Ve dnech 6. a 7. května se v maďarském městě Pécs uskutečnil tradiční crossfitový závod European Masters Throwdown 2017, kterého se zúčastnili i čeští sportovci. V kategorii Masters 35+ startoval Josef Tichý z CrossFit Praha (5. místo), Adam Čížek z CrossFit Iron Land (23. místo), Martin Střítečký z CrossFit Destiny (31. místo) a Filip Trojovský, rovněž z brněnského boxu CrossFit Destiny (31. místo). V kategorii Masters 40+ se z Čechů objevili Radek Hadrovský, reprezentující CrossFit Destiny (7. místo) a Tomáš Horák (24. místo), startující jako nezávislý. Jedinou ženskou zástupkyní českých barev byla Marika Hudziková (4. místo), která v Maďarsku zastupovala gym CrossFit Pardubice.
To, jak závod probíhal, co obsahoval a jaké bylo zažít jej na vlastní kůži, vypráví se všemi pocity a emocemi liberecký závodník Radek Hadrovský.
European Masters Throwdown 2017 - pro mě asi jediný zahraniční závod v této sezóně. Hodím pár postřehů o tom, co bylo a jak by to bývalo mělo být, co se průběhu závodu týče. Většina z deseti
WODů, tedy kromě pátého a šestého, byla rozdělená na A + B.
WOD 1 - časový limit 5 minut, one rep max Clean & Jerk. Pět pokusů, z toho součet tří nejtěžších počítán do skóre. Začínám na 120 kg na uklidnění nervozity. Přemístění do polo a pak výraz do splitu.
Tedy měl to být split, ale byla to, spíš bych řekl, taková parodie na split. Ale dobrý, je to tam.
Nakládám 125 kg a nadhozeno. Zkouším 127,5 kg, jenže panáček je líný na nohy, nechce se mu padat pod činku, takže dělat
striktní tlak se 127,5 kg je na mě docela dost. Sundávám na 125 kg a říkám si, že by to tam mělo padnout, pokud chci tři platné pokusy. Nervy pochodují, takže zase "na hulváta", ale budiž. Pátý pokus ta samá váha, ale je to už křeč, nejde to. Takže platných 120 + 125 + 125 kg a 5. místo
WOD 2 - časový limit 3 minuty, maximální počet chest to bar pull-ups, když se pustíš, 4 wall balls. Tohle mě celkem bavilo. Jen aby vydrželo předloktí a úchop. Nakonec celkem 41
opakování a 12. místo.
WOD 3 - časový limit 6 minut, 33 hang clusters s 60 kg, když položíš, 10
double unders, pak 20 double unders, 30 double unders a dál. Tenhle WOD mě mrzí nejvíc, za tohle bych si nafackoval. Špatně zvolená taktika. Zbytečně rozkouskované, měl jsem jít víc na krev a mezi každým opakováním si to v klidu odstát, počkat a neskákat na švihadle. Takže tady 17. místo a velké zklamání.
WOD 4 - AMRAP 6 minut, 9 handstand push-ups, 7 toes to bars, 5 bar facing burpees.
Kvůli špatně odjetému předešlému WODu nezbyl čas na oddech a první kolo šlo hodně ztuha, hlavně
handstand push-ups. Druhé kolo "unbroken". Tenhle AMRAP byl hlavně o handstand
push-ups a o tom, komu déle vydrží ramena. Mně odešla začátkem čtvrtého kola. Zkouším urvat, co se dá. Celkově 69
opakování a 9. místo.
Přichází první samostatný a zároveň poslední WOD sobotního dne. WOD 5 - 50 box jump overs, 50 dumbbell snatches s 25 kg. To, že to bude rychlík, mi bylo jasné, ale že to bude takový expres, hlavně na bedně, to mi vyrazilo dech. Tohle naskákáno nemám. Zůstávám u systému výskok na bednu s přetočením nahoře a přes jednu nohu dolů a zpět.
Tahle metoda je bohužel pravěk, takže pokud nejsi schopen svižně odskákat bednu
"touch and go", nemůžeš se divit, že odcházíš z bedny na činku a celé pole má už hotovou první desítku
snatchů. Nic nenaděláš. Pocit je to frustrující, ale snad něco urvu na čince. Podařilo se, ale je to málo. V tomhle
WODu beru 12. místo a první závodní den zakončuji na průběžném 11. místě. Mám smíšené pocity. Chtěl jsem víc. Zlobím se na sebe kvůli třetímu WODu, to jsem zbabral špatně zvolenou taktikou. Zlobím se na sebe kvůli tomu, že jsem tak těžký a na bedně působím jako medvěd, co leze pro med a má na to celý den. No nic, jedu na pokoj. Sprcha, pouštím TV a koukám na hokej. Usínám vyčerpáním a v mlžném oparu vymýšlím taktiku na druhý den. Vlastně proč? Stejně to pojedu na krev, jen u toho nevypadat, jako když umírám.
Ráno se vzbudím a pocit tlaku v podbřišku mi velí jít na záchod. Vstávám, nějak to nejde. Nohy bolí, ale není to tak hrozné jako ztuhlá bedra. Aha, večerní strečink nezabral a morfium
s sebou nemám. Ani po Open 17.1 to nebyl takový masakr jako teď. Snažím se přežít snídani, sbalit věci a doplazit se do auta. Vyrážím směr Expo Center. V hale se potkávám s kluky z mé kategorie a začínáme živě diskutovat o našem fyzickém stavu. Docela se mi ulevilo. Už jsem si myslel, že jediný kripl jsem tu já. Je to cajk. Kluci necítí nohy a o zádech nemluvě. I atmosféra je podstatně lepší než včera. Myslím, že karty se rozdaly a každý ví, na co má a na co ne. Ve warm-up zóně se dělají srandičky, společně se taháme o činku a já si začínám uvědomovat, že mě to teď začíná bavit a užívám si to.
Jdeme na plac. Začíná WOD 6, další samostatný WOD, je to chipper - 50 cal rows, 40 wall balls, 30 cleans
se 70 kg a 20 bar muscle-ups. Veslo je jasné, 25 calories za minutu, to je moje pracovní tempo, abych neumřel na infarkt. Pohoda, sesedám z vesla a mířím na wall bally. Jdu 15 + 15 + 10. Rozhoduje činka a bude se to lámat na hrazdě. Cleany jedu po jedničkách. Těch 70 kg už začínají hnáty cítit. Vypni hlavu a házej, stejně to jinak ani nejde. Plán byl odcházet z činky na hrazdu lehce po sedmé minutě, což se podařilo. Sundávám mozolníky, kupodivu mi tady hrazda sedí bez nich. Mažu si dlaně a říkám si, jestli to dám po dvojkách, nebo trojkách. Po čince mám ruce na kaši, tak uvidíme. Skáču na hrazdu a docela to jde. První, druhý, třetí
muscle-up... mám jít dolů a drobit to? Ne, kašlu na to a rvu to dál. Končím na sedmém opakování. Skáču dolů, jdu si namazat ruce a přesvědčit hlavu, že je všechno OK a že se mi tam chce zpátky. Dávám dalších pět kousků. Jdu dolů, koukám na timer a vydýchávám se. Počítám čas do konce limitu a věším se na
hrazdu s předsevzetím, že se udržím až do konce. Hopla, končím na čtvrtém opakování, víc už ani prd. Zaplaťpánbůh,
že je konec. Chyběly dvě opakování k dokončení celého WODu. Nevím, jak si vedli ostatní, o to víc jsem byl překvapený čtvrtým místem. Velká radost. Docela dobře to začalo, jen to zase nepodělat jako včera.
WOD 7 - časový limit 3 minuty, handstand walk. No, co dodat, prostě budeme chodit ve stojce, až nám prasknou hlavy. Takže chodíme tam a zpátky. Někdo trochu dál, někdo trochu míň. Já chodil trochu víc, takže mi to stačilo na čtvrté místo, což bylo super. Minuta pauza a první vykošťovák dnešního dne je tady. Jestli byly nohy doteď jakžtakž v pohodě, tak teď přišel středověk.
WOD 8 byl obzvláště vypečený - 1 rope climb, 20
double unders, 12 front squats se 100 kg, 2 rope climbs, 40 double unders, 18 front squats
s 80 kg, 3 rope climbs, 60 double unders, 24 front squats s 60 kg. Jdu na to. Lano šplhám, švihadlo skáču a nahazuji první stovku do dřepu. Něco není v pořádku, činka je asi přišroubovaná k podlaze. Takhle těžké kilo neznám. Se smrtí v očích nahazuji na ramena,
jdu do dřepu a světe div se, padám dozadu jako střelené podsvinče. Hm, tak to bude super zážitek. No nevadí, zkouším to znovu a už to jde. Dávám tři opakování a pouštím na zem. Ne, po čtyřech to nepojedu. Dám to po trojkách, tedy aspoň doufám. Dodělávám dvanáctku a s úlevou jdu šplhat. Skáču
double unders a... první přerušení švihadla. Jo, už to začíná. Když jsem utahaný, prostě neskáču a je to trápení. Nevadí, tohle mě nezastaví. Dodělám švihadlo, nahazuji požadovanou váhu na osu a jdu na první opakování s 80 kg. Paráda, je to lepší, už to není tak těžké, jen to víc štípe a pálí ve stehnech. Ani nevím, kolik dělám opakování, kašlu na to. Něco tam dám, pouštím to na zem a pak zase a zase. Konečně judge ukazuje poslední tři
opakování, paráda. Kulhám na lano - jedno, druhé a třetí. Plazím se ke švihadlu a snažím se o nějaké dvojáky. Ano, bude to pro mě očistec, to vím. Nějak skáču a skáču. Slyším konec času a jsem za to šťastný. Nohy zažívají středověk a já pajdám za bariéry, kde si lížu rány a povídám si
s nohama, jestli chtějí ještě jít do finále, anebo umřít. Ještě teď mě bolí nohy,
když se na ně jen podívám, ani nemusím sahat. Celkově 15. místo, žádná sláva, ale prostě víc ani ťuk. Čekám na výsledky, jestli jdu finále, člověk nikdy neví. Paráda, je to tam! Zatím osmé místo.
Finále si jdu užít. Ne že bych ho vypustil, ale líbí se mi složení WODů. Těšil jsem se i proto, abych si ověřil, zda je nějaké zlepšení na kruzích i na čince. WOD 9 - tři kola na čas, 5 ring
muscle-ups, 3 snatches s 80 kg. Jdeme na plac, domlouváme společnou fotku a hecujeme se. Super atmosféra. Fakt se těším. Startujeme, skáču na kruhy a lítám jako list ve větru. Takhle ty naše muscle-upy pojmenoval nějaký chytrák, co měl zase filozofickou chvilku a potřebu rozebrat CrossFit na buňky a tkáně. Snáším se z kruhů dolů a jdu na činku. První opakování trhu zkouším do polo, ale je to křeč. Na tohle jsem netrénoval. Kroutit se tu jako paragraf nebudu. Sedám k čince a
házím do dřepu. Padá to dolů. Jasně, nikomu se pod to chodit nechce, tak proč by měl mít Hadrák zase něco extra. Nevadí, zkouším to znova a je to tam. Přeci kdo jel Open 17.3, není to zase taková dřina, že jo? Bylo to za domácí úkol už tam. Dávám třetí opakování a sypu se na kruhy. Teď se ukaž, panáčku. Chci to vidět
"unbroken" a pěkně svižně! Jo, dobrý, lítám jako čamrda a končím na pátém. Jdu k čince, slušně poprosím nohy o spolupráci a začínám házet nad hlavu. Je to tam, to samé i ve třetím kole. Ano, někteří kluci jsou už na kafi,
protože tu činku sází "touch and go", ale to je mi opravdu fuk. O to víc jsem překvapen šestým místem v tomto
WODu. Minutka pauza a jdeme do závěrečného kola.
WOD 10 - na čas, 8 weighted pistol squats + 8 shoulder to overheads s 80 kg, 6 + 6, 4 + 4, 2 + 2. Zvedám jednoručku, začínám dřepovat na jedné noze, snažím se vystřídat i tu druhou a docela to ujde. Nahazuji činku a asi se spletli, protože mi tam naložili určitě víc než ostatním. Házím nad hlavu a pouštím dolů na ramena. Bohužel nenavazuji plynule jedno opakování za druhým bez pauzy, to mě stojí čas i síly. Nevadí, hlavně to nedávej dolů, to nechceš. Je to tam, jdu na šestky. Můj rozhodčí je přísný, každý úkrok trestá
"no repem", takže si dám asi dva tři navíc. Tohle už musíš přežít, proto jsi tady, kámo. Pokračuji a konečně jsem na dvojkách. Haha celkem směšný počet, ale nohy to vidí jinak. Prý už ne, už se dřepovat nebude. Příslib masáže a hlazení vykouzlí potřebné dvě opakování a šup na činku. Dodělávám druhé opáčko a
jsem šťastný jako blecha. Odcházím balit věci.
Osmé místo v tomhle WODu mě posunulo na konečné a pro mě neuvěřitelně vydřené sedmé místo. Začínám být šťastný a spokojený. Přemýšlím, co, proč, kde a jak, a zjišťuji, že je vše v pořádku. Současný trend a úroveň CrossFitu je prostě nad rámec mého chápání. Utvrzuji se v tom, že tohle pro mě cesta není. Nechci obětovat všechno jen přípravě na závody, být otrokem svého těla a chtíče dobývat pódia. Na medaili jsem neměl ani náhodou. Reálné by bylo tak páté místo. Výkonnost kluků je neskutečná, někdy i za cenu, že se na to nedá koukat. Ano, při závodech jde leckdy technika stranou. ať už nechtěně, anebo záměrně. Nechci být jeskyním mužem, který to dá "na hulváta" hlava nehlava. To jsem si zažil, když jsem CrossFit objevil. Taky jsem se z toho rok dostával. Tenhle sport
miluji, rád bych se mu věnoval, co to půjde. Zatím si jedu to svoje a baví mě to. Když se zadaří, jedině dobře, když ne, nic se neděje, můžu dál buzerovat lidi u nás v
gymu. Na závěr bych moc rád poděkoval firmě Astra Trans, jmenovitě Jaroslavu Košekovi za finanční podporu a jeho neustálé kydy během tréninku.
Sterling - přítahy s oporou hrud...
