Reklama:
AKCE: Smart Whey protein 1+1
Nově v moderním sáčkovém balení!
Více zde.

Radikální změna (XV.): "Není to o kilech, která ztratíš, ale o životě, který získáš."

24.859 zhlédnutí
Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Motivace

Radikální změna (XIV.): Ze 120 kg až na soutěžní pódia
[Text: Aneta Landová] Jsem z Prahy, miluji pohyb v horách a přírodu a můj svět se točí okolo zdravého jídla a cvičení. Vždy tomu tak ale nebývalo. V dětství jsem trpěla astmatem, které mě omezovalo v pohybových aktivitách. Léky, které jsem užívala na podporu imunity, měly údajně také svůj podíl na nárůstu váhy. Pokud zavzpomínám na své stravování, vybaví se mi spousta rohlíků, marmelády, sušenek, buchet, smažených řízečků, knedlíků, džusíků a podobně. Výsledek toho všeho nebyl nijak překvapivý. Obezita. To mě samozřejmě velmi často stavělo do nepříjemných situací s dětmi i dospělými. Lidé v našem okolí nám svým chováním neustále nepřímo dávají najevo buď přijímání a sympatie, nebo naopak odmítání. Na základě toho se utváří naše sebepřijetí. Vzpomínám, kolikrát jsem si tak přála být někým úplně jiným, nebo nebýt vůbec.


Podařil se Vám také podobně skvělý výsledek? Chtěli byste i Vy motivovat ostatní čtenáře a čtenářky? Neostýchejte se nám ozvat na redakce@ronnie.cz, budeme rádi! Ukažte, že i Vy jste to dokázali!


Vždy, když si člověk uvědomí, že se mu něco nelíbí, má v podstatě dvě možnosti. Buď udělá změnu ve své hlavě, nebo v životě. Tedy v tomto případě buď přijmout to, čím je, a žít stejně i nadále, nebo začít dělat věci jinak a změnit se.

Která cesta nebo postoj je správně? Těžko říct. Oba způsoby mohou vést ke spokojenosti. Dnes se hodně hraje na to, že člověk by se měl mít rád takový, jaký je. Smířit se a změnu udělat ve své hlavě. Tak přeci nepřipustíš, že je s tebou něco špatně, no ne?! Já jsem ale člověk, který se fyzicky i psychicky snaží formovat podle toho, jaký být chce. Jsou věci, které nezměníme, a těmi nemá smysl se trápit, ale jsou věci, nad kterými tuto moc máme.

A asi už tehdy jsem to v sobě měla. Nesmířila jsem se a začala bojovat. O prázdninách, když mi bylo asi deset let, jsem si vymyslela cvičení, které jsem opakovala každý den (vlastně to byl můj první tréninkový plán, klasicky několik cviků po několika sériích na různé partie) a snažila se omezit sladké. Centimetrem jsem den po dni měřila pokroky. A obvod bříška se skutečně zmenšoval. Podařilo se.

U potíží s váhou to však nikdy není tak jednoduché. Žádné "zazvonil zvonec, konec, lívanec, žili šťastně až do smrti". Jak jsem před časem říkala jednomu pánovi na úvodní konzultaci, když se děsil, že by na sobě měl pracovat půl roku, fyzická forma není televize, abyste ji někde koupili, přinesli domů a hurá, hotovo. Je to každodenní, celoživotní práce. A protože mé stravovací návyky nebyly moc dobré, od třinácti let jsem se opět potýkala s kolísavým nárůstem váhy. Občas jsem se snažila následovat tipy a jídelníčky z časopisů, nikdy to však nikam nevedlo.

Dnes je mi to jasné. Jak mohlo? Následovat nějaké jídelníčky bez znalosti principů je jako chtít dojet autem z Prahy do Brna a myslet si, že k tomu stačí jen volant. Kdykoli chceme produkovat jakýkoli výsledek, musíme se nejdříve naučit postup, jak k němu dojít.

Představte si, že přijdete do nové práce. Hned by Vás posadili ke stolu a chtěli výsledky. Jaké by asi Vaše výsledky byly? Jaká je možnost, že byste dobře plnili očekávání nadřízených? V pracovním procesu nám to je tedy jasné. Musíme poznat firmu, jak co chodí, seznámit se s postupy, určitou dobu se zaučovat a pak teprve můžeme podávat vlastní výsledky. Proč nám to není stejně tak jasné, pokud jde o formování postavy? Proč neustále hledáme nějaké zkratky namísto potřebných vědomostí?

Kromě nevhodného stravování se během dospívání přidaly také alkohol a cigarety. Obecně jsem měla problémy především s velkým množstvím tučných a sladkých jídel. Naprosto mi chyběla míra. Sama jsem si narůstající váhy ani nevšimla a můj tehdejší životní styl mě nenutil takové věci moc řešit. Popravdě, já jsem byla vlastně už přesvědčená, že takto to má být. Že těch pár kilo navíc (ono to bylo třeba i deset, jen byla dobře rozložená) ke mně zkrátka patří a jinak to ani být nemůže. Co se týče pohybu a celkově sportovních aktivit, jediné, čemu jsem se věnovala, byl fitbox asi 1x týdně. Ne, neměla jsem ráda sport. Prakticky vůbec.

Naštěstí si mého způsobu stravování všimnul někdo jiný a jednoho dne ho okomentoval tak nevybíravě, že jsem se nad tím skutečně musela zamyslet. Asi v osmnácti letech jsem tedy začala přemýšlet o tom, co si do těla dávám, a zkrátka se k němu přestala chovat jako k popelnici. Po úpravách jídelníčku se začalo měnit i mé tělo, cítila jsem se lépe, zjemnily se mi chutě a po pár měsících jsem obměňovala šatník za menší velikosti. Za váhový úbytek jsem samozřejmě byla ráda, ale tou dobou to pro mě byl spíš příjemný vedlejší efekt než cílená redukce.

Do výživy jsem se postupně tak nějak zamilovala a zatím mě to nepustilo. Asi zapracovala i další moje vlastnost - zvídavost, která mě nutí rozebírat věci do hloubky, kolem dokola, zkrátka potřeba pochopit, proč a jak co funguje. Baví mě nakupovat a zkoumat různé nové potraviny, které dnešní doba a trh nabízí. Jinak ale fandím hlavně jednoduchosti. Jak se můžete přesvědčit i na mém Instagramu, můj současný jídelníček se skládá převážně z úplně obyčejných, běžně dostupných potravin a jídel, u kterých příprava nepřesahuje 30 minut - času je málo a život je krátký na to trávit ho u plotny.

Co bylo dál, to už si většina z Vás umí představit. Jak změníte stravování, změníte přístup i k dalším aspektům života. Změníte se uvnitř. Začala jsem se také věnovat více sportu. Chodila jsem na různé lekce tance, jógy a dalších cvičení. Až ze mě, člověka s averzí ke sportu, byl najednou člověk, který potřeboval sport alespoň 3x týdně.

V té době jsem jezdívala na zimu pracovat do zahraničí a tak trošku jsem měla obavy, zda tam bude možnost aktivit, na které jsem byla zvyklá. Řešení? Rozhodla jsem se připustit, že bych navštěvovala nějaké to upocené fitko.

V Praze jsem si vzala pár lekcí s trenérem, shodou okolností to bylo ve Fitness Ronnie.cz ve Vršovicích, a nechala si od něj sestavit základní tréninkový plán. Příležitost chodit na lekce v zahraničí opravdu nebyla, a tak jsem se začala s fitkem kamarádit. Trenér párkrát zafungoval jako on-line nápověda přes messenger, když jsem měla nějaké otázky k tréninku, a po čase jsem chodila cvičit téměř denně, někdy i dvakrát. To Vám byla stejně zvláštní posilovna. Vybavená super, ale plná trenérů, co by sami potřebovali trenéra. Ještě dnes mi vrtá hlavou, jestli tam pracovali zadarmo nebo co v tom bylo za fór.

Když jsem se vrátila do Čech, už jsem si automaticky hledala domeček s činkami, kde bych mohla pravidelně pokračovat. S posilováním jsme se skamarádili natrvalo.

Začala jsem se zajímat o výživu ve vztahu k formování postavy. Energie, živiny. Pročítala jsem internetové články, sledovala videa a radila se s lidmi on-line i off-line. Začala jsem vidět jídlo v číslech. To bylo překvápko. Z této doby mám jeden podstatný poznatek. Věřím, že pro čtenáře Ronnie.cz je to samozřejmost, ale opravdu si to spousta lidí neuvědomuje a jsou z toho překvapení. To, že jíte zdravě, ještě nezaručuje, že nepřijímáte víc energie, než potřebujete.

Velmi mě posunulo také přátelství a později vztah s mým tehdejším přítelem. Řekněme, že mi pomohl nastavit správný přístup k tréninku. Sama tu změnu popisuji tak, že jsem přestala "chodit do posilovny" a začala "posilovat". Zároveň bylo hodně zábavné řešit s ním jako s výkonnostním sportovcem výživu právě z pohledu vytrvalostních výkonů.

A tak přišla doba počítání, krabičkování, měření a výsledek se skutečně dostavil. Poslední změna ve stravování přišla po dalších pár letech minulý rok v květnu, kdy jsem objevila intermittent fasting neboli přerušovaný půst a neskutečně si tím zjednodušila život. Jak to bylo se mnou a přerušovaným půstem si můžete přečíst zde.

K současné formě jsem došla velice pomalu, postupně a prakticky bez využití výživových doplňků. Šatník jsem za menší velikosti během let obměnila několikrát a k většímu oblečení jsem se zatím nikdy nevracela.

Pokud bych měla tuto téměř desetiletou cestu shrnout, řekla bych, že klíčem k úspěchu jsou správné znalosti a motivace. Motivaci může mít každý jinou a žádná není špatně. Podle mě je důležité, aby vycházela z Vašeho nitra a měla sílu udržet Vaše činy v souladu s tím, čeho chcete dosahovat. Mojí hlavní motivací je vděčnost a zodpovědnost.

Nevnímám zdravé tělo jako samozřejmost. Lidé mají různá postižení, ať už vrozená, nebo získaná, různá vážná onemocnění… Já cítím vděk, a tím pádem také zodpovědnost se co nejlépe starat o zdravé tělo, které mám to štěstí mít. Nejde pouze o výživu a sport, ale celkový životní styl. Především míra stresu, kterou se necháme ovlivnit, a spánek, který si dopřáváme.

Sdílení

Ve svém okolí jsem se občas setkávala s lidmi, kteří si přáli změnit svůj vzhled, ale realizaci volili jaksi nešťastně. Poradit si však nedali. Dívala jsem se na jejich zbytečné trápení s postupy, které jim nesedí. Smutné bylo, když nešlo o nějaké samostudium, ale následování rad jakýchsi poradců. Tohle zneužívání důvěry mě rozčilovalo.

A opět tu byly dvě možnosti. Nadávat a být naštvaná, jak to v té výživě chodí, nebo s tím něco dělat. A tak jsem se rozhodla nabídnout své zkušenosti, znalosti a přístup lidem, kteří touží po změně. Nezůstat jen sedět a nadávat, ale přispět svým málem ke zlepšení situace.

Ukázat lidem, že nepotřebují žádného poradce, že stačí porozumět některým věcem a mohou být doživotním poradcem sami sobě. Umožnit komukoli naučit se vše potřebné pro dosažení vzhledu dle jeho představ a pevného zdraví.

Já jsem na své cestě potkala člověka, který mě dokázal motivovat vlastním příkladem. Mohla jsem s ním probírat téměř vše, co mě zajímalo ohledně jídla i tréninků. Mohla jsem s ním sdílet pokroky a filozofovat nad postupy. Tento vztah mě velmi obohatil, posunul a nasměroval na správnou cestu. Uvědomuji si proto, jak významné je mít vedle sebe někoho zkušeného, na koho se člověk může obrátit, a také, jak důležité je opravdu dlouhodobě vytrvat. Možná proto vidím jako nejefektivnější postup spolupráce formu koučinku. Ten totiž dává prostor jak pro předání potřebných znalostí, tak i průběžné sdílení pokroků a potřebnou podporu pro udržení motivace.

Čas na formální vzdělání - kurz

Přestože k práci výživového poradce není potřeba žádného oprávnění nebo vzdělání, zodpovědnost mi jasně říkala, že bude dobré si znalosti, které jsem za uplynulých 9 let nasbírala, ověřit, shrnout a prohloubit pomocí rekvalifikačního kurzu a poskytnout tak klientům určitou záruku kvality. Ze všech možných institucí a možností, které v ČR jsou, jsem nakonec vybrala prezenční kurz od Fitness akademie Ronnie.cz, což zpětně hodnotím jako velmi šťastnou volbu. Poznala jsem zde skvělé lidi a získala mnoho cenných znalostí. Co jsem na kurzu mimo jiné zjistila, bylo, že mě výživa a její studium skutečně baví, a nyní uvažuji nad pokračováním na VŠ u nás nebo v zahraničí.

Během různých školení i praxe jsem měla v uplynulých měsících možnost poznat mnoho jiných certifikovaných výživových poradců z celé republiky a vytvořit si tak určitý přehled o úrovni dalších kurzů i škol se zaměřením na výživu. Můj subjektivní dojem je, že kurz Ronnie.cz byl díky přednášejícím opravdu velmi kvalitní a informačně hodnotný. Zpětně jsem moc ráda, že jsem si vybrala právě tento kurz.

BodyWork Zone

Jakýmsi heslem projektu BodyWork Zone, který jsem založila a v rámci kterého se zabývám výživovým poradenstvím, je "enjoy being yourself", což chce říci doslova "užívej si bytí sebou samým". Jakkoli krkolomně to zní, vystihuje to velmi přesně celou podstatu projektu a celkově toho, co se snažím lidem předat. Jednoduše to lze vyjádřit hezky česky také slovy "užívej si to, že jsi". Vzpomínáte, co jsem psala na začátku článku o svém dětství? Dnes bych neměnila, přestože můj život byste určitě nehodnotili jako ideální. Pro mě ideální je. Se všemi překážkami, bolestmi i radostmi. Jsem ráda, že jsem právě sebou.

Celkem dobře to také vyjadřuje slogan "není to o kilech, která ztratíš, ale o životě, který získáš". Pointou celého projektu je tedy zvyšování kvality prožívání každodenního života. Stejně tak jako ukázat, že pracovat na sobě a starat se o sebe je zábava, nikoli dodržování hromady pravidel a omezení! Máme možnosti i znalosti, které lidstvo dosud nikdy nemělo. Podmínky pro to dobře se o sebe starat nebyly nikdy tak příznivě nastavené jako dnes. Využijme jich!

Závěr

Co mě dostalo k současné formě aneb co hodnotím jako klíčové? Postupná a velmi pozvolná změna životního stylu, která zahrnovala:

  • minimalizaci průmyslově zpracovaných potravin a cukru
  • konzumaci kvalitních, nutričně hodnotných potravin
  • zařazení pravidelné pohybové aktivity a posilování
  • počítání živin a kalorií
  • přerušovaný půst

Díky za možnost sdílet s Vámi můj osobní příběh, který samozřejmě zdaleka nekončí. Neustále je co se učit a zlepšovat. Cesta je zkrátka ještě dlouhá. Pokud by ji měl někdo zájem sledovat, najdete mě na Instagramu.




Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2024 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2024 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu zakázáno.
MAGAZÍN OBCHOD AKADEMIE
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie