Reklama:
Skladem opět všechny příchutě!
100 % Whey Protein v akci 1+1
Náš nejprodávanější protein. Více zde.

Tomáš Slavata: "Hrdina
nemusí být mistr světa."

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Osobnosti

"Můžete si myslet, že jsem se zbláznil, nebo se ke mně můžete přidat. V sedmi dnech chci zvládnout 2x trať Ironmana, 2x trať polovičního Ironmana, závod Krušnoman a na závěr si vychutnat Pražský maraton. Za 7 dní uběhnu, uplavu a ujedu na kole vzdálenost z Prahy do Benátek. Zvládnu to? Nevím. Chci se takové výzvě postavit? Určitě!"

Tahle hláška se objevila v květnu letošního roku na facebookové stránce akce Běžím domů, založené triatlonistou Tomášem Slavatou. Výzva, kterou si tento atlet sám pro sebe nachystal čítala 620 km na kole, 188 km běhu a 11,4 km plavání, to vše v průběhu jednoho týdne. Blázen, řeknou si určitě mnozí. Takové označení ale Tomáše určitě nepřekvapí, protože je na svou adresu už musel slyšet nesčetněkrát. Určitě tomu tak bylo, když si ve svých 21 letech vzal do pěstounské péče dva kluky nebo když prodal byt, aby mohl nakoupit kola, která vyhrávají děti z dětských domovů na jeho závodech, a zcela jistě to slýchává i dnes, to když si vyrazí pro zábavu zaskákat na laně z mostu, aby se nalokal adrenalinu a vyčistil si hlavu.

Nutno ale říct, že Tomášovy akce nejsou jen výkřikem do tmy. Jeho činy mají hlavu a patu, svá opodstatnění a důvody a také výsledky. Do vítězného konce se mu podařilo dotáhnout i jeho výzvu Běžím domů.

Tome, výzva, kterou jsi na sebe v letošním roce ušil, se jmenovala Běžím domů. Proč právě tento název? Co měl symbolizovat?

Měl symbolizovat hlavně to, že ať už máme jakýkoli den, kdy se nám nedaří nebo nás něco trápí, večer vždycky doputujeme domů, kde najdeme zázemí a oporu.

...nevěděl jsem, jestli budu schopný výzvu dokončit. Vlastně jsem si spíš myslel, že to nezvládnu. Ale zdálo se mi důležité ukázat sobě i druhým, že člověk musí hlavně vykročit a zbavit se strachu...

Ty jsi v dětství domů ale ne vždycky tak úplně spěchal, protože tvá rodina ti neposkytovala právě vzorové láskyplné zázemí. Vracelo se ti nyní do tvého dospěláckého domova lépe?

Pravda je, že jako dítě jsem před domovem spíš utíkal a snažil se být všude jinde, jen ne tam, ale teď je to jiné. Teď mám domov, do kterého se vracím moc rád. Mám tam dva kluky, Dominika a Štěpána, a úžasnou přítelkyni Páju, která je mi velikou oporou.

Velkou oporu ti byla i při tvém projektu Běžím domů. Co bylo hlavním motorem pro uspořádání téhle brutální akce?

Těch motivů bylo víc a těžko říct, který byl ten hlavní, ale určitě mě dost ovlivnil článek, který jsem četl před 2 lety. Byl o Iron Cowboyovi, což byl člověk, který zvládl 50 Ironmanů v 50 dnech a 50 státech USA. Jeho výkon na mě udělal dojem a tak trochu mi nasadil brouka do hlavy, jestli by šlo něco podobného, v menším měřítku, zrealizovat i u nás. Tím hlavním spouštěčem ale, a to nepopírám, byly osobní důvody. Jelikož během jara a léta pořádám spoustu akcí pro děti, na mé vlastní tréninky a závodění nezbývá čas. V zimě mám času na trénink výrazně víc, takže bývám začátkem jara v nejlepší formě a toho jsem chtěl využít. Potřeboval jsem zase něco dokázat sám sobě a potřeboval jsem si dobít baterky. Někdo si dobíjí baterky tím, že se jde vyspat, já si je dobíjím tím, že se zničím.

A zničit ses chystal pořádně. Nachystal sis pro sebe 620 km na kole, 188 km běhu a 11,4 km plavání. Věřil sis, že takovou nálož zvládneš?

Nebyl jsem si jistý, nevěděl jsem, jestli budu schopný výzvu dokončit. Vlastně jsem si spíš myslel, že to nezvládnu. Ale zdálo se mi důležité ukázat sobě i druhým, že je důležité vykročit a zbavit se strachu.

Kdy ses rozhodl, že do téhle své výzvy půjdeš?

Rozhodl jsem se v listopadu 2015 a úměrně tomu začal trénovat. Nutno ale dodat, že nejsem žádný superhrdina, který vstal v listopadu z gauče a za půl roku na to natrénoval. Na tuhle výzvu jsem si mohl troufnout díky dlouholeté zkušenosti s Ironmany a velkými závody u nás i ve světě.

Na své závody se většinou připravuješ sám, nyní jsi ale o pomoc s běžeckou částí tréninku požádal výborného atleta a atletického trenéra Honzu Pernicu. Do jaké míry ti tahle spolupráce prospěla?

Spolupráce s "Perňou" pro mě byla přínosná hlavně v tom ohledu, že on sám je zkušený závodník, takže dokázal nad mým projektem racionálně a zasvěceně přemýšlet a byl schopný mi říct, co je ještě zvládnutelné a co už ne. Já totiž nechtěl celou výzvu "jen" absolvovat, chtěl jsem jednotlivé závody zvládnout v určitém čase. Musel jsem bojovat i s časem, protože jinak by to nebyl skutečný boj. A já jsem chtěl, abych musel bojovat, a chtěl jsem, aby mě to bolelo, jen tak mi to totiž mohlo přinést uspokojení a sílu pro moji další práci.

Jedna věc je plánování odvážné akce, druhá je pak vlastní realizace. Jak ti bylo v pondělí při prvním Ironmanovi s vědomím toho, co všechno máš ještě před sebou?

První Ironman byl v pohodě, jen jsem hned od začátku výzvy začal mít problémy s jídlem. Snažil jsem se vždy do sebe dostat alespoň něco z připraveného jídla a regenerační drink, ale bylo mi pořád špatně od žaludku.

Čím to bylo? Takové problémy, předpokládám, obvykle nemíváš. Že by stres z toho, co tě čeká?

Tak určitě jsem cítil velkou zodpovědnost, ale i tak si to s tím jídlem nedokážu moc vysvětlit. Myslím, že se tělo automaticky začalo připravovat na to, že to není poslední den. Čím víc člověk jí, tím víc tělo zatěžuje a to pak není schopné tolik regenerovat. Nakonec to tedy dopadlo tak, že jsem byl během týdne hlavně na zeleninových salátech a regeneračních nápojích.

To nezní jako dostatečný energetický příjem pro tak náročný podnik...

Myslím, že mě paradoxně nejvíc zachraňovalo ovocné nealkoholické pivo. Na to jsem měl chuť a celý týden fungovalo fakt úžasně, na rozdíl od BCAA, které jsem do sebe od prvního dne nebyl schopný dostat.

Z přípravy jsi měl hodně naběháno, ale na kolo a plavání už tolik času nezbylo. Pociťoval jsi to v průběhu akce?

Pravda je, že tréninkům na kole nepřálo počasí, a protože už nejezdím ani na soustředění na Mallorcu, měl jsem najetých asi jen 800 km. Dělal jsem to ale alespoň tak, že jsem hodně jezdil v kopcích. Vždy jsem byl lepší cyklista než běžec, a tak jsem věděl, že kolo vždycky nějak dobojuji, stejně jako plavání. No a když pak přišel Jiří Januška s tím, že to celé půjde se mnou, bylo to pro mě půl splněné výzvy.

Pocit, že v tom nebudeš sám, to musela být určitě velká vzpruha. Takže kdo je ten další odvážný - Jiří Januška? Také triatlonista?

Ne, Jiří hlavně běhá, jeho specializací jsou ultramaratonské trati. Od vidění jsme se znali z různých závodů z minulosti, ale víc jsme se poznali před 3 lety asi na 4. km Pražského maratonu. Den předtím jsme oba byli na Krušnomanu, takže když mě viděl na Pražském maratonu, poznamenal: "Jé, taky včera Krušnoman, že?" Přikývl jsem a řekl, že se chci ještě trošku potrápit, a pak jsme vlastně celý maraton běželi spolu. Vzájemně jsme si pomohli ten závod kvalitně zaběhnout a já si od té doby začal Jiřího nesmírně vážit jako člověka.

Že se k tobě Jiří na výzvu přidal, to byla ohromná podpora, ale povzbuzovala tě i spousta diváků, kteří mohli díky live tracku přesně sledovat, kde se právě pohybujete a jak si vedete. Do jaké míry jsi podporu těchto lidí vnímal?

Vnímal jsem je velmi a cenil jsem si jak povzbuzování lidí na Facebooku, tak podpory těch, kteří se na určité úseky přidávali - obojí pro mě bylo velmi důležité. Na kole jsme třeba jeli s nějakými lidmi, pak jsme vyběhli a přišli jiní lidé, tím se změnila atmosféra a bylo to hrozně osvěžující. A musím říct, že i na tohle jsem sázel. Vždycky jsem věděl, a byla to i základní myšlenka celé té akce, že společně dokážeme víc. Plně jsem si uvědomoval, že tuhle výzvu dokáži dokončit pouze v případě, že mi pomohou lidé kolem mě. Když jsem běžel s ostatními, najednou jsem nepřemýšlel nad tím, co mám za sebou, prostě jsme spolu běželi a povídali si. I když pravda, ve čtvrtek už jsem toho moc nenamluvil. (smích)

Měl jsi ve čtvrtek krizi?

Jo, určitě jsem tam zažil nejtěžší moment celého týdne. Asi 13 km před koncem běhu jsem dostal drsnou zimnici a na chvíli jsem si opravdu myslel, že nebudu schopný dál pokračovat. Nemohl jsem udělat krok, třásl jsem se, i když mi všichni dávali svoje oblečení... A tady hodně zapracoval Jiří Janouška. Trval na tom, že musím jít, i když byl pro mě jakýkoliv krok fakt obtížný a já v sobě musel těžce bojovat. Nakonec se to ale podařilo rozběhnout.

Neměl jsi v takovou chvíli strach o sebe? Strach o své zdraví?

To vůbec. Já mám ve své tělo důvěru pramenící zřejmě z dlouholetých zkušeností se sportem, takže takovými myšlenkami jsem se vůbec nezabýval. Spousta lidí mi pak psala, že to bylo na hranici, ale kdo určuje ty hranice?

Jasně, pro někoho je hraniční už jen představa, že by se měl rozběhnout, zatímco druhý si v relativní pohodě odběhne ultramaraton.

Přesně, mantinely si stavíme sami, případně nám je staví trendy ve společnosti. Dnes to funguje tak, že si člověk bez trenéra skoro nedojde ani na záchod. Lidé přestávají věřit sami sobě a místo toho, aby trénovali tak, jak jim to vyhovuje, radši poslouchají trenéra, který má často jen čerstvou licenci a žádné zkušenosti.

Tak to by ale mohla být samostatná kapitola, takže radši zpátky k výzvě. Když je člověk totálně unavený a začíná být až letargický, kde bere každé ráno odhodlání vstát a jít další etapu?

Já měl motivaci ve své přítelkyni Páje i ve svých klucích, pro které chci být nejlepší. Dál mě hnali všichni ti lidé, kteří nás sledovali, psalo nám několik dětských domovů, jak nám fandí... V tu chvíli jsem si uvědomoval, že už nebojuji jen sám za sebe. Moje cíle jsou asi jiné než cíle většiny sportovců. Co chce člověk? Být úspěšný, nebo zanechat odkaz? Já chci zanechat odkaz a za to se platí mnohem větší daň než za úspěch.

Kdybys kolem sebe neměl všechny ty lidi, kteří ti fandili, kdyby to byl jen tvůj osobní soukromý boj, myslíš, že bys svou výzvu dokončil?

Ne, stoprocentně bych odstoupil. Myslím si, že bych to zvládl do středy, možná do čtvrtka, ale pak už bych nebyl schopný jít dál. Kromě problémů s jídlem jsem totiž od začátku trpěl i nespavostí, spal jsem v průměru 3 - 4 hodiny denně. Když jsem ve čtvrtek dokončil posledního Ironmana, měl jsem celou noc u postele kýbl a čekal, kdy budu zvracet. Ve středu jsem vymrznul na kole, což způsobilo, že mě začala bolet kolena a bolest se v průběhu výzvy stupňovala. To všechno mě poznamenalo natolik, že když mě pak natáčela Česká televize, řada lidí mi řekla, že mě v tom záznamu skoro nepoznala, jak jsem byl jiný člověk. Ten týden byl pro mě extrémně těžkou zkouškou a já s určitostí vím, že bez podpory okolí bych to nedal.

Tvá výzva ti přinesla spoustu bolesti, ale vybavíš si i nějaké chvíle, které byly na tu bolest dobrou náplastí?

Hezkých momentů bylo dost, ale velkou radost jsem měl třeba z toho, že s námi ve čtvrtek běžel maraton Martin Beneš a Julie, lidé, kteří si se mnou přišli zaběhnout svůj úplně první maraton v životě. By to pro mě hrozně krásný pocit, že si svůj první maraton dali s námi a nepotřebovali k tomu žádný oficiální závod. Ten den nás to bolelo společně a já věděl, že oni bojují stejně jako já.

Když vezmeš všechny své závody, které jsi kdy absolvoval, byl nějaký, který by se svou obtížností tvé výzvě Běžím domů blížil?

Výzva Běžím domů se nedá se závodem vůbec srovnat. Když odstoupíte na závodě, je to jedno, půjdete jiný. Tady šlo ale o něco pro mě mnohem hlubšího, o skutečnou filozofii sportu, alespoň jak ji vnímám já. Hrdina nemusí být mistr světa, hrdina je ten, kdo dokáže bojovat čistě a vyhrát sám nad sebou.

Tomáš Slavata by rád, aby z jeho akce vznikla tradice. I v příštím roce tedy uspořádá obdobnou výzvu, kterou bude moci vzít za svou každý, kdo se rozhodne překročit svůj stín. Ať už se k výzvě přidáte jen na pár kilometrů, nebo se rozhodnete si zkusit svůj první půlmaraton, maraton, či celého Ironmana, můžete očekávat, že Tomáš Vás podpoří a Vy svým snažením zase nalijete krev do žil jemu. Pomůžete si vzájemně a to je jedna z hlavních myšlenek této akce. Společně zvládnete víc.



Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
Víte, že...
...poslední objednávka v obchodě
Ronnie.cz byla před 160 sekundami?
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínJosef Květoň - trénink prsou a ramen...
havlic (14:43) • ...no ono to ještě vyleze!bude mě zajímat srovnání s Milanem Šádkem ty 2-3 týdny před s...
magazínSedmdesátiny Jana Smejkala: Můj život...
mirous (13:10) • Super článek! Takového čtení by mělo být víc. Miluji tyto retro pohledy do minulosti ku...
magazínMistrovství Čech dorostu a juniorů 20...
Amanda (09:01) • Prima fotky. Těším se na ty soutěžní. *79*
magazínMistrovství Čech dorostu a juniorů 20...
Ondra Hájek (19:57) • Soutěže v Kutné Hoře nemůžou zklamat, tenhle tým pořadatelů to má fakt zmáknutý. Co je...
magazínLuis Rodriguez po Arnold Classic vymě...
maxpoint97 (23:38) • Za mě rozhodně Justin neměl špatnou formu, ten zakopanej pes je jinde *1* Buď se na...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2024 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2024 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu zakázáno.
MAGAZÍN OBCHOD AKADEMIE
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie