Spartan Race Super (Kouty) 2017
- reportáž

Předpověď na víkend 29. - 30. dubna nevypadala příliš nadějně, ale i tak jsem se na závod v Koutech nad Desnou rozhodl vyrazit. Pro mě je tento závod, co se týká tratě i překážek, jeden z nejzajímavějších v ČR. Letos jsem se rozhodl pokořit všechny překážky rovnou dvakrát, a to jak na sobotním Super, tak i na nedělním Sprintu. Doma si ťukali na čelo, protože po loňské zkušenosti, kdy jsem po jednom závodě nemohl druhý den ani vyjít schody, chci zvládnout hned dva závody za víkend. Každopádně jsem se nedal zlomit a s myšlenkou "když už pojedu takovou dálku, tak to odběhnu všechno" jsem v pátek večer vyrazil autem směr Kouty. Navíc jsem měl v plánu na trati otestovat nový model bot All Terrain Super 3.0 od Reeboku, tak ať se ukážou v pořádné nepřízni počasí.

Cesta byla pekelná. Hustě sněžilo a já jsem neviděl ani na pět metrů. Cestou se mi hlavou honila myšlenka, že jsem ty "letňáky" měl přeci jen ještě přezout. Do cíle jsem dojel kolem jedné ráno, venku bylo k nule, a tak jsem si rychle zalezl do spacáku. Ráno mě probudilo sluníčko. Teplota sice nebyla nic moc, ale jinak se zdálo, že se počasí docela umoudřilo. Malá snídaně, trochu se rozhýbat a hurá k pořadatelům pro startovní čip. Účast na závodu byla i přes nepříznivé počasí poměrně vysoká. Je vidět, že správné sparťany nic neodradí.

Vystál jsem si všechny fronty, vyřídil veškeré formality a vyběhl jsem zkušebně kousek dál po silnici. Před startem jsem se ještě krátce pozdravil s Tomášem Satinským a vzájemně jsme si popřáli hodně štěstí do závodu. V 9:00 startovala elitní vlna, ve které běžel, a já jsem šel sledovat z balkónu nad startovní čarou to hemžení v koridoru.

Na tabuli sleduji, jak ubíhají vteřiny do začátku startu. A už začíná odpočet. 10, 9, 8... a je odstartováno. Přes dým z dýmovnice toho moc nevidím, ale tuším, že dole pode mnou je hlava na hlavě. Dívám se na první nadšence, jak přeskakují gumy, a už i se mnou cloumá ten správný adrenalin. Pro všechny případy jsem si ještě střihnul společnou rozcvičku před startem a začínám se také mačkat ve startovním koridoru. Odpočet, dýmovnice a makáme, krpál jako blázen. V bahnitém terénu se hrabu vzhůru a jen doufám, že si ty nové boty od Reeboku nezničím hned na první překážce. Asi od půlky následuje změna a bahno se mění ve sněhovou peřinu. Marně přemýšlím, co z toho bylo menší zlo. U memory testu jsem se jako již tradičně pěkně zapotil. Alespoň jsem to tentokrát zvládl, jinak bych to měl doma na talíři ještě za půl roku.

První zádrhel přišel o kousek dál s kladinou, takže jsem si prubnul svých prvních 30 angličáků. No co, jednou to přijít muselo. Cesta dál pokračovala lesem, což bylo fajn, protože zrovna začalo trochu poprchávat. Na horní stanici lanovky čekala první nová překážka, která mně osobně dala zabrat, hlavně tedy mým lýtkům. Jednalo se o skok snožmo s gumou kolem kotníků. Při mé velikosti bot 41 jsem měl co dělat, abych se do toho navlékl. Naštěstí trať byla dlouhá asi jen 50 metrů a odměnou mi byla první občerstvovací stanice.

V duchu si říkám, už aby byla nějaká ta rovinka, nejlépe ta cílová. Vybíhám z lesa a mastím si to po nezpevněné cestě dolů. Terén je obtížnější a místy kluzký, je třeba se soustředit na každý krok. Seběhy mě prostě baví, hlavně proto, že mám už konečně šanci někoho předběhnout.

Asi tak v polovině sjezdovky vidím další novou překážku, která je tentokrát na pohodu, v podobě slack line. Tentokrát balancuji 30 cm nad zemí a snažím se udržet rovnováhu. Sice to trochu klouzalo, ale žádný pád se nekonal. Takže nadšeně dobíhám k dalšímu stanovišti a šplhám nahoru po kupodivu suchém a takřka čistém laně. Zato pod ostnatým drátem je bahna dostatek. Po 10 metrech vypadám tak, že by mě vlastní matka nepoznala. No co, tak alespoň potrénuji na Bahňáka, který mě čeká za 14 dní. Závod se přehoupl za polovinu a já mám před sebou pytle. Pro mě je to vždycky zápas sám se sebou, protože s mou váhou je to kdo s koho. Ve většině případů je to tak, že přiběhnu, skočím na lano a prostě visím. Pytel sice trochu popojede, ale nakonec mě většinou vytáhne nahoru. Vlastní váhou těla to prostě neurvu. Takže jsem byl vnitřně smířen s tím, že i tentokrát to angličáky jistí. Fakt netuším, jak se mi to povedlo, ale já to tentokrát dal!

Zato oštěp byla kapitola sama pro sebe. Nejenže jsem si lano nějakým pro mě záhadným způsobem přišlápnul, takže tam oštěp ani nedolétl, ale i ten směr byl poněkud, no... řekněme, že zrovna foukal silný vítr. Takže mě čekala druhá série angličáků. Cestou dolů k řece se již snažím připravit na studenou vodu. Dá se předpokládat, že i dnes nám pořadatelé připravili malé ochlazení v říčce Desné. Nezklamali. Brodím se proti proudu vody a pomalu si zvykám na studenou vodu. Při představě, že se mám potopit, podplavat překážku a dál pokračovat plazením pod ostnatým drátem, mi doslova tuhla krev v žilách. Hlavou mi běželo, že jestli nedostanu zápal plic teď, tak už nikdy. Když jsem se dostal z vody, necítil jsem snad vůbec nic. Od cíle mě již dělilo jen pár překážek, které normálně dávám. Bohužel mi teplota vody, jak se zdá, neudělala příliš dobře. Na multiringu jsem neudržel poslední lano a zadělal jsem si tak na další, v pořadí již třetí sérii angličáků.

Před cílovou rovinkou byla ještě jedna nová překážka s názvem Olympus. K mému zklamání se ale nejednalo o fotoaparáty Olympus, ale o pěkně zákeřnou stěnu, kterou bylo ještě potřeba zdolat. Pro mě osobně to bylo doslova peklo, protože jsem měl už tak zmrzlé ruce, že jsem ani necítil, že jsem si tam někde přiskřípl prst. Dolezl jsem sotva do půlky, ale dál už to nešlo. Pro zahřátí jsem se tedy vrhl na posledních 30 angličáků a pak již jen přeskok přes oheň a mám to doma!

V cíli dostávám nové provedení pamětní medaile, teplý čaj na zahřátí, termofólii, banán, pramenitou vodu a tričko. Kouty jsou holt prostě Kouty. Kopce, kam oko dohlédne. Ale v duchu mě hřeje pocit, že tahle medaile nebyla zadarmo. A díky pořadatelům pro mě závody v Koutech budou již provždy nezapomenutelné.

A jak se mi dařilo na nedělním Sprintu? To se dozvíte už zítra v reportáži!

Nejrychlejší muži

p.	jméno	rok narození	stát	čas
1.	Peter Žiška	1987	Slovensko	1:43:55
2.	Michal Rajniak	1989	Slovensko	1:47:29
3.	Tomáš Satinský	1984	ČR	1:49:36

Nejrychlejší ženy

p.	jméno	rok narození	stát	čas
1.	Eszter Hortobágyiová	1994	Slovensko	1:57:42
2.	Andrea Gyurcsó	1983	Maďarsko	2:06:36
3.	Agata Pietroszek	1993	Polsko	2:08:37