Vince Taylor rozhodně patří do výkladní skříně historie světové kulturistiky. Já osobně si vzpomínám na jeho exhibiční vystoupení na mistrovství republiky někdy počátkem devadesátých let. Jeho nesmírně působivá volná sestava na tehdy velmi populární píseň “Makarena“ vyvolala v publiku obrovský aplaus. Jeho robotický nástup se strojovými pohyby á la terminátor byl tak originální, že se záhy objevil velký počet více, či méně úspěšných plagiátorů. Tento dnes již přeci jen okoukaný prvek vidíme koneckonců v sestavách dodnes. Ale Vince Taylor, rodák z Marylandu (USA), patřil do generace kulturistů, kteří ještě dokázali svoje mohutné svaly dokonale a ladně rozpohybovat v naprostém souladu s hudebním doprovodem.
Jeho pohybové schopnosti nespadly zčistajasna z nebe, ale byly podložené všestrannou atletickou průpravou. Jako žák byl po tři roky přeborníkem státu Maryland, a to ve skoku do dálky, v trojskoku a v překážkovém běhu. Jako talentovanému sportovci mu nabízelo několik vysokých škol sportovní stipendium, ale on se rozhodl jinak - šel pracovat do společnosti Monsanto. Když se ale továrna uzavřela, tak o práci přišel. To se psal rok 1978 a Vince se rozhodl řešit tuto nepříznivou situaci odjezdem do Německa, kde jeho bratr působil jako příslušník armády. Podařilo se mu rovněž se dostat do bezpečnostních složek americké armády. Zde zakotvil na celých deset let. A zde rovněž začala jeho kulturistická kariéra, ke které notně přispěla, jak to tak v životě bývá, náhoda. Jednoho červnového dne v roce 1983 se procházel s kamarádem po ulicích Berlína a natrefili na celkem nevýznamnou kulturistickou soutěž, kde byl ovšem jako “guest star“ tehdy populární Američan John Brown, který byl velmi rád, že natrefil v Berlíně na krajana. Protože na první pohled bylo patrné, že Vince má ideální předpoklady pro kulturistiku, tak mu navrhl, aby se jí začal věnovat. A výsledky se brzy dostavily - po čtyřech měsících tréninku vyhrál svoji první soutěž IFBB Mr.Berlin.
Toto vítězství ho povzbudilo k dalšímu tréninku, ale pronásledovaly ho zranění (částečná ruptura šlachy, zranění zápěstí atd.). V jednu chvíli to vypadalo, že jeho kariéra skončí dříve, než začala, alespoň dle názoru lékařů. Ovšem Vince se vzchopil. I když nemohl zhruba rok trénovat, tak se rozhodl pro účast na soutěži v USA, a to Mr. America federace AAU. Po pouhých třech měsících tréninku se účastnil nejprve kvalifikační soutěže a poté vyhrál lehko-těžkou kategorii. Ovšem v porovnání se soutěžemi federace IFBB byla AAU “druhá liga“, a tak se rozhodl prosadit na národním mistrovství NPC spadajícím pod IFBB. V roce 1987 byl sice “jenom“ čtvrtý, ale přesto na sebe upoutal velkou pozornost. Ovšem o rok později dokázal v Atlantě s výškou 175 cm a váhou 99 kg nejenom zvítězit ve své kategorii, ale odvezl si i absolutní titul. Právě zde o něm Lee Haney prohlásil, že ze všech kulturistů, které v posledních letech viděl na pódiích, se mu právě Vince nejvíce svojí postavou podobá.
Již v příštím roce debutoval jako profesionál na “Noci šampiónů“ v New Yorku a nemohl dopadnout lépe. Porazil jak Alberta Becklese, tak Boba Parise a zvítězil! A nebyla to ledajaká soutěž, nýbrž třetí nejvýznamnější profesionální soutěž té doby. A nutno dodat, že i srdeční záležitost Pavola Jablonického, který zde vystoupil na pódium dokonce dvanáctkrát! Ovšem na Vince Taylora nemá náš nejlepší kulturista historie zrovna příjemné vzpomínky, protože jako jediný mu zabránil ve vítězství na Niagara Falls Pro Invitational v roce 1995. To jsme ovšem trochu předběhli.
Vince Taylor se stal doslova sběratelem vítězství v profi soutěžích Grand Prix a po Dexteru Jacksonovi mu patří čelné místo v jejich počtu. Ovšem rok 1992 ho zastihl v životní formě. V druhé nejvýznamnější soutěži Arnold Classic nenalezl rovnocenného soupeře a zcela jednoznačně zvítězil. Odborníci i média na něho doslova pěli ódy, a to zcela zaslouženě. Žádný z jedenácti rozhodčích ho nedal na jiné než první místo!
Špičkovou výkonnost si udržoval i ve věku nad 40 let. Nejprve zvítězil na Olympiích Masters v letech 1996 a 1997. V roce 1998
kategorie Masters na Olympii chyběla, ale v letech 1999 - 2001 už Vince Taylor kraloval dál. S pěti vítězstvími drží rekord největšího počtu titulů Mr. Olympia Masters. A jako jeden z mála špičkových profesionálních kulturistů devadesátých let se prezentoval i u nás na řadě exhibicí.
Pokud se podíváme na jeho postavu, která je dokonale symetrická, přesto nás v prvé řadě zaujmou jeho paže. On sám k jejich rozvoji poznamenává: “Když jsem začal s tréninkem, všechny moje partie se rozvíjely dobře, ale zvláště moje paže, které jsem trénoval od počátku s velmi těžkými vahami. A třebaže paže tak dobře reagovaly, přesto jsem jejich trénink neomezoval, ba právě naopak. Následkem tohoto přístupu bylo, že při tělesné váze 75 kg a objemu hrudníku 106 cm jsem měl k tomu objem paží až neuvěřitelných 46 cm.“
Asi většina mladých kulturistů si jistě pomyslí. "Chtěl bych mít takové problémy s rozvojem paží, které rostou příliš rychle." Pokud ale chcete uspět na soutěžích, tak nemůže být žádná svalová partie neproporcionální vůči ostatním. Je jedno, o jakou partii se jedná. Dokonalá symetrie vlastně znamená, že žádná svalová partie by Vás na postavě špičkového kulturisty neměla zaujmout - všechny by měly být stejně dobré a jejich rozvoj zcela vyvážený.
Trénink Vince Taylora na rozvoj paží
Jak jsem již napsal, jediným Vinceho problémem při rozvoji paží byla skutečnost, že mu rostly příliš rychle. Používal těžké váhy a prostě je trénoval příliš mnoho. Výsledky se dostavily nejenom v jejich růstu, tento trénink měl i negativní dopady - těžká ruptura levého bicepsu. Díky včasnému lékařskému zákroku nenechal tento úraz na jeho bicepsu viditelné deformace a dopady byly spíše psychologického charakteru. Musel zásadně změnit svůj trénink. A protože svalové hmoty měl již dost, tak naštěstí nemusel svoje paže přetěžovat těžkými vahami. Zároveň začal jednoznačně upřednostňovat cviky s kladkami a navíc v naprosté většině volil cviky jednoruč, tedy takzvaný unilaterální trénink. Jednoruční činky pak používal v tréninku paží jen zřídka a velkou činku v podstatě do ruky nevzal.
Kolik cviků
Podle toho, jak se cítí, zařazuje Vince 3 až 5 cviků jak na biceps, tak na triceps. Standartní trénink obsahuje tři cviky. Pokud se ovšem cítí obzvláště ve formě, tak provádí čtyři cviky. Jen zcela výjimečně zařazuje pět cviků, a to tehdy, když má pocit, že by mohl “skály lámat“.
Dvojité série
Běžně zařazuje 3 až 5 sérií, ale vlastně dělá nejprve jednu sérii po 10 až 12 opakováních, poté si krátce odpočine a provede další sérii se stejnou vahou. On to ovšem počítá jako jednu sérii s přerušením, tím pádem provede celkem 20 nebo více opakování.
Zotavení a regenerace
Svaly rostou v odpočinku a je tedy třeba mu věnovat dostatečnou pozornost. Vince trénuje dvoufázově. Nejprve dopoledne mezi 10 a 12 hodinou, poté se snaží co nejvíce odpočívat. Druhá fáze tréninku následuje od pěti hodin. Samozřejmě že pokud zařazujete dvoufázový trénink a jste i jinak celý den v pohybu, tak se s největší pravděpodobností přetrénujete. Kulturista potřebuje dostatek spánku, Vince proto nezačíná trénink brzy ráno.
Používané cviky pro biceps
| cvik | série |
opakování |
|---|
| zdvihy na spodní kladce s rovným držadlem obouruč | 3 - 5 | 10 - 20 |
| zdvihy vsedě s jednoručkami | 3 - 5 | 10 - 20 |
| zdvihy spodní kladky jednoruč - zády ke kladce | 3 - 5 | 10 - 20 |
| koncentrovaný zdvih vsedě jednoruč s opřením o vnitřní stehno | 3 - 5 | 10 - 20 |
| kladivový zdvih jednoruč na kladce | 3 - 5 | 10 - 20 |
Používané cviky pro triceps
| cvik | série |
opakování |
|---|
| stahování horní kladky s rovným držadlem obouruč | 3 - 5 | 10 - 20 |
| stahování horní kladky ve stoji podhmatem jednoruč | 3 - 5 | 10 - 20 |
| tah spodní kladky v předklonu podhmatem jednoruč1 | 3 - 5 | 10 - 20 |
| stahování horní kladky neutrálním (paralelním) úchopem obouruč | 3 - 5 | 10 - 20 |
| extenze tricepsu jednoruč ve stoji na horní kladce podhmatem2 | 3 - 5 | 10 - 20 |
1 Analogie kick-backu.
2 Postavíme se pravým bokem k horní kladce a uchopíme D držadlo levou paží nad hlavou, nadloktí je přibližně rovnoběžně se zemí a provádíme z výchozí pozice pokrčené paže u hlavy její extenzi v lokti. Po určeném počtu opakování změníme postoj a vystřídáme paže.
Dvoufázový dělený trénink
1. den
- dopoledne: prsa, břicho
- odpoledne: triceps, ramena, trapézy
2. den
- dopoledne: záda, hamstringy
- odpoledne: biceps
3. den
- dopoledne: břicho, aerobní trénink
- odpoledne: kvadricepsy
V týdnu procvičí dva cykly tohoto třídenního tréninku za sebou, poté následuje jeden den odpočinku. Lýtka cvičí dle potřeby, ale nejméně jednou týdně. V předsoutěžní přípravě častěji.
V tréninku paží Vince Taylor využívá i několik Weiderových intenzifikačních principů:
Stálé (konstantní) svalové napětí
K tomu se právě hodí využití kladek, které, jak již bylo v textu uvedeno, jsou ideální k využití právě tohoto principu. Kladky umožňují na rozdíl od činek svalům pracovat proti rovnoměrnému odporu v průběhu celé dráhy pohybu.
Princip vrcholné kontrakce
K využití tohoto principu se rovněž ideálně hodí kladky, protože umožňují v závěrečné fázi pohybu maximální kontrakci, popřípadě ještě držení v této kontrakci po dobu jedné čí více vteřin. To vytváří ideální podmínky pro tvarování jak bicepsů, tak tricepsů.
Princip izolace
Čím více se podaří pracující svaly izolovat od součinnosti těch ostatních, tím lépe. Zvláště u paží je ideální soustředit práci pouze na daný procvičovaný sval, pokud chceme svaly co nejvíce tvarovat. K tomu slouží nejenom kladky, ale i využití unilaterálního tréninku, kdy pracujeme pouze jednou paží a paže střídáme. Je prokázáno, že takovýto postup přináší lepší zapojení pracujícího svalu.
Z toho všeho vyplývá, že pro Vince Taylora bylo prioritou tvarování paží, jejich separace a vyrýsování, a ne nárůst svalového objemu, se kterým neměl problémy. Samozřejmě Vy, kteří jste ve fázi budování objemů, musíte zařazovat na paže trénink se základními cviky a pochopitelně s činkami. Vince zdůrazňuje, že není nic lepšího pro budování svalových objemů než činky, a to jak velké, tak jednoručky. Ovšem jedním dechem dodává: “Neudělejte stejnou chybu jako já v počátcích, kdy jsem v honbě za objemy používal příliš těžké váhy a způsobil si poranění šlach. Těžké váhy ano, ale ne až za hranici, kdy již nejste schopni provádět cviky správnou technikou za cenu neúměrného cheatingu. Kvalita provedení musí mít vždy prioritu!“
Na závěr ještě musím poznamenat, že tento trénink je příkladem z doby, kdy byl Vince Taylor na vrcholu výkonnosti, tedy z počátku devadesátých let. To ovšem není vůbec na škodu, protože trénink borců jeho kvalit může být pro nás vždy inspirací!
Foto:
www.facebook.com / Vince Taylor
Víte, že...
