Pelhřimovský festival rekordů ozdobil nevšední sportovní výkon

[Text: Luboš Novák st.] Opět po roce o druhém červnovém víkendu vypuklo na pelhřimovském náměstí rekordní šílenství. Jeden pokus se však letos od ostatních dost vymykal. V centru města svištěl celých 24 hodin typický šelest veslovacího trenažeru. Parta okolo místního sportovce Luboše Nováka se pokusila o vytvoření českého rekordu ve veslování na veslařském trenažeru na 24 hodin. Jak asi už tušíte, nebyla to žádná procházka růžovým sadem, ale v tomto případě hrála dominantní roli fyzická kondice, psychická odolnost a nezměrná vůle potrápit své tělo na maximální výkon v průběhu celého dne.

Abychom Vám přiblížili, co takový pokus o rekord obnáší, zeptali jsme se dvou přímých aktérů Luboše Novák a Honzy Březiny, kteří měli celou sportovní akci pod palcem.

Luboši, jak tě vlastně napadlo veslovat na trenažeru, když máš za sebou fotbalovou minulost, posledních 12 let jsi především atlet a v posledních letech i crossfiter.

Luboš Novák: Já jsem v podstatě soutěživý typ, víc mě baví závodit než nudně o samotě trénovat. A když mnoho let sleduji, co se na rekordech předvádí, napadla mě myšlenka představit početnému obecenstvu nevšední sportovní výkon, který se jen tak na veřejnosti nevidí. A když jsem zjistil u Agentury Dobrý den, že veslování na trenažeru je v Čechách proti světu, alespoň co se týče rekordů, pole téměř neorané, nadchnul jsem se pro to a šel do toho.

Myšlenka je jedna věc, ale přetavit své sny do reality je diametrálně odlišné. Zvlášť když stále aktivně sportuješ, máš rodinu a musíš chodit do zaměstnání. To bylo vše jen pouze na tobě?

Luboš Novák: Rozhodně ne. To bych ani sám nezvládnul, i kdybych měl mnohem více času. Měl jsem ale velké štěstí, že se mi podařilo najít partnera, který se také pro tuto akci nadchnul.

Ten partner, který akci podpořil, má sídlo až v Praze. Proč její zakladatel a zároveň spolumajitel Honza Březina napřimil své aktivity do města rekordů?

Jan Březina: Je to úplně jednoduché. Máme sice sídlo v Praze, ale většina našeho týmu a trenérů je z Pelhřimova a okolí. Také jsme chtěli podpořit kluky z Agentury Dobrý den v propagaci festivalu a našeho města Pelhřimov. Dokonce se do naší veslovací výzvy zapojili partneři z Nového Zélandu a poslali nám svou zdravici na festival, z toho jsme měli velkou radost!

Jak jsem zaznamenal, vaše vzájemná spolupráce vygradovala během půl roku až k tomu, že jste se svým kolegou Martinem Jahodou rekord také odveslovali. To vás to opravdu vzalo tak za srdce?

Jan Březina: Jsme s Martinem sportovci, máme rádi výzvy a v neposlední řadě jsme velcí fanoušci veslování. Ondra Synek je také dlouhodobý ambasador našeho projektu, a tak naše aktivní účast byla naprosto přirozená.

Zajímalo by mě, proč firma, která se zabývá sice sportem, a to v oblasti práce s nejmenší mládeží, jde do takové, promiňte mi to slovo, bláznivé a nejisté akce?

Jan Březina: Chceme motivovat děti ke sportu a veslování je krásný sport. Propagace sportu je naším cílem a měli jsme obrovskou radost z velkého zájmu veřejnosti během festivalu o veslování na trenažeru a toho množství dětí, které do toho šly naplno. To nás i při našem veslování neuvěřitelně motivovalo.

Jak jste si rozdělili kompetence v organizování rekordního pokusu?

Jan Březina: Jednoduše, Luboš Novák měl na starosti všechno a my jsme mu jen pomáhali.

A nyní již k samotnému rekordu. Proč 13 lidí a proč smíšený tým?

Luboš Novák: Při rekordech v zahraničí jsou i početnější skupiny. Já jsem měl vizi, aby to nebylo takové polechtání těla. Myslel jsem především na sportovní výkon, který bude už něco opravdu znamenat. A proč smíšený? Výkony smíšených týmů mají větší prestiž. Kvalitně veslujících žen je pomálu, i proto jsou v těchto pokusech rekordy v menšině, ale zato jsou více ceněné. A tou cestou jsem se chtěl vydat.

Jak sis vybíral lidi, kteří byli ochotni podstoupit tuto tvrdou řeholi a o nichž jsi byl aspoň trochu přesvědčený, že tě snad nezklamou?

Luboš Novák: Když už bylo jisté, že se pokus uskuteční, své typy jsem pochopitelně v hlavě nějaké měl. Trvalo však skoro měsíc, než se to vše uzavřelo. Jsem rád, že oslovení jedinci na to bez nějakého dlouhého přesvědčování kývli. Od té chvíle věděli, že se musí systematicky pravidelně připravovat, aby to se ctí zvládli. A bylo jen na nich, jak k tomu přistoupí.

Přibliž nám, kdo tvořil tým?

Luboš Novák: Až na Martina Jahodu jsou všichni z Pelhřimova či jeho vzdáleného okolí. Kromě třech všechny dlouhodobě znám. Jen Tadeáš Vítek a Jitka Mrázková přišli na doporučení členů z týmu a skvěle mezi nás zapadli lidsky i sportovně.

Co všechno se musí zajistit, aby byl rekord uznán?

Jan Březina: Musíš především navštívit Agenturu Dobrý den, která má české rekordy pod patronací. U nich zaplatit poplatek, vše dojednat a zjistit, co to všechno obnáší. Vytvořit potřebné zázemí na odpočinek, stravování, ubytováni atd. Pochopitelně musíte mít k dispozici certifikovaná vesla firmy Concept 2, na kterých se tyto rekordy veslují a následně registrují. My měli bezplatně v rámci reklamy od firmy Concept celkem zapůjčeny tři kusy, jeden byl závodní, jeden tréninkový a zároveň jako případná rezerva a ten třetí byl k dispozici pro veřejnost, aby si mohla vyzkoušet, co vlastně veslování obnáší. Pojali jsme to formou soutěže, případní odvážlivci si zkusili zaveslovat 500 m na čas. Přišlo jich během celého dne téměř 200, z toho polovina byla děti, a to nás také velmi potěšilo.

S jakou strategií jste do samotného pokusu šli?

Luboš Novák: Zkušeností moc nikdo neměl. Po vzájemné úvaze jsme si stanovili cílovou metu 360 000 m. Zvolili jsme jednotlivá střídání po půl hodině s tím, že musíme udržovat tempo v rozmezí 1:55 až 1:57 na 500 m (muži) a 2:08 až 2:10 ženy. Vycházelo to tak, že muži pojedou plná 4 kola, ženy jen 3. A po noci se ukáže, jak jsme na tom fyzicky a kolik se nám podařilo ujet. Na základě toho se rozhodneme, jak budeme dál pokračovat.

Přibliž detailněji čtenářům, jak pokus probíhal, co jste jedli, jak odpočívali a jak to vše nakonec dopadlo?

Luboš Novák: Dopadlo to nakonec dobře, ale závěr byl velmi hektický a náročný. Odjeli jsme plně tři série (doba 6,5 hodin) po půlhodině a vesměs byly výkonově zcela vyrovnané. Nejrychlejší byla ta první s najetými 96 761 m, druhá měla 96 282 m a třetí 96 275 m. V tu chvíli ale bylo jasné, že meta 360 000 m se nám vzdaluje. Poslední čtvrté kolo jsme střídali již po 15 minutách, aby se zvýšilo tempo, což se také podařilo, ale stále nám hodinu před koncem chybělo ujet 20 182 m. Do této doby jsme veslovali průměrem 14,77 km za hodinu, a jak vyplývá ze statistiky, znamenalo posledních 60 minut drasticky přidat a veslovat průměrem přes 20 km. Střídalo se nás v závěru už jen devět, již bez holek, intervaly střídání se zkrátily na 3 až 5 minut. Famózní závěr se podařil a konečný výsledek rekordu činí 361 155 m, to znamená průměr 21 313 m za hodinu. Jen pro dokreslení, tepová frekvence většiny z nás stoupala tu poslední hodinu při maximálním výkonu až k hodnotám 170 až 180. Pitný režim v tomto vedru a nasazení nebylo radno podcenit. Jedlo se především hodně melounů, jahod a jiného ovoce. K jídlu byl silný vývar a těstoviny se zeleninou a kuřecím masem. No a odpočinek na lehátkách, na masérském stole, popřípadě krátký spánek přímo na místě, u místních doma nebo na hotelu. K dispozici byl masér a fyzioterapeut, kterého jsme ve druhé části dne plně využívali.

Jak jsem se přímo na místě přesvědčil, podpořit vás přišlo při rekordu několik sportovních osobností.

Luboš Novák: Na webové stránce 90vterinbolesti.cz, která je mimochodem stále dostupná, nás podpořili na dálku fotbalový reprezentanti Matěj Vydra a Daniel Pudil, hokejový reprezentant Libor Šulák si i zavesloval, a to velmi zdařile. Na samotný rekord se přijel podívat Matěj Vydra a pochopitelně nechyběl ani pelhřimovský rodák, hokejista Libor Šulák. Moc si ceníme podpory Ondřeje Synka, který nám poslal selfie s motivujícím textem.

Základ rekordu ve veslování na 24 hodin jste pro Českou republiku úspěšně položili. Zkusíte to někdy opakovat, nebo vám už v hlavě koluje úplně jiná výzva?

Luboš Novák: Držím se hesla nikdy neříkej nikdy. Teď bezprostředně po pokusu nám v hlavě už nějaké myšlenky kolují, trochu jsme se nyní namlsali, a tak se nechte překvapit, s čím za rok snad zase přijdeme.

Chcete na závěr oba ještě něco dodat?

Luboš Novák: Já bych chtěl poděkovat celému týmu, byli jste skvělí a rád se ještě s vámi potkám na podobných akcí. Bez SportAnalytiku by celkové zajištění bylo velmi těžké, i jim jsem nesmírně vděčný. Firma Concept nám velkoryse zapůjčila hned tři trenažery, bez nich by prostě rekord nepadl. Kvalitním oblečením nás vybavila firma Under Armour - Store a potřebné podmínky pro rehabilitaci a odpočinek zajistili po celou dobu akce Beachwell Pelhřimov. V neposlední řadě děkuji i Agentuře Dobrý den, že nám umožnila tento sportovně bláznivý nápad snad i k jejich spokojenosti realizovat.

Jan Březina: Přál bych si, aby to u našeho rekordu neskončilo a veslování bylo ještě populárnější sport, než je nyní. Budu rád, když někdo naši pomyslně hozenou rekordní rukavici zvedne a pokusí se o svůj veslařský rekord. Tím bude naše myšlenka stále žít.