Jan Toušek se vloni stal českým průkopníkem nové kategorie classic physique, když v ní v zámoří absolvoval hned několik amatérských soutěží. Série klání pořádaných pod hlavičkou NPC (National Physique Committee), kterou IFBB uznává jako svou amatérskou organizaci pro Spojené státy, Honzu čeká i letos. Již dnes ji začne účastí na NPC John Kemper Classic, což se stalo příležitostí k tomu, abychom jej pro Vás vyzpovídali v následujícím rozhovoru.
Honzo, od tvých posledních závodů uplynulo osm a půl měsíce a brzy pro tebe začne další sezóna. Chybělo ti závodění? Co máš na kulturistice vlastně raději? Jsou to tréninky a budování postavy, nebo samotné soutěže?
Jan Toušek 2 týdny před vstupem
do sezóny 2017 na NPC John Kemper Classic
Zdravím všechny fanoušky tohoto sportu a lidi, kteří mě sledují. Ano, závodění už mi chybělo. Co mám na kulturistice rád? Prostě všechno! Super tvrdé předzávodní tréninky, kde nikdy není místo na slova "už nemůžu" nebo "to nedám". To prostě v mém slovníku neexistuje. Miluji ty nejtvrdší možné tréninky, kdy jde člověk na úplnou hranici svých možností a vše už drží jen psychika nabitá motivací a touhou po vítězství na závodech.
Na kulturistice mám rád i dietu, kde si člověk uvědomí, jak silný musí být psychicky. Psychika je to, co vede člověka na vrchol. A v neposlední řadě mě baví striktní a přesná superkompenzace, která předchází předvedení na závodech toho, co jste za určitou dobu na těle vydřeli.
V zámoří bys mohl absolvovat opět až tři závody, když během dubna v úvahu připadá tvůj start na NPC John Kemper Classic, NPC Steve Stone Metropolitan Championships a NPC Jay Cutler Desert Classic. Všechny tyto soutěže budou tvým americkým soupeřům sloužit jako nominační akce na klání národní úrovně a dá se tak očekávat, že narazíš na kvalitní soupeře. Vnímáš to také tak? S jakým cílem i s přihlédnutím k tomu do USA poletíš?
Ano, vím, že soutěže, které absolvuji, jsou pro "Amíky" nominační, ostatně jako všechny, které jsem v NPC absolvoval. A že tam budou kvalitní soupeři? No, ano. To mě těší, mám rád skvělé závody a silné soupeře. To je pro mě to pravé závodění, ze kterého mám radost a baví mě.
Vloni ses po sezóně zmínil, že bys pro rok 2017 rád ještě zlepšil hrudník, hloubku zad, delty i nohy. Jak jsi po této stránce spokojený? Podařilo se ti udělat takový progres, jaký jsi plánoval?
Ano, ten motor, který vás žene dopředu, je to, že se musíte a chcete zlepšovat. Vždy si tyto cíle nastavuji. Na všech těchto partiích jsem se zaměřoval na detaily. Hrudník jsem bohužel do poslední chvíle nemohl trénovat tak naplno, jak bych si představoval, protože přišlo zranění a absolvoval jsem dvouměsíční anabázi s fyzioterapeuty. Sám jsem zvědavý, jaké budou nohy, protože ty mi úplně vylezou až v den "D". Ale věřím, že to bude zase posun. Zapracoval jsem hodně na symetrii, rozšíření ramen, zúžení pasu a pak snad budou ty nohy jako "překvápko". (úsměv)
Soustředil ses na zmíněné partie v tréninku nějak speciálně? A vůbec, zkus prosím našim čtenářům nějak popsat, jak vypadají tvé tréninky, na jaký tréninkový systém sázíš a jak se tvé tréninky liší mimo sezónu a v předsoutěžní fázi přípravy.
Ano, soustředil. Vymýšleli jsme spolu s Tomášem Burešem všechny možné kombinace, vychytávky a speciální cviky na jednotlivé partie. To je věc, ve které se oba doslova vyžíváme.
V předsoutěžní přípravě nejedu klasicky jako v mimosoutěžním období systém 3 + 1, ale sázím na spontánní trénink, kdy prostě trénuji systematicky každý den. Vždy procvičím jednu velkou partii a lehce napumpuji a prokrvím jednu malou partii. Takto jedu každý den, ale zároveň se snažím maximálně vnímat a poslouchat své tělo. Když se dostanu do stavu, kdy cítím, že tělo je unavené, udělám si den pauzu a snažím se v ten den fakt relaxovat. Buď dám nějaké wellness - saunu, vířivku nebo masáž, nebo navštívím fyzioterapeuta a celý den prostě vypnu a relaxuji. To mi hrozně pomáhá posunout se dál.
Něco jiného je vydat se do USA na tři týdny na dovolenou a něco jiného je tam absolvovat tři soutěže. Jak máš zajištěné, že si budeš mít kde uvařit, kde skladovat potraviny, zkontrolovat si, že nebudeš mít problém se vejít do limitu kategorie a podobně? Přeci jenom na cestu letadlem s sebou rýžovar, ledničku nebo třeba váhu jen tak jednoduše nepřibalíš. (úsměv)
Jan Toušek na NPC San Diego Championships 2016
Ano, řekl jsi to přesně. Na toto všechno je potřeba myslet. Jsem hrozný perfekcionista a mám do posledního detailu rozplánované, co a jak udělám. V praxi to vypadá asi takto. Soutěže si plánuji zhruba 3 až 4 měsíce dopředu. Ležím na internetu a řeším přesně, kde budu bydlet, aby tam byla kuchyň, aby bydlení bylo strategicky umístěno blízko závodiště a blízko velké posilovny. (úsměv) A v neposlední řadě, aby ubytování nebylo příliš drahé.
Tak třeba letos, teď, když píšu tyto odpovědi z apartmánu v New Yorku, to vypadá následovně. Ubytování je doslova obklíčeno vším tím. Dvě velké posilovny mám v docházkové vzdálenosti. Walmart, obchod s jídlem, je hned přes ulici. Zmínil jsi také drobnosti, které jsou potřeba a které si jen tak nepřibalíš. Vzhledem k tomu, že stávající vybavení apartmánu nemá úplně vše, vyrazil jsem přes ulici a nakoupil váhu, jednoplotýnkový vařič, sadu pánviček, rýžovar a v podstatě si udělal takovou kompletní kuchyň. (smích) A celá ta kuchyň stála 35 $. To je v podstatě cena jedné krátké cesty taxíkem po New Yorku. Prostě když už jste tu, nic vás nesmí zastavit.
Letos je má cesta trochu výjimečná, protože je zde se mnou individuální kuchař od Fitness menu, což je jeden z mých hlavních sponzorů. Snažili jsme se spolu s firmou Fitness menu vymyslet něco nového, novou službu pro závodníky - "kuchař na cestu na závody".
Další, v čem je letos moje závodní cesta jiná, je, že už tu nejsem sám jako vlk samotář, ale vzal jsem s sebou našeho juniora, jednadvacetiletého Mirka Fialu. Známe se pouze tři měsíce, ale už za první měsíc jsem zjistil, že je to cílevědomý kluk, který si jde za svým a z ničeho se jen tak "nepodělá". Pomáhám mu s jeho přípravou od ledna a musím říct, že udělal opravdu velký progres. Těším se na něj, jak bude v sobotu vypadat na pódiu.
IFBB pro letošní sezónu přišla s novinkou, kdy se dá na vybraných soutěžích typu amatérské Olympie nebo Diamond Cupu získat profesionální karta i přes úspěch v klasické kulturistice nebo physique mužů muscular. Neuvažuješ, že bys to na některé z těchto soutěží zkusil?
Rozhodně o tom neuvažuji. Byl by to velký krok zpět. Přijde mi, že evropská IFBB je několik let pozadu za Amerikou a poslední dobou začíná vymýšlet všelijaké kraviny typu kategorií závodění v šatech, saku, tílku a další nesmysly. Pánům se začíná ztrácet ta myšlenka sportu jako takového, prostě kulturistiky a její podstaty. Místo toho myslí na sebe a dělají si spíš byznys, aby bylo hodně nesmyslných kategorií a tím i vybraného startovného.
Kam se ztrácí podstata toho sportu, podstata kulturistiky? Bude snad závodník v saku, který trénovat a držet dietu v podstatě nemusí (a závodní stage využívá jako přehlídkové molo), v budoucnu brán jako sportovec?
Kdo ti byl v probíhající přípravě oporou? Je někdo, komu bys rád touto cestou poděkoval?
Oporou pro mě je moje celá rodina, která moje závodění už zcela chápe a bere ho ne jako součást mě, ale prostě jako součást celé naší rodiny. Je to jak moje manželka, tak malá dceruška i moje maminka, otčím a můj bratr. Oni všichni jsou v tom se mnou a podporují mě. Další velkou oporou jsou všichni moji fanoušci. Jakákoliv jejich podpora mi strašně pomáhá. Jejich slova a cokoliv, co mi moji fanoušci dávají, je motor toho, abych zde v Americe ukousl pro Českou republiku ten nejlepší výsledek.
Potom bych rád poděkoval sponzorovi firmě Fitnesshouse za podporu skvělým oblečením Better Bodies, firmě Fitness menu za pomoc ve skvělé individuální dietě, kterou pro mě a pár dalších českých top kulturistů připravuje mistr kuchařského umění Martin Kurka. A závěrem děkuji mému příteli Tomášovi Burešovi za skvělé tvrdé tréninky, které spolu dáváme, a za konzultace, které spolu vedeme. Zkrátka za vše.
