S přáteli se vydáváme směr Frenštát pod Radhoštěm k registracím na Beskydskou sedmičku, která startuje v noci 1. září. Na místo dojíždíme krátce před 12. hodinou a přidáváme se do fronty. Odbavení závodníků jde ale poměrně rychle. Každý z nás se akredituje, dostane tašku s tyčinkami, startovními čísly, mapkou, kupóny na polévky, rychle si aktivuje čip a do pěti minut má hotovo. Vracíme se tedy ještě na chvíli do Ostravy k záležitostem běžného života.
Sraz jsme si dali opět o něco dříve. Ve 20 hodin se scházíme v restauraci poblíž náměstí Svobody v Třinci, odkud závod startuje. Ještě v pohodlí tepla si dáváme před závodem poslední jídlo, které bylo mimochodem výborné, a kolem 22. hodiny odcházíme ke startu. Počasí nám bohužel moc nepřeje a každou chvíli se střídá mrholení s prudkým deštěm. Všichni ale doufáme, že to přejde. Uděláme ještě společné foto s přátelským týmem (Marcelkou a Radkem) a u startu se přidáváme ke své kategorii Long trasy. Vměstnáváme se do neskutečného množství závodníků (letos jich bylo kolem 3000) a připravujeme se ke startu. Tentokrát nebudu vykládat průběh závodu já, ale poznáte ho očima mého parťáka Honzy Kolkopa, který musel kvůli několika mým zdravotním komplikacím závod doběhnout úplně sám (obrovský respekt).
[Text: Jan Kolkop]
Zbývá pět minut do startu, během kterých probíhá ještě požehnání závodu a zpěv hymny. Déšť začíná sílit a oblékám pláštěnku. Zároveň si uvědomuji, že kraťasy a triko nebyly dobrá volba. Odpočet posledních deseti sekund nám všem zvyšuje adrenalin a ani se nenadějeme a vybíháme. Někteří startují chůzí, my jsme se rozhodli pro běh. Začátek závodu byl totiž postaven zhruba 5 kilometrů před prvním prudkým výšlapem a byla to takřka rovinatá asfaltka, takže bylo potřeba si nahnat někde čas. Na třetí vrchol Travný jsme totiž museli kvůli zákazu CHKO dojít v časovém limitu 3:15. To je 4 a tři čtvrtě hodiny na nějakých 30 kilometrů, a když to tým nestihne, dostává penalizaci 40 minut a musí jít spodním traverzem.
Podpora místních lidí nám navodila skvělou atmosféru hned ze začátku. Je čas na první kopeček - Velký Javorový (1031 m) - a začíná lít jako z konve. Osvětlení z okolí už mizí v dáli a většina závodníků zapíná čelovku. Ve tmě vypadá vše úplně jinak než za denního světla a vidět před sebou prakticky jen světla z čelovek ostatních závodníků je zvláštní pocit. Nevíte, kam jdete, ani kolik Vám toho zbývá na vrchol. Na vrcholu po první kontrolní stanici se plný energie rozbíhám dolů k řece, kde do sebe hodím dva iontové nápoje, a jdu směr vrchol. Čeká mě Ropice. Stále prší a pomalu se začínají dělat zácpy. Z důvodu nového časového pravidla pro vstup na Travný jsem musel vymyslet, jak se dostat nahoru co nejrychleji. Naštěstí jsem v tom nebyl sám a chytám se borce, co jde mimo cestu kapradím a křovím. Je to sice náročná cesta, ale brodíme se co nejrychleji a jedeme jako stroje. Předbíháme ostatní a najednou jsme nahoře na Ropici, kde se dělí trasa na Short a Long. Jdu tedy Long trasu, která pokračuje dále do kopce. Vzhledem k tomu, že je zde obousměrný provoz, nebylo to nic příjemného vidět všechny mašiny, jak se vracejí zpět. Těsně před kontrolním bodem potkávám kamarády z druhého týmu, rychle se odčipuji a běžím za nimi dolů směrem na Morávku.
Na Morávce se pořádně nadlábnu a rychle pokračuji, protože začíná být pořádná zima. Vrchol Travný jsem bohužel nestihl o 10 minut, což mě velice mrzelo. Nedá se nic dělat a musím jít nudným traverzem. Místy usínám, ale po chvíli se proberu a znovu zrychlím. Dostávám se k další stanici - Krásná. Odtud následuje asi pro mě zatím nejdelší cesta na Lysou horu aneb nekončící utrpení. Probíhající svítání mě ještě více vyčerpává a na vrchol docházím snad po třech hodinách. Tam se trochu zotavím a valím směr Ostravice, odkud mě čeká výšlap na druhý nejvyšší vrchol Beskyd - Smrk. Počasí není stále lepší a začíná mi tuhnout stehno. Po cestě dolů uvažuji nad tím, že zvolím na Pustevnách zkratku, protože mě už všechno bolí. Sbíhám do Čeladné a se vším odhodláním, že to nesmím vzdát, pokračuji na Čertův mlýn. Tady už začíná největší krize a mám sto chutí to vzdát. Moje ego mi však říká, ať nebrečím jako holka a nevzdávám to. Bolest je jen v hlavě a jdu proto dál.
Cesta nebere konce a vrchol stále nikde. Po miliónu kroků jsem konečně nahoře. Zde si konečně sundám boty a vysypu z nich binec, co mě tlačí do nohy. Zjistím, že tam nic není, ale moje noha je plná puchýřů, proto mě to bolí s každým krokem. Přede mnou už jsou ale jen dva vrcholy, tak to už musím prostě dát. Není cesty zpět. Už jen sestup na Pustevny a bude jídlo. Na Pustevnách si dávám Kofolu a jdu směrem na Radhošť. Po něm mě čeká nekonečný sestup na Pindulu. Až se tam konečně dostanu, volám kamarádům Marcelce a Radkovi, kteří závod ukončili, aby mě z cíle odvezli domů. Po cestě jim ještě píšu prosbu s objednávkou 2x cheesburger a 2x chickenburger.
Přede mnou stojí poslední kopec a v hlavě mi probíhá jen myšlenka, že to budu mít za chvíli už za sebou. Možná to mi dodává sílu a výšlap je celkem v pohodě. Sice strmé stoupaní, ale právě to mě baví nejvíce. Šlo to hladce, problém byl opět při cestě na traverzu vedoucímu k chatě. Všude tma a mlha, kde i s pořádnou čelovkou je viditelnost asi na 1,5 metru. Nikde nikdo - jen já a mé myšlenky - spadlá větev ze stromu pod náporem větru, že jsem se malém pos*al. Po nekonečném kilometru, který mi trval v té tmě přes půl hodiny, dojdu k chatě a po checkpointu se společně s několika příchozími lidmi brodím mlhou směrem dolů. Prudké klesání střídá asfalt a po nějaké době vylézám z lesa. Tam už stojí fandící dav, který volá, že mi zbývá za tunelem už jen 500 metrů do cíle. Mám neskutečnou radost, že ani nevím, jak s touto informací naložit. Krátce nato potkávám Macelku s Radkem a jejich pejskem, nahodím tempo a běžím k cíli. Najednou mě přestává vše bolet, nahazuji vražedné tempo a předbíhám všechny, co vidím. JDU SI PRO SVÉ VÍTĚZSTVÍ! Proběhnu cílem, tam chytám astmatický záchvat, ale z posledních sil si jdu do finálových schodů pro medaili. Je to tam!
Zajímavosti ze závodu
Letošní podmínky závodu byly opravdu ztížené. Počasí už nemohlo být ani horší, snad mohlo ještě sněžit. Zhruba polovina závodníků proto vůbec přechod Beskyd nedokončila. Mnoho z nich končilo v Ostravici, kde odjížděli autobusem.
V cíli na náměstí požádal jeden ze závodníků svou přítelkyni o ruku. Loni byly žádosti o ruku dokonce dvě, pomalu se to stává tradicí.
Beskydská sedmička 2017 - výsledky
Nejlepší týmy kategorie Long
| p. |
název týmu |
členové |
čas |
| 1. |
Salomon / Suunto |
Stanislav Najvert, Marek Causidis |
12:01:19 |
| 2. |
Eleven-Gasso Run Team |
David Pecina, Roman Košťák |
12:03:38 |
| 3. |
Hybaj Team |
Kamil Bezděk, Marek Novotný |
12:08:37 |
Nejlepší týmy kategorie Short
| p. |
název týmu |
členové |
čas |
| 1. |
Noth Czech Runners |
Ivan Kestler, Ondřej Mazura |
13:41:45 |
| 2. | TOBI sport Frenštát / No sintesi
Racing MTB |
Filip Rek, Matěj Brož |
13:50:04 |
| 3. |
Muscleteam |
Pavel Chládek, Václav Černý |
14:07:05 |
Víte, že...
