Na Mistrovství ČR ve street workoutu 2017 se hrálo o postup na MS

Pražská holešovická tržnice je takový malý ohraničený svět sám pro sebe. Za jeho branami si čutají míčem asijské děti, společenstvo žen, jejichž jazyku nerozumíte, tu společně sedí u prodejního stánku a za rušného hovoru pere zeleň, která se pravděpodobně jí, ale kterou Vy neznáte. Kromě tržnice tu lze najít také celou řadu obchůdků, obchodů i velkoobchodů, lékárnu, divadlo, stánky s občerstvením i sídla firem.... Architekt Josef Srdínka by se asi divil, vidět ten pestrý život v místech, která navrhl pro potřeby Ústředních jatek královského města Prahy.

Kdyby ale trochu pohledal, jedna jatka by tu přece jen našel. V Jatkách 78 se sice zvířata už nevraždí, ale cákance na zdech tu mají. Ne od krve, ale od barev, kterými tvůrci tento industriální prostor určený primárně novému umění pomalovali. Ti osvalení týpci, co se tu potulovali kolem v sobotu 24. června ovšem na umělce moc nevypadali. Ano, občasná tetování vypovídala o tom, že určitý vztah k umění tito lidé asi mají, ale chyběly jim obligátní brýle s tlustými obroučkami a upnuté gatě s kostkatou košilí. Zato kšiltovek otečených kšiltem vzad se tu sešlo hned několik. Časem se ovšem ukázalo, že oproti očekávání to skutečně umělci byli. Jejich uměním, bylo naprosto mistrovské ovládání svého vlastního pohybového aparátu, jejich vystoupení pak bylo tou nejvyšší poctou nejvyššímu, hold vzdaný geniální dokonalosti lidského těla.

To, za čím sem přišli lidé 26. června na Jatka 78, bylo MČR ve street workoutu, kde byl na programu hlavně freestyle. Hlavním tvůrcem celé akce byl Vladimír Vlček, kterého tentokrát organizace MČR potrápila více než jindy. Předem domluvené prostory padly, a tak bylo narychlo potřeba najít prostory nové. Jatka 78 byla ovšem pro akci tohoto typu skvělá volba. Avantgardní syrový interiér příjemně ladil s pohybovým prostředím vzniklým na oprýskaných hrazdách černošského Bronxu, komorní prostor byl velký tak akorát na to, aby mohla happeningová atmosféra pohltit všechny jako velká vyhřátá bublina. Diváci si pohodlně hověli v příjemném přítmí, zatímco závodníci dvou mužských závodních kategorií (do 75 kg a nad 75 kg) a jedné ženské předváděli svá performance za motivující hudební kulisy posílané do éteru DJ Herebym. Těm nejlepším šlo o hodně. Hrálo se o postup na MS v Moskvě s placenou letenkou a ubytováním, takže se každý snažil ukázat ty nejtěžší triky ze svého repertoáru.

"Jakákoliv forma planche nebo maltese je pro mě sci-fi," komentoval s obdivem výkony závodníků hlavní pořadatel Vladimír Vlček, který se sám workoutu věnuje, a na dotaz, jak jde český workout dopředu, spokojeně odpovídá: "Je tu pár lidí, které znám a sleduji dlouhodoběji, a někteří z nich předvedli letos neuvěřitelný progres. Doufám, že to tak bude pokračovat." Vladimír zároveň přiznává, že měl na soutěži favorita, který nakonec nevyhrál. "To je přesně to, proč nikdy nedělám, ani nebudu dělat porotce. Snadno se nechám unést, ale pro dobré hodnocení musí člověk přemýšlet mnohem racionálněji a komplexněji. Z toho důvodu se každý rok snažím do poroty zvát lidi, na které se mohu stoprocentně spolehnout jak v jejich profesionalitě, tak v nezaujatosti a objektivitě."

A porota to skutečně lehké neměla. S dívkami to ještě šlo, účastnice byly jen tři, ovšem v mužích, kde úroveň šplhá rok od roku výš, už to tak lehké nebylo. Po zvážení a posouzení všech výkonů ale nakonec porota rozhodla o vítězích jednotlivých kategorií. Z ženských závodnic získala první místo a postup na mistrovství světa Pavlína Šulistová, která za sebou letos nechala Kateřinu Weisserovou, loňskou vítězku MČR a účastnici MS. V mužích do 75 kg vybojoval první příčku Daniel Hanák, váhovou kategorii nad 75 kg opanoval Petr Skokan.

Vyhlášením vítězů jednotlivých kategorií ovšem závod nekončil, naopak, měl gradovat. Po vloženém závodě na počet muscle-upů s nejvyšší přidanou zátěží a závodě o maximální počet striktních muscle-upů, kterého se zúčastnil dokonce i DJ, následoval battle, ve kterém se měli vítězové obou mužských váhových kategorií utkat o postupové místo na MS. Kdo poletí do Moskvy, Petr Skokan, nebo o 10 - 15 kg lehčí Daniel Hanák z Karviné? "Každý bude mít vždy 30 vteřin, po kterých se budete střídat," informovala závodníky porota a oba čerstvé mistry republiky čekaly nejtěžší momenty celého závodního dne. Sil už výrazně ubylo, ale kdo chtěl jet na MS, musel ze sebe vymáčknout maximum. Oba workouteři do toho šlapali, jak mohli, byl to skvělý souboj, při kterém mrazilo. Po jeho skončení celý sál s napětím čekal, kdo bude vítězem. Porota si tentokrát dávala na čas. Ne snad, že by chtěla toto čekání prodlužovat, ale o svém rozhodnutí poměrně dlouho debatovala. Možná, že to zase nebylo tak dlouho, možná se to zdálo dlouhé jen kvůli tomu očekávání... Jak dlouhé to čekání asi muselo být pro Petra Skokana a Daniela Hanáka, kteří unaveně seděli vedle sebe a odevzdaně čekali na verdikt poroty. Ten nakonec zněl.... Daniel Hanák.

Rozhovor s Danielem Hanákem, absolutním vítězem Mistrovství ČR ve street workoutu pro rok 2017

Dane, velká gratulace k titulu mistra republiky i postupu na MS. Jak dlouho se vlastně workoutu věnuješ a kdo tě k němu přivedl?

Workoutu se věnuji něco kolem pěti let, dostal jsem se k němu na střední, kde byl takový kroužek, a já si řekl, že to je přesně to, co chci dělat. Hlavně týmu SŠTAS Karviná vděčím za to, kam jsem to dotáhl.

Máš nějaký svůj workoutový vzor?

Určitě každý máme nějaké vzory, na které koukáme doma na YouTube nebo na Instagramu. Z freestyle jsou to taková dvě známá jména - Andrea Larosa a Daniels Laizans, která určitě všichni, co se věnují workoutu, znají. Z té silové stránky jsou pro mě top jednoznačně Zef Zakaveli a Vadym Oleynik.

Na co z toho, co jsi předvedl na MČR, jsi nejhrdější? A co je asi nejtěžší věc z tvého repertoáru?

Jsem celkově rád, že jsem vše dal, i když to nebyla žádná sláva. Za co jsem opravdu rád, bylo asi v posledním kole mých devět přítahů v back leveru. Sám jsem to nepochopil, protože jsem měl zlomené zápěstí a už jsem si myslel, že tohle nikdy nezvládnu, adrenalin ale dokázal své. (úsměv) Jinak nejtěžší, co dělám, jsou určitě přítahy v back leveru na jedné ruce. I když ještě nejsou úplně dokonalé, tak je to obří tlak.

Co se ti na MČR teď líbilo a co ne?

Myslím, že za všechny mohu říct, že každý rok úroveň stoupá - jak kvalita akce jako takové, tak výkony závodníků. Tento rok opravdu nemohu nic vytknout, proto bych chtěl vzdát hold Vladimíru Vlčkovi, hlavnímu organizátorovi akce, který má se vším ty největší starosti a zařizování.

Závěrečný battle byl hodně napínavý, šlo o postup na MS. Stál jsi hodně o to jet do Moskvy a byl jsi tedy před battlem hodně nervózní?

Mohu říct, že nikdy nebyla větší nervozita než v tom okamžiku, kdy jsme se měli s Petrem Skokanem, výhercem váhovky nad 75 kg, utkat v 6 kolech po 30 vteřinách. Byl jsem už vyšťavený, takže jsem věděl, že tohle je chvíle, kdy ze sebe musím vydat vše, a taky se stalo...

Jaké pocity jsi měl ze svého vítězství? Pojedeš do Moskvy? Těšíš se tam? Na co se těšíš nejvíc?

Nejdřív, když řekli moje jméno, zdálo se, že je to jen jeden velký vtip… sám jsem tomu ani nevěřil. Pro cenu jsem si pak šel s pocitem obřího štěstí, že málem ukáply i nějaké slzy, protože tohle se nestane každý den. Do Moskvy pojedu. Bude to někdy kolem 27. července a půjde o světový šampionát ve street workoutu, kde bude asi 40 nejlepších atletů z různých zemí. Bude to pro mě splněný sen, stát mezi lidmi, které sleduji na YouTube jako svoje idoly... A mohu říct jen jediné, užiji si to, jak jen to půjde, a zaberu, aby se lidi dozvěděli, že Česko je tady taky!

Vítězové Mistrovství ČR ve street workoutu 2017

Fotografie z 3. Mistrovství ČR ve street workoutu