Nejnovější kategorie v profesionální divizi IFBB i amatérské organizaci NPC (National Physique Committee) classic physique se těší čím dál tím větší oblibě závodníků i pořadatelů a zdá se, že si tak ve světe bodybuildingu již našla pevné místo. Až se jednoho dne bude vzpomínat na průkopníky této kategorie, u nás v této souvislosti jistě padne jméno Jana Touška, který v classic physique nastoupil jako první český závodník v historii. Na zámořských amatérských soutěžích navíc hned od počátku sbírá pěkné výsledky a platí to i o sérii letních klání, jimž se podrobněji věnujeme v následujícím rozhovoru.
Honzo, od posledního rozhovoru pro Ronnie.cz jsi absolvoval další tři soutěže v zámoří, kde jsi závodil v kulturistice i v nové kategorii classic physique. Vím, že se ti na NPC Garden State Championships, NPC Tim Gardner Chicago Extravaganza i na NPC Northeast Summer Classic vedlo skvěle, když jsi pokaždé dosáhl alespoň na jedno první místo. Sám ale své výsledky jistě přiblížíš našim čtenářům nejlépe. Kterých si ceníš nejvíce?
Zdravím všechny čtenáře Ronnie.cz, fandy tohoto sportu a vůbec celého tohoto životního stylu a rozhodně i všechny ty, co mi drželi palce tady v ČR, když jsem stál na pódiu s Američany a prezentoval naši malou, ale skvělou Českou republiku.
Cením si všech těch trofejí, co jsem tam vybojoval, nejvíc asi těch z prvních závodů, kam jsem v podstatě málem nedoletěl kvůli poruše letadla, které mělo několikahodinové zpoždění, a já v superkompenzaci a bez vody seděl "zapykanej" na letišti tisíce kilometrů od místa závodů. Chvílemi mě chytala trochu panika, že budu sedět v závodní formě jako trubka na letišti a celé to prošvihnu. Ale pak mě uklidnil Tomáš (Bureš - pozn. redakce) po telefonu, ať na to kašlu a jedu si furt to svoje... "Jeď si to svoje, jak kdybys byl doma v regálu." (úsměv) Za což jsem mu vděčný. Nakonec letadlo přece jen odstartovalo a já dorazil jen tak tak na místo závodů, i když tedy bez svých věcí. To aby toho nebylo málo - ještě mi ztratili kufr. (úsměv)
Viděl jsem, že forma je "pecková", ale že mi Američané dají absolutku, jsem nečekal, tak jsem byl nejdřív zaskočený, ale pak jsem měl strašnou radost, že se to po těch strastech povedlo.
To deváté kolečko porovnávaček už byl fakt záhul.
Jan Toušek o závodech v USA
Na každé z vyjmenovaných soutěží jsi závodil hned v několika kategoriích. Jak náročné to bylo fyzicky? Měl jsi vůbec čas se v zákulisí před nástupem do další kategorie trochu vydýchat?
No, bylo to hustý. (úsměv) Pořadatel byl za mnou a říká mi: "Máš kategorie hned po sobě, tak si vem druhé plavky do zákulisí a jen si je tam rychle přehodíš a hned se řadíš." Takže jsem měl na sobě malé kulturistické plavky, v ruce plavky na klasiku, jen je tam rychle natáhnul a za pár minut nástup. To deváté kolečko porovnávaček už byl fakt záhul. Ale vybral jsem si to sám, tak jsem to prostě musel dát.
Sbíral jsi medaile a vítězství jako na běžícím pásu. Jaký ohlas to budilo u soupeřů v zákulisí?
Nejvíc to bylo na mojí třetí soutěži Northeast Summer Classic, kde jsem byl pro kluky v zákulisí jako zjevení. Tam koukali, co přesně jím, jestli něco piji a co, chodili a ptali se, odkud jsem, co to dělám tím válečkem, co je to za barvu a v jakých všech kategoriích startuji? Je fakt, že formu jsem tam měl opravdu "hustou", určitě nejlepší ze všech třech soutěží. Tam se to úplně celé povedlo na jedničku s hvězdičkou, teda "absolutkou". (úsměv)
Získal jsi i nějaké ohlasy třeba od rozhodčích? Co ti doporučili?
Ano, Steve Weinberger, hlavní rozhodčí NPC, si mě po závodech vzal stranou a říkal mi, že musím do profi, že tady už nemám co dělat. To mě fakt potěšil. Řekl, že těmi výsledky tam jsem je přesvědčil a že mi dají profi kartu. Byl jsem dost unavený, ale dostat se k tomuhle výsledku stálo za to.
Soutěží jsi letos ve Spojených státech absolvoval dost, můžeš to tedy dobře posoudit. Liší se po stránce kvality soutěžního pole i organizačního zajištění hodně?
V Americe jsou závody skvěle organizovány, soutěže jsou skvělá show. Není výjimkou, že před závodem přijde operní pěvkyně a začne zpívat hymnu. Po závodech je většinou banket, což vyhladovělé závodníky opravdu hodně potěší. Myslím že startovné se tímto závodníkům vrací. Co se týče startovního pole, je tam vždy velká konkurence závodníků, různorodost je tam díky různým rasám závodníků.
Jan Toušek (Foto: Ondřej Čečetka)
Máš už v hlavě nějaké další konkrétní soutěžní plány? Kdy tě uvidíme znovu na pódiu a co bys pro svůj příští soutěžní start rád zlepšil?
Další plány... Classic Physique Pro. (úsměv) Teď ještě nevím, kdy přesně to bude, ale rád bych brzy. Ještě mám něco dalšího hodně velkého, co fanoušky bodybuildingu potěší, ale o tom zase povím příště. Rád bych ještě zlepšil hrudník, hloubku zad, budu makat na deltech i nohách. (úsměv) No, prostě budu tvrdě makat na tom, abych dokázal dříve nebo později udělat nejlepší výsledek i v profi.
V jednom z letošních rozhovorů jsi vyprávěl, jak jsi začátkem roku na NPC San Diego Championships závodil po boku tamní osobnosti Roberta Johnsona. Zaregistroval jsi, že už závodí mezi profíky? Asi to s ohledem na jeho kvality není překvapením, že?
Ano, vím to. Sleduji ho. Zrovna včera jsem koukal na jednu profesionální show, on tam byl a exceloval i tam. Moc mu to přeji, je to frajer. Ve čtyřiapadesáti letech se stát profíkem a drtit na pódiu všechny ty kluky v nejlepších letech. Rozhodně si to zaslouží a přeji mu, ať si to užije.
Je někdo, komu bys touto cestou rád poděkoval za pomoc a podporu během letošní sezóny?
Někdo... (úsměv) Ano, to je přesné, ten, komu chci teď jako prvnímu a úplně nejvíc poděkovat, je pan "Někdo", můj kamarád, sparing partner, mentor, skvělý chlap a opravdový král české kulturistiky - Tomáš Bureš.
Za všechny jeho praktické rady, společné konzultace všeho, skvělé tvrdé tréninky, které spolu jedeme, a za pomoc při rozhodnutích, kdy jsem si sám nebyl jistý, prostě za to všechno. Díky, Tome.
Potom děkuji všem, co mě sledovali a dál i sledují a drží mi palce, kam patří samozřejmě i moje rodina a přátelé. Jmenovat to už nebudu, to by asi nebylo zábavné. Ti, co si zaslouží můj dík, to vědí. Děkuji Vám.
Jan Toušek a Tomáš Bureš - společný trénink hrudníku a ramen
