[Text: Michal Polena]
Moje letošní a zároveň první závodní sezóna je za mnou. Bylo to velmi náročné jak fyzicky, tak i psychicky, ale rozhodně to za to stálo. Ne všichni mě asi znáte, jmenuji se Michal Polena. Bude to tak čtyři roky zpět, kdy jsem se rozhodl pro změnu životního stylu. Začal jsem se věnovat fitness, dodržoval pravidelný trénink, kvalitní stravu, dostatečnou regeneraci a snažil se mít dobrou psychiku.
Po nějakém čase, když jsem se ohlédl za skvělými výsledky a uvědomil si, že se cítím fit a tělo spolupracuje, rozhodl jsem se pro trenérský kurz a stále více pronikal do krás a strastí fitness života. Rok zpět jsem si začal pohrávat s myšlenkou zkusit nějaké závody a posunout se zase o kousek dál. Příprava začala zpočátku zvolna, postupem času se zpřísňovala a poslední týdny byly peklem. Když ale člověk vidí, jak se forma mění každým dnem, vidí, že tvrdá práce se vyplácí.
Přestaň si přát. Začni makat.
První závod se uskutečnil 15. října 2016 - Partners Cup v Čelákovicích. Nervozita hrála svou roli, vůbec jsem nevěděl, co mě čeká. Navíc jsem byl naprosto vyždímaný jak po psychické, tak po fyzické stránce. Nervy na pochodu, rozhodí Vás kdejaká maličkost, která je za normálních okolností banalitou. Poslední týden přípravy jsem si den co den říkal, jestli mi všechno to úsilí za to stojí. Odpověď byla ale jasná. Ano, stojí, přece to nevzdám těsně před cílem. Mé první závody měly tak rychlý průběh, že jsem si ani nemohl pořádně vychutnat tu atmosféru a eufórii, že mám to štěstí se postavit na pódium a ukázat veškerou píli a oddanost, vytrvalost a vášeň, které jsem do této první přípravy vložil. Mám tu čest stát na pódiu mezi ostatními závodníky, kteří se stejně jako já snažili prosadit. Průběh závodů byl nakonec velmi rychlý, jelikož jsem byl v kategorii physique do 178 cm, tedy první v pořadí. Takže rychle barva, následně registrace a půl hodiny poté hned na pódium. Nakonec to na finále nestačilo. Ano, přišla chvíle zklamání, ale zároveň pocit hrdosti, že jsem v sobě našel sílu to dotáhnout až do cíle, postavit se mezi ostatní muže a být jim konkurencí. Když jsem se pak dozvěděl, že jsem skončil na sedmém místě, tedy těsně za postupem do finále, dostavil se pocit nadšení a bylo hned jasno a rozhodnuto, že další den půjdu znovu závodit. Následoval cheat, odměna za veškeré úsilí, které jsem do této přípravy dal. Také jsem do těla dostal novou energii a chuť bojovat. Pak jsme s trenérem probrali detaily, co by se mohlo ještě vylepšit, a jelo se zpět domů připravovat se na další den.
Tvoje tělo je odrazem tvého životního stylu.
Druhý závod byl hned 16. října - Beautiful and Strong v Ústí nad Labem. Třetí den téměř bez vody se podepsal na psychice, ale motivace z předešlého závodu byla silnější. Přišel postup do finále a nadšení, poté ale docházelo k neustálému odsouvání času vyhlášení, kdy půjdou na řadu určité kategorie, pak ještě vsuvka pro publikum. Byl jsem opět zničený. To nejhorší bylo udržet se bez vody, držet cukrování a cpát do sebe každých pár minut piškoty s džemem. Už jsem je opravdu nemohl ani vidět. Vyplatilo se, přišlo finále a vyhlášení. Závodníků bylo mnoho, ale vyhrát mohou jen ti nejlepší. Na řadu tedy přišlo postupné vypadávání protivníků. Zaznělo druhé místo a moje jméno. Nemohl jsem uvěřit. Euforie a nepopsatelný pocit štěstí a radosti! To si samozřejmě opět zasloužilo cheat, ale hned večer jsem se vrátil zpět k závodnímu režimu, jelikož mě za týden čekal ještě jeden závod.
Úspěch je součet malých kroků a úsilí opakovaných každý den. Snít o čemkoliv, o čem dokážete snít, je krása lidské mysli. Dělat, co chcete dělat, je síla lidské vůle... Věřit sobě, abyste prověřili své limity...
To je odvaha uspět.
Třetí závod se konal 22. října - BFC Adel Cup v České Lípě. Uběhl další týden přípravy a já jsem byl totálně vyčerpaný, zničený a unavený. Opět trošku zmatky, když se měnily počty závodníků v jednotlivých výškových kategoriích. A opět první kategorie v pořadí na pódium, semifinále a finále. Výsledné třetí místo bylo krásným zakončením. Mám ze sebe úžasný pocit a jsem na sebe hrdý, když se ohlédnu zpět. Cestou domů mě napadla myšlenka jít další den ještě na závody, ale tělo bylo unavené a představa dalšího dne bez vody zničující. Zvolil jsem tedy raději zdraví a dopřál tělu náležitý odpočinek a regeneraci a na druhý den domluvil závěrečné focení. Poté už bylo jasné, že mohu dát cheat. Opět si dopřát, co chci, byl opět příjemný pocit, horší bylo pomalé rozpíjení ledvin. Měl jsem obrovskou žízeň, vypil bych v tu chvíli galon vody, ale nedá se. Člověk musí pomalu, když byl tři dny na suchu.
Nikdy neprohrávám.
Buď vítězím, nebo se učím.
V neděli 23. října jsem byl na focení v ateliéru, kde jsem si to náležitě užil. Opět krásný, i když náročný zážitek - dvě hodiny v kuse zatínat svaly. Ale i tak mám úsměv ve tváři. Kdo říká, že nevěří na sny a že se sny neplní, je sám proti sobě. Já si tím vším jeden velký sen splnil.
Neexistují žádná tajemství o úspěchu. Je to výsledek přípravy, tvrdé práce a učení se z chyb.
Velmi rád bych poděkoval trenérovi Miroslavu Přibáňovi za veškeré rady, tréninky a vedení, také děkuji Fitness Hulk Plzeň, že jste mě pod sebou nechali závodit. Všem doporučuji je určitě navštívit, je to skvělé fitko, které má opravdu co nabídnout. A v neposlední řadě musím poděkovat všem, kteří mě podporovali a pomáhali mi v mém snu, který se stal skutečností. Bylo Vás opravdu hodně a bez Vaší podpory bych nebyl schopný to dát. Jsem za to všechno moc rád a hlavně jsem moc vděčný. Děkuji.
A to je asi tak vše, snad jste se moc nenudili čtením tohoto příspěvku.
Pokud máte své sny, rozhodně jděte za nimi a nevzdávejte se, vše to je jen ve Vaší hlavě, moci a snaze někam se posunout. Ne pro ostatní, ale pro svůj pocit být sám se sebou spokojený, šťastný a hlavně jedinečný.
S každým novým dnem ti je dáno dalších 1440 minut.
Je jen na Tobě, jak je využiješ.
Foto:
Ronnie.cz
Studio Lora
