Martin Štěpánek, Filip Trojovský a Martin Střítecký jsou to nejlepší, co česká crossfitová masters scéna nabízí. Martin Štěpánek z CrossFit Hradec Králové se letos probojoval do druhé úrovně superprestižní celosvětové soutěže CrossFit Games, což byl vynikající úspěch, Filip Trojovský z CrossFit Destiny hltá jednu zahraniční soutěž za druhou a sklánění se pro medaile ze stupňů vítězů už pro něj začíná být rutinou, Martinovi Stříteckému, taktéž z CrossFit Destiny, zase v květnu letošního roku ležel u nohou celý crossfitový Řím, když na Roma Throwdown nechal všechny své soupeře za sebou. Bylo jasné, že když tito atleti dají u příležitosti italského týmového závodu Adriatic Games síly dohromady, bude to "fičák". A taky, že jo. Italové se nedali lehce, ale zlato nakonec přece jen putovalo Čechům.
Sobota 21. července
Na úvod Adriatic Games poslali organizátoři účastníky závodu trochu si zaběhat. A pěkně do terénu. A pěkně na 3 km. "Z toho jsem měl největší strach, protože nejsem úplně běžecký vytrvalec," přiznává Filip Trojovský, který se obvykle jen tak ničeho nezalekne. Závodníci věděli, že běh jim vynese hned dvě skóre, jedno za součet časů všech členů týmu a jedno za čas nejlepšího týmového běžce. "Věděl jsem, že skóre z nejlepšího času týmu bude mít Martin Štěpánek a věděl jsem i to, že Martin Střítecký bude hned za ním. Jo, a taky jsem věděl, že já budu daleko za nimi!" říká s smíchem Filip Trojovský. Měl pravdu. Nejrychleji z týmu trať skutečně proběhl Martin Štěpánek, který ale paradoxně v tréninku běhu moc nedá. "Občas si na běh vzpomenu, takže si dám tak 1x týdně něco mezi 3 - 5 km, ale jinak na trénink mimo tělocvičnu opravdu nemám čas. Běh do kopce mě ale vždycky bavil víc než roviny a zřejmě se zúročily naběhané kilometry z minulosti," míní Štěpánek, který měl v běhu čtvrtý nejlepší čas, ovšem radost z dobrého běžeckého výkonu mu poněkud pokazil fakt, že jeden ze závodníků doběhl pouhou 1
vteřinu před ním. "Měl jsem v kopci dřív nasadit," lituje závodník, který měl kvůli sekundovému zaváhání ještě jinou starost. "Bál jsem se, aby mi za to kapitán nedal přes hubu a nezakázal kafe," směje se hradecký crossfiter s vysvětlením, že Filip Trojovský jakožto lídr týmu byl skutečně přísný.
Jenže Filip měl právě tou dobou při běhu své vlastní starosti, i když nakonec se s ne právě oblíbenou disciplínou popasoval se ctí. "Naštěstí jsme se před závody podle mapky od pořadatele s trasou seznámili a díky její znalosti jsem to pak mohl ve finále narvat a my brali v konečném součtu 4. místo," říká spokojeně Trojovský.
Další workout byl už čistě crossfitový (veslo, kettlebell clean
& jerk, handstand push-ups) a český tým si věřil, že na něm si své žebříčkové pořadí vylepší. A to se opravdu povedlo. Ve workoutu skončili druzí s tím, že nebýt malého zaváhání, mohli být i první.
Poslední sobotní soutěžní úkol měl celkem 9 kol, která obsahovala chůzi po rukou, komplex na hrazdě - 5 pull-ups, 3 chest to bar, 1 muscle bar a na závěr kola čekalo sportovce ještě 4x zvednout ze země na rameno 60kg slam ball. "Náš plán byl, že pokud to bude možné, půjdeme každý co nejrychleji jedno kolo a třikrát," vysvětluje Trojovský strategii, kterou si tým pro workout připravil. Jenže jejich záměr jim nabourala "nepřátelská" hrazda, jak ji označil Martin Střítecký. "Kromě toho, že byla trochu výš než normálně a já na ni nemohl ve finále v 10kg vestě vyskočit, nebyla moc přívětivá ani k Martinovi Štěpánkovi, který si na ní urval dlaň, a proto se mu nepovedlo napoprvé odjet celý komplex
"unbroken", což byla podmínka," vysvětluje Střítecký, který se připravuje pod vedením trenéra Martina Horniaka (FTR Training).
Sám Martin Štěpánek ovšem nehází všechnu vinu jen na hrazdu: "Při komplexu jsem neměl problém dát 5 shybů a 3 chest to bar, ale na muscle-up mám jiný rytmus, a ten se mi nepodařilo vyprodukovat. A pro jistotu hned dvakrát. Takže až napotřetí s tím, že jsme kvůli tomu měli ztrátu 90
vteřin minimálně. Ve workoutu jsme nakonec skončili třetí, což naštěstí nebyla tragédie, ale já
tragický byl," nešetří hradecký atlet sebekritikou.
Jeho zraněná dlaň nakonec nebyla naštěstí takovou komplikací, jak se čekalo. "Měl jsem hrůzu z plavání, kruhů (muscle-upy) i těžkého trhu, ale po odborném lékařském zásahu (namazal jsem si to kalciovkou a na noc přelepil polštářovkou) to ráno ve vodě skoro nepálilo. Na kruhy a činku jsem to celé omotal tejpou a dělal, že o tom nevím. A mozol tu hru přijal," říká se smíchem Štěpánek.
Při rekapitulaci prvního soutěžního dne byl kapitán týmu Filip Trojovský celkem spokojen.
"Končili jsme s jednobodovou ztrátou na druhý tým a čtyřbodovou ztrátou na první tým v pořadí, což vzhledem k tomu, že nás v neděli čekalo celkem 5 workoutů, nebylo vůbec špatné," ohodnotil výkon českého seskupení po první polovině soutěže.
Neděle 22. července
Neděle začínala workoutem, který Filip Trojovský odhadl na největší oříšek dne - 200 m plavání,
následovaných 200m během na soutěžní plochu, kdy jeden člen týmu vždy držel 40kg slam ball na břiše a ostatní členové skákali synchronizovaně angličáky čelem přes osu v počtech 30 - 20 - 10. Už úvodní plavání v moři slibovalo být českým závodníkům slušnou bojovkou. "Naposledy jsem plaval v srpnu roku 2017 u nás na písáku," přiznává Martin Štěpánek. "No a neutopil jsem se," dodává. "Ale nalokal jsem se a dostal na hubu -
miluji "masové" starty. Teď ale přemýšlím, jestli to nebyl ten Filip, protože ve vodě v
té skupině to nepoznáš!" (smích)
Ovšem český tým nakonec "dojel" na něco jiného než na plavání. "Špatná komunikace, nesladěnost týmu, proto jsme skončili pátí," analyzuje Trojovský chyby, kterých se tým dopustil v úvodním nedělním úkolu.
Předposlední soutěžní workout začínal trhem, po kterém následovaly 3 ring muscle-upy, 15 wall ballů a 30 double unders. I zde se počítaly hned dva výsledky, jeden byl součtem nejvyšší trhnuté váhy každého z členů týmu, druhý výsledek byl součet celých kol a opakování. "Silovku jsme vyhráli, v druhém součtu jsme byli tak trochu se smůlou
třetí. Do finále jsme šli s tříbodovou ztrátou na vedoucí tým, ale byli jsme na tom stejně ještě s jedním týmem, takže jsme byli na děleném druhém místě," popisuje další vývoj závodu Trojovský.
Ve finále čekala závodníky štafeta a v ní pro každého 6 shybů, 6 přeskoků přes bednu, 6 dřepů na jedné noze, 6 thrusterů s tlustou osou a 70 kg a 6 toes to bar, to vše s 10kg
zátěžovou vestou. I z tohoto úkolu měly týmy dva výsledky. Čas za první dojeté
kolo a čas za druhé kolo. "Říkal jsem klukům, že celý závod máme tak trochu
smůlu, že nás dělí od lepšího umístění vždy jedno místo nebo jedna sekunda nebo jedno opakování, i když jich tam je
tři sta, a že se to musí otočit. A taky, že jo. Finále jsme nevyhráli, ale byli
jsme dvakrát druzí a skončili se stejným počtem bodů s lídrem soutěže. A jelikož jsme měli 5:4 lepší umístění ve všech WODech a také lepší umístění ve finále, brali jsme poprávu 1. místo," uzavírá spokojeně soutěž Adriatic Games 2018 za celý tým Filip Trojovský.