Reklama:

Heroes Race (Hradec nad Moravicí) 2018 - reportáž a fotografie

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Soutěže

V sobotu 9. června proběhl další ročník extrémního závodu Heroes Race. Místem činu byl opět Hradec nad Moravicí a na start se postavilo přes 800 hrdinů. Závod otestoval nejen kondici a sílu všech závodníků, ale hlavně jejich odhodlání a psychiku. Tento ročník byl opravdu velmi náročný a nejeden závodník na trati chytil křeče. Pravý hrdina se ale nikdy nevzdává a jde si za svým cílem! Chcete vědět, jaké to bylo a zda byste to zvládli i Vy?

Tři, dva, jedna... start!

Adrenalin roste každou sekundou odpočtu a mně se vrací útrpné vzpomínky z loňského roku. Hned ze startu na nás čeká první překážka. Tou jsou jak jinak než nabýčení ostravští Steelers, kteří se nám snaží znesnadnit start. Po rozražení stáda ragbistů probíháme uličkou k ostnatému drátu. Aby to pěkně klouzalo, tak za doprovodu hasičů. Hned na první překážce ztrácím své startovní číslo a to mě přivádí na myšlenku, proč nezavedou všude samolepící čísla na trička. Ostnáč tentokrát nemá konce a zase se chytám zadkem o šortky. Aktivista z řady hasičů mě rázem střílí do zadku hadicí a konečně se vymotávám. Za toto osvěžení ve vedru, které v sobotu bylo, jsem byla vážně vděčná.

Na plátěné síti se bohužel potkávám s nějakým tlouštíkem, který mi dost znesnadňuje její přelezení. Nejsem sice muší váha, ale kdybych nepočkala, až přeleze on, tak letím dolů hnedka. Z dáli už vidím monkey bar složený z gymnastických kruhů a následně rovných madel. Kruhy zvládám levou zadní, ale ta madla jsou pro mě dost oříšek - pro mě to znamená prvních 20 angličáků. Dostávám se k lomené zdi, vysoké tak 4,5 metrů. Ptám se, jestli můžu dělat rovnou angličáky, ale dobrovolník i přítel mě z dálky motivují, ať to aspoň zkusím. Rozbíhám se, první pokus - bum, držka. Chvíli vydýchám a rozběhnu se znovu. Nahoře na mě čeká pomocná ruka, a tak se mi daří překážku překonat (tímto velký dík neznámému gentlemanovi, který pomohl snad čtyřem lidem a musel se tím neskutečně vyčerpat).

Po přelezení tatrovky (kterou mimochodem spousta lidí obešla bez povšimnutí dozoru) a šikmé stěny nás cesta směřuje do řeky. Chvilku se brodíme pod most k dřevěným hranatým tyčím, které musíme vyšplhat. Zdá se to být těžší, než skutečně je - ani nevím jak, ale najednou jsem nahoře a můžu běžet dál, paráda. Dostáváme se zase na pevninu k další překážce, kterou je ručkování přes dřevěnou desku. Pro mě celkem jednoduché, ale spousta lidí tam angličákovala, hlavně ženy. Přichází na řadu bradla. Volím dobrou strategii, ale ve třetině mi ujíždí loket a těsně před koncem padám na zem. Jako by toho nebylo dost, při trestných angličákách si propíchnu ucho stéblem trávy (potvora jedna tvrdá). Krev mi neteče, základní životní funkce zachovány, tak běžím polohluchá dál.

Opodál už vidím svou oblíbenou překážku - kameny. To si takhle vyberete nějaký pěkný kámen místo kabelky a s ním proběhnete kolečko přes nerovné kameny v zemi. Pak na mostu vytahuji z řeky pneumatiku, která je mimochodem těžká jako varixy na nohách, protože s ní tahám i polovinu řeky. Bolest ucha neustále graduje a zhoršuje se mi alergie, tak začínám mít obavy, že budu muset závod ukončit. Tyto myšlenky jsou ale hned ukončeny další překážkou, která mi ukázala, že existuje něco bolestivějšího a horšího než propíchnuté ucho. Svázali nám ruce, na záda dali těžkou brašnu a šup s tím nahoru. Ta trasa do kopce snad měla opravdu kilometr, nekecám - musela jsem si začít v duchu zpívat, abych nemyslela na to utrpení. Cesta dolů nebyla o moc lepší, když jde člověk blátivým a nerovným terénem bez možnosti se jakkoliv čehokoliv přichytit.

V této chvíli vypínám veškeré mozkové funkce a zapínám beast mode přežití. Po druhé občerstvovačce už přestávám vnímat a jen běžím od překážky k překážce. Když se po několika kilometrech dostávám k závěrečným překážkám, chci se začít radovat. To bych taky udělala, kdyby jednou z těch překážek nebyla chůze na chůdách. Skoro na konci tedy ještě dělám z posledních sil angličáky. Tentokrát mám aspoň štěstí při hledání medaile ve vodě. Poslední kilometr se vleče rychlostí slimáka a kvůli křečím z vody musím zařadit indiánský běh. Tímto tempem se sunu k předposlední překážce - bahenní jámě. Jáma ale není jedna, ale hned čtyři, a to pěkně hluboké. Jsem tak vysílená, že chci zaškrtit všechny kolem sebe a řvát, ale ani na to už nemám sílu. Pak zjistím, že poslední překážka je konstrukce z vodorovně postavených dřev v různé výšce, které se musí přelézt spodem a pak vrchem. Kdo toto vymyslel, si asi nezkusil uběhnout celý závod. Všechno je už mokré a ubahněné, tak si ještě dávám trestný okruh a klušu do cíle. V cíli už se jenom mazlím s trávou na zemi a snažím popadnout dech. Přes tu všechnu bolest a utrpení jsem na sebe pyšná, že jsem to zvládla a nevzdala jsem to, protože to překonání sebe sama je ten moment, kdy se posouváte dál!

Hodnocení závodu

Samotný závod byl perfektní jako vždycky. Nemám slov, každým rokem je to lepší a lepší. Tentokrát přibyla spousta nových překážek, musím říct, že dost náročných. Velmi kladně hodnotím to, že jsou překážky originální a organizátoři se je snaží pokaždé něčím vylepšit. Perfektní je, že se na Heroes Race střídá voda, souš, bahno, rovina i kopce (těch tentokrát bylo požehnaně).

Organizace a zázemí

Osobně musím říct, že organizace mi moc nesedla. Na Heroes Race jsem byla už třetím rokem a registrace závodníků při příjezdu je absolutně nezvládnutá. Při našem příjezdu se vytvořily dvě fronty u stánku s registracemi a nikdo nevěděl, zda stojí ve správné řadě. Po třicetiminutovém čekání přišla paní a nalepila u naší řady cedulku s nápisem "přeregistrace a nová registrace", tedy celou dobu jsme čekali ve špatné řadě. Naštěstí jsme byli odbaveni i tak, ale tato situace by se měla řešit a do příště vylepšit. Také chyběly stánky s občerstvením pro doprovod závodníků. Vzhledem k tomu, že delší závod trval přes 2 hodiny, není v areálu prakticky jak se zabavit. Pozitivně však hodnotím a musím ocenit stánek Dr. Max, který nabízel závodníkům i jejich doprovodu rozpustné magnesium, opalovací krémy a repelenty.


Heroes Race (Hradec nad Moravicí) 2018 - výsledky

Nejlepší muži
p.jménočas
trasa 13 km
1.Jiří Vacík 1:40:18
2.Pavel Hrdina1:42:40
3.Peter Ceniga1:46:30
trasa 7 km
1.Tomáš Suszka 1:03:03
2.Josef Babák1:07:42
3.Jiří Klíma1:10:03

Nejlepší ženy
p.jménočas
trasa 13 km
1.Zuzana Šašková 2:13:29
2.Veronika Vytinová 2:29:05
3.Lucie Badalíková 2:33:27
trasa 7 km
1.Zuzana Šašková 1:19:05
2.Renata Buhlová 1:19:42
3.Ladislava Jeřábková 1:25:05


Heroes Race (Hradec nad Moravicí) 2018 - fotogalerie



Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2018 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2018 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra