se kouknu na aktuální formu, kde propínám špičky a jsem schopen si položit hlavu až na hruď.
Je nějaký prvek, který byste se chtěl naučit, a říkáte si, že už možná máte na to, abyste na něm začal pracovat?
Až zakončím letošní sezónu freestyle soutěží, tak se chci začít věnovat planchi. Myslím si, že nějaká síla tam pro něj je a že když ho zapojím do svých tréninků, tak bych mohl v létě ve své sestavě předvést i tento statický prvek.
Závodíte v kategorii nad 80 kg. Kolik konkrétně vážíte, kde je pro vás tahle váha limitující a kde naopak ve workoutu nevadí nebo je přínosem?
Moje hmotnost je celkem náladová, takže když občas zakopnu o váhu, tak mi tam lítají čísla mezi 79 - 82 kg. Přes tohle léto jsem se držel kolem nějakých 80,5 kg s tím, že si myslím, že z toho nějak není třeba nic moc hubnout a že naopak tu jsou nějaké prostory na nabírání. Přínosy této váhy a mé výšky nějak moc nevidím. Naopak mám plno nevýhod, především v tom, že mé dlouhé šlachy potřebují více času na regeneraci a že se mi některé prvky hůře učí a tělo potřebuje více prostoru na adaptaci než u kluků,
co mají kolem 60 kg. Tím každopádně nechci nikoho zesměšňovat. Každý do toho
musí dávat maximum a musí si to vydřít. Znám i kluky, co jsou daleko těžší než
já a nedělají jim problém prvky, u kterých já potím slzy.
Co vás na workoutu nejvíc baví a co vás motivuje, abyste dál a dál trénoval?
Nejvíce mě baví můj osobní progres, posouvání limitů a setkávání se s lidmi, kteří mají stejný zájem jako já. Mám vždy radost, když přijedu na soutěž a zdravím se tam s lidmi z jiných konců republiky, se kterými jsem ale v kontaktu, a sleduji jejich progres a jejich cestu. Ohledně toho mého posouvání limitu mě motivuje to, když se mi povede nějaký nový prvek, nebo když udělám vyšší počet opakování než dříve. Nakopává mě to makat na sobě dál a učit se těžší věci a pořád posouvat tu pomyslnou hranici mých možností, která je neomezená a záleží jen na mé vytrvalosti a odhodlání.
Klára Čuříková - vítězka freestylu žen
Kláro, gratulace k prvnímu místu ve freestylu na soutěži Workout Battle Karviná. Jak dlouho
se street workoutu věnujete?
Workoutu, míněno freestylu, se věnuji dva roky. Úplné začátky posilování začaly ještě předtím, než jsem přišla do týmu Street Hard Workers, ve kterém z osobních důvodu už nejsem. Cvičila jsem s kluky z Varů, kde jsem tehdy byla na škole, a jinak mě do týmu, kde jsem se věnovala freestylu, přivedl kamarád Kuba Charvát, kterého jsem znala z předešlého sportu, a to byl parkour.
Co vás na workoutu nejvíc baví?
Momentálně mě na něm baví to, že jak získávám sílu, dokážu udělat pohyb, který jsem do té doby neznala. Baví mě na tom ta síla, hrát si s nohama například v back leveru.
Jaký je nejobtížnější prvek, který umíte? A pak, v Karviné jste předvedla zajímavou otočku na hrazdě, to je zavedený cvik?
To moje vlastní otočka, můj prvek, který nikdy jiný nedělá. (úsměv) Jinak ve freestylu je momentálně mým nejoblíbenější prvkem kristo, které jsem zatím u žádné z holek v neviděla, donedávna to byl i back lever
na jedné ruce nebo front lever na jedné ruce.
V Karviné jste závodila ve freestylu a původně jste byla nahlášená i na weighted, ale z toho jste nakonec odstoupila. Proč?
Z weighted jsem odstoupila proto, že na tuhle disciplínu jako na svou hlavní přijely holky zdaleka, a tak jsem jim nechtěla lézt do zelí. Původně jsem se přihlásila proto, že tam bylo málo účastnic, ale když jich nakonec bylo víc, radši jsem šetřila sílu pro "svou" disciplínu.
Máte v ženském workoutu nějaké své vzory?
Mám vzorem v ČR jsou dvě dívky, a to Katie Weiiserová - neskutečná síla, přítahy na jedné a Veronika Szabóová - síla ve stojkách a straddle planche. Jinak hodně sleduji workouterku, co si říká Russian Red.
Je nějaký prvek, který se toužíte naučit?
Ano, je to front lever.
Jak byste celkově hodnotila závody v Karviné, které byly jejich první akcí vůbec?
Battle v Karviné byl snad za tento rok nejlepší workoutovou akcí. Musím znovu poděkovat trenérovi Karviné a celému týmu za to, že mě tam dostali, původně jsem jet neměla. Atmosféra byla přátelská, necítila jsem se vůbec nijak ohroženě nebo v nebezpečí. Byl to pro mě přátelský, až skoro rodinný battle, potkala jsem tam spoustu lidí, co jsem už skoro rok neviděla. Za mě rozhodně palec nahoru.
Jsou pro vás závody největší motivací na sobě pracovat, nebo ta hlavní motivace přichází odjinud?
Má motivace... dříve to byly závody, ty mě ale zároveň psychicky ničily, připadalo mi, že dřu, ale nikdo to nevidí. Vždycky jsem byla ve freestylu poslední nebo předposlední a hodně jsem se nervovala. Teď jsem se vykašlala na battly a soutěže a snažím se seberealizovat. A je mi mnohem lépe. Hodně mi pomohl s motivací Petr Křovix, který se mnou trénoval a pracoval s mou psychikou. Chtěl, abych si věřila, nebyla ustrašená z toho, jak mě lidi neuznávají na soutěžích, ale jela si to svoje. A právě v tom období, březen 2018 až doteď, jsem se nejvíce zlepšila a stále se snažím posouvat.
Foto č. 1, 2 a 3: PASSIONFASHION MODEL (Lucie Dudíková)
