Někdy v polovině letních prázdnin mě na grilovačce hecoval Jarda Jouja, ať se před Olympií trochu rozepíšu, jak že si myslím, že to dopadne. Že by to bylo fajn a zajímavý a tak. Měl jsem zrovna dobrou náladu, navíc jsem měl nacpané břicho, takže moje schopnost bránit se byla mizivá a odkýval jsem mu to. Dny utíkaly a já se tu a tam pochlácholil, že když už se jako pisálek z Ronnie.cz tipovací soutěže nemůžu zúčastnit a nějaký ten protein nebo peklogel si musím koupit za svoje, tak si aspoň trošku načechrám ego, až se obrovsky fundovaně rozepíšu o jednotlivých závodnících a dostanu za to nějakou tu kačku, která stejně skončí v šejkru.
Akorát že jsem postupem času zjistil jednu takovou věc. A asi dost podstatnou. Vyslovit to umím během sekundy, když to ale mám napsat a brát v potaz určité místní etické standardy a možnost, že tohle čtou slečny a dámy, tak už s tím mám trochu problém. Totiž, vážení, narovinu, já vím úplný @#$&, jak dopadne Olympie.
A není v tom, myslím, moje neznalost a diletanství, možná naopak. Fakt je ten, že Mr. Olympia bude letos plný neskutečně nadupaných a talentovaných borců, stejně tak je jasné, že všichni chtějí být nejvýš a nejlepší, co to jde. A dělají pro to absolutně všechno. Což ale samozřejmě také přináší spoustu stresu, rizik a záludností, kterými je kulturistika prošpikovaná, o to víc v tak extrémní podobě. Stačí maličkosti a dokonalá forma zůstane pokryta filmem vody, několik málo hodin a forma přijde v jinou dobu, než když zrovna nastupujete na pódium. Velmi silné odvodnění může přinést zdravotní komplikace, což se týká úplně každého, šampióny nevyjímaje. A tak dál, a tak dál, všechno může zcela zásadně ovlivnit konečné umístění během několika málo okamžiků. Takže jakékoliv nekonečně geniální a promyšlené predikce jsou sice možná zábavné, nikdy ale nemohou být skutečně relevantní. To bude až sama realita na pódiu.
Takže co vlastně pořádně napsat? Tipovací soutěž je od 1. do 10. místa, pokud se tedy bavíme o open. Nastoupit na pódium mělo ještě před několika dny dvacet borců, kvůli absenci Freda Smallse, kterého skolila salmonela (škoda pro všechny z Vás, co jste s ním kalkulovali), už jich máme tedy 19 - pro tuto chvíli. Napadlo mě, že borce zařadím do určitých skupin, respektive hloučků, kde si myslím, že by se mohli pohybovat, ale na konec napíšu natvrdo i svůj tip jedna až deset. Tak pojďme na to. Ne, ještě ne, nejprve si po vzoru youtubera Luimarca trochu zasyčím s plechovkou coly. Tsss! Teď pojďme na to.
Kevin Levrone - skupina sama pro sebe, nezařaditelný Kevin. Je fakt, že svým ohlášeným comebackem udělala tahle legenda z devadesátých let a přelomu tisíciletí, co se marketingu týče, pro Olympii víc než kterýkoliv jiný kulturista. Každý jsme zvědavý, s čím Kevin vystoupí na pódium, protože to nikdo vlastně netušíme. Na rozdíl od jiných borců, kteří neměli problém se naplno ukázat, Kevin předhazoval na sociálních sítích jen nicneříkající kostičky. Někteří jej dokonce i pasují na vítězství, osobně si myslím, že už vyhrál. Ale víte, jak to myslím. Kevin svým způsobem ani prohrát nemůže, pokud nebude vypadat doopravdy mizerně, čemuž nevěřím. Vsadím se, že předvede monumentální volnou sestavu a sklidí obrovské ovace vestoje. Možná si i odnese nějaké to pěkné umístění, aby se neřeklo. Ale že by měl na to reálně ohrozit elitu, tomu nevěřím. Navíc jeho dolní končetiny jistě nebudou tam, kde byly v jeho top letech. Bylo by to pěkné a milé překvapení, ale osobně ho nedávám do top deset.
Kevin Levrone na Grand Prix v Německu v roce 1996
Brandon Curry, Michael Lockett, Akim Williams, Ben Pakulski, Steve Kuclo, William Bonac, Joshua Lenartowicz a Lukáš Osladil - s těžkým srdcem, ale všichni tihle borci mi padají mimo první desítku, tedy mimo tipovaná místa. Když jsem ty jména vypisoval a umazával je z kompletního seznamu všech závodníků, kulil jsem oči, jak neskutečně našlapaný lineup před sebou mám. Ze všech jmenovaných bych úplně dozadu odsunul Locketta a Curryho, stejně tak bych si netipnul na Akima Williamse, ani na Bena Pakulskiho. Akim je sice masivní, ale ne tolik líbivý a Ben má sice brutální dolní končetiny a ramena, zato ale nepěkný trup, zaostávající záda a slabé paže. Kdo by naopak mohl vystrčit růžky a nakouknout do první desítky, jsou ti zbývající čtyři. Steve Kuclo zvládl porazit Nathana Sylvestera De Ashu a potenciál na vyšší umístění jistě má, Joshua Lenartowicz je zase velký chlap, na to se taky hraje. William Bonac je skvělý kulturista s mohutnými a plnými svaly, obrovským limitem je pro něj ale jeho kostra a extrémně úzké klíční kosti. No a nakonec naše želízko v ohni Lukáš Osladil. Nevím moc, co k němu říct, podle předsoutěžních fotek vypadá moc dobře, otázkou je, jestli bude mezi všemi těmi obry působit dostatečně mohutně. Umístění v top 10 by byl fantastický výsledek a já držím pěsti.
Nathan Sylvester De Asha, Dallas McCarver, Victor Martinez, Justin Compton a Roelly Winklaar - tyto borce osobně tipuji do top desítky, nikoliv ale už do finálové pětky. Směrem k horším umístěním mimo první desítku mohou směřovat De Asha a McCarver, směrem k těm lepším finálovým Martinez a Compton. S Roellym Winklaarem trochu tápu. Nováček Nathan Sylvester De Asha je majitelem snad té nejestetičtější kostry na současné profesionální scéně. Je součástí týmu kuvajtského Oxygem Gymu a osobně mu předpovídám slibnou budoucnost. Ještě je sice brzy na to, aby zamíchal kartami na nejvyšších postech, do nejlepší desítky by se ale reálně probojovat mohl. Mladičký Dallas McCarver je hvězdou sociálních sítí a na soutěži v Chicagu naprosto zametl s celým sportovním polem. Nechal za sebou právě Locketta i Curryho. Ve svých 25 letech míří opravdu vysoko a desítka by mu uniknout neměla.
Dnes už se nebojím použít slovo veterán, když zmiňuji Victora Martineze. Victor toho má za sebou mnoho, ať už co se kulturistiky týče, nebo osobního života. Victor také svěřil svou přípravu týmu z Oxygen Gymu a na soutěži v Baltimoru dal jasně najevo, že je zpátky. Na Olympii bude podle mě ještě lepší a vůbec se nebudu divit tomu, když se bude chtít probojovat až do finálové pětky. Justin Compton sice mohl být zklamaný z bramborové pozice na Arnold Classic, to ale nemění nic na tom, že je obrovský, navíc s neskutečně štíhlými boky a pasem. Bez debat je nutné s ním počítat, protože pokud přijde, jak se říká, na prach, může být ohromně nebezpečný a jít po krku Big Ramymu i Cedricovi. Roelly Winklaar je pro mě něco jako horký brambor a mám tušení, že podobně na tom budou i rozhodčí. Nevím si s ním rady. Roelly už dnes dávno není člověk, ale je to mutant - doslova a do písmene. Jeho svaly jsou gigantické, obrovské, kulaté, vše vyhnané do absurdna. Dohromady to pořád ale dokonale neladí, především v zadních postojích. Dávám ho o jednu příčku za brány finále a jsem sám zvědav.
Roelly Winklaar na New York Pro 2016
Mamdouh Elssbiay alias Big Ramy, Cedric McMillan - až Big Ramy vyzraje a udělá formu, se všemi zamete, že? Tolikrát tohle padlo, tolikrát jsme to slyšeli, ale pořád jsme se toho ještě nedočkali. Na druhou stranu ale - rok 2013 osmá příčka, rok 2014 sedmá a naposledy pátá. Sice pomalý, ale jistý progres tohohle obra z Egypta. Big Ramy je gigant, má ale taky svoje slabiny, příliš velká stehna narušují celkový dojem a lýtka nejsou tam, kde by svou velikostí měla být. Opatrně mu dávám letos stejnou příčku.
Cedric McMillan doslova zmizel. Jeho účet na Instagramu neukazuje žádnou aktuální formu, nic nového, po Cedricovi se slehla zem. Doufejme, že to bude znamenat něco velkého. Na Arnoldovi Cedric šlapal na paty Kaiovi, což je samo o sobě jasnou zprávou o tom, kam patří. Vlastní de facto dokonalou, klasickou figuru, a pokud přijde ve formě, což už víme, že nakonec taky umí, může napáchat opravdu velké zle. Pokud uvidíme prejudging on-line, budu mít zadržený dech, když bude nastupovat na pódium. Dávám mu za čtyři.
Shawn Rhoden, Dexter Jackson, Phil Heath - a jsme na stupních vítězů. A otevřeně říkám, že to, co bych rád viděl, není to, co si tipuji. Tyto tři borce považuji za top jména současnosti a vzácně se tak shoduji například s Charlesem Glassem. Shawn Rhoden se prý od minulého roku neskutečně zlepšil a dotáhnul některé své slabiny, prý uvidíme něco, co nám doopravdy vyrazí dech. Klidně tomu věřím a dovedu si Flexatrona představit i jinak než s bronzem, současně ale nemůžu, opravdu nemůžu odsunout Dextera. To prostě nejde. Je to totiž právě Dexter, kterému bych nejvíc přál, aby si mohl na Sandowa sáhnout podruhé v životě. Dexter na mě díky své videosérii, kterou v přípravě natáčel, působí jako nejsympatičtější profík vůbec, nikde žádná arogance, chvástání, vyumělkované bojovné řeči, nic takového, prostě normální chlápek, který dělá celý život to, co miluje, a to v naprostém klidu. To, kolik mu je a jak dlouho se drží na špici, to všichni víme. Velice pravděpodobně jej taky uvidíme i v nejlepší formě, v jaké kdy byl. Zdali to bude stačit, přál bych si to, ale nesázím si na to. Proč? Protože... protože Phil. Phil nevyhrál pět titulů omylem. Teď jde dorovnat Doriana Yatese. A když se podíváte na jeho aktuální video a na to, co mají být ruce a předloktí, chápete to? Takže tak.
Ale dost řečí, moje tipovačka by tedy vypadala takhle. Chci říct ještě jednu věc - opravdu se na to neskutečně těším! Věřím, že Vy taky.
Tipovačka Honzy Kohoutka
pořadí
jméno
země
1.
Phil Heath
USA
2.
Dexter Jackson
USA
3.
Shawn Rhoden
USA
4.
Cedric McMillan
USA
5.
Mamdouh "Big Ramy" Elssbiay
Egypt
6.
Roelly Winklaar
Curacao
7.
Justin Compton
USA
8.
Victor Martinez
Dominikánská republika
9.
Dallas McCarver
USA
10.
Nathan Sylvester De Asha
Velká Británie
A jak to celé dopadne podle Vás? Zúčastněte se naší tipovací soutěže a hrajte tak o některou z cen dodaných společností Extrifit! Dodám, že to musíte stihnout do pátku do 16:00!
A není v tom, myslím, moje neznalost a diletanství, možná naopak. Fakt je ten, že Mr. Olympia bude letos plný neskutečně nadupaných a talentovaných borců, stejně tak je jasné, že všichni chtějí být nejvýš a nejlepší, co to jde. A dělají pro to absolutně všechno. Což ale samozřejmě také přináší spoustu stresu, rizik a záludností, kterými je kulturistika prošpikovaná, o to víc v tak extrémní podobě. Stačí maličkosti a dokonalá forma zůstane pokryta filmem vody, několik málo hodin a forma přijde v jinou dobu, než když zrovna nastupujete na pódium. Velmi silné odvodnění může přinést zdravotní komplikace, což se týká úplně každého, šampióny nevyjímaje. A tak dál, a tak dál, všechno může zcela zásadně ovlivnit konečné umístění během několika málo okamžiků. Takže jakékoliv nekonečně geniální a promyšlené predikce jsou sice možná zábavné, nikdy ale nemohou být skutečně relevantní. To bude až sama realita na pódiu.
Víte, že...
