Reklama:

Predator Race Brutal, Dril a Masakr (Monínec) 2017 - reportáž

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Soutěže

Kalendář extrémních překážkových běhů 2017
Tentokrát jsem si střihnul během víkendu hned tři závody najednou. Predator Master Weekend totiž znamenal tři závody o různých obtížnostech - Brutal, Dril a Masakr. A stálo to za to!

Predator Master Weekend odstartoval Brutal

Do poslední chvíle jsem nevěděl, zda vůbec pojedu. Nakonec vše nějak vyšlo a v pátek večer se vydávám na svůj první Predator Master Weekend do Monínce. Nechtěl jsem si tuto příležitost nechat ujít, přeci jen bude zajímavé absolvovat všechny tři obtížnosti Predatora v jednom víkendu. A rozhodně to nebude lehké. Na ubytování dojíždím až kolem 23. hodiny, takže rychle vyčistím zuby a šup do postele. Ráno vstávám v 6:00, něco málo sním a vyrážím na registrace vyzvednout vše potřebné pro start. Odevzdávám podepsaný a vyplněný reverz a výměnou dostávám obálku se skvěle popsanými časy vln, ve kterých startuji. Uvnitř je startovní čip na všechny dny závodu a třikrát číslo na dres. První závod, který mě čeká, je Brutal s trasou 10 km a 25 překážkami na trase. Start je v 8:00, a tak se řadím do startovního koridoru a psychicky se připravuji. Čas ubíhá a napětí stoupá. Čekání mi zpříjemňuje motivační hudba, která mě nabíjí energií. A je to tu, začíná startovní song Predator Race a za chviličku to vypukne. Valí se kouř z dýmovnice a je odstartováno.

Vybíhám do příkrého kopce a překonávám první stěny. Pár minut po startu a já mám už svůj první handicap, překážka v podobě vlny mě doslova smetla. Šplh, irská lavice v podobě klády a krásná rovinka přede mnou. Běžím a nevnímám svět kolem sebe, ale ouha. Doslova jako blesk z čistého nebe mě do očí praští číslo na stromě se znaménkem minus. Začínám tušit, že je něco špatně. Jak se ukázalo, minul jsem informační cedule s textem "počítej" a s prvním číslem. Takže kašlu na matiku a modlím se, aby trest za špatný výsledek nebyl moc brutální. Následují dvě šikmé stěny ve tvaru hřebenu, které nedávám, a volím handicap, který je tentokrát poměrně dlouhý a vede zarostlým lesem s nástrahami.

Konečně dobíhám na první občerstvovací stanici. Je nesnesitelné vedro, beru ionťák a hroznový cukr. Vracím se zpět na sjezdovku k Monínci, kde už čekají nové překážky v podobě šikmé stěny s lanem a dalších dvou šikmých stěn za sebou. A to buď s přelezem a plazením (slow line), nebo s přeskokem na tyč (fast line) bez plazení. Pro začátek volím slow line, protože předpokládám, že v dalších závodech bude dost příležitostí vyzkoušet i druhou, rychlejší variantu. Pod mostem na mě čekají kruhy, které je potřeba přeručkovat tam i zpět. Tentokrát mi to dalo zabrat, jelikož jeden z kruhů je o něco výš. Následuje má neoblíbená disciplína. Vrhám se k hromadě štěrku a plním kýbl až po okraj. Zpocený vyrážím na okruh. Odměnou je mi další občerstvovačka, kde na sebe chrstnu kelímek vody, protože vedro je dnes opravdu pekelné. Následuje ručkování a pak čtyřikrát deadlift.

Sbíhám a běžím lesem krásně ve stínu ke šplhu na tyči. Pár temp a jsem nahoře. Pokračuji ve svém pomalém běhu, kopec začíná opět stoupat a na stromech se objevují další čísla. Nenechal jsem se vyvést z míry a běžím dál, kopec je to tedy šílený. Představa, že mě to čeká v dalším závodě, mě trochu děsí. Nahoře na mě čeká kontrola, která se dožaduje správného výsledku početní úlohy. Ten pochopitelně nevím, a tak střílím od boku první číslo, co mě napadne. Pravděpodobnost, že se trefím, se rovná nule. Dostávám náramek a trest seběhnout kopec dolů a opět nahoru. Šílenost, ale co nadělám, nepočítal jsem a teď to mám. Holt si příště musím více všímat věcí kolem sebe. Po úmorném boji se opět vyškrábu nahoru a mohu pokračovat. Přede mnou se objevují pytle. Když vidím, jak jsou velké, přechází mě poslední zbytek humoru a začínám se bát. Snažím se hodit si pytel za krk, ale nedaří se. Nakonec mi pomáhá jeden ze závodníků. Ujdu tak 40 metrů a musím položit. Ztrácím zde mnoho času a stojí mě to hodně sil. Po dokončení nemohu skoro ani chodit, natož běžet. Mám totálně odrovnané nohy. Scházím kopec k brodu, kde si chladím nohy.

V dálce již vidím skluzavku a predátora, jak kropí závodníky. Drápu se na skluzavku a dostávám co proto od proudu hasičské hadice. Na vrchu skluzavky se moc nerozmýšlím a rovnou se vrhám do vody. Plavu ke břehu a za podpory fandících lidí pokračuji k cíli. Trochu se zaseknu na ručkování přes vodu (slackline), přehopsám palisády a mířím k překážce High Jump. Nedaří se mi doskočit na zvonek, a tak jako handicap musím plavat podél hráze. Z dálky už začínám slyšet hudbu, a tak vím, že se blížím k cíli. Opět nová překážka Flying Totem. Jedná se o zavěšený kůl, po kterém se člověk musí vydrápat nahoru a zazvonit. Kůl hrozně klouže a já si vybírám svůj poslední handicap. Jako poslední překážka k cíli mě čeká nová PROM-IN vlna. Pokouším se na ni vyběhnout, ale nedaří se. Vždy mi chybí jen kousek, ale rozhodně se nevzdávám a snažím se ji pokořit, protože mě bude čekat na dalších závodech. Podaří se až napopáté. Jsem zaslouženě v cíli. Hrdě odcházím s tvrdě vybojovanou medailí a přede mnou jsou ještě dva závody tohoto víkendu. V cíli se ještě odměním masáží, pak už hurá na ubytování se převléci.


Nejrychlejší muži - Brutal

p.jménorok narozeníčas
1.Tomáš Tvrdík1985 01:31:53
2.Richard Hynek1998 01:34:12
3.Jakub Podzimek1997 01:43:35

Nejrychlejší ženy - Brutal

p.jménorok narozeníčas
1.Zuzana Kocumová1979 01:50:06
2.Eszter Hortobágyiová1994 01:55:37
3.Tereza Schejbalová2000 02:05:57


Druhý závod dne - Predator Dril

Posílený, trochu odpočatý, ale přesto unavený přicházím ke startu na svůj druhý závod dne, tentokrát Dril. Trasa bude mít 5 km s 20 překážkami. Trasa povede po stejném okruhu překážek jako Brutal, jen bude o něco zkrácena. Tak už vím, co a kde mě asi bude čekat a na co se připravit. Stavím se do startovního koridoru a čekám, až to vypukne. Vím, že to tentokrát bude kratší, ale už vím, že se netěším na Rolling Stones (kopec s počítáním), který tentokrát musím dát, jelikož handicap v podobě dalšího kola opravdu nechci. A pak mé oblíbené pytle, které mi dávají značně zabrat.

Závod začal, a tak se drápu opět do kopce přes stěny. A jsem opět u překážky vlna, tentokrát je lehčí, jelikož jsou na ní umístěny lana, a tak alespoň tentokrát ji zdolávám. Následuje stejná část tratě až na vrchol sjezdovky jako dopoledne, kde se plazím pod ostnatým drátem, a pak seběh lesem až ke kruhům. Ve variantě Dril je vše lehčí a stačí doručkovat jen na jednu stranu ke zvonku. Pokračuji nošením štěrku, přelézáním stěn, ručkováním a lezením po tyči až k již zmíněnému kopci Rolling Stones. Pod kopcem začíná početní úloha. Tentokrát si nechávám čas, abych vše dobře sečetl a odečetl. Plazím se do kopce a stále si opakuji čísla. Vidím poslední odpočet svého čísla a jen doufám, že výsledek je správný. Chvilka napětí, když říkám výsledek kontrole, a vzápětí mi spadne kámen ze srdce, když jsem propuštěn, tentokrát bez handicapu. Matikář ze základky by měl ze mě určitě radost. Nohy mě z rána bolí jako čert, ale hlava, jak se zdá, ještě slouží.

Jsem nabuzený, a tak peláším kopcem dolů k pytlům. Ne, že by se mi tam obzvláště chtělo, ale vím, že už pak moc nechybí do konce závodu a budu to mít pro tento den za sebou. Jsem tu, pytle jsou ještě těžší než ráno. Asi je to tím, že jsem již unavený a vyčerpaný. Nesu ho ze všech sil po kouskách. Vím, že je to má slabá stránka a budu muset na ní do příště pořádně zamakat. Konec mého utrpení se blíží, odhazuji pytel na hromadu a snažím se trochu rozejít nohy. Opět se chladím u brodu a začínám cítit přicházející křeče ve stehnech, takže si dávám magnesium, aby to trochu přešlo. Škrábu se na skluzavku po žebřících a jen doufám, že nechytnu ještě větší křeče třeba ve vodě. Naštěstí je všechno v pořádku, i dopad byl lepší než minule. Škrábu se z vody ven, běžím po hrázi, je tu poslední brodění rybníkem a voda končí.

Do cíle už chybí opravdu málo, a tak vydávám ze sebe poslední síly. Je tu přelezení provazové sítě, Flying Totem, který je stále stejně mokrý a kluzký. Sice se ho pokusím překonat, ale nejde to. Pomoc od ostatních závodníků nechci, tak se vydávám na handicap dolů z kopce. Čeká mě poslední překážka závodu - PROM-IN vlna. Ráno jsem ji dal na pátý pokus, tak teď ji musím dát hned napoprvé. Trochu jsem se přecenil, protože mi vždy chyběl jen kousíček, já se na stěně rozplácl jako moucha a sklouzl dolů. Nakonec jsem ji dal na čtvrtý pokus, což bylo sice o něco lepší než ráno, ale ani tak žádná sláva. Každopádně mi dala pěkně zabrat. Tak už jsem opět v cíli - šťastný a obdarovaný další medailí ze závodu. Dávám si banán, pití a odcházím opět na masáže rozehnat křeče.

Už se moc těším na pořádné jídlo a také, až si lehnu do postele a budu jen relaxovat. Protože zítra mě čeká teprve ten pořádný Masakr.


Nejrychlejší muži - Dril

p.jménorok narozeníčas
1.Jakub Podzimek1997 01:05:37
2.Richard Hynek1998 01:06:03
3.Ondřej Mazura1989 01:06:17

Nejrychlejší ženy - Dril

p.jménorok narozeníčas
1.Eszter Hortobágyiová1994 01:19:27
2.Tereza Schejbalová2000 01:27:18
3.Veronika Vytinová1992 01:28:04


Predator Master Weekend zakončil pořádný Masakr

Je tu nedělní ráno. Sice jsem si mohl přispat, jelikož je start až v 9:00, ale já se moc nevyspal, protože se mi zdálo o pytlích, co mě dnes na začátku závodu čekají. Byla to má noční můra. Vylézám z postele a bolí mě celý člověk, ale nejvíce nohy. Dávám něco na posilněnou a snažím se nějak rozhýbat. Jde to ztuha, ale lepší se to. Vydávám se tedy na start trasy 15 km a 30 překážek. Když vidím tu hromadu pytlů, ani se mi tam nechce. Ale touha dokončit celý Master Weekend je silnější. Nikdy nic nevzdávám a vždy se o to alespoň pokusím. A buď to půjde, nebo ne. Představa, že ty pytle jsou skoro těžší než já, mě znervózňuje a mám z nich velký respekt. Jak se říká, co tě nezabije, to tě posílí... v tomhle případě to platí dvojnásob.

Vybírám si svůj pytel a vláčím si ho blíže ke startu. Na startu potkávám svého kamaráda siláka, a tak ho prosím o to, zda by mi alespoň ten pytel nedal na ramena před startem. Souhlasí. Predátor do nás zase valí motivační a povzbuzující hudbu. Tentokrát přišlo i více lidí podpořit nás na startu. V dálce vidím kouřit dýmovnici a hrát startovní hudbu. Start se nezadržitelně blíží. Kamarád mi hází pytel na ramena a já cítím tu váhu. Už teď vím, že to bude hrozné peklo. A je odstartováno, začíná se to rozcházet a já tedy rozhodně nikam nepospíchám. V hlavě si říkám "jít stále stejně, ale jít, a hlavně pytel za žádnou cenu nepoložit, jinak jsem skončil". Vím, že v rukách bych ho už nedonesl.

Jdu si svým tempem krok po kroku a ani se raději nedívám, kam až to vede. Původní záměr měl být snad 1 km nahoru a pak dolů. Nakonec to bylo asi 800 m a nevěřili byste, jak je 800 m dlouhých. Jsem někde v půlce a už vidím, jak první závodníci běží dolů z kopce, jako by ty pytle nenesli. Holt mají pořádně natrénováno. Nenechávám se vyvést z míry a pokračuji, abych alespoň stihl stanovený limit 55 minut. Občas slyším čas, a tak si říkám, že zatím na tom nejsem špatně a že mám šanci to zvládnout. Ale rozhodně nepolevuji. Chvílemi cítím záda, a tak si pytel posunu a obměním zatížení. Konečně vidím otočný bod. Musím to dát, když už jsem to donesl až sem a nevzdal to. Docházím ke kontrole a dostávám náramek. Udělám pár kroků a pytel shazuji a odpočívám. Dalo mi to tedy pěkně zabrat, ale vím, že z kopce už mi to půjde lépe. Jen zase nějak nahodit pytel. Naštěstí mi ho tam kluci hodí a já zase mohu pokračovat cestou dolů. Sice nohy bolí, jak člověk brzdí, ale cítím, že to dolů stihnu v limitu. Jsem tu, konečně hromada pytlů, kde odhazuji ten svůj a dostávám další náramek. Čekal jsem, že až sundám pytel, půjde se mi lépe do kopce, ale skoro žádná změna. Sotva vláčím nohy, jsou těžké, asi se do nich část váhy přenesla z pytle či co. Absolvuji stejný okruh překážek jako na Brutalu. Tentokrát se již soustředím při běhu a více se dívám kolem sebe, abych nepřehlédl nějaké to číslo. A je to tu, začínají číslíčka, tak opět pořádně počítám. Dobíhám na Icebug Traverse a tentokrát volím fast line. Jedná se o dřevěnou stěnu s přeskokem na další stěnu. Stojím na první stěně a vidím tu díru pod sebou.

Musím skočit na protější stěnu a zachytit se tyče. Trochu se bojím, jelikož pokud bych se nechytil dobře, spadl bych dolů, což se mi tedy nechce. Připravuji se a soustředím se nejen na tu tyč, které se musím rozhodně chytnout. Odrážím se a chytám se tyče. Jo, zvládl jsem to, ale abych pravdu řekl, nebyl jsem si moc jistý. Ušetřil jsem si oproti slow line. Následují pak stejné překážky až do chvíle, než stojím u Multi Monkey Baru. Tentokrát se nejedná o ručkování, ale o překonání trasy po žárovkách. Jedná se o takové zavěšené dřevěné bambule na řetízku, připomínající tvarem žárovku. Je to pro mě opět nová překážka, a tak nevím, jak to půjde. Ze začátku se to drželo celkem dobře, ale jak ubývají síly a občas se člověk zasekne, tak úchop oslabuje. Nakonec se ke konci proručkuji. Jsem rád, že jsem nedělal handicap a mohu pokračovat do zóny síly a mrštnosti.

Je zde 8x deadlift, zvednutí železné konstrukce s pytli a pak rybí schůdky. Pro mě nová překážka, nedaří se mi vyskočit ani na jednu pozici, takže dostávám svůj čtvrtý handicap v podobě račí trasy. Cestou necestou jsem opět pod kopcem Rolling Stones - přičti, odečti. Drápu se k vrchu, stále počítám a počítám a už si nejsem jistý, zda to mám dobře. Na vrchu zjišťuji, že mám výsledek opět dobře. Je hrozné počítat v tak náročném terénu, kdy člověk sotva dýchá. Opět si to mastím z kopce přes kameny a kořeny, kde předbíhám nějaké ty závodníky, abych nahnal nějaký čas, který ztratím u pytlů. A už jsou tu. Přebírám si pytel na ramena. Z předešlého nošení jsem tak v tranzu, že pytel tentokrát nepokládám a jdu s ním celý okruh. Neskutečné, jak se tělo během krátké doby dokáže tak přizpůsobit extrémní námaze. Předávám pytel jinému závodníkovi a opět jdu. Po nějaké době se nakonec zase rozběhnu. Už vím, že v tuhle chvíli mi začnou křeče, a tak v předstihu dávám magnésko. Užívám si tentokrát skluzavku a dopad je už perfektní.

Na slackline nikdo není, a tak mohu zvolit rychlejší tempo. Následuje okružní běh vysokými kopřivami, které občas štípnou. Zajímavé to museli mít první běžci, kteří asi razili cestu. Muselo to být celkem peklo, ale tak alespoň nebudou mít revma. Skoro bych to počítal jako jednu z překážek závodu. :-) A jsem opět u rybníka, kde je celkem dlouhé plavání. No, nejsem úplně zdatný plavec, a tak volím relaxační prsa, abych se náhodou vysílením při kraulu neutopil. Jsou tu pro případ dva záchranáři na loďkách. Jsem z vody a prodírám se zarostlým přítokovým korytem až k přeskoku palisád. Jednalo se asi o pět za sebou rozmístěných kulatin vzdálených od sebe asi 130 cm a člověk musel po nich přeskákat na druhou stranu, aniž by spadl. Bál jsem se, že mi to někde podklouzne a rozbiji si hubu, naštěstí ne. Jsem u občerstvovačky a vydýchávám se před skokem na zvoneček. Tentokrát dávám a pokračuji na břeh. Už jen síť, Flying Totem, kde dávám pátý handicap, a opět na PROM-IN vlnu. Opět se mi nedaří dosáhnout na hranu vlny, abych se přitáhl. Nevzdávám to a za podpory moderátora a povzbuzování fanoušků to dávám opět na pátý pokus.

Jsem tu a dostávám vytouženou a zaslouženou medaili Master Weekend. Bylo to sice náročné, ale krásné. Počasí vyšlo úplně parádně. Skvělé zázemí a příprava od pořadatelů a dobrovolníků, kteří se podíleli na celém závodě. Vyzkoušel jsem si opět nové překážky a budu se těšit na další závody.


Nejrychlejší muži - Masakr

p.jménorok narozeníčas
1.Peter Ceniga1990 02:18:44
2.Richard Chrappa1989 02:19:34
3.Richard Hynek1998 02:24:28

Nejrychlejší ženy - Masakr

p.jménorok narozeníčas
1.Zuzana Kocumová1979 02:30:54
2.Petra Veselá1986 02:54:34
3.Magdalena Kolczyn1985 03:30:51




Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínTréninkový videolog: Jakub Prchal (03...
CIZO (16:11) • Ty rozpažky s řetězem mě taky zaujaly. Takhle to má jediný efekt - pěkně to cinká. :)
magazínTréninkový videolog: Jakub Prchal (03...
Krizodevil (14:14) • Čistá komédia toto. S pozdravom Križo. Ps: chlapci naucte sa cvičiť. Rozpazovacky z reť...
magazínRonnie Coleman po lednové operaci opě...
Arnold Strong (11:24) • Ona čeká Ronnie jeste nejaka operace tenhle rok ?
magazínRonnie Coleman po lednové operaci opě...
Arnold Strong (11:23) • Ona čeká Ročního jeste nejaka operace tenhle rok ?
magazínTréninkový videolog: Milan Šádek (03/...
Diegito (15:29) • Milan je skvělý závodník a může se pochlubit řadou zajímavých úspěchů (př účast na Olym...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2019 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2019 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra