Šedesátá léta v naší zemi představovala období politického a společenského uvolnění spojeného s tvůrčím rozmachem v oblasti filmové tvorby, literatury a nastupující bigbítové generace stále méně omezované direktivy komunistické strany, které - jak se zdálo -
"docházel dech" a chtě nechtě podléhala volání veřejnosti po svobodě projevu, umělecké tvorby - tedy zrušení cenzury a dalších atributech demokratické společnosti. Společenský proces
"socialismu s lidskou tváří" v období Pražského jara byl brutálně ukončen
okupací vojsky Varšavské smlouvy. Pro většinu mladých lidí dnes pouze
učebnicová záležitost, která je v tom lepším případě zprostředkována
legendárními filmy z tohoto období, pro nás starší trpká až tragická
životní zkušenost. To vše si koneckonců budeme připomínat v příštím roce,
který bude na historické a doslova přelomové "osmičky" velmi bohatý.
Ano, i pro náš sport mají šedesátá léta v bývalém Československu zásadní význam. V roce 1964 se konala první kulturistická soutěž
"O Cenu Mladé gardy" v Bratislavě, vytvořila se komise kulturistiky spadající pod vzpěračský svaz a to nejdůležitější - v roce 1968 se konalo první mistrovství ČSSR, vznikl již samostatný svaz a o rok později jsme vstoupili jako první socialistická země do IFBB. Vše podstatné po organizační stránce bylo tedy učiněno právě v šedesátých letech.
Otočme ovšem glóbusem tak o 180 stupňů a přesuňme se v místě a čase do šedesátých let na západní pobřeží Spojených států. Uvidíme surfaře prohánějící se na vlnách a uslyšíme hudbu Beach Boys, která ke kalifornským plážím
neodmyslitelně patří. Ale to není zdaleka vše! Ve dnes již mýty opředené venkovní posilovně na Muscle Beach ve Venice se potí desítky kulturistů za velkého zájmu přihlížejících. Mezi nimi naprosto nepřehlédnutelný vysoký dlouhovlasý blonďák, který budí snad největší pozornost - Dave Draper! Představoval předchůdce Arnolda a byla to zásluha Joea Weidera, který
v něm se svým neomylným instinktem rozpoznal mladého mohutného muže, který se ideálně hodí před objektiv fotoaparátu, aby propagoval prodej činek a proteinových koncentrátů - a tak ho pozval na západní pobřeží. I když to vypadá, jako by se na plážích Santa Monica snad narodil, vždyť představoval doslova archetyp kulturisty západního pobřeží (o tom svědčí i jeho přezdívka
"Blond Bomber"), tak pocházel z tisíce kilometrů vzdáleného New Jersey.
Jeho sportovní kariéra byla doslova raketová, již jeho druhá soutěž představovala zisk titulu Mr. America IFBB 1965 (ve třiadvaceti letech!), o rok později se
dokonce stal Mr. Universe a v roce 1967 se postavil bok po boku nesmrtelnému Sergiovi Olivovi na soutěži Mr. Olympia. Svoji krátkou kariéru ukončil v roce 1970 vítězstvím na Mr. World v pouhých 28 letech… Proč tomu tak bylo, je možné vysvětlit jeho spíše introvertní povahou, která se necítila příliš dobře v záři reflektorů. Kulturistiku miloval, byl fanatik tvrdého tréninku (s čímž se ostatně v následujícím textu seznámíte), ale soutěže ke svému životu nepotřeboval.
Přesto se svým výjimečným zjevem zapsal do povědomí miliónů kulturistických fanoušků a stal se jejich vzorem. Bylo by s podivem, kdyby unikl pozornosti filmových producentů, ale filmovou hvězdou se nestal, i když o to usiloval - ještě nenastal čas pro Conany a
terminátory… Snad jeho nejvýznamnějším počinem byla role svalnatého přítele krásné Sharon Tate ve filmu z roku 1966 Don't Make Waves ("Nedělejte zmatek"), uvedeného dokonce v naší televizi pod názvem
"Holá skutečnost" (hlavní role Tony Curtis a Claudia Cardinale). Dále se objevil v několika seriálech a menších rolích, tím jeho nijak oslnivá kariéra skončila.
Kromě kulturistiky miloval práci se dřevem, a tak se v jeho následné životní kariéře věnoval výrobě nábytku na zakázku. Ovšem začal mít problémy s alkoholem a drogami, ale i ve svém nejhorším životním období stále trénoval 4 až 5 dní v týdnu přinejmenším 75 minut. Právě kulturistika ho podržela před pádem na samé dno společnosti. Tyto problémy překonal a opět se začal věnovat tomu, co uměl a miloval nejvíce. Začal provozovat nejprve jednu a poté dvě pobočky World Gymu v Santa Cruz v Kalifornii, psal knihy o kulturistice, zkoušel prodávat doplňky výživy a posilovací přístroje, vše přes jeho webové stránky IronOnline, na kterých šířil své originální názory o kulturistice. Jeho dosavadních 75 let života (kterých se dožil letos v dubnu) bylo tedy velmi pestrých, naplněných nejenom úspěchy, ale i řadou těžkých životních situaci, které i díky kulturistice dokázal překonat.
Jeho trénink byl tvrdý, rychlý a těžký a se svým sparing partnerem Dickem Sweetem se stále provokovali k lepším výkonům - jako by se snažili v každé sérii ustanovit nějaký nový rekord, ať již se to týká síly, nebo vytrvalosti. Tempo tedy bylo opravdu vražedné, protože jakmile se vydýchali, tak nastupovali k další sérii.
To trvalo neuvěřitelné tři hodiny, v jejichž rámci odcvičili zhruba 80 sérií! Většina dnešních kulturistů by se s takovým tréninkovým nasazením přetrénovala, ale období šedesátých let bylo takovými brutálními tréninky typické - jen vzpomeňme na Arnoldovy programy z tohoto období.
Draper procvičoval každou svalovou partii třikrát týdně, a to tak, že je rozdělil na dvě poloviny. Jeden den zařazoval prsa, záda a ramena a druhý den břicho, biceps, triceps a nohy. Jednalo se o enormní počet sérií, a to 20 až 30 na partii. Svůj trénink ještě zintenzivnil aplikací celé řady myšlenek Joea Weidera, jehož principy uváděl do praxe. Jeho oblíbenými postupy byly supersérie a falšovaná opakování. Draper téměř výhradně používal právě princip supersérií a tímto způsobem budoval své mohutné svaly, ostatně tak postupoval i Oliva.
Pokud začneme jeho 137cm hrudníkem, tak trénink prsních svalů začínal pěti supersériemi bench-pressu s opravdu širokým úchopem v kombinaci s bench-pressem na úzký úchop. Rád zde využíval i princip pyramidy, ale v počtu opakování nešel níže než na 6 až 8. Byl silný jako většina kulturistů té doby a tlačil na lavičce v tomto období své kariéry 204 kg... Není se co divit, vždyť trénoval vedle největších siláků šedesátých let, jako byli Ahrens, Casey a Marjanian. Poté následovalo 5 dalších supersérií.
Spočívaly v rozpažování na šikmé lavici a na rovné lavici s opravdu těžkými jednoručkami, které dosahovaly váhy až 68 kg.
Poté již přešel na procvičování zad, která mimochodem Arnold označil jako nejlepší v té době. Začal pěti supersériemi veslování v předklonu širokým úchopem s pulloverem, který prováděl s nataženými pažemi - u obou cviků nepřekračoval 6 až 8 opakování. Další supersérie, kterou zařazoval, byla opravdu zvláštní a podivuhodná a nazvali bychom ji v naší terminologii kombinací - tlaky za hlavou a shyby širokým úchopem. V těchto pěti supersériích navyšoval počet opakování až na 12, respektive u shybů na hranici možností. Třebaže jeho svaly byly v tomto momentě již opravdu maximálně prokrvené, tak ukončil trénink zad ještě pěti supersériemi přítahů spodní klady vsedě a stahováním horní kladky širokým úchopem. Počet opakování se pohyboval mezi 12 až 15 a
"plavovlasému bombarďákovi" nedělalo problém stahovat kladku se zátěží 136 kg.
Po tréninku prsou a zad měl již ramena, a to zvláště přední delty, docela slušně
"předunavené" díky tlakovým cvikům na prsa, veslování a tlakům za hlavou, a tak začal prvním samostatným cvikem
- tlaky vsedě s kolmou opěrkou. Pracoval s činkami těžkými 48 kg po 6 až 8 korektních opakování. Ovšem poté již přešel ke svému typickému tréninku skládajícímu se ze supersérií.
V případě ramen 5 sérií opravdu těžkého upažování s cheatingem, tedy s dopomocí švihem trupu, kdy používal 27kg jednoručky, bezprostředně následovalo zcela korektní upažování s 13 - 14kg jednoručkami s opřením zad o zeď. Není divu, že jeho deltové svaly patřily ve své době k těm nejmohutnějším…
Druhý tréninkový den začal procvičováním břišních svalů, které se skládalo ze supersérie sedů-lehů na šikmé lavici a z přednožování ve visu. Trénink břišních svalů nijak nepřeháněl, tím se mu podařilo během své kariéry udržet štíhlý pás, a jak známo, v šedesátých letech měl trénink břicha a nohou oproti pažím,
hrudníku a zad sekundární význam. V průběhu tréninku břicha se oprošťoval od rušivých myšlenek, které by mohly snižovat kvalitu následného tréninku paží.
Jeho trénink bicepsů skládající se z 15 sérií, a to po 5 z bicepsových zdvihů s velkou činkou po 6 až 8 opakováních, následovaly střídavé zdvihy s jednoručkami vsedě na šikmé lavici opět po 6 - 8 opakováních a zakončení představovaly Scottovy zdvihy po 8 až 10 opakováních. Nezapomínal ani na předloktí pěti sériemi ohýbání zápěstí s vyšším počtem opakování. V časech jeho vrcholné formy dosáhl obvodu paží 53 - 54 cm, přičemž větší pozornost věnoval tricepsům, které patřily k jeho oblíbeným partiím, téměř vždy je zatěžoval 25 sériemi. Tricepsy procvičoval opět supersériemi, kdy první supersérie se skládala ze stahování kladky (s lanovým adapterem) přes hlavu v předklonu zády ke kladce a ze stahování kladky ve stoji (čelem ke kladce). Pro optimální efekt napumpování upřednostňoval rozsah 12 až 15 opakování. Po těchto pěti supersériích následuje ještě dalších pět supersérií francouzských tlaků vleže s lomenou
EZ činkou a francouzské tlaky za hlavou vsedě s jednoručkou obouruč, a to po 10 - 15 opakováních. Draper vždy považoval za důležité uzavřít trénink tricepsů kliky na bradlech, a to pěti sériemi s vlastní váhou a s takovým počtem opakování,
jakého byl schopen.
Poslední v pořadí byl trénink nohou. U dřepů využíval princip pyramidy, aby co nejvíce stimuloval nárůst svalové hmoty. Pokud pomineme lehké série na rozcvičení, tak se jednalo o 7 nebo 8 sérií dle následujícího schématu:
- 158 kg x 10 opakování
- 170 kg x 8 opakování
- 180 kg x 6 opakování
- 192 kg x 4 opakování
- 204 kg x 2 opakování
- 158 kg x 10 opakování
- 158 kg x 10 opakování
Na dřepy navazovalo 5 až 6 sérií předkopávání a zakopávání s takovou váhou, která mu umožňovala dosáhnout přes 10 až po 15 opakování. Závěr jeho tréninku nohou představovalo 10 sérií oslích výponů po 12 - 15 opakováních s partnerem, který mu seděl na bedrech.
Tak a jsme u konce jeho tréninkového martýria. Jak jsem již napsal, Draper miloval trénink, ale ne závodní pódium, a tak jistě zdaleka nevyčerpal svůj soutěžní potenciál, přestože trénoval v Gold's Gymu i s Arnoldem (ten ho po příchodu do USA velmi obdivoval), Zanem, Columbem a s dalšími nejlepšími kulturisty té doby. Svými sportovními výsledky byl ve stínu jeho úspěšnějších spolucvičenců (vždyť
se všichni dříve nebo později stali Mr. Olympia), ale jeho charisma bylo tak veliké, že plnil stránky, ale i obálky kulturistických časopisů a objevoval se na reklamách mnohem více než kdokoli jiný (opět s výjimkou Arnolda). Už s ohledem na tento
"haló efekt" je dobré si připomenout, že tento legendární muž v historii
kulturistiky se dožil 75 let.
