Reklama:
AKCE: Smart Whey protein 1+1
Nově v moderním sáčkovém balení!
Více zde.

Predator Race Run (Praha) 2016
- reportáž a fotografie

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Soutěže

Predator Race Run (Praha) 2016 očima vítěze Tomáše Tvrdíka
Nebojte, Praha se nehemží krvelačnými vesmírnými monstry a v sobotu se na ně nepořádala štvanice. Jde jen o překážkový závod, který se nechal inspirovat hollywoodským trhákem. Zároveň, ale nečekejte, že tu v sobotu byl k vidění Arnold Černobran (Schwarzenegger) nebo Danny Rukavičkář (Glover). K vidění bylo osmnáct stovek závodníků a dva predátoři (samozřejmě kostýmovaní).

Zázemí

Začneme pěkně od začátku a na začátku bývá parkoviště, alespoň pro ty, kteří dorazí autem. Parkovacích míst bylo dost. Určitě by se tam vešlo o hodně aut více. Jen to chtělo mít alespoň malou časovou rezervu, cestou k místu konání soutěže se člověk docela prošel. Ti, kteří zvolili městskou hromadnou dopravu, na tom byli o něco lépe.

Co se samotného zázemí týká, vše bylo krásně nalajnované a ve správném pořadí. Tabule se startovními čísli, změna registrací, registrace, sprchy, úschovna, jídlo a záchody. Ne že bychom se sprchovali hned po registraci, ale sprchy byly hned vedle úschovny, která byla naproti cíli. A protože poslední překážka byla mokrá, tak to hodně zkrátilo pochodování v mokrém oblečení.

Samozřejmě nechyběly stánky s oblečením jak sponzorů, tak samotného Predator Fashion Store. A pro ty, co by potřebovali nějakou tu aminokyselinku, se také něco našlo. Jak by se dalo čekat, nejvíc lidí a největší fronty byly u jídla a u WC. Jakákoliv souvislost mezi těmito dvěma oblastmi je samozřejmě vyloučena.

Trasa

Závod se konal u golfového resortu Prague City Golf v Lipencích, takže krásný rovinatý terén. Ti, kteří se ale těšili na pobíhání po greenu, měli smůlu. Na green jsme nepoložili ani nohu, ale i tak jsme si golfu trochu užili. A většina z nás zjistila, že k Tigerovi máme sakra daleko.

Pořadatelé avizovali sedm a více km a sedm a více překážek, takže nikdo nečekal krátký závod. Překážkové závody si nehrají na metry a většinou ani na kilometry, takže nikoho moc nepřekvapilo, že se nakonec běželo kilometrů skoro deset a překážek na ní vyrostlo hned čtrnáct.

Startovalo se v sedmi vlnách po půl hodině. První startovala v devět a poslední ve dvanáct. Start i cíl byly hned na kraji jezera (které tu zůstalo po těžbě štěrkopísku). Začínalo se vedle a končilo se v něm. Naštěstí se medaile nedávaly z loďky uprostřed vodní plochy. Před startem nechyběla rozcvička a dohlížel na nás predátor. Ne ten pravý, jen ten v upnutém trikotu mrtvolné barvy. Jako talisman jsme na trať všichni dostali golfový míček, který jsme si měli vzít s sebou a hlavně ho neztratit. Docela zapeklitý úkol vzhledem k tomu, že většina běžeckých úborů neměla kapsy. Já naštěstí jednu měl na kaťatech na zadku. No, nejlepší umístění to nebylo, au. Nad námi se honily tmavé mraky, které pěkně kontrastovaly s modrou hladinou. Naštěstí pršet nezačalo a ani sněhová vánice se nedostavila.

Start

Ani zde nechyběla dýmovnice, kterou nám zamávali, a už jsme vyráželi vpřed. První překážku jsme viděli hned ze začátku. Pár dřevěných stěn. Hop, hop, hop. To byla brnkačka a už vyhlížím další překážky. Ale co to? Skoro čtyři následující kilometry žádná překážka není! Zato nás čeká dlouhý běžecký úsek. Podél vody a po silnici. Už si říkám, že u cíle to bude jedna překážka na druhé.

Výhodou delšího běhu bylo, že se startovní vlna pěkně roztříštila a nikde nebyly fronty. Byla to varianta Run, takže běh musel každý čekat. Ten, kdo zvolil vhodné tempo, mohl všem krásně utéct. Značnou výhodu tu měli zdatní běžci, které nízký počet překážek (navíc byly překážky hodně jednoduché) moc nezpomalil.

Špulky pro holky (asi že mají blíže k šití) a irská lavice pro kluky. Abyste si nemysleli, tak nešlo o špulky od nití, ale o špulky od velkých kabelů, takže jim ve výšce chybělo tak 25 centimetrů do dvou metrů. Dostat takovou špulku s navinutou nití švadlena, tak se asi zblázní. Kluci měli jen kladinu nad úrovní hlavy a plné ruce práce, aby se nahoru vytáhli. Já neukočíroval dopad a padnul jsem na zadek. Kdybych neměl v kapse golfáč, tak by to bylo bez problémů, takhle jsem holt cítil kostrč celý závod.

Plocha pod ostnatým drátem byla dost široká na to, aby se tam vešla celá četa. Takže dost místa na válení sudů, většina závodníků toho využila. Drát byl vysoko, takže ten, kdo nevystrkoval lokty, to měl bez problémů. Já jsem sudy zkusil na prvních dvou metrech. Au, au. Zapomněl jsem na to, že mám v kapse ten golfáč!

Šikmá stěna s lany. Pozor, obousměrný provoz. Směrem tam stěna s lany, cestou zpátky nakloněná šikmá stěna. Tady nebylo proč váhat. Pokud už měl člověk zkušenosti z jiných závodů, tak věděl, jak na to. Pro nováčky to byl trošku oříšek, ne každý ví, jak na to své poprvé. Zde byla občerstvovačka s vodou a povzbudivou limčou.

Teď další kiláček a půl krásné rovinky. V půlce nás čekaly kolíky a checkpoint s odměnou. Nejdřív jsem nevěděl, o co jde. Přibíhám k překážce. Vysoká a nakloněná dřevěná stěna, nahoře se na nás culí dva dobrovolníci. Pár závodníků přede mnou se rozbíhá a stěnu vybíhají nahoru. To mi přijde jako docela těžká překážka, je to poměrně vysoko a docela dost nakloněné. No, co se dá dělat, asi je to příprava na prohnutou stěnu v závěru. Pak se ozvalo: "Tak to by stačilo. Kolíky do ruky!" Asi těch pár závodníků, co to vyběhlo nahoru, zjednodušilo zdolání překážky, alespoň podle dobrovolníků. Teprve teď si všímám děr ve stěně. Beru kolíky a strkám je postupně do všech dírek. Čekal jsem v tom nějaký háček, ale šlo to rychle a bylo to, alespoň podle mě, mnohem jednodušší, než se snažit vyběhnout nahoru. Odměnou nám nahoře byl silikonový náramek Predator Run Prague. Musím říct, že hezčí náramek jsem zatím na jiných závodech neviděl. Písmena pěkná a velká a náramek je dvakrát širší. Působí pěkně masivně. Cestou od překážky začalo svítit sluníčko, byla paráda cítit to teplo na zádech. Ale o co víc se člověk vyhřeje, o to víc se potom ochladí.

Teď se dostáváme k tomu golfu. Konečně si můžu vyndat golfáč ze zadní z kapsy. Čeká na nás predátor, kterého musíme tím míčkem sejmout. Takže míček na připravený green, hůl do ruky a švih, plác, odpal. Bohužel vedle jako u většiny ostatních. Hendikepem nám jsou raci. Asi 20 metrů račí chůzí, naštěstí můžeme popředu.

Primabalerína byla velká jáma plná vody a přes ni položená prkna užší stranou nahoru. Voda byla hnusná a špinavá a určitě ne teplá. Spadnout bych tam nechtěl a nikomu bych to nepřál, ale určitě někdo tu smůlu měl a do vody zahučel.

Bahenní valy. Můj první vodní kontakt. Studený vodní kontakt. A hodně blátivý kontakt. Jde o sérii po sobě jdoucích jam, které jsou plné vody, a mezi nimi valy z hlíny a bahna. V některých je vody po kolena, v jiných po pás a v pár ani žádná voda nebyla. Pěkně to do nich klouzalo, takže opatrnost nebyla moc na místě, stejně tam člověk zahučel, ať chtěl či nechtěl. Bláta bylo dost pro všechny a docela dost jsem si ho s sebou odnesl.

Pak už to šlo ráz na ráz. Na záda jsme dostali osmikilovou nudli plnou písku a oběhli s ní kolečko. Pak přeskočili pár balíků slámy a utíkali směrem k finálním třem překážkám. Multi monkey bar byl docela zapeklitý. Trubky, po kterých se ručkovalo, byly totiž natřené lesklou barvou. Mokré ruce od bahna měly docela dost co dělat, aby se udržely. Naštěstí mě moje holky zlaté nezklamaly. To byla ta jednodušší část.

Megavlna (prohnutá stěna). Asi nejatraktivnější překážka závodu. Kluci měli výšku 3,6 metrů a holky měly jen třímetrovou. Mnoho závodníků se s ní již setkalo na jiných závodech ze série Predator Race. Já ji zatím viděl jen na videích z Ninja Warrior. Na vlastní oči ta stěna trošku strach naháněla. No, vždycky jsem si to chtěl zkusit, tak hurá do toho. Ono se to ale snáze říká, než dělá. První pokus mě dostal ke zdi blíž, než jsem původně chtěl. Jaksi jsem se rozplácl jako moucha. Druhý pokus nebyl o moc lepší a pár následujících mě nahoru nedostalo. Už jsem si začínal docela zoufat. Organizační dobrovolnice mě ujistila, že vlnu prostě dát musím. Vždycky mi chybělo tak deset čísel. Rozbíhám se ještě jednou, odrážím se od zdi, vytahuji ruce co nejvýš a už vím, že to neklapne. Najednou ale visím ve vzduchu. Někdo mě seshora chytil a víceméně (spíš více) mě vytáhnul nahoru. To už jsem se chytil okraje a vytahuji se nahoru. Megavlna je za mnou a já z plného srdce děkuji zachránci. Dostávám ještě radu k dobru. Příště se musím pořádně rozběhnout a vlna mě sama vynese nahoru. Já se vždycky snažil odpočítat kroky, abych se mohl odrazit, takže jsem moc rychlosti nenabral a odrážel se zbytečně moc nízko. Radu otestuji příště.

No a teď největší strašák. Skluzavka do studených vod jezera. No, není se nad čím rozmýšlet. Z dřívějších závodů vím, že člověk před vodou nesmí začít váhat, ani moc přemýšlet, jinak se mu tam bude chtít jako do studené vody. Podám brýle dobrovolnici, abych je ve vodě neztratil (to se mi stalo na Gladiator Race a není žádná sranda je pak hledat na blátivém dně), sedám na okraj a vžžžm frčím dolů. Stačil jsem se jen pořádně nadechnout a už jsem zahučel pod vodu. Studená voda mi hned vyrazila vzduch z plic a svaly se mi rozklepaly. Voda je docela hluboká, takže plavat. Rychlá krátká tempa a rychlé dýchání. Naštěstí to bylo na pevninu jen kousek a za chvíli jsem už byl z vody venku. Překvapivě mi bylo krásné teplo.

Dostal jsem medaili na krk a studenou sprchu zároveň (ne že by studené vody bylo málo). "Čip měl být na noze, ne na ruce." No, jestli na zemi nebo metr nad zemí je asi jedno, pouštím to z hlavy a beru si vítězný predátorský shaker s BCAA. Závod je za mnou. Přežil jsem to. Nezranil jsem se. Neztratil jsem se. A snad se ani moc neztrapnil.


Počet závodníků podle dosažených časů

Počet závodníků podle věku


Závěr

Co říci závěrem. Zázemí perfektní. Závod perfektní, jen kdybych neběžel s rýmou a kašlem, tak bych si ho užil víc. Ale naštěstí jsem do toho nešel fakt naplno. Bylo tam plno krásných běžeckých úseků po rovince, kde by to člověk mohl krásně rozbalit a vybojovat si tak hodně zajímavý čas (na překážkový závod). Kdybych byl naprosto zdravý a dal do toho všechno, tak bych byl na konci pěkně nas*****, protože jsem měl čip na ruce, a tak se mi nezměřil čas. Ve výsledcích jsem jen jako DNS. Jediný časový odhad, který mám, je to, že v 10:47 jsem už byl suchý, převlečený a zrovna jsem vytáhnul telefon z batohu. Protože jsem startoval v 9:30 tak jsem si čas odhadnul na hodinku.

Příští rok už ale budu chytřejší a naplno do toho půjdu! Pěkně s čipem na noze. Možná si pro jistotu řeknu rovnou o čipy dva. Každopádně ve výsledcích je závodníků s DNS 266, takže jsem asi nebyl jediný, kdo si myslel, že je ostřílený závodník, a dal si čip na ruku (na pěti ostatních závodech, co jsem letos běžel, se čip dával na ruku). Asi je něco pravdy na rčení: "Myslet znamená hovno vědět."

Drtivá většina překážek se nacházela v okolí zázemí závodu, takže se diváci měli na co dívat. A že jich tam také bylo. Jejich největší záplava však byla přímo u cíle, kde byla megavlna. Šlo o hodně zajímavou překážku a divácky hodně vděčnou. Také nás diváci hodně povzbuzovali a zahlcovali nás radami, jak se nejlépe dostat nahoru. Všechny rady byly určitě dobře míněné. Jediné, co by se dalo příště zlepšit, byla absence převlékárny. Suchých míst, kde by si mohl závodník odložit tašku a převléci se, bylo poskrovnu, a tak byl obsazen každičký volný kousek místa. Dokonce i hlavní stage byla v obležení mokrých závodníků, kteří se horlivě snažili dostat do suchého oblečení.

Překážková sezóna je za mnou a teď mě čekají překážkové prázdniny. Jediný překážkový závod, který teď poběžím, bude nanejvýš běh s popelnicí za popeláři. Co Vy? Dáte si také prázdniny, nebo se rovnou vrhnete na intenzivní přípravu na další sezónu, která už bude bodovaná a s žebříčkem?

Seznam překážek

Parkour (dřevěné stěny), špulky a irská lavice, plazení pod ostnáčem, šikmá stěna s lany, kolíky, šikmá stěna převis, střelba na predátora (golf), primabalerína, bahenní valy, caddy (nudle s pískem), seno, multi monkey bar, megavlna, skluzavka.


Predator Race Run (Praha) 2016 - fotografie




Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2024 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2024 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu zakázáno.
MAGAZÍN OBCHOD AKADEMIE
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie