[Text: Michaela Kinc]
Sportu se věnuji už od dětství, a to v jakékoli jeho podobě… tanec, baletní konzervatoř, pádlování, cvičení aerobiku a mnohé další.
Svým rozměrem mě však naprosto uchvátily kulturistika a fitness nejvíc. Jsem plně přesvědčená, že s nasazením a chutí se dá dělat na jakékoli úrovni i v jakémkoli věku. Pevně jsem se v tomto utvrdila před osmi měsíci, kdy se mi k už odrostlejšímu synovi narodila ještě dcera. Na pokoji v osazenstvu novopečených mamin létaly hlášky typu "všechno volno je v háji", "moje aktivity skončily", "je konec zábavy".
Já ale věděla, že se k tomu chci postavit jinak, bez negativity. Jsem přeci šťastná máma, která kromě péče o rodinu a domácnost pořád má svůj život. Chce to všechno jen správně uspořádat, nezapomenout na sebe a hlavně nelenit. Spokojená máma je přeci dobrý základ šťastné rodiny.
V mém případě je právě sport ta podstatná část života. V tom mám jasno! Často se mi stává, že za mnou chodí lidé a ptají se, co se sebou dělám, že vypadám tak dobře, šťastně a usměvavě. A díky tomu mě napadlo, když jsem dostala nabídku natočit videoblog, pojmout to celé v duchu motivace - nejde jen o to vysvětlit, jak se poprat s poporodními tuky, zformovat postavu a jak to zvládnout i s dítětem. Hlavní je ukázat všem, nejen matkám, že v životě jde všechno, pokud se jen trochu chce. :-)
Sama jsem se do cvičení pustila hned po porodu. Zpočátku jsem začala jemně procvičovat břišní svaly, abych si dopomohla k zavinování dělohy. Postupně jsem protahovala a posilovala celé tělo vlastní vahou a přidávala cviky s bosu a TRX. Zkrátka lehce, rychle a hlavně doma. Protože však nedám na svůj pocit dopustit, vždy se jím řídím a poslouchám tělo, cítila jsem se skvěle. Nemělo to tedy příliš dlouhého trvání a zamířila jsem do fitka, kde trénuji a dvakrát týdně přidávám lehký kruhový trénink. Asi půl roku po porodu jsem nastartovala těžší váhy a nyní jedu tréninkový systém těžko-lehkého splitu. Nejsem zrovna bikinářský typ. Ale i jako plně kojící ženě se mi povedlo zformovat tuky a svalovou hmotu, i když jsem často nevyspaná
a v noci vstávám k malé. Rozhodla jsem se obelstít svoji občasnou lenost a zapracovat na formě s cílem dotáhnout to na závody Arnold Classic.
Lidé se můžou smát, může jim to připadat nereálné, někomu se to ani nemusí líbit. Slýchávám i názory, že rodina má mít naprostou přednost.
Držte mi tedy palce! Těším se, že se Vám v blízké době ukážu na cestě za mým cílem. Snad se bude i nadále dařit a najdou se i tací, které to bude inspirovat.
A to je to poselství, které chci předat. Já se svých snů nevzdávám!
