Následující rozhovor je převzat z nového čísla magazínu IRONMAN.
V Hořicích byl na Mistrovství severní oblasti Čech v letošním roce Milan Suchý pouze jako divák, o 14 dní později však již stál na pódiu Mistrovství Čech v Praze v nejtěžší kategorii jako závodník. A právě po této soutěži jsme se sešli k našemu krátkému rozhovoru. Jen několik dní před Milanovým startem na Mistrovství Rakouska, které bude s největší pravděpodobností jeho posledním startem ve federaci IFBB. Na začátku června se totiž v irském Dublinu koná Mistrovství světa federace NABBA, kde bude Milan jedním z našich reprezentantů!
O uplynulém víkendu jsi startoval na Mistrovství Čech. Kdy ses pro start rozhodl?
14 dní předtím jsem se byl podívat na oblasti v Hořicích a právě tam mě to napadlo. Měl jsem díky umístění z minulého roku zajištěn přímý postup, tak jsem to prostě zkusil, tomu odpovídala i „připravenost“ a soutěžní forma. Rozhodně jsem neměl žádný konkrétní cíl na nějaké umístění.
Jakými soutěžemi budeš pokračovat nyní? S jakými očekáváními?
Tuto sobotu jedeme na Mezinárodní mistrovství Rakouska, kde budu startovat v kategorii do 100 kg. Pamatuji si, že na stejné soutěži startoval dva roky zpět Martin Marek ve své životní formě a skončil, tuším, až okolo osmého místa. Nevím pořádně, do čeho jdu, jaká bude konkurence, takže očekávání žádná nemám… (Pozn. red.: Milan nakonec obsadil třetí místo.)
V červnu plánuješ start na Mistrovství světa federace NABBA. Kdy ses rozhodl k přestupu z IFBB do jiné federace?
Původně jsem se chtěl připravit na Mistrovství světa IFBB, které se bude konat na podzim v Ostravě. Po všech aférách, které náš svaz provázejí, po nuceném odstoupení Evy Sukupové, kterou osobně považuji za největší osobnost české kulturistiky, částečně také kvůli svému zranění, jsem se však rozhodl, že půjdu na červnové Mistrovství světa federace NABBA. Nevidím na tomto kroku nic špatného – prostě chci zkusit zase něco nového. Zároveň myslím, že to bude moje poslední soutěžní sezóna.
Chceš říct, že letos končíš?
Ano, světový šampionát NABBA bude mým posledním závodem, pak bych se rád věnoval svému osobnímu životu a své přítelkyni. (Pozn. red.: Milanova přítelkyně je Jitka Škrlantová, úspěšná závodnice v bodyfitness.)
Kolik ti vlastně je?
38 let… To už bych mohl mít rozum a nehonit se po prknech natřený soutěžní barvou. (smích)
S jakým cílem pojedeš do Irska?
Viděl jsem pouze fotky případných soupeřů, nevím přesně, do čeho jdu, ale líbilo by se mi umístit se do desátého místa. Smůla trochu je, že se ve stejné kategorii možná potkám s našimi dvěma dalšími hodně dobrými kluky.
Jakým způsobem ses pro start v Irsku nominoval?
Požádal jsem prezidenta federace NABBA o umožnění startu, zaslal mu fotografie, své soutěžní výsledky, on souhlasil a udělil mi divokou kartu.
Samotná příprava ti začala kdy?
V podstatě hned, jak jsem doléčil rameno. V lednu jsem začal po přestávce zase cvičit, příprava hned nato v únoru.
Cos měl s ramenem?
Natrženou rotátorovou manžetu. Určitě se na zranění podepsala psychika, stalo se konkrétně na bench-pressu s docela směšnou vahou, asi 130 kg. Vyřadilo mě to na 6 měsíců, kdy jsem nebyl schopen cvičit ani s prázdnou osou. Teď už je rameno relativně v pořádku, občas v noci bolí, ale dá se to. Do velkých vah se však bojím jít, při tlacích končím na 150 kg a dál nejdu.
Je přestávka i zranění nějak znát na prsních svalech nebo ramenech?
Prsní svaly jsem měl vždycky tak nějak dané, takže na nich se to nepodepsalo, na ramenou to necítím také vůbec. Prostě se nemám v případě neúspěchu na co vymlouvat. (smích)
Teď otázka z trochu jiného směru. Říká se, že se budeš ženit… Co je na tom pravdy?
Ano, svatba je v plánu - ale zatím ne moje, vdávat se bude moje sestra.
Pokud pamatuji, už před lety jsi uvažoval, že si zařídíš fitko v Praze. Není teď ta správná chvíle?
Hodně o tom přemýšlím. Před pár dny jsme se zrovna byli v Praze na jedny prostory pro fitko podívat, všechno bylo moc hezké, ale příliš nízké stropy, tak jsme museli odmítnout. Pokud by se podařilo vybudovat fitko v Praze, bylo by to úplně nejideálnější.
Shrneš mi krátce svoji soutěžní historii? Poslední léta asi lidé pamatují, ale co začátky?
Začátky… Byly takové nijaké, v podstatě jsem hledal náhradní sport za cyklistiku. Tenkrát jsem měl krátce po vojně, je to skoro 20 let zpátky. Měl jsem touhu soutěžit v čemkoliv, tak jsem zkusil oblastní přebor v Příbrami. To byla tenkrát hodně zajímavá soutěž, protože tam začínal i Petr Vaniš a Martin Kasal.
Poslední soutěže, na které jsem potom před přestávkou jel, byly někdy v roce 1995 nebo 1996, ale s tím, že jsem z nich žádná výrazná umístění nepřivezl. Největším úspěchem tedy bylo druhé místo vloni na republice.
Skončíš-li doopravdy se soutěžením, budeš se dál v tomto sportu pohybovat? Dokážeš si sám sebe představit v nějaké roli v případné federaci NABBA v České republice?
Jako funkcionář si sám sebe neumím představit, jsem spíš takový rebel, na „diplomacii“ funkcionáře opravdu povahu nemám. Spíš se vidím v pozici trenéra, mám tady hodně talentovaných kluků. Kulturistika je pro mě životní styl, určitě se jí nevzdám.